Tak od pátku ležíme na porodnici :/

zdravím maminky i těhulky..... V pátek jsme byli na kontrole v Ústí a po dobré zprávě hned následovala ta horší. Nějak už jsem si ani neřipouštěla, že by to mohlo dopadnout zle, v posledním týdnu jsme s miláčkem jezdili na výlety a tělesně i duševně mi bylo moc fajn. Ale samozřejmě jsem měla strach, co bude.... ale snažila jsem se přemýšlet optimisticky. Bavili jsme se o tom, kam pojedeme vybrat sedačku do nového obýváků, měla jsem radost, že už peru výbavičku, že jsem objednala postýlku, která zrovna v pátek měla dorazit. V prvních minutách vyšetření, kdy paní doktorka řekla, že tu asymetrii mozkových komor nepotvrzuje, jsem byla v 7. nebi.... hurrááááá...... :\x: tak je to zažehnáno.... pak ale začala s měřením miminka a nakonec mi řekla, že dopoučuje hospitalizaci, že cvrček přibral jen 10 DKG za poslední 2 týdny. Buch ho. :$$: tak že si mám dojet do 3. patra a domluvit se na příjmu.... Tak jsem se ještě s paní doktorkou domluvila, že bych chtěla ležet u nás, v místě bydliště, ne někde v Ústí. Chvilku na mě sice nechápavě koukala, jako proč ne tam, ale nakonec souhlasila. Neuměla jsem si představit, že už tam teď zůstanu. Držela jsem se až do šatny, ale tam jsem při obouvání už začala ronit slzičky.... tak to spolu nedoděláme doma. Tak opustím svoje šedivý miminko - kocourka, tak budu někde ležet a strachovat se, co bude...... Bylo mi opravdu ouvej a celou cestu s Ústí jsem probulela... V nemocnici me ani pomalu nechteli pustit domu pro věci - a to jsem se jen byla domluvit, ze tam nastoupim a na ktere přesně odděleni. Že už jsem rizikova a ještě k tomu všemu Kápéčko. Nakonec se jim ale zželelo a pustili mě. Ach ju, to loučení s kocourkem bylo strašný, pobíhal kolem mojí plnící se tašky a chtěl si hrát.... tak jsem mu ještě hodinu a půl házela jeho oblíbené hračky a střídavě ho hladila, snažila se myslet na to, že snad v nemocnici nebudu dlouho.... snad...... no a hned první večer mi tak nějak sdělili, že je to asi na dýl. Pěkně jsem to obulela ale je mi jasný, že pokud je t potřeba, nedá se nic dělat. Hlavně aby bylo cvrčkovi líp a začal pěkně přibírat. Miláček se teď o mě vzorně stará a každý den je tu u mě, kocourkovi denně vyřizuje moje pohlazení a pomazlení, dneska mi zařřídil i počítač a připojení k netu.... ach ju, já ho nemít, tak nevím :\r/ Myslím, že bude skvělej tatínek. :c: :one: