Tak jsme doma z porodnice

Ahoj holky!!! Tak jsem se konečně dostala k netu a jsem celá napnutá, co je tu nového. Jinak vám konečně napíšu, jaký byl porod a taky jak nám začalo šestinedělí. A taky přidám fotky našeho fešáka:) Nejdřív ale gratuluju Marcelce k Tomáškovi:)
Vlastně je to zvláštní, najednou shrnout celý porod. Mám pocit, že to byl tak neuvěřitelný zážitek, že mi bude dlouho trvat, než to vstřebám. Protože Matýsek moc s příchodem na svět nespěchal, tak jsme se s manželem rozhodli, že prostě vyzkoušíme popohnat ho sexem. Už během našeho dovádění jsem tušila, že tohle Matěje teda určitě popožene. }:) A taky že jo!! Za půl hodiny, tedy v jednu v noci jsme šla na záchod a když jsem si lehla, praskla mi voda. Né, že bych panikařila, ale začala jsem se vzrušením uplne klepat. Tak jsem vlezla do sprchy a začaly kontrakce. Krátký, ale asi po čtyřech minutách. To mě docela znervoznilo a tak jsem volala mým dvěma porodním asistentkám, abychom se poradily, co dal. Domluvily jsme se, která dorází do porodnice a že my tedy vyrazíme. Kontrakce byly cestou pravidelný, asi po dvou minutách a já už se bála, jestli to stihnem. To jsem ještě nevěděla, že ty kontakrakce v autě budou prd oproti tomu co přijde...No nic. Cestou mě ale desne moc uklidnovalo, jak byla tma a všechno spalo. Měla jsem asi stejnej pocit, jako když člověk vyráží na nějakou dalekou cestu, prostě desný vzrušení..ne strach, ale fakt adrenalin...Příjem v porodnici nebyl nic moc..zrovna chváli přede mnou totiž pořijali akutní císařský řez, takže byla dost velká nervozita..Pak mě ale dali na monitor..kontrakce se trochu zpomalily a trochu zmatená doktorka mi řekla, že jsem otevřena jen na dva prsty. Pak už ale dorazila moje porodní asistentka a já se uklidnila. Pak se tam ukázal jeste jeden doktor a ten si sahnul a jen se usmál a řekl: Trochu vetší miminko, ale to pujde.
To už byly asi tři hodiny v noci. Kontace pořád byly velmi častý, ale podle milady slabý. Tak jsme se rozhodli, že dáme vanu. Miladka zapálila v koupelně svíčky a zhasnula světlo a napustila vanu. Já vlezla do vany a teprve tam to začalo bejt hustý. Neslo mi dýchat, absolutně mi nešlo prodýchat kontrakci a pak se sklidnit a odpočinout si. Prostě mě každá kontrakce totálně válcovala. V tu chvili jsem si řekla: Jestli se neuklidnim a nezačnu se soustředit, tak to nezvládnu. Jen jsem slyšela miladku, jak říká, jak mám dýchat..Začala jsem pomalu vypouštět všechno dění kolem mě. Vylezla jsme z vody a lehla si na lehátko a začala prodýchávat každou kontrakci. Podařilo se mi tak zkoncentrovat, že jsem byla schopná mezi jednotlivými stahy upadnout do mikrospánku nebo co. Asi v šest jsem byla otevřená už na osm prstu. Celou dobu jsme byli v koupelně jen při svíčkách. Nad ránem už začali chystat porodní sál a kontrakce začly bejt fakt hustý a měla jsem příšerný bolesti do zad. Tak jsme dali na záda termofor s horkou vodou...Celou dobu se mnou byla jen porodní asistentka. Jen vyčkávala a nechávala to na mě...žádný zásah, žádný léky, epidurál, ani klystýr ani holení...Prostě mě jen pořád podporovala. Byla jako anděl, seděla na bobku u mě, podávala mi pití, držela mě za ruku a čekala... Pak se snažila najít vhodnou polohu pro porod. Vystřídali jsme pár pozic, ale pak jsme se shodli, že nejlepší bude porodní stolička. Manžel si vlezl za mě a při kontrakci jsem tlačila tak, že jsem se mu zapřela o kolena. Pak mi jen milada řekla: Sahněte si na svoje detatko... a já když si sáhla dovnitř, tak jsem ucitila hlavičku...uplne jsem se rozklepala, ale strasne mě to nakoplo..Prostě jsem vedela, že to dokážu, v tu chvili jsme byla uplne mimo sebe. A stačily asi dve kontrakce a malinkej byl venku...A já brečela jako želva.....Hned jsem ho dostala na břicho a zabalila ho do připraveného ručníku a zůstal se mnou celou dobu..A já plakala štestím jako nikdy v životě. držet to tělíčko, cítit jeho dech na kůži, slyšet jeho funění...není nic krásnějšího. I ted mi tečou slzy, když to píšu..
No o tom šestinedelí vam napíšu pozdejc, to už taková pohoda totiž nebyla...:) Teda, jsem zvedava, jestli tohle nekdo učte :)