Tak máme dva roky

Milý deníčku,
dneska jsou to přesně dva roky, co se mi narodilo to moje zlatíčko. No zlatíčko...narodil se mi takový malinkatý čertíček, který mě první měsíce svýho života patřičně psychicky i fyzicky vyčerpal. Pořád jsem si říkala, ať už má aspoň tři měsíce, ať už má aspoň půl roku, ať už leze, ať chodí, ať už nemá plínky...a je to tady. Všechno jsme zvládli, krásně jíme, krásně chodíme na nočník a to i v noci, docela hezky povídáme, ve spoustě a spoustě věcí už vůbec nepotřebujeme maminku...a mně je to najednou hrozně líto. Že já blbá tehdy radši nezastavila čas, nevím kam jsem tak spěchala. Najednou mám pocit, že ho co nevidět povedu do školky, do školy a nakonec mu budu co chvilka fňukat na svatbě :-). Tak Zbynínku, od teď ti zakazuju zestárnout o jeden jediný den, vyrůst o jeden jediný centimetr a vůbec, buď už napořád tak úžasnej, chytrej a k zulíbání. :h: