Tak už nevím, co dál :o(

jsem ráda ýe jste tomu dali šanci u nás to bylo podobné, a když jsme si promluvili a já se nad sebou zamyslela došlo mi že ani semnou to není lehké , takže se snažím dát se dohromady neříkám že to půjde hned ale časem určitě... :) aspon se o to budeme oba snažit..tak držím palečky papa-lala

díky moc. držím ti pěstičky, ať se vám to taky povede :a: není to lehký, být s někým

To určitě ne,ale ještě těžší je být sama.My se doma taky mockrát dohadujem,no ale co můžem dělat?? TAky se přece musíme ozvat :one:

to jo, nedokážu si to představit být sama. :n: snad se poučil a bude hodný. zatím si to u mě žehlí, tak si to užívááám. dokonce i žehlil pleny :s:

Fatt :00: Tak to abych se taky pohádala :s: jenže to bych pak musela žehlit já :r:

Jenže náš taťka moc nežehlí (nemyslím pleny) On je totiž jediný bez chyby v České republice :O

hm, mu ňák narostl hřebínek, ne? :n: To musíš pořádně zkrotit. }:)

Dík za radu :s: On si asi myslí to samý o mě :s:

chlap si myslí :n: :s:
Myslet si může, co chce. každopádně, ženský jsou chytřejší, kor ma takový věci. určitě ho převezeš, k spokojenosti obou :qu: Jemně a nenápadně ho nasměruj, jak potřebuješ.

ja ti pesti drzim protoze verim ze kdyz budete chtit oba tak to zvladnete. Je to vsechno o kompromisu a ne hned po prvni neshode a hadce utikat. Taky sem to ze zacatku mela tezky hodne tezky da se rict podle jinych ihned na rozchod ale kdyz jsme si to vsechno vyrikali tak uz je dobre.Jasne vymena nazoru padne i dnes ale to musi byt problemy jsou od toho aby se resily ale musi se resit s rozumem a ne v afektu .Tak at vam to vydrzi js´te mladi a casem zjistite ze to co ste resili ted byla fakt kravina.

možná proto je dneska tolik rozvodů, lehčí je se na to vykašlat a nehledat řešení. snad se nám to taky povede. zatím je jak milius :s:

díky moc za podporu. věřím tomu, že to zvládneme

ahojky nic mi do toho není, ale nedá mi to. Je jasný, že chceš pro malou to nejlepší, ale uvědom si, že když tě bude mlátit,tak malá to uvidí. Nebude mít na dětství dobré vzpomínky. Věř mi mluvím z vlastní zkušenosti. Naši se taky rubali a to jako dost. Roztřískané nádobí, máma věčně od krve, policajti u nás byli jako doma. Fuj je mi z toho ještě teď špatně. Já říkám okamžitě od něj pryčl.Byť ho miluješ sebevíc. Já dneska vím, že kdyby se už tenkrát rozvedli a šli od sebe tak sice bych byla chvíli tam a chvíli tam aĺe byla bych tohohle ušetřená.Máma to taky dělala pro mě. Mno myslim že to nebylo její nejlepší rozhodnutí.

souhlas. krev, tak to už šílený. a kdyby se to u nás opakovalo, jdu. nenech si ubližovat. mimi potřebuje spokojenou zdravou maminku, aby se mohlo vyvíjet v pohodě.

Ahoj,vůbec nic mi do toho není,ale pokud to tak,tak pro Verunku musíš to dilema vyřešit.Když bije tebe,myslíš,že jí nikdy neublíží??Tady už není nad čím přemýšlet.Je to jen otázka času,ale lepší to určitě nebude,má to v sobě.Je to tvoje dítě a musíš ji chránit,někdy bohužel i před vlastním otcem.Budeš to mít těžký,ale ženská zvládne všechno,věř :) Držím Ti pěsti. :h:

Ahojky. Já jsem o tom přemýšlela. Zas u nás to není tak strašný, že by mi fackoval. To bych fakt nesnesla.

