tak a ještě popíšu porod

20.02.2009

Takže ve středu 11.2. ráno v 9:30 jsem se vzbudila s tím že du na záchod.Jak jsem si stoupla tak mi hned praskla voda.Přítel chvíli předtím odešel do práce tak jsem mu hned volala že pojedeme rodit.Než přišel tak jsem si šla do sprchy a oholit.Něco jsem snědla a jeli jsme.Přítel ještě raději volal do porodnice jestli mají volno a řekli at přijedem.Jak jsme přijeli sestra řekla at počkáme.Mají tři porodní sály a všechny byli obsazené. Na chodbě jsme čekali 40 minut a mě tekla voda jak něco a záchod nikde no nepříjemné.Pak mě teda vzali na monitor a vyplnili jsme papíry.Pak jsem šla na přípravu,klistýr hodně ulevil už jsem totiž začala mít bolesti.Dala jsem si sprchu a pak v 13:00 jsme šli na sál.Tam už pustili i přítele.Bolesti byli snesitelné dali mě na monitor a kontrolovali mě a prej se neotvírám. Nechali mě teda tam a nikdo si mě nevšímal.Asi za půl hodiny mě monitor vypli tak jsem aspon mohla chodit.Průběžně mě kontrolovali ale žádná změna.Asi v sedum mi dali injekci a čekali co a jak a pohlo se to jen o kousek bolesti teda byli větší.Už jsem byla hrozně unavená a pořád nic.Pak mi dali kapačku s antibiotiky pro mimiska protože byla už dlouho bez plodovky.Nakonec došel v devět doktor a řekl dejte jí kapačku ale pomalu a snad už se to rozjede.No mě se udělalo zle tak přítel volal sestru že mi je špatně a sestra řekla že to nic není a odešla kdo ví kam.Ja minutu na to začala s postele strašně zvracet a zvracela jsem i krev.Sestra nikde přítel nevěděl co má dělat bral co bylo po ruce a utíral to tam chudáček.Pak přišla sestra a pomohla mu.Nastali neskutečné bolesti já myslela že to nepřežiju.Přítel byl každou kontrakci u mě a hrozně mi pomáhal.o půl desáté mě sestra prohlídla a řekla super brzo budeme rodit.O tři čtvrtě na deset už jsem bolestí nemohla vydržet a volala jsem sestru že už musím tlačit.Tak přiběhla a zavolala si pomoc že už rodíme.Vysvětlila mi jak tlačit ale já byla naprosto vyčerpaná.Začala jsem tlačit přítel mi držel hlavu ale nic tak to bylo asi 3 kontrakce.Už jsem fakt nemohla přišlo mi že nevylezl ani milimetr a přítel mi pořád říkal už je venku hlavička už to bude tlač ale já už nemohla.Pak jsem cítila nastřihnutí ale nebolelo to.Nakonec se povedlo a malá byla venku.To byla tak neskutečná úleva.Malou hned odnášeli a přítel ještě co to je?A sestra máte holčičku a utíkejte i s fotákem.Pak došel doktor na šití.Mezi tím jsem porodila ještě placentu.Tak se začalo šít a přišel přítel.Holky nádherný pohled malou měl v ruce a brečel já byla úplně na měko a brečela jsem s ním.Šítí jsem necítila ale najednou doktor na sestru honem kapačku krvácí moc uděláme revizi.Přítele poslal pryč ten nevěděl co je nikdo mu nic neřekl jen že to bude dobrý a já slyšela jak říká já mám jen ty dvě na světě tak mu sestra řekla at se nebojí.No nádhera a to má přitom bráchu a taky rodiče :) .Já byla taky vyjevená najednou kolem mě lítali sestře spadla kapačka no hrůza.Tak jsem se ptala co se děje.Prej hodně vevnitř krvácím a oni mě musí vyčistit.Spoustu nástrojů fuj jen jsem cítila nějaký háček a jak mi tam rvou spoustu tamponů a tlačili mě na břicho.No po tolika hodinách a porodu toho na mě bylo už moc.Nebolelo to ale bylo to hodně nepříjemné.Nakonec se jim to podařilo zastavit tak mě došili a odvezli mě na jiný sál kde jsem hodinu odpočívala tam už byl přítel s malou a dali mi ji k prsu hned se přisála.Holky byla jsem strašně ráda že už to mám za sebou.Přítel byl suprový ale říkal že se o nás hrozně bál. Bez něj bych to snad nezvládla.No přítel odjel a já jela na pokoj.Sprchu jsem nezvládla bylo mi zle ztratila jsem moc krve.No a ještě nějak nad ránem přišla do pokoje sestra že musím jít čurat.Tak jsem se vyhrabala s postele a sedla na záchod jenže mi bylo tak zle že jsem omdlela a pamatuju si jak mě sestra propleskla a umývala vodou jenže to nepomohlo a volala dětskou sestru na pomoc já mezi tím omdlela podruhé a pak vím že mě propleskávala jiná sestra.Odvedli mě do postele a já se z ní dokázala vyhrabat až na druhý den ve tři.Bylo mi pořád zle.Nakonec jsem to zvládla a mohla se těšit z té naší princezny.Porod hrozný ale mám krásnou dceru a přítel si mě váží daleko víc a říkal že chlap který nebyl u porodu nemůže nikdy vědět co si ženská vytrpí a že si mě neskutečně váží jak jsem to zvládla.
Uf to je dlouhé.Kdo to dočetl až sem tak děkuji a holky co máte před porodem nebojte se každá to máme jiné a všechno se dá vydržet opravdu. :)