Taky toho máte už někdy plný zuby?

Nejsi v tom sama, má to snad každá...

Ahoj.Taky mám takové myšlenky.A je mi to líto.Ale to má každá z nás skoro.Prostě je toho někdy na nás moc a pak tak přemýšlíme. :a:

Doporučuju si občas vypůjčit nějaké cizí dítě na hlídání. 1x týdně mám ke svému 9m raubířovi ještě 18měsíčního. Když po 8-9 hodinách zmizí, tak si vážím toho klidu s jedním dítětem :s: Anebo chodit do práce. Každá změna, která naruší stereotyp je dobrá.

Ahojika, tak už jsem si myslela že jsem jediná s takový pocitama. Ale jak tak vidím asi je to celkem běžný stav. Není to o lítosti ale spíš o tom že mohlo byt všechno jinak .. ale zase jednou by to stejně přišlo .takže si to odbydeme a pak budeme mít zase o něco více času. Dětičky rostou je to jedna radost.. jen občas jsou blbý dny a člověk přemýšlí nad blbostma. Tak se všechny držme .. jsme ženský my to zvládnem chlapi by už se sesypali :) Denuliiinka

ahoj, taky toho mám občas až nad hlavu. Denodenní starost o dětičky. Pro mne neexistuje rozdíl mezi pracovním týdnem a víkendem-prostě je to pořád dokola. Ráno vstávat v půl šesté-to mě ubíjí. V týdnu to ještě jde. Vodim Ondru do školky a je co dělat. Ale o víkendu když vidim že manžel spí a já už tu od půl šesté strašim-to mě vadí. Tak ráda bych se vyspala aspoň do sedmi-ale bohužel mi to neni dáno :( . Dětičky miluju a nikdy jsem nezalitovala že je mám. Prostě to k tomu patří. Výchova dětí-péče o ně je velká starost-je to hodně moc namáhavé ale úžasné. Nyní přemýšlim jak to bude až budu chodit do práce-to bude teprve náročné. Ondra bude chodit do školy a Markéta do školky. Péče o domácnost, děti a ještě práce-mám z toho už teď strach :00: :a:

Jsem ráda, že se na to ptáš... už se mi párkrát stalo, že když malý usnul, tak jsem seděla, čučela do blba a brečela. Cvrček je moje sluníčko, když spí tak se na něj chodím koukat jak je krásný a láskou bych ho uňuchňala. Ale přesto jsem ráda, že si ho babičky vezmou do kočárku a na hodinu odjedou. Nebo když mu zaspívají, dělají paci paci.

PRO VŠECHNY, KTERÉ ODPOVĚDĚLY:

HOLKY MOJE, DĚKUJI MOC MOC MOC ZA UPŘÍMNOST. HNED JE MI LÉPE, KDYŽ VÍM, ŽE V TOM NEJSEM SAMA. JSOU TO PROSTĚ MILOVANÍ ZLOBIVCI, TI NAŠI PRCKOVÉ! NĚKDY BYSME JE LÁSKOU SNĚDLY, NĚKDY NEJRADŠI ZAVŘELY DO KOMORY A PUSTILY HODNĚ NAHLAS TELKU. :-)

BTW - TEN MŮJ JE TEĎ NA HORÁCH NA PÁNSKÉ JÍZDĚ. VOLAL MI A ŘÍKAL, ŽE KONEČNĚ VYPADL ZE VŠEDNÍHO DNE A MŮŽE SI V KLIDU POKECAT S KLUKAMA. KDYBYCH NEBYLA ZROVNA NA PROCHAJDĚ MEZI LIDMI, ASI BY SI VYSLECHL TROCHU SPROSTÝCH SLOV. CO JSEM MU NA TOHLE MĚLA ŘÍCT.

Ahojky, já teda toho plný zuby mám, pořád jen domácnost, rodina, malá (15m) už od narození není pohodářka, nespí (nejdřív prdíky, pak spurt, pak zuby a to trvá doteď), v noci je tak 4 x vzhůru (pokaždé s hodinovým uspáváním) a někdy vstává i ve 4 a neusne, neustále vyžaduje 100% pozornosti, přes den spí slaboučkou hodinku, když jdeme ven v kočáře, tak řve, že chce chodit, když jdeme, tak se o mě během hodiny tak desetkrát pokouší infarkt, co vyvádí. ještě, že si jí aspoň ve všední dny bere babča na hodinku na prochajdu a já mám čas na pofackování domácnosti a někdy mi vybyde i půlhodinka pro sebe. Taky jsem si několikrát říkala ve vzteku, že kdybych tohle věděla, tak bych do toho nešla, jenže.... ono to malé bezbranné, uječené, uzlobené, svéhlavé stvořeníčko na mě udělá kukadla a rázem na všechno zapomenu a miluju jí jak nic na světě....

Já toho mám občas taky plný zuby a když příjde manžel z práce domů, tak jsem mu už kolikrát vrazila malou (10m) a odešla se rozdýchat ven se psem. Malá není pohodové dítě, víceméně pořád řve, jak není po jejím, musím být u ní, když je vzhůru, jinak řev, neodskočím si ani na WC, pořád čekám, že se to věkem zlepší, ale zatím se to nelepší, ba naopak bych řekla horší. Kolirkát jsem večer z ní tak vyflusaná, že jsem potom i na manžela protivná :( Myslím, že jsou tady ty pocity naprosto normální, nic si z toho ndělej, je nás rozhodně víc :)

Já mám 5 měsíční cácorku a musím říct, že některý den je v pohodě, ale těch je hoooodddně málo! Spíš převažují takové, po kterých večer padám únavou. Já to mám o to těžší, že ještě musím docházet do práce a to i s malou, takže můj stres je znát všude. Nejvíc mě štve, že se jí chce spinkat, ale než usne, nadělá k vůli tomu takový vyrvál a pak spí půl hodiny a za další hodinu už je protivná. Někdy si vydrží hrát sama i hodinku, ale jak není ve své kůži, vyždauje soustavnou pozornost.Je to malá vzteklinka- je hold po mě, takže si hraje a jak jí hračka upadne z dosahu, je řev, vezmu jí od hraní, že jdem ven a to je vyrvál ještě v kočárku. Je to moje všechno a nedokážu si to bez ní představit, ale jsou chvíle, kdy jsem ráda, že si malou vezme někdo ven. Ono se chlapům řekne-vždyť jsi na mateřské, to bych taky bral!!!! To bych vždycky vylítla z kůže! Je to kolotoč 24hodin a 7 dní v týdnu. CHlap přijde ve 4 odpoledne a vidí malou max 2 hodinky než jde spinkat a diví se mi, z čeho jsem tak unavená?????

dva kluky,jeden bude mít 5 let a druhej má 7 měsíců,je pravad,že se nenudím,když jsou dva,ale někdy si taky říkám,že už toho mám až po krk,spíš hlavně,když uklidím,přijde ten starší a začne roztahovat,to jsou šiltovky po celém bytě,rukavice,hračky,papírky,pastelky,pistole,prostě všechno,pak ani neřekne,jde si idělat mlíko a po celé kuchyni granko a polito...a když se koupe,tak věčně namočené všechny ručníky a v koupelně se dá plavat..už nemám kolikrát sílu mu něco říkat,radši ho večer pošlu o to dřív spát,uklidním se a uklidím,akorát když přijde návštěva,tak to vypadá,jak kdybych měsíc neuklízela a přitom lítám celé dny,když je starší ve školce a pak stihne udělat takovou neplechu...a nejhorší je ho donutit,aby uklízel,někdy se zadaří,někdy ne,nechcu křičet,aby se nebál malej a nechcu ho bít,aby nezačal žárlit,že malej nedostává na zadek...tak je to někdy na bednu,ale jsou i ty příjemnější chvilky a ty si pak užívám...zrovna nás čeká pěknej víkend,tak už se tak těším,že se plno věcí radši snažím přehlížet...ale myslím si,že to známe každá,asi těžko to někdo má jak v reklamě na mlíčko,že miminko v bílé košilce si dá mlíčko a spinká a maminka má veget...
http://www.prckoviste.cz/kekulinka

Ahoj. To je normálka. Našemu Kubovi už je teda rok a půl, takže je s ním zábavy víc než dost a můžu říct, že jak se přehoupnul přes půl roku, začala jsem si mateřskou mnohem víc užívat. Před tím to fakt byl pořád jenom kolotoč krmení, přebalování, převlíkání, vaření, praní, žehlení... Člověku už z toho potom fakt šibe :00: . Ale teď je to už celkem v pohodě. Chodíme cvičit, na hřiště, na procházky okolo vody. No zkrátka už ty dny nejsou tak stejný. Já blbá jsem si dala dvouletou mateřskou a za půl roku jdu do práce. Holt se mi ty dva roky zdály strááášně dlouhý, když jsem si je dávala a teď, když si to konečně užívám, to utíká jak voda a mě se do práce nechce. Radši bych byla s Kubou doma. Takže se neboj. Jen co capart trochu povyroste, nuda přestane :a: .

Ahoj. Občas to mám taky tak, mám dvě děti a nadevše je miluju, ale někdy mi to věčné "mami, já chci tohle, mami já chci támhle to.." už taky leze na mozek. Syn vstává tak o půl 7 a vzbudí i dcerku a člověk se od rána nezastaví. Když děti spí, tak je potřeba poklidit, vyžehlit, dneska jsem se pustila do mytí oken :00: Za chvíli se oba vzbudí, takže nakojit, přebalit, dát staršímu svačinku, oba obléct, nakoupit, udělat večeři, vykoupat...
Ono to příštích pár let nebude o ničem jiném než děti, děti, děti.. Ale nelituju, to vůbec ne. Jsou to moje lásky, ale přiznám se, že občas opravdu potřebuju vypnout a nechám je oba manželovi a zalezu do ložnice a jen tak ležím :///:

Ahoj, ja to mam uplne stejne jako ty.. Obcas si rikam, ze kdybych vedela, do ceho jdu, ze bych do toho snad ani nesla.. I kdyz malou miluju. :-) Me by to urcite rychleji utikalo, kdybych tu mela nekoho, s kym bych mohla chodit aspon s tim kocarem. Ale u nas nikoho neznam, kdyz jsem se pokusila seznamit s jednou maminkou, tak to dopadlo tak, ze jsem ji dala cislo na sebe, ona se vubec neozvala a totez se po 14ti dnech opakovalo s druhou. Takze uz vzdavam i akce seznamovaci :-( Koukam, ze jsi z Dejvic - ja jsem z Horoměřic, nechtěla by ses nekdy treba sejit? Kdyby jo, tak pisni zpravu, dam ti na sebe kontakt.. Po treti a naposledy :-D
Klára

To je úplně normální... Já takový pocity mívám občas taky. Ale musím říct, že čím je malá starší, tím je to lepší - jednak se už umí zabavit sama a jednak už hodně rozumí, takže je s ní větší zábava, než když byla úplný miminko. Zkus třeba jednou za měsíc vrazit dítko tatínkovi a jít do kina nebo tak, aby ses trochu odreagovala. Mně to hrozně pomáhá.

Ahojky a máš nějakýho znamýho který by ti pohlídal na chvilinku prcka, občas to prostě potřebuje každý vypadnout a všecky starosti zahodit za hlavu. Já to celkem dělám často,ale mám taťku který se postará rád. Samozdřejmě jen na dvě hoďky,ale pak jsem ráda, že už jedu za mrňouskem

já si také přijdu jak robot. Stereotip, ale to k tomu prostě patří. Mě nejvíc štve, že nemám nikoho, kdo by mi pomohl, nebo malou třeba nakrmil občas někdo jiný, přebalil ji když zrovna musím uklízet a tak. O to je to pak horší, a blbé je, že pak už třeba i vyjedu po manžovi, jsem nervózní, mám furt pocit, že nic nestíhám, a když třeba mám fakt moc práce, malou přebalím, nakrmím, a položím na deku ať si hraje sama, a jdu uklízet, a ona spustí vzteky, že si jí nevšímám, tak pak mám vztek i na malou. Manžel mi ji rozmazlil, byl na neschopence, a tak si jí všímal furt, já si sice udělala co jsem potřebovala, jenže malá teď řičí a řičí, a kdybych měla jen u ní sedět, neudělám nic. Mám doma kupu prádla na žehlení, peru, a v sobotu ráno zas na 14 dní odjíždíme, a když mi do toho malá řve, tak fakt - jak mám jako zabalit, vyžehlit, připravit jí sporťáček s sebou, prostě nemám kdy...

Určitě nejsi divná, tyhle pocity má myslím každá maminka, ono taky je to úvazek na 24H/7dní v týdnu, že jo. ;) A ne každý (např.manžel-čest výjimkám) si ten zápřah uvědomuje, přece je žena pořád doma s dítětem, nechodí do zaměstnání, jaká pohoda... :C]]: ). Já jsem zatím "jen" těhule, ale i tak mám všeho někdy plné zuby. :€):

buď v klidu,je to normální,jednou budeš na tuhle dobu ráda vzpomínat,ale teď když je to dnes a denně tak toho má člověk plný zuby,už doma 2 velké děti mám tak vím o čem mluvím,hrozně se těším na mrňouska co se má do měsíce narodit,ale na druhou stranu už vím do čeho jdu a vím že to bude náročné ale mám 2 chuvy tak to bude lepší.Přeju pevné nervy,někdy jsou fakt potřeba.