Co máš dělat? Sbalit sebe a dítě a rychle utéct... proboha, přece se nenecháš mlátit od chlapa? Neděláš to pro Verunku, pro tu bys udělala nejlíp, kdybys od takového surovce odešla... nečekej, že to bude lepší... bude to horší... na co proboha čekáš? Až se jednou naštve a začne ubližovat Verunce? Až tě jednou přizabije? Až ti ublíží tak, že se o Verunku nebudeš moct postarat? A myslíš, že ona ocení, jaké jsi jí připravila dětství? Co si bude pamatovat? Zmlácenou mámu s modřinama, která se nechá bít a neustálý neklid, strach, stres? To si přece žádné dítě nezaslouží... tomu se říká domácí násilí a neskončí to... bude se to stupňovat... a budou mu pak stačit sebemenší záminky... když se jednou necháš bít, bude si dovolovat víc a víc... teď už se to nedá vrátit zpátky... agresívní násilník bude pořád jen agresívní násilník...
http://www.kudlanka.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=198&It…
Přečti si tohle a pak i další články, co k tomu jsou... a taky jsou tam někde i reakce těch, co v takovém prostředí vyrůstali, a jak nenávidí své rodiče za to, co jim udělali a že to neřešili... přece bys nechtěla dopadnout stejně....

fakt? Tak to je mi hrozně líto. To je hrozný, co ty chlapy dokážou :\/: :\\:

my už máme mimíska na světě, jsou mu 4 měsíce. právě, že nejvíc mi štve, že je na mě hnusnej před tím. a malej je pak celej uplakanej a nevydrží beze mě ani když jdu na záchod. Chudinka, nechci mu připravit takový dětství

Jo, jen bych ti chtěla poradit, pokud si budeš dávat podmínky a ultimáta, tak jen taková, která hodláš dodržet... protože pokud bys například řekla, že jestli ti ještě jednou šlápne na nohu, tak se sbalíš a odejdeš (to je jen příklad), a on to udělá a ty bys neodešla, tak to bude brát jen jako plané vyhrožování a bude z tebe mít akorát tak legraci a až bys příště něco podobného chtěla udělat, tak to pro něj bude znamenat jen bla,bla,bla a že to klidně může udělat, a ty mu to odpustíš a necháš ho zase jet si po svém... takže bacha na to, to je nejčastější chyba spousty ženských, že chlapovi vyhrožují a nakonec ještě samy prosí, aby on neodcházel... pak si tě přestane vážit a nebudeš pro něj mít žádnou cenu, budeš jen něco jako hadr na podlahu, pes, který štěká, ale nekousne a nekousne... takže opravdu na to si dej pozor... ono taky hodně pomůže v rozhodování si opravdu sepsat na papír plusy a mínusy... a poctivě si tam přiznat, co ti vadí a co se ti na něm líbí... ať už to jsou modré oči nebo že má pěkný vztah k dětem a do mínusů zase třeba urážky, násilí, nepořádnost... a pak, až to budeš mít sepsané, tak si to ještě seřadit od těch, co bys netolerovala vůbec, až k těm, co se tolerovat dají například výměnou za jiné plusy a pozitiva... a ještě nejdůležitější je si uvědomit, jestli jsi vůbec schopna mu to dosavadní odpustit a udělat za tím tlustou čáru a nevracet se k tomu... není nic horšího než začít vytahovat staré věci a začít v nějaké krizi vyčítat to, kvůli čemu už jste se někdy pohádali... jo, je to umění, ale všechno pěkné stojí za trochu námahy... ovšem pokud on nebude ochoten něco změnit a snažit se, tak potom se můžeš ty snažit třeba na 200% a nebude to k ničemu...

máš pravdu. akorát si to neuvědomuju, teď jak jsem naštvaná. Musím si vše v klidu rozmyslet. Jsi moc hodná, že se mi snažíš poradit. díky moc

Ahojky. Díky moc za tvůj názor. asi zní rozumně. určitě stojí za to si ještě zkusit promluvit. už kvůli malýmu. odejít můžu vždycky a už jsem docela rozhodnutá, že odejdu. i když bych si moc přála, aby se to zlomilo a dopadlo to dobře.

hm, to nám to dopadá, viď. já jsem měla jít dneska slavit narozky, asi ani nepůjdu. je mi zle, jsem opuchlá a navíc se nestíhám připravit. celý den jsem na nervy, takže nemám mlíčko, z čehož jsem vynervovaná ještě víc. máš dobrý, že ti aspoň Jakub vyjde trochu vstříc a jde vedle do pokoje. já jsem to taky tak chtěla, jenže ten můj tam nepůjde. aspon jsem chtěla, at si dá druhou tv do kuchyně a je si tam, ale ani to. přijde mi, že kdybych už ho nikdy neviděla, že by mi to vůbec nevadilo. pořád jen chodím a uklízím po něm. musím toho pořád tolik dělat a on mi nepomůže. jsem už úplně vyčerpaná

Magdi, u nás to bude snad lepší, u nás je spíš problém v tom, že jsem možná až moc náročná, ale já prostě chci mít nějaký řád a pravidla a abysme je oba dodržovali. Promluvili jsme si, řekli, že musíme své chování změnit oba a začít se chovat jak dospělí lidé, už kvůli malýmu. Zatím zůstane s náma v ložnici, do Vánoc to zkusíme a pokud se nic nezmění a bude to pořád stejný, tak po Vánocích s Maxem půjdeme. Mě štve nehorázně jeho přístup a to, že pořád sedí u počítače. Nemůžu říct ani slovo - pomáhá mi, o víkendu chodí dvakrát s Maxem ven, večer, jak se vzbudí, cca od 6 do koupání (19:15) se mu věnuje, abych mohla vklidu si třeba odpočinout, umýt nádobí nebo se osprchovat, má nás rád, prostě nás moc miluje, ale třeba zas o sebe nedbá, jeho matka ho k tomu nevychovala (není pro něho samozřejmost čistit si zuby nebo se každý den sprchovat či si měnit ponožky) a to mi vadí nejvíc, prostě se mi z něho dělá blbě, ale slíbil, že se polepší... Holt je :pig: a pak se diví, že s ním nechci ani spát. Takže u nás je spíš problém takovýhle a ten počítač. Slíbil, že u něj bude sedět jen večer, až půjdeme s Maxem spát, tak jsem zvědavá, jak dlouho mu to vydrží...
Navíc mi lže, sice v blbostech, ale i to podkopává mou důvěru a prostě už mu moc nevěřím... Maxe ale miluje a mě taky, ale já jsem už unavená z neustálého řešení těchto žabomyších sporů, tak jsem mu dala "ultimátum". Buď se to zlepší a pokud ne, tak má smůlu. Pokud nás má rád, bude bojovat a konečně se o sebe starat (úplně jsem se to tu styděla napsat, nebyl takový, až teď jaksi "zlenivěl" ve starání se o sebe)...

www.white-tie.rajce.idnes.cz
www.prckoviste.cz/maxmilian

Tak snad se to u vás zlepší. Moc ti držím pěstičky a moc ti přeju, aby ti to vyšlo. No, ten můj je taky právě docela čuník, podobně jak u vás. Máme dost podobný problémy jak vy, akorát jsme ve vyšším stádiu, že už se fakt hádáme kvůli každý kravině, už mi přijde, že na něj mám alergii. On byl dřív takový, že si nechal ode mš vše líbit, a teď je z něj zas druhý extrém, na vše co mu řeknu, má přemrštěnou reakci. asi si to vynahrazuje.

No u nás to je taky tak, že on se mi ve všem jakoby podřídí a na vechno kývne, mě to i tak vyhovuje, jsem spíš vůdčí typ a "tahač" vztahu, ale prostě už mi tohle stráášně vadí. Já se snažím, nechci být bez něj, mám ho vlastně pořád ráda, jen mě mrzí, že prostě se o sebe nestará a nedokáže o sebe pečovat.
Zkuste si opradvu promluvit, bez hádek a emocí, vklidu (nebo mu napiš ten dopis, to už jsem taky párkrát zkoušela) a uvidíš... Sama poznáš, jestli to má ještě cenu nebo ne. Věř, že jakmile odejdeš, tak málokdy je cesta zpět a rozhodně by to bylo těžký (jako matka samoživitelka).

www.white-tie.rajce.idnes.cz
www.prckoviste.cz/maxmilian

No, tak mi to máme fakt hodně podobný, akorát v horším stádiu. Taky já jsem spíš já vůdčí a on je takovej flegmouš. Taky mi to docela vyhovuje, že mi do ničeho moc nemluví. A nestará se o sebe taky. Oholit se? Ne, to je strašný problém. Ponožky a trenky by byly všude, taky mi nebaví to furt uklízet. A u počítače dřepí furt a stahuje nějaký kraviny. to mi taky točí. já třeba lítám, nic nestíhám, vařím, uklízim, on si sedí. A když se vytočim, a řikám mu to, že už jsem z toho unavená, tak mi řekne, ať si jdu lehnout. což by bylo super, ale za mě nikdo tu práci neudělá. a když už něco udělá, tak stejně blbě. já ho pošlu vytřít byt, pak koukám a říkám, tos tý koupelně moc nedal. a on: no, já vytíral chodbu a kuchyň. Na pěst. Nebo ho pošlu vyluxovat auto, pak dávám něco do kufru a říkám, že to odfláknul, a on, že luxoval jen mý sedadlo. no, já z toho mám pak šílený nervy, jak mi točí. mám chuť ho zmlátit, uškrtit, poslat hodně daleko. a pak mu něco řeknu, on mi hnusně odpoví a pak se začnem dohadovat. nechápu totiž, jak může být tak neskutečně stupidní. taky je na mě naštvanej, že jsme spolu od narození malého pořádně nic neměli. on je totiž jak malej parchant. Jeho styl svádění je, že v 10 večer stane od počítače, šáhne mi z ničeho nic mezi nohy, nebo na prsa, debilně se tomu zasměje, a zeptá se,jestli teda bude už ten sex. No, na hlavu. Je absolutně veškerý zbytky chutě na sex přejdou. a on je pak uraženej, že se mi nechce. jak pátnáctiletej parchant. občas mi to hlava nebere, co on vyvádí

