Strach...:( Poraďte prosím co stím...

No právě,že máme a když se něco hne tak se to rozsvítí a jsou teda jen zatím kočky a doufám,že to nebude někdo nezvanej...Jednou když jsem tam byla samatak se tam sand rvali jen kočky,bylo jak když tam někdo bouchá pěstí...Normálně jsem i brečela...

no to ji prave vystrasi jeste vice ptz pri kazdem pohybu se to rozne a bude to opravdu kocka, mys atd a zase se bude bat... ale asi to bude tema hormonama ptz ja mam ted panickou hruzu jezdit autem a kdyz rikam panickou tak to myslim vazdne nedokazu se na nic soustredit poti se mi ruce porad za kazdeho brzdim sice jen jako ale uklidnuju se tak .nejradsi bych si vyrvala vlasy pri kazde jizde..oplne vim o cem mluvim strach je svina ale nesmime ho krmit ..

a to jsem jizdu autem milovala i rychlou ted kdz mam nekam jet jsem hotova...

Nápodobně Lelinko, manžel mi nařídil sednout si do zadu a zavřít oči. :a: Na ten strach nevím co poradit - možná koupit psa???

ja mu vzdycky pred kazdou jizdou rikam omlouvam se ale ja za to fakt nemuzu porad mu rikam zlato cervena jo , a brzdi ty auta pred nama uz davno brzdi a ty porad nic a proc jedes 80 kdyz muzes jet pomaleji , hruza a to nemluvim o ceste vecer

No dnes jsme jeli do Dinoparku - po cestě při předjíždění, jsem už fakt nevěděla jak ho zbrzdit - tak jsem mu říkala, podívej se na ty kříže po stranách - on: "žádné nevidím" a zrovna jsme jeden minuly...Tak zbrzdil...Malá neteř začala také kritizovat rychlou jízdu. Takže 2 na jednoho.No na chlapa to bylo moc tak se krotil, na křižovatce samo červená a než jsem to stihla říct, tak to řekl on "červená - já vidím miláčku", jela sanita - hned mi řekl "slyším miláčku" a už jen chybělo a teď tě sežeru - no jak karkulka s vlkem. Ale nakonec jsme dobře dojeli.
A když tu tak holky píšou o tom, co je dojalo, tak mě dneska dojalo, když jsem vyšlapala kamenitou Dinosauří stezku a ufuněná nebyla schopna slova. Můj miláček mi našel lavičku ve stínu, pustil mě sednou, klekl si na kolena přede mne a pusinkoval mi před davem lidí bříško (litoval mě a bublinku, že jsme museli v tom vedru šlapat do kopce). Měly jste vidět ty závistivé ale i přejícné úsměvy dam, slečen a chlapi dělali, že nic nevidí. To mě fakt dnes dojalo a to jsem si říkala, že ještě "nehormonuju". :-)

:c: :one: Krásný!!!

to je heeeezky

Úplně vidim sebe. Když řídím já tak se nebojim vůbec. Ale když řídí přítel tak to je maso. Ještě že máme v autě pevnou podlahu. Brzim ,jako, tak silně že bych prošlápla podlahu. Minulý týden jsme byly na malé dovče. No já myslela že na dálnici zkolabuju. :-) Přítel prej ať si zkusim lehnout a spát. No copak to jde? Ty semafory to samí a ty auta taky. Úplně se vidim. Přítel je naštěstí kliďas. Akorát od něj vždycky slyšim. VIDIM NEJSEM BLBEJ. :-). Ale jinak tiše trpí a nic neříká. Nejhorší pro mě je předjíždění. To jsem schopná za jízdy z auta vyskočit. No jo to bude asi tim těhu. Tak přeji všem pohodové cestování. papa

to mi taky porad rika vidim nejsem blbej on treba ne ale ti idioti prednama jo ... jednou jsem jeli po nejaky velky ceste nevim jestli dalnice ci co a ja porad muvila a mluvila a deptala a on mi normalne zastvail v odstav.pruhu a ze si mam vystoupit stal tam asi 5 minut a pak teda jel ..celou cestu jsem pak drzela pusu a jen si zmoulala kalhoty hruzou :s:

v jednom autě tak neujedem ani kolimetr. :-) misulka

Tohle dělám manželovi taky. Jsem mnohem víc na trní když řídí on, než když řídím sama. A budu mít myslím ještě větší hrůzu, až bude v autě ještě i sedačka s malým. To budem snad i po dálnici jezdit 50:) Já teda nemám zatím z řízení strach, ale jsem mnohem víc opatrná, jezdím uplně předpisově, možná trošku až připosraně:) A strašně mě deptají ty hovada co se mi lepí na prdel a pak kroutí hlavou když mě předjíždí a to jen proto, že jedu v obci 50... Marťa

Tak já se nebojím když řídí můj mažel,on je totiž profesionální řidič už asi deset let,nejen ,že lítá se sanitou,ale předtím jezdil po celé ČR a rozvážel zboží ,nejdřív to bylo prádlo,pak zdravotní potřeby.Ale někdy když mu vjede do cesty kamion a měl mu dát přednost a ješt k tomu Polskej,tak ho pak předjede a brzdí před ním ale né moc aby do něj nenarazil...To jsem pak po....ná až za ušima,ale to bude mít útrum,až vzadu bude sedět naše beruška!

