strach o dítě
holky asi nejsem normální bojím se když někdo malou chová a já vím že s ní vůbec neumí manipulovat.. a nebo když vidím jak jí drží a malá brečí protože se jí to nelíbí... holky mě tak bije srdce jako kdyby mi jí někdo ukrad. zatím malou nikdo nehlídal.. teda jenom přítel ale ten s malou umí a je u nej spokojená ( štastná).. nedokážu si představit že bych malou opustila na víc jak na 2 hodiny.. navím asi pujdu do nemocnice na odstanění vaječníku kvůli cystě ..no jestli půjdu asi se zblázním.. nejvíc mi dělá starost že potom bude chtít jeno mě ale já si nemůžu pomoc :(
In reply to Ahoj já na tom byla stejně a by jana a nela
moc děkuji :) mě nejvíc vadí tchán. jednou jel s kočárkem a my vedle nej... ( nikdy bych ho nenechala aby jel sám)
s kočárem vyjel každou díru.. jel s ním jako kdyby to byla nějaká sekačka na trávu a to malé bylo 9 týdnů a uplně to tam s ní házelo... když jsem to řekla příteli že si to nepřeju byla hrozná hádka žě moje rodiče si jí chovat můžou.. jenže moje rodiče s malou umí. třeba muj tatí si jí choval poprvé když už byla větší a uplně jsem koukala jak to s ní umí :)
ale možná je to také tím že jsem na tchána alergická.. no jaká máma by dala svý dítě někomu koho nesnáší ?
holky ale asi mi vadí jen přítelovo babi a táta. nemám je moc ráda. přítelovo babi nás vlastně ani neznala než se narodila malá.. hned jak byla na světě volala a gratulovala a do 2 týdnů přijela a hned takovým tonem SNAD MI JÍ TAKY BUDETE NĚKDY PUČOVAT.. hm ani náhodou !!! a zrovna jí chovala.. chtěla jí dát do postýlky, ale lekla se protože postýlka popojela na kolečkách a malou do té postýlky z malé vejšky upustila!!
a budoucí tchán ? byla jsem 2 měsíce před porodem a bydleli jsme s ním.. už jsem si to tam vše připravovala.. a najednou že musíme jít pryč protože se tam bude stěhovat jeho ženská a pro nás tam nebylo místo.. tak jsme šly.. ale třeba za celé těhotenství se nazeptal jestli něco nepotřebujem. třeba můj tatí nám koupil kočárek aniž bych něco říkala. a budoucí tchýně? to je zlatíčko :) pořád malé něco kupuje.. škoda že je tak daleko
a nejvíc se bojím když chová budoucí tchán.. po zkušenosti, když si jí choval a malé bylo 10 týdnů. ani nevěděl jak jí držet.. malá zahnutou hlavu protože jí tu hlavu vůbec nedržel.. no malá řvala.. na to že si jí vezmu taky moc nereagoval a od té doby prostě nechci..
včera jsme si o tom promluvili s přítelem.. no chytli jsme se ale jsme tak nějak domluvený
A víš co, já si myslím, že je z tebe skvělá a milující maminka, a tvoje holčička je, a bude s tebou šíleně šťastná. Já to mám taky tak. Protože to fakt bolelo, a já pochopila, že to miminko je vlastně na mě závislý, a že nemusí dělat žádnou takovouhle zbytečnost, a vůbec, tak jsem se vždycky pěkně hlasitě ozvala. Myslím, že ty pocity máme proto, aby jsme je chránili, a nenechali je trápit se. Klidně se ozvi, holčička je tvoje, a na tobě záleží jak jí bude, krom tatínka do toho přece nikomu nic není. Ono je někdy lepší vzít si příklad z oraženějších maminek, které by si tohle třeba vůbec nenechali líbit, ale než se k tomu holka dobere, tak to někdy trvá, to vím podle sebe. Dneska můžu říct, že o svých dětech plně rozhoduju já, tak aby byly šťastné a spokojené. Moc moc zdravím, a držím palce.