Magdi, já se vmísím ještě jednou... přečetla jsem si tento tvůj komentář a myslím, že mezi vámi to opravdu nebude tak horké, jak se na první pohled zdálo... v podstatě to, o čem se dohadujete a co je předmětem vašich sporů jsou jen prkotiny... naprosté... jste mladí a tak je to normální, já jsem v tomto věku byla skoro stejná...
Dnes už ti můžu poradit, že pokud po chlapovi něco chceš, nečekej, že se dovtípí nebo že ho to napadne samo, a už vůbec nemá smysl se rozčilovat, že něco neudělal tak, jak by sis představovala sama... pokud chceš, aby ti pomohl, tak mu prostě řekni všechno tak, jak chceš, aby udělal... teda třeba tak - umej podlahu v koupelně, kuchyni, obýváku, chodbě, ložnici a v ložnici předtím zvedni ten koberec a dej ho stranou, vynes koš z kuchyně i z WC, vysaj celé auto včetně kufru atd... prostě všechny detaily, co ti připadnou jasné, tak mu řekni... u vás to není o tom, že by nechtěl pomoct nebo slíbil a neudělal... spíš jen tím, že nesplnil tvé představy tak, jak sis myslela... ale dobrou vůli měl a teď promiň, ale tvoje reakce na to (že to udělal blbě, že neudělal to, co je snad samozřejmé) by ho pro příště mohly dovést k poznání, že ať udělá, co udělá, stejně je to blbě, tak se na to příště raději vykašle hned... musíte se spolu naučit komunikovat, ty od chlapa neočekávej, že bude umět číst tvé myšlenky a že "nevidí ten nepořádek, co tam je" - on ho fakt nevidí... ne, že by byl takové čuně nebo tak něco, ale pro něho je důležité něco jiného a nepořádek by viděl v něčem jiném...
A ještě bych řekla, že hodnocení typu "tos tý koupelně moc nedal" je demotivující... mě tohle říct chlap, když bych uklízela, tak bych ho vzala hadrem... nebo bych po něm vyjela, ať si to tedy příště udělá sám a už bych na to ani nesáhla... pokud chcete spolu bydlet, musíte se snažit spolu vycházet a mezi to patří i komunikace taková, aby nikoho zbytečně nezraňovala, neponižovala, nesnižovala jeho snahu, neubližovala a zbytečně nenaštvala... věř mi, že za nějakých deset, patnáct let se to naučíš a budeš moct radit jiným... zatím se ti to může zdát, že ti tu radím totálně blbě a nevím, která bije a snažím se poučovat nebo si hrát na zkušenou... tak to tak prosím neber... já si tím jen prošla a poučila jsem se .... a věř mi, že pokud je chlap normální a chce mít rodinu a vztah a chce pro to něco udělat, tak to může být velkou výhrou... ale hlavně si nehrát na uraženou, nepochopenou, nedávat mu najevo, že je totální blbec a že neví, jak se vytírá koupelna... pokud se naučíte spolu komunikovat, a ty ho za provedenou práci pochválíš, případně mu to naznačíš už předem, máte způlky vyhráno - například já teď udělám malému svačinku, ty mi zatím pomůžeš vytřít tu koupelnu a pak dáme malého spát a budeme mít konečně chvilku pro sebe... a ještě bych dodala, že práce ti neuteče, že důležitější je mít chvíli pro sebe mezi partnery a když dítě spí, tak si prostě něco užít, než se snažit mít za každou cenu vytřeno, uklizeno, nažehleno a pak únavou padnout a když by muž chtěl sex, tak ho poslat někam, protože sama už jsi totálně KO... on ten sex je ve vztahu dost důležitý... nemusí ho být šíleně moc, ale zase by neměl být jen za odměnu nebo jen jednou za uherský rok... mělo by to být proto, že jste rádi spolu... a pokud to tak není, tak je něco špatně a mělo by se to nějak začít řešit... vztah spojují společně prožité chvilky, není to ani tak o jejich četnosti, ale spíš o hloubce prožitku... třeba jen to, když vyrazíte na nějakou hezkou procházku a malej se tam na vás poprvé pořádně usměje nebo uvidí něco, čemu se začne chlámat nahlas... a vy si to pak budete připomínat, jak to bylo fajn, když jste byli tam a tam a ono to.... akorát se trochu bojím, že tohle začne člověk vnímat, až je trochu starší a zkušenější... až mu dojde, jaké jsou v životě priority, že se to musí naučit a dospět k tomu, stejně tak, jak se dítě nejdřív musí naučit stát a pak teprve chodit... ale zase pokud si uvědomíte, že můžete něco udělat a jste schopni odhodit ze sebe pocit nepochopení, uražení, přestanete se navzájem štengrovat a dělat si naschvály, tak máte velkou šanci vybudovat pěkný, pohodový vztah... ale opakuji, musíte to chtít oba...
No, tak jsem se rozepsala... až si připadám jako nějaká učitelka... tak si to hlavně neber zle, že bych ti chtěla napsat, že jsi mladá a neschopná, to v žádném případě... jen ti chci poradit něco ze svých zkušeností (přece jen bys mohla snad být i má dcera) a ze svých chyb, co jsem kdysi udělala... jen jsem neměla nikoho, kdo by mi tohle řekl nebo dal přečíst, a tak jsem se spoustou toho špatného musela prokousat sama metodou pokus - omyl... ale to, co popisuješ, mi děsně připomnělo mé první manželství a dění v něm... tak držím palce, aby vám to vyšlo... a kdybys chtěla, tak napiš třeba osobní zprávu, kdybys chtěla poradit nebo se jen svěřit... :a: :a: :a:

Ahojky. Napsala jsi to moc pěkně a já s tebou souhlasím. Na chlapy se prostě musí trochu jinak, taky už jsem to zjistila a trvalo mi to.
Potřebujou pochvalu (ješitové :w: ), pak jsou jak beránci. A přesně jak píšeš. Člověk jim musí přesně říct co od nich očekává - dopodrobna, jelikož oni myšlenky číst neumí a sami se nedovtípí. Prostě maj jinak naprogramovanej mozek, ne špatně, ale jinak. :a:

Jo, prostě jsou jinak naprogramovaní... na jiné věci, ale tak to má být, to je v pořádku, já sama bych chlapem být nechtěla, když vidím, co mají zase oni na starosti... a co se od nich očekává... že živí rodinu, když je žena na mateřské s miminkem, že mají být oporou celé rodině, ženě, dětem, vlastně i rodičům, musí umět opravit třeba mixér, pověsit lustr, vyměnit zásuvku, přivrtat poličky atd... prostě chlapi jsou chlapi... stejně tak jako my ženy jsme ženy...
A vždycky, když je něco špatně a člověk to chce změnit (nemyslím tím osobnost toho druhého, to je nesmysl a nikoho nezměníme), tak musíme začít u sebe, zkusit změnit svůj přístup k celé věci, podívat se na to opačně, očima té druhé strany, nebo si sebe představit v dané situaci na opačném místě... a najednou, pokud člověk není příliš zaslepený sebelítostí a uraženou ješitností nebo vztekem, tak můžeme vnímat spoustu věcí jinak a uvědomíme si, co a jak se dá napravit... a kompromisy prostě někdy musí přijít od obou stran... někdy stačí jen odpustit si taková malá nevinná rýpnutí, která ale toho druhého rozpálí do běla nebo se dotknou jeho slabé stránky a je oheň na střeše... a na takové prkotiny by nemělo být ve vztahu dvou lidí místo... žertovat se dá jinak a jindy, a vždycky by mělo být pravidlem, že se nesnažím druhého ani ponížit, ani naštvat, ani být ironický či cynický, na vše se dá pohlížet buď z té pozitivní, nebo z negativní stránky... a záleží jen na nás, jakou si vybereme... nesnažit se nad druhým vyhrát, ukázat, že jsem lepší a že on to nikdy nebude umět tak, jak já... o tom to není, je to o tom, že vždycky se najde činnost, kterou ten jeden ovládá líp a druhý zase něco jiného... důležité je umět se domluvit a spolupracovat... jako tým, ne jako dvě samostatné jednotky... takže to, co dělá líp chlap, nechám jemu, a co jde lépe mě, budu dělat já, není to o rozdělení mužské a ženské práce, ale o tom, co je nejefektivnější... a když může chlap zabavit dítě nebo pohlídat, abych já mohla umýt nádobí, protože mi to jde líp a mám to hotové za polovinu doby, než kdyby ho myl on, tak ho umeju já a zase když on bude chtít opravit auto a já v tu dobu budu chodit venku s kočárkem, bude to lepší, než kdybych se o to snažila já a on hlídal dítě, protože mám pocit, že by se měl věnovat dítěti, protože od kámošky chlap to tak dělá a ona mi to s nějakou poťouchlou škodolibostí neustále předhazuje...

No já musím říct, že u nás sex ještě neproběhl, naposledy v lednu, od té doby nic... Ani mi to moc nevadí, není jaksi kdy. Odpadám do hoďky po malým, přes den, když spí, tak vesměs v kočárku a když si ho vezme babička, tak buď Kuba není doma, nebo dělám to, co nestíhám (žehlím, uklízím atd.). Navíc mi přijde "divný" mít sex v místnosti, kde malej spí, ale večer mu občas vypadne dudlík a když mu nedám, tak se někdy vzbudí, takže bych měla večer strach, že mu vypadne zrovna v době, kdy bysme vedle v obýváku :*O*:

www.white-tie.rajce.idnes.cz
www.prckoviste.cz/maxmilian

No, taky mi to moc nechybí. Už jsem zvyklá. Já nemohla celý těhu, tak už mi to moc nepřijde, že by mi něco chybělo. Já jsem ráda, že si po večer dodělám, co nestíhám přes den a nemám náladu ani energii na něco tak vyčerpávající :00:

Holky, co to tady ctu? :\/: Vim, ze radit je zbytecne, at uz se rozhodnete jakoliv, myslime na Vas a drzime :one:

ahojky,to je strasny,neni nic lehkyho,co? :§) budu taky moc drzet palecky,hlavne aby prckove byli spokojeni.Ale zase musite myslet i na sebe.holky,drzte se a nenechte si ublizovat!!!!!! :r:

nohy na ramena a utíkej... když ti nevyjde v ničem vstříc , vůbec v ničem tak proč se o něj starat on na tebe úplně kašle ....myslim že ty a mimi by jste byli bez něj šťastnější.. co říkáš?

naprosta pravda,zcela s tebou souhlasim.je horsi,kdyz dite vidi rodice se hadat nez kdyz ma u kazdeho klid. :one:

Ahoj ja s tebou souhlasim. A kdyz uz do ni i schvalne strci na nic bych necekala. Sla bych a rodice at si rikaj co chtej tne? pa

To jo, to je hrozný, jenže oni teď soudy určují střídavou péči, že je dítě každý týden u jednoho rodiče. to je šílený. chudáček, pak neví, čí je. Mamky známá to tak má. Mají dvouletou holčinu a střídají sí jí krátký dlouhý týden. To je hrozný.

No to máš pravdu že je to hrozný, bratránek to tak měl a nadával ale jen do určitý doby, než si spočítal 1+1 a vyšlo mu z toho že kapesný od táty+ od mámy=dost peněz tak si přestal stěžovat filuta :s: musíš zvážit jestli je pro tebe důležitější být v klidu a vychovávat syna na 100% nebo být s nervama v háji a na syna nemít náladu...

Je to hrozně těžký rozhodnutí. Nechci takle žít celý život a nechci, aby měl malej neštatsnou vynervovanou mamku a uřvanýho tátu

Tak si o tom zkus s manželem promluvit, že to takhle prostě nejde a že jestli spolu nedokážete vycházet a on ti nepřestane ubližovat tak že bude lepší pro vás všechny aby jste to ukončili, třeba ještě najdete společnou cestu, moc bych vám to přála ale je otázka jestli by to nebylo jen dočasné.

no, já tomu moc nevěřím, že se to správí. Už jsem si zažila víc vážnějších vztahů a vždycky když se to zkazilo, tak ať jsme se snažili, jak jsme chtěli, stejně to pak šlo do kytek. Už jsem se to snažila manželovi vysvětlit, že už nechci takle žít a že to bude lepší, když se rozejdeme, on mi řekl, ať mu nechám malýho a táhnu. Takže by se ho u soudu určitě dobrovolně nevzdal a byli by tahanice :(

No myslím že tvůj manžel je pěknej vůl, co by on s malým asi tak dělal? Nevím jak je to u vás ale můj manžel nemá problém se o malého postarat ale max pár hodin, když jsem byla 10 dní v nemocnici tak se o malého starala babička protože manžel zaspal i to že malej plakal 2 hodiny hlady, nechal ho chudáčka v poblitým bodýčku protože si toho nevšiml a spoustu dalších věcí který mu nemůžu odpustit protože mi malýho bylo líto, ale jinak je milující táta kterej by za malýho i dýchal, krmí koupe přebaluje, chová,uklidňuje, nikdy bych neřekla že ho dítě tak moc změní(k lepšímu) je mu 20 dítě chtěl nejdřív ve 30 ale ouha stala se nehoda a já v prosinci zjistila že jsem těhotná, byl to boj, stálo mě to spoustu sil ale nakonec se k tomu postavil čelem a já bych ho za žádnýho chlapa nevyměnila ale i tak má své mouchy jako každý.

to nevim, co by s ním dělal. U nás je to sice podobný, taky se o něěj stará, převlíká, krmí, venčí apod. nepřebaluje ho teda, prý až bude větší, hm. Ale taky vím, že by nevyl schopný se o něm dlouho době starat. ještě k tomu já ho ještě kojím, tkaže nevím, co dělá.

Zkuste si promluvit třeba to nějak vyřešíte.Držím pěsti aby jste to zvládli.

díky moc. chtěla bych tomu věřit