tak nevím, pochybuju o sobě

30.11.2010

Já už vážně nevím. Pořád tady čtu takový spokojený příspěvky, takový pohodový (a jako že vám je fakt přeju), vysmátý fotky hodných miminek... A já už toho mám někdy fakt plný kecky. Někdy mám pocit, že náš malej skoro furt řve. Dám ho k hráčkám, někdy vydrží i dvacet minut, ale to jen fakt výjimečně a už brečí. Dám ho na zem, chvíli klid a zase brečí. Chvíli je na zádech, chvíli na břiše, je to jedno, po chvíli brečí. Vezmu ho do náručí a je klid. Nemyslím, že by mu teda něco bylo... Jsem asi fakt špatná matka, protože ho neumím zabavit. Nevím jak, asi na to nemám. Někdy mám pocit, že dny utíkají a já jen čekám na chvíle, kdy bude spát, aby byl klid. Trpělivost mi schází... Fakt si přijdu jako ta nejhorší. Všechny vypadáte tak spokojeně... Nevařím, zvládnu udělat jídlo tak akorát mrňousovi, jinak prostě není kdy, uklízím jen, když mi ho mamka vezme dvakrát za týden v kočáře ven a to pak lítám jako fretka, nějak nechápu, jak to všechno dělat.
Holky, mám nějakou depku. A doma s chlapem je to taky nějak na ho..o. :(

Tak tě uklidním, že u nás je to stejné. Malý už leze, tak jsem se těšila, jak se občas zabaví, ale bohužel u ničeho nevydrží. Ještě tak si spolu prohlížet knížky, nebo koukat na Teletabies, ale zase spolu. Sám nebude dělat nic. Takže když chci uvařit, posadím si ho do židličky, chvilku to vydrží a pak začne křičet. Musím zpívat, to mě uklidňuje a jeho trochu taky. Ale běda, když přestanu... uklízím večer, když usne a jen to nejnutnější. Jsem těhu a jsem tak unavená, že třeba dnes jsem ho strčila manželovi a vyhnala je oba do mrazu ven:) A z věčného paci paci a kde máš nos mi za chvíli hrábne:) Takže asi tak je to u nás:) Ale je to zlatíčko, po půl hodině co byly chlapy venku jsem je vyhlížela z okna, kde asi jsou tak dlouho a šla jim uvařit pudink :s:

Ahoj Mají, tak my máme teď klidnější období, kdy se prcek aspoň na chvíli zabaví - sláva za těch 20 minut. Ale zrovna dneska to byla katastrofa. Asi ho něco trápilo nebo já nevím, protože od rána plakal. No a jelikož stavíme a chlap je tímpádem pořád v čudu a ještě bydlíme s tchýní, tak mi teda dneska nervy brnkaly a malýho jsem dokonce plácla i přes zadek. Teď toho lituju, protože vím, že normálně bych to ustála a teď toho na mě bylo moc a on to odnes.
Neboj se určitě bude brzy líp... jsou to holt prťousci, co vyžadují péči a pozornost přes celý den. A i já můžu s klidem říct, že se těším až večer vždycky zalehne :)

Ahoj Lucí - to stavění nezávidím ani maličko, taky jsme si tím prošli, je to pakárna nad pakárny, už sice skoro rok bydlíme, ale ještě tolik práce není hotový, držím palce, ať vám to jde od ruky (jak jste na tom?). Jo, jak píšeš, některý dny jsou ubulený a ukřičený hrozně, zrovna ten den, kdy jsem se tady vypsala, to bylo děsný. Já se někdy neudržím a zakřičím na něj, fakt se za to stydím a pak si za to nadávám, pitomec, ale někdy se neudržím, fuj - takže vím, o čem mluvíš. Díky za napsání ;) Pozdravuj Zdendu :a:

Já věřím, že je jeeště spousta práce na dodělávkách - ale pro mě je teď důležité vypadnout :) Kolem baráčku je pořád něco. No máme hotové omítky a teď se bude dělat topení a podlahy. A pak už obklady atd. Taky pozdravuj Kubíčka!!!

neboooooooooooj,všude je to stejné,vážně....:D já třeba,když se sem dostanu ( když mi to ti mí dva řvouni občas dovolí) píšu do deníčku převážně tehdy,když jsem dobře naladěná...aby i to ošklivé,kterého je někdy požehnaně,nebylo z těch zápisků tak moc cítit..protože i když jsem někdy vážně na odepsání a sním o RELAXU bez řevu,věčného "mamíííííííííííííí",poletování od rohu k rohu,pravidelném jídle a vůbec klidu,vím,že ty svoje špunty miluju,opravdově a udělala bych pro ně vše...i vypustila duši ( už jsem na dobré cestě :D) ....nejvíc se rozplývám,když je noc a prťata TIŠE spí. Jsi jen člověk,taky máš nárok na to si remcat,brblat,občas zařvat a vůbec postěžovat si ( i když třeba jen sama pro sebe) jak těžké to zrovna máš :).... a chlapi....no já mám doma převážně milovaného muže,ve kterém mám oporu,jsme si rovnocennými partnery a vůbec,jsme spolu šťastní,ale jsou chvíle kdy bych i od něj měla ráda třeba 2 dny klid....a jestli si pamatuju,psalas nedávno,že je teď tvůj muž bez práce,ono mu to už asi taky leze na mozek...chlap potřebuje zaměstnání ne jen kvůli penězům,oni jinak živoří...můj byl za poslední rok taky 2 krát bez práce (poprvé i podruhé 3 měsíce)...nejprv jsme se stěhovali,takže než si našel práci tady,v době krize,to trvalo...jenže po necelých třech měsících,kdy byl ještě ve zkušebce snižovali stavy.....teď je naštěstí spokojený,má práci,která ho i baví,tak snad zas nebudou snižovat stavy..když byl doma,využil bezplatné rekvalifikace přes úřad práce,takže 2 měsíce chodil jakože do školy,i cestu mu proplatili a hned mu bylo líp...měl prostě nějaký režim dne....tak ať je líp :k:

Máš pravdu, Genevie, člověk sem jde napsat spíš něco hezkého, optimistického, než si stěžovat, ale na druhou stranu někdy tu páru, tu blbou náladu upustit musíme, a já přišla zrovna sem za vámi, protože vím, že mi někdo odepíše, že to má podobně nebo že to bude zase dobrý :) Díky Tobě a všem tady ;) Máš dobrou paměť - jo, můj chlap byl bez práce, teď už naštěstí má (ťuky ťuk, ať to vydrží, tenhle rok byl jako na houpačce ohledně práce). Zase je ale furt unavený, u televize večer vytuhne, zatímco já - když malej usne - abych šla ještě poklidit, vyžehlit, atd., no znáš to - ženská fakt musí zvládnout holt všechno... Snad "zvládnu" i toho mýho chlapa...

Máji, takový den blbec se najde určitě u každé z nás... a že tady čteš pohodové příspěvky a vidíš vysmáté fotečky??? To když ti andílci spinkají a ty máš čas sednout na net a pisnout sem pár řádků, tak se pochlubíš jak ti dítě dělá radost a jaké už umí nové pokroky a hned máš úsměv na tváři a k tomu přidáš i pěknou fotku a je to...
když se nad tím pak člověk zamyslí, tak i když nás ti "andílci" už něčím vytočí, tak aspon já se neumím na něj zlobit dlouho. stačí když na mě udělá zase nějaký ten kukuč nebo se usměje a jsem jasná :s: budou s námi pěkně mávat "čertíci" naši }:) :€m:
pozdravuj Kubíčka a mějte se :€s€:

Peti, díky za příspěvek a podporu... určitě máš pravdu, když už Ti naši andílci s čertíkama v těle spinkají, tak člověk spíš přemýšlí o tom hezkým a to sem i píše, to je fakt... A s tím usmáním se - jo, to mě taky vždycky dostane ;) Pozdravuj Tomáška :a:

ahojky majííí co blbnes a co mam rikat ja,ja dnes uz nevyrzela a v 5ranko rvala jak tur na maleho ted mam desne vycitky ale ja uz nemohla ruply mi nervy vstavame kazdou hodinu porad se budi a ja uz fakt nemuzu :€\€: miluju ho je to me zlaticko ale ty noci navic ted jsem to od tehu teprv dostala a je mi fakt blbe a dotoho vstavani,chlap me taky moc nepodrzi ten mi oznamil ze se zas musime rozstehovat do kazdy sveho pokoje at se muze vyspat do prace :00: ach jo-Tak o sobe hlavne nepochybuj je to tak vsude papa drz se

Nikkys - jak můžeš vydržet to nespaní, to nechápu... že Ti rupnou nervy, tak to naprosto chápu, protože já být nevyspala, jsem na mašli... Fakt už Ti přeju, ať máš klid a ten váš velkej kluk už začne pořádně spát, ufff :a:

Ahojky no ja uz si celkem zvykla ale ted vstaval ve 22h ve 24 ve 2H ve 4h takze to celkem slo a jsem vyspala ale kdy bude vkuse spinkat aspon do te 6h ranni to fakt jako nevim

Jsme na tom pdoobně Niky, taky to máme čím dál horší. Dnes se vzbudil už před 23. hodinou a to jsem si řekla, že prostě hlad mít nemůže a že ho za každou cenu musím uspat. No řval půl hodiny, mohla jsem dělat cokoli. Pak už řval tak vztekle, že jsem prostě to prso musela vytáhnout. A totéž v jednu, ve čtyři, půl šestý. Nevím, jestli má nějaký spurtík, protože vždycky pije jak bezedný. Vzteká se čím dál víc i během dne, to řve vyloženě šíleně, prohýbá se, no hrůza. Taky bych se už ráda vyspala, ale zatím to má spíš čím dál horší tendenci.

