Taková normální rodinka...

Ahoj, sem tam se mě někdo zeptá, jak se nám vůbec daří... tak jestli to některou z vás zajímá, předhodím Vám v bodech dnešní den (a možná nejenom dnešní, protože mě to opravdu nějak splývá a jestli je některá z vás psycholog či psychiatr.. ano přiznávám, neorienuji se v čase :s: )
dneska při odpoledni jsem si naplánovala pár činností.... 1. uvařím a zamrazím dcerce mrkev (dnes mi dala babička čerstvou ze zahrádky...mňam), 2. ostříhám synka (chudák už asi měsíc přes vlasy nevidí), 3. na dnešní den vycházelo mytí dcerky. asi těch plánů bylo trochu víc, ale tyhle body byly stěžejní.... ad1. mrkev je uvařená, rozmixovaná nezamražená, ale ještě na to mám hodinu a půl, než začne nový den. a propó maminky starších batolátek... zkuste si někdy uvařit a rozmixovat mrkev - po zrakovém, chuťovém a čichovém vjemu se mi rozjasnilo spousta vzpomínek, jako např. plíny a oděv s oranžovýma flekama, oranžové topení, zeď, podlaha, dítě, lžičky, talíře...
ad2 synek je ostříhaný a zapřísahám se, že ode mne naposledy. foto ani prezentovat nemůžu, protože jestli nás někdo neudal po tom řevu, který synek při stříhání vyluzoval, tak po zveřejnění fotek by nám kluka snad i odebrali. nebojte, zraněný není.
ad3 dcerka dnešní mytí vzdala. přiznávám se, že jsem jí vlastně chtěla mýt už včera, ale usnula o půl pátý a pro jistotu spala až do jedný do rána. dnes se vzbudila v pět, což je ideální pro koupání....v pět se nabaští, pohrajeme si, v sedm může do vany, pak namazat, pomuchlovat, obléknout, opět nabašti a spát. Jeli jsme podle scénáře asi ak do sedmi...nabaštila se, hráli jsme si, pak si hrála sama, maminka večeřela a ouvej.....slibované stříhání synka... střih....uřvané batole v židličce, všude vlasy, slzy, soply, otec s matkou si přehazují nůžky, z obýváku řve kojenec, dílo zkázy dokonáno, popadám batolátko do náruče a šup s ním do vany.. ano miláčku, musím ti umýt i vlásky....nenenééééé pláče zoufalé dítě, do pr.ele, co mám ale dělat? takže fofrem sprchuju hlavičku, bobátko pláče, pláču taky......ufff, je to, balím dítě do ručníku a honem do pokojíčku. ještě chvilku se tulí, naštěstí už nepláče. Osušíme vlásky, dítě září (?) utíká do postele, přikrývá se peřinou a dělá "bu bu bu baf"...... hurá, je mi odpuštěno. Díky, díky, díky :h: chvilku blbneme, ale šupem do pyžámka a zpátky do obýváku kde taťka chová řvoucího kojence a prosí ho, ať už opravdu přestane.... vyměňujeme si děti, strkám dítku do pusy prso a.......TICHO... dítko sosá, sosá div mě nesežere. druhé dítko usedá vedle mě a sosá mlíčko z flašky......... večerní idylka. Kojenec u prsa usíná. Holčička je spokojená, usmívá se a zlehka dudá.... je v tepláčkách a poblinděném bodýčku, nemá čistou plínku... "nebudeš jí budit, že ne?" ptá se s obavou dalšího možného řevu manžel. Nebudu.

O čurání.
Nepochopím, proč jsou všichni tak hrr do čurání na nočník. poslední dobou jsem byla zahlcená otázkama, jestli už teda na ten nočník čurá a proč ještě ne. dlouho jsem odolávala a jednoho dne se tedy rozhodla, že plínkám bude konec (kdybych tušila, co mě/nás čeká, naučení této dovednosti bych přenechala jeho budoucí ženě). Lehce traumatickou historku o "učení na nočník" si nechám na jindy nebo na pokecání u pískoviště, nicméně synek je šikulka a celkem rychle pochopil o co jde a v čurání si našel zalíbení. Naštěstí i celkem snadno pochopil, že se čurá jenom do nočníku nebo záchod (toleruju ještě vanu). Zkráta zkoušel čurat kam se dá (a že se dá do opravdu různých předmětů, naštěstí si neumí stáhnout kalhoty, takže doma nenačural do ničeho). Máme doma opravdu veselo a celkem chaos a do tohoto chaosu nám ještě přibylo kouzelné slůvko "kakáááá". kouzlo tohoto slova spočívá v tom, že když je vysloveno moc(č)ným čarodějem ostatní osoby v blíkosti přestanou vykonávat jakoukoliv činnost a okamžitě se chystají polapit čaroděje a co nejrychleji přemístit k nočníku či záchod, stáhnout gatě atd. nedávno jsme zjistili, že "kakáááá" platí i když je vysloveno šeptem/ve větě s úplně jiným kontextem/zdánlivě jen tak/je vysloveno bezprostřeně po vykonání potřeby. sem tam čaroděj zkouší pozornost svých (m)učedníků a "kakááá" je zvoláno jen tak... kouzlo se ruší zaklínadlem "kaká ne". Jediné, co mě uklidňuje, je ten fakt, že těchto čarodějů po světě běhá spousty a že v tom nelítáme sami :-)