Tak tohle vzniklo z mé včerejší depky

18.09.2009

Procházím se po měkké trávě kvetoucí louky jako po hedvábném koberečku naší Země. Co kroků, nejen mých, tohle místo již zažilo. Co šlápot tu zůstalo otisknuto v hlíně, co kos tu trávu již kosilo, co psího štěkotu slyšelo, co dětského smíchu i nářku zažilo. Je to nádhera. Co krok to pro mě vzpomínka. Vzpomínka na chvíle šťastného dětství. Na chvíle, kdy jsem chodila sáňkovat na kopec za doprovodu svých rodičů, kteří měli vždy tak pyšný výraz ve tváři, když se mi podařilo sjet kopec bez jediného karambolu. Na dobu, kdy jsme celá rodina chodila sbírat na podzim vonící šípek, barevné listí a do ruda zbarvené jeřabiny. Na svou první lásku, která se skrývala za řekou za velkými kameny, na kterých jsme spolu tak často sedávali. Nikdy nezapomenu na jeho kouzelné ďolíčky ve tváři, když se usmál, na to jak zvedal obočí když se něčemu divil a ani na to jak se mě ptal zda ho mám nebo nemám ráda. Ach jo. Je to všechno už tak dávno. A hodně se od těch chvil změnilo. Už nejsem malá holčička, už nechodím každou zimu navlečená v ,,oteplovákách“ a v malé dětské ručičce nesvírám provázek od sáněk. Už ani má tehdejší láska nesedá na mechem pokrytých kamenech tam za řekou. Vše je už dávno jiné, dospělé. Už se na tu mou louku plnou vzpomínek nedokážu podívat šťastnýma dětskýma očima. Už mi tohle právo zkrátka nenáleží. Už to není má louka, ale čí? Snad se najde někdo jiný, kdo bude v zimě obšťastňovat její sněhovou pokrývku, otrhávat šípky z keřů a sedávat za řekou na kamenech a čekat na svou první lásku. Moc ráda vzpomínám na tyhle chvíle, kdy všechno bylo tak krásně dětsky nevinné, škoda jen že tyhle chvíle jsou již nenávratně pryč. Proč se vše tak rychle změnilo? Ale ne, nic není jiné. Vše na té louce je pořád stejné jako dřív. Jen já jsem jiná.

Kliknutím vložíte smajlíky:

Těhotenská kalkulačka

Lunární kalendář pro určení pohlaví dítěte

Uživatelky s nejvíce příspěvky