Táák a oGTT mám za sebou.. Uff:)

Tak jsem včera byla na oGTT a TÁÁÁÁK jsem ráda že už to mám za sebou:) Už na 6:50 jsem měla být na poliklinice. Ráno mě probudil protivný budík a ani se mi nechtělo vstát s myšlenkou, že se ani napít nemůžu.. Rozlepila jsem teda oči, oblékla se a šla.. Jakmile jsem dorazila na Polikliniku, letěla jsem na informace s tím že ani nevím kde to oGTT je, jenom mi po telefonu sdělili že je to v 2. patře. Na informacích mě taková starší zmatená paní posílala pořád do 1. patra na dětské oddělení jako diabetičku (jsem sice jenom 162 cm vysoká a nebyla jsem namalovaná, ale snad jako dítě nevypadám, už jenom proto, že mi pomalu táhne na 7. měsíc těhu) Nakonec tam dorazila sestřička z chirurgie a ta mi konečně poradila. Došla jsem tam a ještě asi čtvrt hoďky jsem si spokojeně seděla na lavičce a koukala po ostatních než sestřička přišla.
Byly jsme tam 3 těhulky, brali nás přednostně tak nám poprvé vzali krev a do půl osmé jsme čekaly než nám dají tu glukózu. Posadila jsem se do bílého křesla a sledovala sestřičku, jak nám připravuje ten nevábně vypadající nápoj. Vrazila nám do ruky každé necelý půllitr glukózy a přitom nám vysvětlovala co nás čeká, jaké můžeme mít potíže a podobně. Jakmile dopovídala, dala pokyn k pití.. Nadechla jsem se a co nejrychleji jsem se to snažila vypít. Půlku jsem vypila a musela se nadechnout. Přitom se mi hlavou honily myšlenky že nás neuvěřitelně týrají.. Nesmíme pít ani jíst a na to tu glukózu.. Fuj.. S velkým sebezapřením jsem vypila i tu druhou půlku a v duchu jsem si gratulovala, že to mám za sebou :\x: Kupodivu jsem byla jako první hotová, a s vítězoslavným pocitem jsem si šla sednout do čekárny. Čekalo mě 2 hodiny nicnedělání, nudy a sezení na zadku. Naštěstí jsme se všechny těhulky rozpovídaly a čas nakonec plynul rychleji. Později jedna z nás odpadla-nátlak glukózy její žaludek nezvládl a celý obsah vyzvrátila, poslali chuděru domů, že snad příště to vyjde. Nezávidím jí pít tu věc znovu :n: .. Po dvou hodinách milého povídání si nás opět zavolali, podruhé nám vzali krev a poslali domů. Na větu: "Teď už se můžete v klidu napít a nasnídat" jsem čekala jako na spasení!:) Ale ouha..
Jakmile jsem se napila tak se mi udělala klapka a nemohla jsem do sebe nic dostat, nějak mě po tom všem přešla chuť, a jako mávnutím kouzelného proutku se mi začly podlamovat únavou nohy. Z ničeho nic ze mě byla ospalá troska..
Spát jsem šla sice až v devět hodin večer, i když původně jsem to plánovala už na 11 hodin dopoledne, ale tolik věcí jsem chtěla ještě udělat že mi to nevyšlo :) Alespoň už máme vymalovaný byt :one: A tímto končím své vypravování :dance: