TERMÍN PORODU 13.2........INDUKCE 19.2.

Ahojky holky,
tak jako každá tady popisujte svůj porod,tak se chci taky podělit se svým porodem.Který byl vyvolaný a trval 11hodin.Ale než se k tomu ještě dostanu,tak chci jen napsat,že mi dvakrát dny před tím dělaly Hamiltona a nemělo to teda na mě žádný vliv.Akorát sem teda začala špinit a slabé bolesti v podbříšku,které stejně do večera přešly.
Takže 19.2.nástup na indukci.Vstávaly jsme v 5hod.ráno...poseděly s přítelem ještě v obyváku,já dochystala pár věci do tašky a v 6hod.jsme vyjely směr porodnice Obilní trh Brno,kde jsem měly být na půl sedmou.Pocity,které sem měla během jízdy v autě se nedají nějak popsat,jelikož mi v hlavě běhalo všechno.Strach ale i radost,že ten den ještě uvidím naší holčičku.
Takže jsme dorazily...šla jsem na monitor,vyšetření,vyfasovala sem košily a šla na porodní sál.Kde se mě ujala porodní asistentka s medičkou.Působily na mě tak všelijak.Prostě říkala sem si hlavně ať je vše v pohodě.
Takže sestra do mě zavedla první čípek na vyvolání a čekaly jsme co se bude dít.Po hodině mě zkontrolovala a ptala se jaké mám bolesti.zatím nebyly nic moc.Prostě běžné menstruační.Takže zavedla další....a to už po 20min.se bolesti stupňovaly.Během toho sem taky dostala klystýr,což mi dělala ta medička...a říkala ať se snažím vydržet co nejdéle...říkám,že to budu se snažit vydržet...že to zvládnu....ale to jsem nevěděla co mě čeká....během 5 min.se mi začaly kroutit střeva a musela sem běžet.Můžu Vám říct,že to je pro mě zážitek.Ze mě šlo snad i to co sem měla před měsícem...byl to masakr....cele to trvalo do vyprázdění asi 15-20 min.Myslela sem si že mě to roztrhne,,,ale potom sem se cítila tak prázdná..takže fain.
Jenže ty bolesti se stupňovaly....a přišla sestra s návrhem,zda budu chtít epidural.Věděla sem od začátku,že do toho půjdu,ale pořád sem jí říkala,že to ještě není tak strašné..tak ještě počkáme.
Po půl hodině bylo všemu jinak....už sem si o epidural řekla.Takže během 15min.naběhly dvě sestry z ARA a jde se na to.Přítel musel teda v tomto případě odejít.
Jedna sestra mě držela za ruku a ta doktorka začala pracovat.Nejhorší co pro mě bylo....bylo to,že sem se nesměla hýbat.A v těch kontrakcích se nehýbat a neškubnout sebou...když vám jde velký tlak do zad....no myslela sem si že je to neproveditelné.Každopádně.-..zvládla sem to.Jednu sem sebou cukla...ale v pohodě....:)
A v tom za 5min.úleva.Přítel přišel a já byla jak někdo jiný.Říká mi...ty vypadáš o hodně lépe.Taky mě to ztlumilo ty kontrakce a lépe sem se cítila....Jenže hlídaly mě aby bolesti nepřešly úplně...to by bylo špatně.Takže bolesti sem teda cítila pořád,ale nebyly tak často a mezi tím sem i nabírala sílu.Jelikož už se to blížilo.
Tak sem si sprchovala bříško a záda.Celkem to pomáhalo.Poskákala sem si na balonu.
No a přišel čas,prasknout vodu aby jsme zase postoupily.Toho sem se teda bála.Jak sem viděla ty velký nůžky s háčkem na konci...no sakra.Ale teda můžu říct,že to vůbec nebylo cítit.Takže voda vyšla a byla v pořádku.A od té chvíle sem věděla,že ta maličká musí na svět už doopravdy.Prostě pořád mě to nějak nedocházelo.
Během celé doby mi pořád natáčely monitor....a neustále vnítřní vyšetření což mě asi obtěžovalo nejvíce.V těch bolestech,když do vás furt někdo hmatá...no hrůza.Ale otvíraly sme se celkem dobře.No a aby se to ještě urychlilo,tak mi daly kapačku(oxytoxin),aby jsme už konečně porodily.
A to už sem žačala cítit do půl hodiny tlaky opravdu velké,ale né ma konečník....ale pořád do pravé nohy...a už se mi i zrychlilo dýchání....ale nějak sem nestíhala dýchat..tajže setra naposledy mě prohmátla a říká..jdeme rodit>.otevřena na 10prstů.....takže si to šly připravit...ja se zaměřila na jakejsi bod na stěně.což mi moc pomáhalo....přišly s ,,výzbrojí ..na porod...daly mi instrukce jak tlačit....já se nadechla...a tlačila jak o život...:)))))
Musím se tomu teď smát,protože sem tlačila opravdu poctivě...ale musely mi dát kyslík,jelikož sem nějak dychala nedostatečně dobře pro mimi....a bylo to opravdu lepší....
No a zatlačila sem asi 6krát a malá byla na světě.....krásná modroučká prcinka....:)Tatínek přestřihl pup.šnůru.
Tak se mi ulevilo a cítila sem se jako bych ani nerodila.....to tlačení vůbec nebolelo...ani nástřih sem neměla..jen tři ranky vevnitř.Tatínek Michalku podepsal,přiložily mi jí k prsu...to nám moc nešlo...ale přisála se.Chvilenku jsme si jí užívaly a malou potom odnesly na vyšetření...
My jsme mezi tím šly do sprchy,pobalily si věci na porodním a pomaličku se chystaly na převoz na novorozenecký.
Abych to shrnula...porod sem sice měla dlouhý tím,že jsme čekaly na ty pravý bolesti,aby se to pořádně rozjelo.
Ale abych řekla pravdu čekala sem,že to bude horší...prostě tak nějak sem uměla s tou bolestí pracovat....
Michalka měla 3250g a 47cm.
Přítel mi byl neskutečnou oporou a pomocí....a personál co se o mě staral byl naprosto výborný.Taky jsme se odměnily bonbonierou.Byla sem moc spokojená.
No a už jsme doma a pomaličku si na sebe s maličkou zvykáme....plně zatím kojíme,tak uvidím jak dlouho nám to kojení půjde.
Takže zatím papa a tak jak tady píše skoro každá...nebojte se porodu,jelikož potom opravdu ten drobeček za to stojí.
Lucie