Tři báječné měsíce

...zítra to budou tři měsíce od doby, kdy se nám narodil Honzík, když se dívám na jeho fotky - nemůžu uvěřit tomu, kolik změn už máme za sebou...je den ode dne krásnější, aktivnější, usměvavější a pořád je to to nejúžasnější období mého života a i když spím málo a moje mluvené slovo zakrňuje - nelituju ani vteřinu, kterou věnuji svému synovi a věnuji mu 100% každou chviličku i když se na něj třeba jen z dálky dívám, jak si povídá s medvídkem a směje se na něj...
poslední dny už začíná být navíc krásně lechtivej, takže ho lechtám před koupáním a taky má rád, když ho lechtám jenom vlasama po tváři a po tělíčku - to se vždycky nadechne a s úsměvem ztuhne a čeká, kde všude ho pošimrám...
v postýlce na zádech napíná nožičky vysoko do vzduchu a kope do kolotoče,
na bříšku už vystrkuje prdýlku a jak se hraboší, najednou je v postýlce napříč,
dostal od tatínka chrastícího motýla, od babičky Evy hrací kolotoč a taky má svou první knížku...a včera, když jsem mu dala chrastítko do ruky a upadlo mu vedle hlavinky, lekl se a brečel jako protrženej :D chudinka malej...je toho tolik, co zažíváme každý den, škoda, že není tolik času napsat to všechno do blogu...jsem zvědavá, co tomu bude za pár let říkat, jak to tady mamka popisovala a prožívala každý jeho den jako premiéru nejbáječnějšího filmu na světě...