ja bych normalne jeste vymyslela nalepky pozor nastvajici maminka nebo tak neco asi si to necham patentovat... ja uz se bojim i pasat ptz jsem jednou jela s pritelem ke tchanovcum a nejake hovado nas predjelo pres plnou caru to prece neni zed ze ano jenze jakmile se pred nas zaradil auto pred nim prudce zastavilo chodci co mu tam vletel my brzdili taky a ja jak jsem byla pripasana jsem skoncila na prednim okne ta bolest brich byla silena nikomu bych to neprala hned jsem se co deset minut kntrolovala jestli nekrvacim nebo tak a byla jsem pripravena odjet do porodky ale nastesti se nic nestalo

Taky už mě napadlo dát si za zadní sklo cedulku "těhotná za volantem", ale zas si říkám, jestli bych některé řidiče ještě více nepoštvala aby jezdili jak ještě větši prasata. Marťa

Jejžda,to je mazec...My jsme jeli minulý týden s tchánek k Dr. a vlítlo mu tam auto když mělo dát přednost z prava a taky pruce zabrzdil,ale já už jsem byla odputaná a skončila jsem na předním skle ale nebylo to nic jen trošku...Nštestí...

Je to fakt hnus co se děje na těch našich silnicích. Ale abych přidala i z jiného soudku, jak jsem teď tak hrzoně naměkko, tak jsem včera pustila před sebe auto a ono mi poděkovalo a to mi úplně vyhrkly slzy dojetí...nevím proč, dyť je to taková blbost. Holt hormony...:)

Tak to je taky hezký!!!Mě manžel začla říkat jen tak z ničeho nic,že se těší na tu naši princeznu ajá začala bulet jako by mi něco a nebyla jsem skoupá na slovo a když jsem mu to řela až jsem mohla tak se mi začal smát...ty hormony jsou potvory :D .

Jojo, taky bych bulela, když mi manžel píše smsku a začíná slovy ahojte miláčci:) ježíš, jde to na mě jen teď když to sem píšu...:) Marťa

Jo,to je ono,mě to taky vždycky dojme!Nebo když tady čtu ty porody,jak pak všechno dobře dopadne a pak k tomu když je ještě fotečka mimouška....tak se úplně roztejkám :) .

Holky to jste ještě dobrý. Mě se stal dobrej trapas. N adovolené jsme jeli juknout na hrad a když jsme přijeli tak ho zrovna zavřeli. Dost jsme bloudily takže spoždění. Nicméně mě to tak dostalo že jsem se rozbrečela jak malá holka. Buleního není nikdy dost tak jen s tim ven. :r: Přítel mi dá pusinku na bříško a mě nestačí kapesník.:-) :#~:

Jo,mě stačí když přijede z práce dá pusinku mě a pak si začne povídat s Verunkou v bříšku,to je hrozně kouzelný:)Nebo když vidím někde v obchodě maminku s kočárkem a vtom hajá malinkatý miminko...Mě dojme úplně všechno...

Asi je to tak v přírodě zařízený, abysme pak milovaly ty naše miminka a zároveň je chránily jako lvice:) To jsme se od toho tvýho strachu ze tmy dostaly teda někam úplně jinam, co? ;) Marťa

Taky jsem si říkala!!!Ale ono je to tak všude ,začne se o něčem a zkončíme u něčeho jiného :) ...Ale vážně bych ráda věděla jak se toho mám zbavit jetsli zajít k psachologovi?Ale ten mě bude považovat za blázna...

Mám obdobný problém. Už od dětství mám klaustrofobii ze tmy. Takže jakmile se setmí tak sama nikam nevylezu. Rada je nepořizovat si světlo na buňku. Je to horší než lepší. I když víš že jsou to kočky tak ti to stejně nedá. My máme doma dva psy a musím říct že se to osvědčilo. Sice teda pocit když vystartujou z baráku a štěkaj na něco do tmy není zrovna to pravé ořechové, ale hlavně i když je to jen pes tak pořád tam s tebou někdo je. Někdo si třeba pořizuje i kočku nebo papouška. U mě jde hlavně o ten pocit nebýt v baráku sama. Někdy když mam fakt blbý den si třeba nechávám v tich místnostech do kterých často courám , teď je to hlavně kuchyň a lednice :-) rozsvíceno. Pomáhá i zapnutá tv nebo rádio. Když se totiž člověk bojí a je ticho tak mu připadá strašidelný i tikot hodin. Rolety, závěsy a zmknutej barák je základ. Jak jsem říkala na začátku. Vím o čem mluvim. Já když jdu sama tmou tak se mi stává že zničeho nic omdlim, takže vim že je to fakt děs. Třeba ti z toho něco pomůže.

Tak mi pejska budem mít až příští rok...A rozsvíceno mývám taky někde je to lepší než tma a to rádio si nastavím třeba na hoď než usnu a pak když se večer probudímtak si to nastavím zas...Já když v té tmě a baráku nejsem sama,tak je mi líp.Ale děkuji za příspěvěk,apoň vím,že nejsem sama...

Já myslím, že ten strach je úplně normální, taky bych se asi bála, navíc k tomu ještě těhotná. Asi bych se snažila minimalizovat nutnost vycházet ven po setmění, navíc teď se ty dny pořád zkracují. Pustit si doma televizi, zatáhnout žaluzky a rozumově si snažit zdůvodnit, že není čeho se bát. Nebo aby u tebe někdo byl když jsi sama doma, kamarádka nebo někdo. Marťa

No,to je ten problém,kamarádky mi bydlí daleko a nebo maj taky své děti...Musím se to naučit vždyť jsem velká holka ne? :) .