Maji neboj, u nás to taky není pořád růžový, jen si to, co si tady stěžuješ, vyleju do telefonu mojí mamce, nebo když přijde, tak rovnou :-), takže se mi uleví. Teď Štěpovi rostl první zub, takže byl hezky protivnej, ale je pravda, že si někdy sám hraje hezky. Mám v kuchyni dlažbu a na ní taaak hezky cinkaj kovové věci:-))) Hlídání si domlouvám jen na chvíle,kdy jdu pryč - chodím občas do práce a taky se učím anglicky, takže každou středu je prekérka, kdo bude hlídat. Většinou to vyjde že přítel, ale kolikrát už musela dojet babi a v nejnutnějším případě ho necháme doma se starším Míšou(ten má za týden 13), ale to jsem jak na trní, co by mohlo nastat:-( a vždycky jen na malou chvilku - jeden odjíždí a druhý nestíhá včas přijet. No a pak přítel zase přijde, že někam večer jde - ne teda do hospody, ale nějaký sport a já vyteču... Taky bych si zašla, někde jsem četla slovo spinning a hned bych vyrazila:-) Vařím každý den, protože přítel nechodí na obědy a ještě Štěpovi - tomu vždycky navařím do mrazáku a jí to rozmražené. Jen mu to prokládám bramborama s něčím, nebo rýží s něčím, to nemrazím. A uklízím buď s ním, nebo když spí a to pak všechno lítá. Dneska jsem byla na třídních schůzkách, kde pořád slyšíš, jak by se měl ten starší učit, holt 7.třída, ale nemám na to s ním každý den sedět:-( K tomu s ním cvičí puberta, jeho průpovídky jsou pokaždý na pár facek, hlavně když se zasekne že něco dělat nebude je to síla. No ale jinak je to tady pohoda, mateřská je fajn, užíváme si chvilek, kdy je Štěpa zlatíčko, že víme, že to bude jen chviličku, chodíme na procházky a návštěvy podobně postižených kamarádek a máme se rádi:-))))))))

Ono je asi pravda, že čím větší děti, tím větší starosti, viď? Že bych si neměla stěžovat a užívat si toho relativního klidu teď, co? (když máš zkušenosti s třináctiletým puberťákem) Musím se odprostit od těch náročných chvil a víc si užívat to, že jsem s ním doma a že mě potřebuje ;) Díky a pozdravuj Štěpánka :k:

Ahoj Maji,
podepíšu se pod to, co Ti tu psaly holky přede mnou. Někdy jsou prostě dny blbec,někdy jsou noci blbec. U nás se třeba dneska v noci Miky budil po půl hodině asi do půl třetí, vždycky jsem ho musela vzít do náruče a nosit, nemohla jsem si s ním ani sednout, protože to hned reklamoval. Pít nechtěl, dudlíka nechtěl ... chtěl se nosit v náručí. Vstal o půl šesté ráno. Manžel vstal s ním, abych si mohla přispat, což znamená, že ho nosí, protože jinak by si Miky vyřval, abych vstala :|€|: ale ne vždycky je to tak šílené :s: Naprosto tě chápu, člověk toho má někdy už plné kecky. Je fajn, že se to nebojíš tu napsat a neboj, bude líp :) Vidím to u Mikyho, když se hezky vyspinká, je zlatíčko a vydrží si i chvilku hrát sám :///: Rozhodně nejsi špatná matka, nebo tak něco, vždyť nikdo z nás není stroj a máme jen jedny nervy a jen omezené síly a občas se to na člověka vyvalí. Pořád si říkám, že nemusím být učebnicová "supermatka" "superžena" "supermanželka" "superhospodyně" a tak radši něco ošidím (třeba to uklízení :///: ) Maji nesmutni, bude líp :a:

Sobí, díky za duševní podporu, fakt moc. Přesně jak píšeš. Někdy se opravdu najde den blbec a já se potřebovala vykecat, tak jsem to napsala sem, protože vím, že sem můžu pro podporu - a tu jsem dostala, díky... Jinak máš taťku fajn, že takhle vezme Mikuláška, aby Tě nechal vyspat, když takhle v noci řádil :00: Mikuláška zdravíme a mějte se krásně :a:

No a počkej až budeš mít děti dvě ... Špatná máma , jen že ti Kubík pláče a že ho neumíš zabavit?Prosim tě - nešil!
Nelinka je teda zlato , ale taky to na mě zkouší , nejlíp by se pořád nosila , ale na to jí prďánkuju !!! Hezky ať se taky zabaví sama kočena - já mám štěstí , že Anička jí většinu času zabaví a provádí s ní ptákovinky ... taky čekám někdy jak na smilování , kdy zas půjdou obě spát a užívám si klidu . Já sice vařím (ale ne nic extra těžkého --- špagety,na paprice,květák ... atd.) - o víkendu jsem teda dělala králika dušeného se zelím a bramb.knedlíkem - samo , že s pytlíku ) --- no Anča mi to moc nejedla :€{€: , ještěže šla pak na den ke tchýni... Já si zas někdy připadám , jako že jsem špatná máma , když se těším až si jí zas (Anču) vezme někdo na víkend a já budu s Nelou jenom ... Já uklízím ve čtvrtek než jdu na spinning - to mi je vyvenčuje mamka obě a pak je hlídá než se vrací manžel z práce ... prostě nemůžeš stihnout všechno , když si matkou ... tak to prostě je.No a chlapi jsou kapitola sama pro sebe , že. ;)

No, dvě děti si momentálně moc představit neumím, Terko - a to bych je chtěla mít do dvou let po době (ve 33 mi nic moc jinýho na výběr nezbývá a navíc mám kvůli penězům dvouletou mateřskou). Ale už jsem od pár maminek slyšela, že jeden sourozenec často druhýho zabaví... A že se těšíš, až si Aničku někdo vezme, tenhle pocit naprosto chápu.
A chlapi - fakt kapitola sama o sobě, oni jsou opravdu z Marsu a my z Venuše, jiný živočišný druh...
Pozdravuj holčičky a díky za komentář, Terko. A užij si ve čtvrtek spinning :a:

Ahoj, přesně jak píšou holky... se vším souhlasím... Terka se v noci budí tak 3-5x, přes den spí 2x tak po 40 minutách. Hrát si vydrží tak 10 minut, pak kňourá a musím vymýšlet, jak bych ji zabavila. Teď mi pro změnu také docela blbne s jídlem, prská až na strop... Často toho mám taky plný zuby... vaření jsem už vzdala, nechávám si vozit oběd v ešusech až před barák, za Kč 50 se z toho najíme dva, výběr ze tří jídel, jídla super, takže není co řešit. O úklidu ani nemluvím.. máme velkej barák, psa a kočku, kdybych uklízela tak, jak by se mi to líbilo, tak nic jinýho nedělám... na vytírání mám robota a jednou za 14 dní mi přijde paní pomoct na úklid celého baráku. Do toho ještě pracuju - dělám doma účetnictví, občas musím vyjet na nějakou schůzku nebo úřad... ještě že mám manžela, který má celkem volnou pracovní dobu, tak může pohlídat a pomoct, když je doma, tak krmí, koupe, chodí na procházky...
Taky jsem začla jednou týdně chodit na alpining - je to nový druh cvičení - chůze na takových pásech, občas zajdu na masáž nebo se sejdu s kamarádkou na kafe... snažím se pomalu zapojit do "normálního" života, jinak by mi asi hráblo... a jak píše Slunko, být sama, tak už jsem asi zastřelená, protože si neumím představit 24 hod denně být v zápřahu ...
Taky to na mě občas přijde, ten pocit, že se na mě všechno valí, že nic nezvládnu a že už to dlouho nevydržím.... musíme to překonat, zas bude líp, uvidíš.
Tak se drž! Papa. K

Jo jo, Káťo, přesně - někdy mám pocit, že mě to všechno převálcuje. Vím, že to překonám, jen v tu chvíli toho mám dost, vyvalí se slzy jako hrachy, trochu se mi uleví. Některý dny mám pocit, že je mi hrozně dobře, že mám skvlěý život a někdy jsem KO... Super, že se pomalu zapojuješ do normálního života, že vyrážíš mezi lidi, to já ještě ne a docela mi to chybí, člověk by si přece jen oddechnul. Moje jediná spojitost s "normálním životem" je soukromá angličtina - jenže to je zase jen práce a navíc musím vždycky poprosit svoji mamku o pohlídání a z toho mám taky výčitky, že ji otravuju... Ta Tvoje krásná Terezka Ti teda taky dává dost zabrat, co? A přes den Ti toho moc nenaspí... Tak se taky drž a pozdravuj Terku.

:n: Maji, nesmutni :n: :€s€:
To, že tady jsou ty spokojené fotky mamin i dětí je tím (nebo aspon podle mně to tak můžeš 100% brát), že já teda fotím jen v případě, že je Peťan naprosto v pohodě, je v náladě, kdy si hezky hraje a společně si to užíváme. To je tak hodinu po tom, co se vyspí nebo po tom, co se nají. Zbytek to máme podobně. Péta kňourá (ten zvuk na něm mám nejmín ráda, nebrečí, ale kňourá a vytrapuje) a ať udělám COKOLI, tak nepřestane, naopak ještě přidává a neskončí dokud nezačne brečet a nebo ho musím vzít do náruče. Tam je sice klid, ale kdo má nosit tu tíhu (v klubíčku už být nechce) a co s ním že, ukazuju mu hračky a já nevím co ještě, ale on se pořád někam natahuje a něco chce tahat a to nejde že, by to rozbil), takže se ho snažím něčím zabavit, aby u toho seděl nebo ležel na bříšku. Teď je to ještě o trochu horší, že jak zjistil, že si může stoupat, tak se chce stavět pořád, a nejlépe o moje tělo, takže se pořád po mně sápe a jak chci odejít, tak řve že. Nejhorší je to mezi 17. a 19. hodinou než se jde koupat, to se sakra nadřeme, abychom ho zabavili. Určitě to nemáme tak těžké jako ty s Kubíkem (navařit si stíhám, i když jen většinou vhodím rýži se zeleninou do tlakáče a ono se to vaří samo; uklidit stíhám jen povrchně nebo pořádně až kdy usne po obědě). Jinak nestíhám také nic jinýho (koníčky jsem dala k ledu), takže když třeba ted potřebuju péct cukroví, tak musím objednat taťku, aby se staral a já mohla v klidu pracovat.

Hlavně si prosím nemysli, že jsi špatná matka !!! Tak to vůbec není, máš prostě živější dítko, které si chce prosadit svou a ještě neví jak a čím, ale neboj, ono se to otočí a brzy ti bude dělat samou radost. To čekání je těžké (přiznám se, že také někdy s obrovským očekáváním čekám, až po obědě usne a prosím ho, at si ty tři hodinky dá, abych si odfrkla), ale to není nic špatného, prostě potřebujeme odpočinek a ten prostě nejde když je dítko vzhůru. To není o tvých schopnostech, děláš určitě vše dobře, ale o Kubíkovi, o jeho povaze.

Jestli je to s chlapem na prd, tak je to o to těžší, jestli ti nepomůže (nepovozí, nepohlídá, aby sis uklidila, navařila,....). Pokud to jen trochu jde, tak bych s ním o tom hodila řeč, že prostě už nemůžeš a potřebuješ občas pomoct. Já nechápu, jak to třeba můžou dělat matky samoživitelky, kdy si fakt neodpočnou a musejí 7 dní v týdnu 24 hodin s tím dítětem být, aniž by si odpočaly právě tím, že jim ho někdo pohlídá. Já bych už byla na odpis !!!! Asi víš, co jsem tím vším chtěla říci.
Ale to hlavní - nehledej chybu v sobě, zkus najít sílu a něco změnit, abys byla víc v pohodě, ona se ta únava násobí a projevuje se to pak v dalším dnu na tvém chování (zase můj příklad, když je blbá noc a já jsem nevyspalá, tak nejsem schopná si s petanem hrát a dělat kukrle, prostě to nedokážu a šíleně čekám, až manža přijde domů, aby mi pomohl - u nás byl nejhorší první půlrok, ted už je to lepší. Takže asi takhle....

Však si na Tebe, Káťo, taky vždycky vzpomenu, že si tady psala, že Petíska zabavit není žádná sranda od malička. Že potřebuje společnost a zábavu... Podobně jako u nás. Přesně jak píšeš - nejvíc v klidu je po probuzení nebo jídle. Já se pořád těším na to, že se třeba konečně začne víc pohybovat (zatím zvládá jenom otáčení na bříšku kolem své osy a menší přesuny jako rak, obzvlášť na linu nebo dlaždičkách, tam to klouže), dneska se mi o tom dokonce zdálo, že se začal stavět, už mi to asi leze na maják... ale když to zase čtu, jak píšeš, že se po Tobě sápe a nemůžeš jít ani pryč, tak nevím, jestli to nebude z bláta do louže. Jo a jak píšeš - nejhorší je to většinou večer, nejvíc mi v klidu vydrží ráno. Jinak ho zabavit je přesně tak náročný, jak to popisuješ.
CO se týká vaření, tak chlap se naštěstí nají v práci, takže to nemusím moc prožívat, sebe nějak ošidím. Ale když chci něco uvařit k večeři nebo o víkendu, tak musím něco jednoduchýho, aby to moc času nezabralo. O sobotách se pořád něco dělá kolem baráku (i když teď už bude zima, tak to nebude takový), takže ani chlap nemá čase mě vystřídat.
Ještě s tím spaním - to Ti docela závidím, že Ti takhle vtahu i tři hodiny spí. Už jsme si o tom psaly - náš malej potřebuje vozit nebo ho někdy udrndám v kočáře v garáži, ale to mi nikdy nespí zase tak dlouho jako venku při procházce. Zrovna předevčírem se mi probudil po asi hodině, možná ani to ne a to jsem toho doma moc udělat nestihla.
Obdivuju všechny maminky, co jsou na děti samy, co nemají chlapy (nebo takový ty úplně k ničemu) ani babičky nebo někoho jiného na pohlídání. Už takhle si nepamatuju, že bych měla chvilku pro sebe, že bych někam vyrazila a přitom mám chlapa i babičku. Ale když babička hlídá, uklízím (což znamená že lítám po baráku jako torpédo, abych toho udělala co nejvíc) nebo učím soukromě angličtinu (peníze jsou prostě třeba).
Ohledně mýho chlapa - někdy mám pocit, že si dostatečně neuvědomuje, že to fakt není sranda být s prckem celý den, že je člověk už vyšťavený. K tomu na starosti barák... asi bych potřebovala vědět, že si mě za to váží, možná potřebuju slyšet nějakou pochvalu (jestli mirozumíš, jak to myslím). Někdy mám pocit, že mi tady práci akorát pridělává - prostě chlap, on nevidí, že po něm musím ledasco uklidit, když mu to řeknu, stejně se nic moc nezmění. Jsou prostě z jiný planety... Jinak o malýho by se určitě postarat uměl, to jo, ale já si o tu pomoc moc říct neumím a on mi to sám nenabídne. Abych si třeba vyrazila. Já jsem složitá povaha... Kolikrát se zaseknu a nemluvím, to je blbý, vím to.
Káťo, furt vzpomínám na ty vaše krásný fotky ze svatby, hrozně moc se mi líbily, úplně z nich čiší, jak se milujete.
Díyk moc za komentář a pozdravuj svoje úžasný kluky.

Tak mám konečně čas odepsat. Ty nálady, zvyky a projevy se mění fakt každý den. Dřív když jsme mu dali o půl sedmé kaši, tak do té půl osmé než jsme šli koupat juchal a hrál si snad nejlépe a nejradostněji z celého dne. A poslední dny je hodina mezi 17. a 19:30. ta nejhorší. Těžko ho zabavit, pořád kňourá, nevydrží u ničeho, ani v náručí a pořád se kroutí. No nevím, co se děje :). Takže včera když usnul, tak jsme s manžou byli schopný jen si hrcnout před akvárko, dali jsme si kapku vína a jen čuměli na rybičky :) :).
Pochopila jsem, že asi stavíte baráček, tím víc chápu tvou situaci. Já mám totiž taky manžu, který maká od nevidím do nevidím, aby to konečně bylo hotové. Než se Péťa narodil, vstával v sedm, v osm už byl venku, pak na oběd na hodinu a pak byl do večera ještě venku. Teď se dostane ven tak v 9, oběd se také protáhne a večer jde dříve domů už jen proto, aby byl víc s Péťou. Někdy ani nepracuje a je celý den doma a pomáhá mi, ale je to i tím, že tady to máme hotové a tam, kde rekonstruujeme, se ted už být nedá, protože se tam nedá ještě zatopit. Takže jsem všichni rádi za tohle období, kdy nemusíme honit práci a můžeme se věnovat všichni rodině.
A to, že potřebuješ pochvalu a vědět, že si tě váží, chápu ještě víc :). To by měl být úkol každého partnera. Já zažila obě situace, jak kdysi přítele, který pro mě neměl jediné dobré slovo, tak opak teď manžela, se kterým se vzájemně pořád chválíme, protože víme, že to potřebujeme, a dáváme si najevo svoji důležitost. Kdyby se ke mně takhle nechoval, asi bych všechno (se svou přirozenou nižší sebedůvěrou) zvládala taky o něco hůře...
Moc tě Májo zdravím, i Kubíčka :)

