Takový blb k neuvěření

Založila jsem si tenhle nick, abych s tímhle příspěvkem nebyla spojována při normální komunikaci tady na MT.
Vždycky, když jsem si četla příspěvky maminek, které mají doma blbce nebo potom problémy s tím blbcem při rozvodu, tak jsem si to četla s zaujetím, ale s takovým tím pocitem, že mě se tohle stát nemůže (teda aspoň v dohledné době). Protože já mám v tomhle směru manžela úplně v pohodě. Měla jsem šťastné dětství, bohužel, když mi bylo 15 a ségře 10, tak otec spáchal sebevraždu. Ovšem před tím jsem nikdy nezažila, že by se rodiče hádali, před námi detmi vystupovali jednotně. Po té jsme zůstali s mamkou sami. Psycholožka říkala, že v téhle době jsem na sebe přijala větší zodpovědnost a předčastně dospěla. Snažila jsem se mamce pomáhat, hodně věcí jsme řešili ve třech. Mamka poslouchala naše názory a diskutovala s náma. Takovýhle vzor jsem tedy dostala do života. Prostě, že je člověk jedinečná bytost, která má právo na svůj názor a zároveň má naslouchat názorům jiných. Jsme docela intelektuální rodina, která pracuje na principu soudržnosti a pomoci jeden druhému, pakliže někdo z ní má problém. Tohle vše co jsem popsala se týká teda mamky, mě a sestry. Dodnes držímě při sobě, když je nějaký problém, tak ho řešíme a snažíme si pomoct.
V mých 17-ti letech do rodiny přibyl nevlastní otec. Ze začátku to bylo docela v pohodě. Ségra a já jsem mu nedělali žádné problémy nebo scény, naopak jsme byly rády, že si mamka někoho našla a nezůstane sama až my vyletíme z hnízda. Záhy byla svatba a hned nato mamka otěhotněla. Malá ségra se narodila 1.1.2001. Ke konci těhotenství se nevlastní otec začal projevovat jako hulvát. Jako dnes si vzpomínám na scénu na Štedrý den, která skončila tím, že ten debil bouchal dveřmi a mamka s bříškem v devátém měsíci brečela v koupelce. No parádní Vánoce. No a takhle střídavě to u nás vlastně probíhá skoro 10 let. Nikdy nebyl schopný zcela zapadnout do rodiny, když měla být taková ta rodinná pohoda, tak si našel důvod, aby se s nama hádal nebo minimálně bručel. Někdy mi přijde jakoby maniodeprsivní - velkou euforii, kterou však věnuje kamarádům a známým, střídá s útlumem, kdy jenom bručí a dělá dusno, které si vybíjí na svých nejblížších. Asi by měl být léčen nějakým psychologem nebo psychiatrem, ale on si ani nepřipustí, že má nějaký problém. Mezitím jsme vylétly se ségrou z hnízda a vdaly se. Po několika letech jsme se loni s manželem vrátili do mého rodného městečka, kde jsme koupili domeček ve stejné ulici jako bydlí mamka. Sestra bydlí s manželem ve vedlejší vesničce. Takže jsme vlastně zase všechny blízko sebe. Jenomže výpady nevlastního otce jsou rok od roku horší. Ti dva už spolu ani neumí normálně komunikovat, jakékoliv slovo může být záminkou toho, aby se začali navzájem napadat.
Vše vyvrcholilo tento víkend. Kdy jsme měli takovou větší akci, kde pomáhalo hodně lidí. Po náročném dni jsme se sešli doma, mamka měla nachystanou večeři (vařily jsme ji spolu už předešlý den) a těšili jsme si, jak se najíme, prodiskutujeme tu úspěšnou akci a pobavíme se u vína. Tedy já ne, jsem v sedmém měsíci těhotenství. Ale zbytek se těšil na takovou tu rodinnou pohodu. Nevlastní otec ale opět chytl tu svoji blbou náladu a začal něco brblat. Před všemy se začal navážet do mamky. Což nevydržela ségra a začala mamku hájit. Strhla se neuvěřitelná hádka, kdy nevlastní otec obviňoval kde koho, byl hnusný a ségra se dožadovala, aby jí všechny ty kecy vysvětlil. Jen pro dokreslení, hlavně mu vyčítala, že mamku pomlouvá kudy chodí, po rodině, u cizích lidí. Říká něco v tom smyslu, že je líná, zdechlá (což není vůbec pravda), že ji na ho.no, že ji vymění, rozvede se, že s ním nechce spát, atd... Ségřin manžel to nějak neunesl a místo toho aby jí byl oporou (vysvětlování by dalo na další takový román), tak se sebral a odešel. Takže ségra ho pak ještě hodinu hledala než ji zvedl telefon, přešel pěšky přes kopec do své vesnice a skončil tam někde v hodpodě... no coment. Nevlastní otec se taky naštval a zavřel se u malé v pokojíčku. Tak jsme se smanželem aspoň najedli a pak jsme vzali malou ségru k nám, kdyby se ještě v noci něco dělo, aby u toho nebyla.
Ráno jsem šla k mamce, kde jsem zjistila, že si nevlastní otec sbalil kufr a je pryč. Mamky říkala, že ho nijak nedržela. Tak jsme se zase slezli v užším rodinném kruhu na oběd, kde jsme se o tom bavili a jak to bude dál. A z mamky vypadlo, že ji ten debil rok tvrdí, že mu dávají výplatu na ruku a místo toho má založený vlastní účet. Hrozila mu exekuce k vůli nějakým nevyřešeným závazkům z minulosti, tak šel a nabral si spotřebitelské úvěry. Exekuce byla asi na 50 000, ale on nasekal dluhy asi za 200 000. Mamka celý rok táhne barák a domácnost sama ze své výplaty a do toho platí ještě měsíčně splátky 10 000 na úvěr, který si vzali na výstavbu vinného sklepa. Před půl rokem kretén zrušil penzijní fond, dostal 60 000 a on si je prej užil - 1xhory, 2x moře a nějaké další blbosti... místo toho, aby teda částečně zaplatil dluh. Prostě já jsem v šoku.
Dohodla se s ním, že se pokusí s těma dluhama něco udělat, asi skonsolidovat a že s ním ještě zůstane a on se jí odvděčil tím, že se chová dál jak debil a když prej odjížděl, tak vykřikoval, že ji malou ségru nenechá, že ji vysoudí. No já jenom doufám, že ne. Vždyť to dítě má mít nějaké zázemí, výchovu, musí chodit do školy. Nevlastní otec dělá v Praze, ale jeho nápní práce je jezdit po republice a dělat kontroly. On jí přece nemůže zajistit potřebnou pohodu, k tomu, aby se dál rozvíjela. Takové ty věci, jako že si má požádat o svěření dítěte do péče to vím.Ale jak je to při podání rozvodu už k soudu - zůstává dítě u toho rodiče, u kterého zrovna je, dokud soud nerozhodne o péči o nezletilého? Jde mi o to, aby ji nesebral a neodvezl někam dopryč :-/
Je mi z celé té situace zle, do toho mi blbnou hormony, tak bych jenom brečela. Je mi líto mamky, že narazila na takového vola. O majetek nejde, to se nějak vyřeší, na barák ten chlap nemá nárok, zbytek se nějak vyřeší, i kdyby se to mělo vléct. Ale o tu malou se fakt bojim, přece ji jen tak nemůže dostat nějaký psychicky labilní debil, který by si ji jenom kupoval. Snažila jsem se jí vysvětlit, co všechno tatínek může zkoušet, ale tak nějak, abych jí ho moc nepomlouvala nebo nezprotivila. Musí toho mít taky plnou hlavu, protože u většiny věcí byla. Její sestřenka totálně zvlčela, když se její rodiče rozešli a snažili se to dítě přetahovat na svoji stranu, pak se k sobě zase vrátili, ale z té holky je strašný spratek. Doufám, že malá je snad dost inteligentní, ale děti jsou zas snadno ovlivnitelné. Mamka ji uplácdet nebude to vím, ale u nevlastního otce jsem o tom přesvědčená, že to na ni bude zkoušet. Už včera ji furt volal a psal ji. Malá řekne pak sociální pracovnici pravdu, tak jak to cítí (což jsme jí včera říkali) a protože je zatím vidět, že chce zůstat s námi, tak budeme asi my nařčeni, že ji manipulujeme... No prostě šílené
Omlouvám se za ten román, není tam ani zdaleka všechno, co se u nás dělo a i tak je toho docela dost. Trápím se tím od soboty, špatně spím a tak jsem to zkusila sem sepsat.