Tak takhle jsem přišel na svět....

Tak konečně mám chvíli čas, abych vám všem mohla popsat můj průběh porodu.. Neměla jsem teda žádnej pohodovej ani rychlej porod, ale teď na něj vzpomínám už jako na nejkrásnější chvíli ve svém životě, kdy na mě poprvé kouknul Davídek - moje štěstí..
Termín porodu jsem měla 12.4. to byla neděle a zrovna v ten den mi začala odcházet hlenová zátka.. tak jsem začala těšit, že by to už mohlo přijít a že budu mít mimíska brzy u sebe.. druhý den v pondělí jsem šla do nemocnice na monitor a na kontrolu.. tam jsem se jen dozvěděla, že jsem pěkně připravená, ale chtělo by to i nějaké bolesti.. ve čtvrtek mi doktor řekl to samé, tak jsme se domluvili, že hned druhý den tj pátek nastoupím v 7 ráno na vyvolání, byla jsem ráda že to už budu mít za sebou, tak jsem samozřejmě souhlasila.. ale co čert nechtěl, jak se to říká, mě ve 4:45 praskla plodová voda, tak jsme s manžou na nic nečekaly a jeli o chvíli dřív.. v nemocnici mi natočily monitor a ten mi ukázal jen pár slabých kontrakcí. tak mě přijaly a šli jsme na porodní box čekat. měly jsme nadstandart, takže krásný soukromí a pohodička.. v sedm ráno mě šel zkontrolovat doktor a rozhodl, že tomu trošku pomůžeme a zavedeme tabletku.. to jsem byla ještě v pohodě. a pak to začalo.. sice mírné, ale nepřetržité bolesti.. nějak jsem to chtěla počítat, ale nešlo to, opravdu neměly nikde konec ani začátek.. zkusila jsem tedy sprchu a tam se mi ulevilo.. v devět mi přišla moje porodní asistentka natočit monitor a po něm mi zavedla další tabletku, protože jsem byla pořád zavřená.. no po druhé tabletce to byl masakr.. bolesti zesílily, něco jako prodýchávat kontrakce, hm to by se mi aji líbilo, ale já funěla pořád jako ratlík, a modlila se aby ta bolest alespoň na chvíli přestala, ale sprcha stále trochu zabírala... v 11 za mnou přišla pa natočit další monitor.. po monitoru mi píchla zbytek plodové vody, což bylo nepříjemné, ale dalo se to vydržet.. ovšem co následovalo se snad nedá ani popsat. bolesti v podbřišku jako pr..., sedět jsem nemohla, ležet jsem nemohla, chodit pomalu taky ne, sprcha ta už nepomáhala vůbec.. pak jsem dostala nálev, který se mi opravdu líbil a hodně ulevil, ale bolesti jsem měla stejné, nesnesitelné.. kolem jedné mě přišla opět skontrolovat, mezitím jsem několikrát zvracela, jednou málem omdlela a manžel byl pomalu na dně z toho, že mě nemůže nijak pomoct.. a jak jsem dopadla po zkontrolování??? 3cm, nález který jsem měla už několik hodin...uáááááá, to mě dorazilo... tak jsem si zažádala o epiduráll. ve dvě hodiny mi ho šikovný pan anesteziolog píchnul, vůbec jsem to necítila a pak se dostavila tááááková úleva.. bolesti jsem najednou necítila žádný, jen jak se mi ztahovalo bříško... no povím vám, že od této chvíle až do tlačení byl porod brnkačka.. za dvě hoďky mi epidurál přestal zabírat, tak mi pa stříkla další dávku a dala kapat oxytocit.. rovnou plnou dávku.. a já se najednou asi za 45minut otevřela o 5 cm na neuvěřitelných 8 cm... sama jsem tomu nemohla uvěřit..
Kolem půl šesté, jsem začala cítit, že už musím tlačit, tak jsem volala pa a ta mi s radostí řekla, tak fajn, jdeme rodit... říkala jsem si skoro každá párkrát zatlačila a měla mimíska u sebe, tak fajn budu tlačit jako o život a za chvíli taky na mě bude ten můj poklad koukat.. ale nějak to nešlo.. tlačila jsem a tlačila a nic.. tak musel přijít na pomoc doktor který mě pomalu snad celej ležel na břichu a tlačil mi na měj tak, že mi i roztrhl košili za kterou mě držel... no bylo to dlouhý, malej prostě nechtěl ven.. já už fakt nemohla, ale říkala jsem si že za chvíli prostě už musí být konec..
Davídka jsem tlačila skoro hodinu a konečně v 18:25 vykoukl na svět.. vážil 3820g a měřil 52cm.. no prostě macíček.. apgar skore jsme měli 9, protože jsme byli trošku fialový, ale jinak jsme naprosto v pořádku...
pak přišlo šití.. mám sešitej čípek, porodní cesty a 4krát mě nastříhávaly, takže stehy mám až k zadku. ovšem ten malej uzlíček, kterej teď vedle mě krásně spinká stojí vážně za to...
měla jsem ho u sebe asi hodinu a pak na mě čekal už na oddělení...
já jsem se dostala na pokoj až kolem jedenácté večer, protože jsem ztratila hodně krve, tak jsem musela dlouho ležet.. malýho jsem dostala k sobě až druhý den odpoledne, protože se mi pořád motala hlava.. nosily mi ho jen na přiložení...
teď už je nám 10 dní, krásně papáme a máme se čile k světu...
doufám že jsem nikoho nevyděsila, ale jak říkám, porod jsem neměla lehkej, hodně bolel, ale jakmile jsem uviděla moje děťátko, tak jsem na všechnu bolest zapoměla. přesunula se někam tááááááám hodně dozadu a na prvním místě byl jen můj prvorozený syn..
moc děkuji všem co dočetly až sem do konce a přeji všem kdo ještě nerodily, ať mají co nejhladší průběh...