totálně na dně.. je to někdo, komu taky umřel sourozenec?

21.05.2010

no a je to zase tady.. sice je to už dva a pul roku, co mi bracha zemřel, ale tento týden by maturoval, porad se z toho nemuzu vzpamatovat a mam pocit, ze jsem uplne sama a hlavne, ze me nikdo nechape, samozrejme, ze ti nechci nikoho zatezovat, ale me je fakt hrozne, smutno.. to je hrozny, dneska mi napsal brachy nejlepsi kamarad, ze odmaturoval.. ja se cela rozklepala..bracha byl moje vsechno..detstvi, zazitky. vzpominky, byli jsme od sebe dva roky..
no, vim, ze to sem nepatri, ale opravdu to nemam komu napsat!

Kliknutím vložíte smajlíky:

Ahoj, mne umrela pred rokem sestra. Bylo ji 32 a zustaly tu po ni se svagrem 2 krasne deti - dnes jim je 7 a 5 let. Boli to vzdy, kdyz si na ni vzpomenu... a zaroven si vycitam, ze jsme spolu netravily vice casu.. tesila jsem se jak si budeme povidat o vychovavani deti (jsem ted poprve tehotna), jezdit na vylety, oslavovat spolecne narozeniny..... a i kdyz jsme bydlely daleko od sebe, tak tim spise jsme se zacinaly sblizovat.. Dokonce to nebyla jedina tragedie v nasi rodine, blizko teto doby nam umrely 2 babicky, sestrenice si vzala zivot, a bratrancovi umrela 5 mesicni holcicka....Je to hodne tezke, ale clovek se s tim musi srovnat... Bud silna, drz se.....

Mě neumřel sourozenec, ale zítra tomu bude rok, co mi umřela moje milovaná babička. Byla jsem v 5 měsíci a dnes by se babička radovala z půl roční vnučky, na kterou se tak strašně těšila. Je to těžké, bolí to a z každou událostí se vzpomínky a myšlenky na naše milované, kteří už tu nejsou vracejí. Když na mě přijdou chmury, brečím, nedržím to v sobě a snažím se začít myslet na to, že by babička určitě nechtěla, abych se takto trápila a tak jistě i tvůj brácha.

To mě mrzí ... nedovedu si představit,že by mi umřela sestra. :( Upřímnou soustrast. :k: Stačí mi,že mi umřel před 3 lety táta.Jinak mému muži umřela sestra,ale to byl ještě malej,takže si pamatuje jen malou bílou rakev(bylo jí myslím 19 měsíců) ...

Já vím, že to moc bolí. Mě zemřel úžasný strejda, děda a babička pár měsíců po sobě. Bylo to náročný a ani dnes jsou to čtyři roky z toho nejsem venku. Zdá se mi o nich a pořád na ně myslím. Někdy i nemůžu spát. Vím, co cítíš.
Kdybych neměla to moje zlatíčko tak bych to nesla daleko hůř.

Ahoj, je mi moc líto co prožíváš. Mně zemřela sestra. Bylo jí 26 let, mně 22.Byly jsme nejlepší kamarádky. Je to už osm let. Věř, že čas to tu bolest trochu zmírní, ale už je to prostě navždy. Taky jsme se těšily až budeme mít děti, já teď mám malou dcerušku a je mi líto, že nemůžu svoje radosti i starosti sdílet se sestrou, vždycky jsem si představovala, jak to budeme prožívat spolu. No bohužel, osud to zařídil jinak..... Bolet to bude vždy a když nad tím začnu moc přemýšlet, chce se mi brečet i teď když toto píšu. Ale žít se musí dál, vím jak to poznamená celou rodinu a rodiče především, přišli o dítě.... Asi jsem Tě moc nepovzbudila, ale věř, že nejsi jediná, komu se něco takového stalo. Vše chce čas, uvidíš, že bude líp a časem začneš i vzpomínat nejen s bolestí v srdci, ale i s láskou a vděčností,že jsi s tím člověkem aspoň mohla prožít to, co jsi prožila, vždyť to byl vlastně dar, že jste se měli a tak úžasně si rozumněli !!! Snad chápeš, co jsem tím chtěla říct. Drž se ....