Jo, koukání na rybičky, to je dobrá zábava, viď? Jeden čas (už je to možná tři roky zpátky) jsme neměli telku, tak jsme trávili nejvíc času koukáním do akvárek a je to fakt supr uklidňující, parádní relax ;) Koukám, že to máte fakt podobný, někdy toho našeho malýho nezabavíme ani náhodou, i v náručí se kroutí a nebaví ho to. Zrovna dnes tady byla návštěva a byl takový fajn, i když ho nikdo moc netahal, jen jsem ho měla většinu času v náručí, ani jsem s ním nechodila a byl hodný - říkám, jak je často nespokojený a pak přijde návštěva, které to dopředu povídám, a on je najednou jak vyměněný ;) Tak asi návštěvy na něj :s:
Káťo, a vy stavíte domeček? Teď už ale v nějakém bydlíte, ne? Někde téměř na samotě, jestli jsem to dobře pochopila... Stavět je děsná pakárna, fyzicky a především psychicky, hooodně náročný. My už teda na silvestra budeme bydlet rok, ale kolem baráku je ještě taková hromada práce (ploty, zahrada, nedodělaná fasáda, podbití, balkón,...), ještě je to na roky. Ale vnitřek je až na nějaké detaily naštěstí hotový.
Tu chválu potřebujeme k životu všichni. Teď, co jsem na mateřský, ztrácí se ta seberealizace, možnost ukázat, co člověk umí, nebo co uměl v zaměstnání, kde mohl odvést třeba slušnou práci a měl z toho dobrý pocit a bylo vidět, že se třeba něco dobrýho povedlo (jsem úča, takže když děcka něco uměly, nebo když mi dobře odmaturovaly, bylo to pro mě zadostiučinění), takhle mi ale něco podobnýho chybí... A nižší sebedůvěra - to jsem přesně já, takže o to je to horší, vždyť mi rozumíš.
Díky, Katko, za psaní, moc. Posílám pohlazení a pusu Peťulkovi. Papa

tAk návštěvy u nás nejsou moc OK. Všichni ho chtějí chovat, malé děti ho omamlávají, hlavně na hlavičce (to on nesnáší), ted těch hlasů, smíchu hlaistého, no za chvíli toho má plné kecky a musím chovat, aby se uklidnil. Koukám, že na Kubíka to platí naopak :).
My jsme dostavěli ten, ve kterém ted byldíme, ale je to taková spíš chaloupka, protože je to na samotě, a na stálý bydlení to není. Já jsem manžu poznala až když v tomhle domečku bydlel, takže jsem zažila jen finální dodělávky, které trvaly asi 4 roky. A pak i kvůli Pétovi jsme začali řešit právě něco stálého, tak jsem koupili administrativní budovu v Hořicích a tu rekonstruujeme na dvě bytové jednotky (jednu pronajmeme a v druhé budeme bydlet). Nejhorší je, že tam nejsou sítě, tak děláme elektřinu, vodovody, kanalizaci (to je největší pálka) a předěláváme topení (byla elektrika, my dáme plyn). No a na jaře dodělat kuchyn a sociálku a můžeme to pronajmout. A pak teprve budeme rekonsturovat tu naší bytovou jednotku, to asi do roka nestihneme, protože to budeme dělat z výplat. Uvidíme. Každopádně, sranda to není :). Ale uvidíš, že až to bude, tak si to budeš děsně užívat a pak bude i víc času na Kubíka a na koníčky. Na jednu stranu možná dobře, že si "vyžereš" takhle dohromady stavění a malé mimčo, které potřebuje nejvíc, protože pak až budete mít dostavěno, bude víc čas na vás dva i na Kubíka, budete se moci všichni realizovat :).
Seberealizace - to slovo mi taky chybí naplňovat. Když srovnám před mateřskou a teď - fííííha, kde to jsem. Já pracovala v regionální agentuře a přesně jak píšeš, když jsem napsala projekt, který byl podpořen k realizaci a pak když byl hotový a já viděla, že je i díky mě nová kanalizace, dětské hřiště a já nevím co ještě, tak to byl super pocit, že něco třeba umím. A doma, těch koníčků !!! |Háčkovala jsem záclony, ubrusy, zahrada jen kvetla, knihy a vědomosti, sport! atd atd., kde to všechno je :). Ale pořád nepřestávám doufat, že se k tomu všemu vrátím :).
A co učíš? Já bych to asi dělat nemohla, neměla bych u dětí respekt :), natož u puberťáků :).
Na druhou stranu jsem o tom přemýšlela a musím říci, že ted mám úžasné krásné období, kdy se seberealizuju v tom nejdůležitějším projektu v životě, ve svém synovi a to je přeci nádherné. Já se to snažím užívat, i když je to fuška :).
Mimochodem, manža asi nějak neunesl to noční řvaní a radši hned ráno utekl na běžky :)

Holky soory ze vam sem do toho lezu,ale Kato krasne si to napsala,neni to lehky asi nikde nekdy taky kolabuju mame akcni mrnousky kteri bych rekla jsou dost osobití a projevuji se o neco vic nez jina mrnata :s: obcas me prudi i manza taky toho ma ted nad hlavu,hlavni je ze mame jeden druheho a ted vlastne mame i toho naseho tretiho..taky se vzdy tesim na vecer az ho ulozime otevrem pivko a cucime na telku takovy nas relax..ale ty rybky bych brala radsi...poridime :one:

Když já myslím, že akční je každý dítě více či méně, takže je to myslím na nás jak se s tím vyrovnáme a jak s tím naložíme :). Ale je to jak píšeš, musíme mít zázemí v našich manžílcích, abychom to zvládli a co nejlépe ty akčňáky podporovali :). A manža kdy má zkoušky nebo závěr tý vošky?

Uplny zaver je kveten ale ted mu konci jeden semestr a ma zkousky a celkem husty takze se fakt uci.S tou akcnosti,ja si zas opravdu myslim ze jsou akcnejsia mene akcni deti .Kamaradka ma malou rocni a ta kdyz vidi co dela Sam ja je stale v pohybu vecne neco stoura jecakuje tak jen valsi oci,ze toto nezna:)

Tak mu držíme palce, at ty zkoušky dá, vím, co je to za dřinu a s rodinou a prací to musí být ještě těžší...
Jo a s tou akčností, jsem se jen otočila a petík měl v puse plno popela, protože jsem zrovna zatápěla a spadl mi kus oharku a péta ho samozřejmě musel ochutnat, takže jsem to lovila po celý pusině a byl jako kominík. Pak ho nech samotného na vteřinu :)

BuĎ v klidu, já jsem jak klokan, doma ji mám na břiše ve vaku, venku ji mám na břiše ve vaku, prostě musí být furt u mne, a když vařím tak sedí v autosedačce na sektorce:-)))Já obdivuji všechny co nechají mimino v ohrádce a hraje si tam samo- to u nás tedy rozhodně nehrozí:-) Moje záda pomalu vypovídají službu ´, přeci jen má už přes 8 kg...tak se drž, prostě některé jsou takové

Baby vak jsem měla půjčený, když byl prcek menší, ale nikdy jsem ho tam nedokázala dát tak, aby mi v něm nezmizel a já ho vůbec neviděla, takže jsem ho vlastně nepoužila. To Tě obdivuju, že to vydržíš, žádná sranda ji takhle tahat, viď? Tak ať se vám ta závislost taky zlepší. Pa

Vaku říkám Baby Björn nosítku, vak u nás dopadl stejně jak píšeš, ale to nosítko fakt super, nedám na něj dopustit

BuĎ v klidu, já jsem jak klokan, doma ji mám na břiše ve vaku, venku ji mám na břiše ve vaku, prostě musí být furt u mne, a když vařím tak sedí v autosedačce na sektorce:-)))Já obdivuji všechny co nechají mimino v ohrádce a hraje si tam samo- to u nás tedy rozhodně nehrozí:-) Moje záda pomalu vypovídají službu ´, přeci jen má už přes 8 kg...tak se drž, prostě některé jsou takové

chyba není určitě v tobě, moje sestra si užívala u druhého dítěte peklo, malá řvala, ale fakt řvala v kuse 8 hodin každý den deset měsíců, ta myslela, že si to půjde hodit... Lítala po doktorech a ti jí nakonec řekli, že pro to mají výraz - doslovný překlad je křičící dítě, a že to přejde... Někdy můžeš prostě udělat cokoli a bez účinku... a kdybys byla špatná máma, tak je ti to jedno a vůbec to neřešíš, špatnou mámu totiž nikdy nenapadne, že by jí mohla být... Přeju pevné nervíky a ať se to brzy srovná :h:

Mít takhle ukříčený dítě, tak to bych fakt nedala, to ji teda obdivuju, ež to vydržela. Já vím, že ženská zvládne všechno, co ji nakonec zbyde, ale musí to být peklo. Děkuju, Smallinko, dneska jsem prostě měla depku a potřebovala jsem to dostat ven, snad to bude zítra lepší :a:

nezoufej ;) nedávno jsem potkala kolegyni z práce, co má teď taky miminko....obdivně mi řekla, jak mi to sluší, že jsem dokonce namalovaná (pche, co dokáže rtěnka :s:) a jak to i s dvouma prckama vypadá na těžkou pohodu....pak jsme se potkali asi za dva dny a její reakcí bylo "proboha nestalo se něco?" no já byla uřícená, nas.aná, protože jsme nestíhali, nemohli se vypravit, ven jsme se dostali za tmy a já musela nutně koupit mlíko, protože kdyby kluk neměl večer kakao, tak by asi nastal konec světa... tím jsem chtěla říct, že když vidíš fotky, na kterých se miminka smějí a jsou v pohodičce, že tak vypadají 24 hodin denně...to samé platí o jejich maminkách (a zbytku rodiny).
některý dítka se umí zabavit líp, jiný ne. s tím nic nenaděláš, můžeš akorát tak zkoušet, aby si zvykl zabavit se sám, ono je vlastně dobrých i těch 20 minut. synka jsme taky měli chovacího... půl roku se nám válel na klíně a já byla nešťastná, že nevim, co s nim mám dělat a neumim ho namotivovat a čas jsme trávili tak, že jsem celej den buď čučela do PC nebo na televizi a dělala si výčitky, že nic lepšího neumim dítěti nabídnout (a nemám volný ruce, abych uklidila, pověsila prádlo, umyla nádobí, vypila si kafe....) a pak najednou ze dne na den ho to začalo na zemi bavit.
a i přes ne-ideální start (prozíraný na bednu a PC) máme celkem hravý dítko, který se umí samo zabavit, je zvídavý a má fantazii (a televizi k životu nepotřebuje).
A proč netrávit část dne s dítkem na klíně a domácnosti se věnovat když si ho vezme na procházku mamka? Navařit si můžeš klidně do mrazáku, nebo spousta mých známých (co taky mají miminka) chodí pro obědy do jídelny. Vždyť to nezní tak špatně ;)

Teso, to dvojí setkání s kolegyní vystihuje všechno... Díky za komentář. Koukám, že jste to taky neměli úplně jednoduchý. Je fakt, že člověk nikdy neví, co další den přinese a že se to může změnit, najednou to bude jiný. Lepší ale i horší. Kolikrát si vyčítám, že si takhle stěžuju, když slyším nebo vidím nemocné dětičky... tak co bych vlastně ještě chtěla... Měj se krásně, zdravím Tvoje potomky :a:

ale jen si stěžuj ;) nějak to člověk ze sebe dostat musí. a není nad to takhle sem tam upustit páru a pak si říct, že to vlastně zase neni tak děsivý ;)

ahoj, neboj rozhodně nejsi špatná máma, kvůli tomu, že neumíš zabavit prcka, mě se to taky moc nedaří a to mám už druhou princeznu. Ale starší byla už od malička samostatnější co se týče hraní, vydržela dýl v klidu. Prostě některý děti jsou pohodový a jiný zas uřvaný, ale určitě bude časem líp. Taky doma nic nestíhám, ale už se tím nestresuju, on se kvůli tomu, že nemám vzorně naklizeno svět nezboří a navíc my jsme doma kvůli dětem a ne kvůli úklidu. Jo a moje nejoblíbenější část dne je po sedmé hodině večer, kdy mladší už je pěkně v postýlce a starší ukládá tatínek ke spaní a já mám konečně klid. To si pak vychutnávám i to mytí nádobí :)
Tess

Tessie - díky. Upřímně si vůbec neumím představit, že bych měla zabavovat dva prcky najednou, to teda klobouk dolů před každou mámou. No, ale taky mě to čeká, snad, nechci mít děti daleko do sebe. Večery mám taky ráda, jen kdyby trvaly delší dobu. Měj se krásně.

:D :D ale prosím tě... :D:D přece sem holky nebudou dávat fotky mimin když řvou :D:D každé mimi řve, akorát se o tom nemluví,... :D anebo mluví, ale až pohár přeteče.. podívej se, my jsme dubínci, malá už 2 měsíce v noci nespí, já jsem totálně hotová, teda dneska ne, protože dnes po dlouhé době vstávala jen 3x a přes ten nenaspí víc jak 2 hodiny dohromady,... ale já ju nechávám samu si hrát, taky ze začátku řvala, já ju nechala a šla za ní třeba až za pár minut a te´d vydrží i půl hodiny si hrát sama a ani o ní nevím :)
špatná mama určo nejsi, prostě máš jen depku a tak ti to tak příjde.. hlavu vzhůru, za chvílu nám vyrostou a budeme vzpomínat jak to bylo úžasný když byli miminka :D

Janinko, u mě dneska ten pohár přetekl, alespoň co se stěžování týká, musela jsem to vypustit ven, ještě že to mám komu říct - jakože sem vám... My jsme taky vlastně dubínci (6. 4.), ale termín jsem měla v březnu, tak chodím sem k holkám. To nespaní v noci Ti fakt nezávidím, to musí být děsný, my jsme vždycky kojili tak max. třikrát a spí mi docela dobře, to mám štěstí, to teda jo. Snad se vám to zlepší... Já jsem byla docela hotová první dva měsíce, protože to malej brečel fakt hodně, někdy i celý dny, když na to přišlo, pak už to bylo lepší, tak jsem si říkala, čím starší, tím lepší, ale někdy přijdou chvíle nebo dny, kdy je to teda na palici... Díky, Janinko, za podporu.

Ahoj Májo, nemysli si, že my nemáme starosti nebo že nám miminka nepláčou...Všechny máme nervy, když se nám nic nedaří, ale neboj, špatná mamča nejsi, to určitě ne... Miminko se jen neumí zabavit a potřebuje k tomu ještě tebe, ale určitě se to brzo srovná :-) . Drž se!!! Alushka77

No jo, holt je někdy fakt den BLBEC. Potřebovala jsem se vypsat a utvrdit se, že v tom nejsem sama (když jsou všechny příspěvky tolik plný optimismu). Díky Alushko a mějte se s malým krásně. Pa