Tchýně a uzený

Obdivuji tě že po tom všem je tvoje tchýně ještě na živu ale prosím poraď jak to máš s mužem?Můj to sice po nějaký době pochopil ale stejně,ne že bych litovala že to u nás kvůli ní bouchlo ale není to ono.Já vím že mám pravdu(to si samozřejmě myslí i ona taky se podle toho chová a to jí tady u nás nepatří vůbec nic)ale pro mě by bylo vysvobození odstěhovat se od ní co nejdál nejlépe tam kde nejezdí autobusy,vlaky a ani to auto které ona nikdy neměla ale je tu syn "taxikář"kdy se jí to hodí.A já ikdyž se některé věci změnily podle mě(nejsou vyřešeny ty hlavní a to návštěvy)to nějak nemůžu skousnout že je těch pouhých asi čtyři km od nás.Takovou nenávist jsem nikdy necítila,ublížila mi moc.Tak jak jsi se s tím srovnala?

Já k ní cítím takovou nenávist,že jsem takovou snad nikdy k nikomu nezažila.S mužem jsme se kvůli ní hádali,ještě než jsem se do jejich domu nastěhovala.Začali jsme spolu chodit ato bylo dobrý,nevadila mi,jenže po půl roce našeho vztaku manželovi zemřel táta a ona byla najednou sama s synem a vypěstovala si k němu neskutečnou opičí lásku s citovým vydíráním a psychickýma nátlakama,kterým on vždycky polevil.No a najednou zjistila,že díky mě se jí synáček vzdaluje a snažila se mě zbavit.dělala neskutečný věci,ale jen přede mnou,před ním mě stráášně milovala.Takže on pořád nechápal,proč jí nesnáším,vždyt maminka je tak hodná,obětavá,nechala nás tu bydlet atd...Přitom to bylo tak,že zdědil po otci půlku domu,čili se nastěhoval do své půlky a ona tenkrát řekla,že když se tam nenastěhujeme,otráví se.No,tak přeci to synáček nevezme na svědomí a šup,už jsme tam bydleli,ikdyž já nechtěla.Mysleli jsme,že když jí dole postavíme koupelnu,aby měla všechno svoje (mít s ní koupelnu bych teda fakt nepřežila),bude to dobrý.Nebylo a denně jsme se hádali.Pak jsme mysleli,že po svatbě se to změní-nezměnilo a bylo to horší a horší.Manžel stál pořád mezi náma,nechtěl mít problémy ani se mnou ani s ní,od problémů utíkal a nic neřešil.Několikrát jsem se chtěla dát rozvézt,někdy to vážně nebylo únosné,necítila jsem se tu jako doma,spíš jako na návštěvě,ona mi to dávala okatě najevo,přestože veškeré úpravy v domě jsem financovala celé jen já.I tu její koupelnu.Radši jsem byla do večera v práci,abych se nemusela hádat s mužem a jí potkat na společné chodbě.Dokonce jsme se ze začátku i snažila,aby mě prostě brala,prala jsem jí prádlo,když pískla,sebrala jsem jí ho,vyžehlila,nákupy jí dělala,všechno málo platný.Tak jsem řekla dost a začala jí ignorovat.A to byla hřebík do rakve našeho vztahu.Manžel nechápal,porč jsem na ní chudinku tak zlá,neustále jsme se hádali,vždyť maminka je hodná,nikoho jinýho nemá,prostě se jí zstával. atd...Nenáviděla jsem jí víc a víc.Když se narodila holka,začala nesnášet i malou ani jí jako babička nedala žádnou maličkost.Až když malé bylo půl roku,nevydržela jsem to a všechno jí to zase při jedné další scéně na chodbě,které byly u nás skoro obden,nasypala.Že jako babička naprosto selhala,že jí jako babičku neberu,že je pro mě cizí,že jí nenávidím,za to,že mi zničila kus života a pomalu i manželství.Manželovi jsem narovinu řekla,že buď půjde s náma nebo jdu s holkou.Já jsem si po sedmi letech teroru ulevila a čekala na jeho reakci.Konečně otevřel oči,prokoukl její podrazy,lži,přetvářky,faleše a konečně pochopil,že nám ničí manželství,pomlouvá nás po celém městě a dělá ze života peklo.Hledali jsme byt ale jak jsem psala už v prvním příspěvku,vyřešila to zeď.S manželem teď máme vztah lepší,myslím,že zeď zachránila i manželství.Doma o ní mluvíme jen o "matce",manžel jí bere telefony jen proto,že je to matka,nijak zvlášť už se sní nebaví,jen co je potřeba kolem baráku a tak.Už se ani neodvažuje o ní mluvit nějak kladně,protože jí prokoukl.Pro mě je tabu,cizí člověk je tabu,nezdravím jí,na ulici jdu na druhý chodník.Manžel už ví,že všechno,co se odehrálo,byla její vina a hlavně tomu pomohlo i to,jak se zachovala k holce.Jak na ní nechtěla brát ohledy když spala,schválně bouchala dole dveřmi,když jsem jí uspávala a podobný věci.To bylo asi to,co ho nakoplo nejvíc se k ní takhle obrátit.Protože když celé roky ubližovala mě,nic s enedělo,ale jak začla být i na holku taková,tak se vzpamatoval.Nevím,jestli se to takhle udrží i nadále,je jí 59 let ,bude časem pořád víc a víc něco potřebovat a to já nevím,jak ponesu,aby jí posluhoval,dělal taxík a takový věci zase.To se asi zase budeme hádat denně,protože být po mým,nemusela bych ji vidět do konce života a manžela bych od ní držela co nejdál.Ale nevím,jestli to pak zase nebude stejné a toho se moc bojím.Kdyby sis chtěla třeba psát nebo něco potřebovala,třeba jen tak se vypsat z pocitů,písni klidně na můj mailík machackova.v@centrum.cz.Ahoj a pevné nervy.

spíš to bylo o tom, že ta tchýně měla jediného syna a jen jeho, tak se o něj nechtěla dělit. Snažila se překazit svatbu, na svatbě se chovala příšerně, dělala scénky, mladý se pak nastěhovali k ní do baráku a tam byl taky teror, obvinila snachu, že jí ukradla brož, nechtěla jí dát klíče od domu a manžílek je nechtěl udělat bez svolení maminky, atd. atd...

Aha tak to mě mrzí že jsem to neviděla,protože ta moje na začátku našeho vztahu aniž by mě viděla řekla že nepřekročím její práh a taky ji to dlouho vydrželo a teď po dvanácti letech trpění že ji občas musím vidět to u nás bouchlo.Tak to bych se u filmu asi bavila škoda

ten konec mě fakt překvapil. Taky mě bylo líto, že dal přednost takové před manželkou, ale z psychologického hlediska jinak nemohl, musel si najít další, která mu nalajnuje život a bude ho peskovat ;)

Jasně, tohle všechno chápu, ale i když nejsem romantickej typ, tak u určitých filmů to hrozně prožívám a beru, jakoby se to stalo mně :)

to mě se stává u spousty filmů :!k:

můžeš se na něj podívat tady ... http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/31029131001-tchyne-a-uzeny/

To bych ráda ale my máme počítač z roku raz dva,internet pomalej,já tomu nerozumím,ale přítel mi řekl že my se na našem počítači na filmy(nebo cokoli jiného) dívat nemůžem tak nevím,budu si muset počkat až to budou někdy opakovat ale díky

jj, u těch starších počítačů to nejde, protože jsou hodně pomalé a pořád by se ti to sekalo :-(

Tak tak,já se občas kouknu na pětiminutové video o psech a čekám asi čtvrt hodiny aby se mi to přehrálo v kuse takže film bohužel

Jojo, to znám...tuhle knihu jsem tedy nečetla, ale stalo se mi to samé s Románem pro ženy....kniha dokonalá, ale film mě poté zklamal, i když všichni si ho chválí...já neříkám, že je špatný, ale po přečtení knihy vůbec nedosahoval takových kvalit, tak jak jsem dle knihy očekávala!!!

později se dostane na filmové zpracování, bohužel. Podle toho, co jsem vydedukovala z příspěvků níže, tak tchýně dopadla špatně, což se v knize říci nedá, tak mě to jen ujistilo, že film skutečně ne ne. Příběhy Simony Monyové pro mně budou top ten jen papírově :D