Ahoj, je mi moc líto co prožíváš. Mně zemřela sestra. Bylo jí 26 let, mně 22.Byly jsme nejlepší kamarádky. Je to už osm let. Věř, že čas to tu bolest trochu zmírní, ale už je to prostě navždy. Taky jsme se těšily až budeme mít děti, já teď mám malou dcerušku a je mi líto, že nemůžu svoje radosti i starosti sdílet se sestrou, vždycky jsem si představovala, jak to budeme prožívat spolu. No bohužel, osud to zařídil jinak..... Bolet to bude vždy a když nad tím začnu moc přemýšlet, chce se mi brečet i teď když toto píšu. Ale žít se musí dál, vím jak to poznamená celou rodinu a rodiče především, přišli o dítě.... Asi jsem Tě moc nepovzbudila, ale věř, že nejsi jediná, komu se něco takového stalo. Vše chce čas, uvidíš, že bude líp a časem začneš i vzpomínat nejen s bolestí v srdci, ale i s láskou a vděčností,že jsi s tím člověkem aspoň mohla prožít to, co jsi prožila, vždyť to byl vlastně dar, že jste se měli a tak úžasně si rozumněli !!! Snad chápeš, co jsem tím chtěla říct. Drž se ....

In reply to by anonymous_stub (neověřeno)

no, je to tezky..:-( jeste kdyz byl takhle mladej, tesili jsme se, ze az budeme mi deti, budeme spolu vyletovat..atak.. fakt věříš na život po tom? já teda ne :-(ale jsem skepticka tak nejak vuči všemu...

In reply to by lolka

jj.A jaké máš jako zkušenosti nebo co jsi zažila co se týče tohoto.Já teda zatím nic.Kdybych viděla ducha či co,tak mě odvezou.Mám z toho strach hroznej.Kolikrát jsem koukala na Věřte-nevěřte a pak se bála.A přitom mě to zajímá takové příběhy :)

In reply to by S.Zuza

já věřím v Boha, v Desatero, v Bibli.. chodím do kostela, k přijímání.. dlouho jsem hledala, zajímala se o esoteriku, karty, všechno nač si vzpomeneš.. a našla sem Boha. a proto vím, že se nemusím ničeho bát. duše se nepotulují kolem nás, jen ve zvláštních případech se může duch zjevit, když ti chce něco důležitého říct. ovšem zjevení a to, čeho se lidé bojí, tak to je od toho pána, co bydlí tam dole. ale jak sem psala, toho se nebojím, protože ten může jen tam, kde je hřích. a když jsi zadobře s "tím pánem nahoře" ;) , nemůže se ti nic stát :h: ale to je na jinou diskusi, to sem moc nepatří. i když.. prostě věřím na "posmrtný život".. :h:

In reply to by anonymous_stub (neověřeno)

Ty jo.Tak to je mazec.Nedokážu si to vůbec představit a ani nechci.Ale je fajn že tě taťulda navštívil.Protože ti dokázal že smrtí život nekončí.

In reply to by anonymous_stub (neověřeno)

Já jsem na tyhle věci nikdy nevěřila, ale po tom co se mi stalo už věřím. Je to 4 roky co jsem chvátala ráno do práce a v 7.30h se mi zastavily hodinky. Zanadávala jsem si a přišla skoro pozdě. Večer mi volala teta, že strejda v tu dobu zemřel. :jawdrop: Šla jsem to říct manželovi a na stole stála dózička na olej a ocet a já to povídám manžovi a z dózy upadlo víčko a spadlo na zem. :jawdrop: To víčko jsem normálně musela sundat silou. Koukaly jsme na sebe s manželem a já povídám "Honza se s náma loučí" a manžel z toho byl taky úplně hotovej. A když zemřela babička tak celý den lilo. Sedíme v krematoriu a zatahuje se stěna a najednou vysvitlo sluníčko a zasvítilo na rakev. V tu chvíli jako bych věděla, že je všechno v pořádku, že teď už má klid a nic jí nebolí.
Kdo to nezažil asi nepochopí a já jsem ráda, že se mnou u toho manžel byl a že si nemyslí že jsem blázen.

In reply to by S.Zuza

Já jsem se ale vůbec nebála jen jsem měla takový divný pocit.
Spíš zvláštní je, že jsem dlouho nemohla otěhotnět a po tom babičiným pohřbu jsem si říkala, že je už tam nahoře s Honzou a dědou a je jí tam dobře. A za měsíc jsem najednou otěhotněla. To taky asi není jenom náhoda.

Těhotenská kalkulačka

Lunární kalendář pro určení pohlaví dítěte

Uživatelky s nejvíce příspěvky

Vaše fotografie

nevim
Můžu to brát jako pozitivní?
Adopce

Ovulační kalkulačka