In reply to A víš co, já si myslím, že je by Talia
moc děluji :) ale když malou nedám pochovat přítelovo rodině.. nebo když mám něco proti vždycky se pohádáme :(
In reply to moc děluji ale když malou by jana03
Pohádáte se. No jo, ale ono to tak bude pořád, já se za děti taky de facto hádám. Tak např. učitelka jí s otřesem mozku a zlomeným nosem nechala jet 2 hodiny autobusem z výletu, ani mi nezavolala, tak to něco slyšela, a dcerunka šla do jiný školy (no nejen k vůli tomuhle). A podobně. Navíc to co píšeš, nevypadá, že by se k ní chovali nějak hezky. Sama víš, že by sis radši sama natloukla než bys holčičku upustila. A vůbec, z toho co popisuješ je mi fakt smutno. Pokud jim nejde vysvětlit normálně v klidu, že takhle se miminko nechová, tak ať jí chovají jen do chvíle, dokud se to holčičce bude líbit. A neboj se si dupnout, teď jsi matka, jsi za ní zodpovědná, musíš být rozhodná, jak jí bude záleží jenom na tobě. A když se jim to nelíbí, to je jejich problém, ty nemáš důvod svojí holčičku trápit k vůli nikomu. Někteří lidi to nechápou, dětský pláč jim nevadí, mě otevřelo oči to když jsem si představila, že takhle drží mě, víš ten pocit, a nedokázala jsem si představit, že to nechám dělat někomu, kdo na mě spoléhá, že ho budu chránit. Jsou to naše děti, a ne zvířátka na pohrání. Držím palce !!!
In reply to Pohádáte se. No jo, ale ono by Talia
no včera jsem se fakt chytli ale jsem ráda že to přítel ví.. řekla jsem mu že nechci aby malou choval jeho táta, že s ní neumí.
In reply to no včera jsem se fakt chytli by jana03
Víš co, přítel by měl být rád, že chráníš jeho dítě. Myslím, že dřív nebo později, to pochopí, a bude si tě za to vážit. Podle mě jsi borec, a výborná maminka, moc ti fandím. Měj se nádherně i tvoje kouzelná holčička.
holky jsem ráda že nejsem jediná :) ale asi je to tím že nesnáším když malou chová člověk kterého nemusím. ted jsme přijeli od přítelovo babi .. ta si malou samozdřejmě chtěla pochovat.. malá u ní začala brečet.. já jí říkám že si jí vezmu.. už se natahovala i ruce a ona nic... pak už jsem prostě zvýšila hlas
Ahojda, je to norální pocit, tolik malou miluješ že máš strach, ale neboj, každý kdo malou drží má strach taky a je si vědomí toho že drží miminko.Nic m=ně je jiná věc to když malá u někoho pláče.To si jí hned vem, já tohle neměla ráda.A žádný řeči jako ona se zvykne.....když se dcerka někoho bojí a nebo jí to je nepříjemné a pláče, šup k mamince, může se s ostatníma seznamovat v tvé náruči.Mám dvě dítka a ani jedno jsem nikomu než rodině nenechávala chovat, nechtělo se mi a kdo byl moc na děti hrrr... už tuplem ne.A když mě někdo řekl půjči mi ji prosim nebo půjč mi ho ...mám holčičku a chlapečka, tak jsem řekla nezlob se, ale až někdy jindy.:-) Tak že jsem vypadala jako sobeček, mě to ale bylo jedno.Každý mi říkal, počkej pak na tobě budou závisláci atd.... a jak pak to je teď?Kačenka mi chodí do školky, nechá se i pohlídat a to samé malej, tomu je 14 měsíců a proč?Protože jim dávám lásku, jsem hodně snimi a oni mají ve mě a v manželovi jistotu, tudíž se potom nebojí se i vzdálit, protože ví že zase příjdu a že se pomazlíme a zahrneme dítka láskou a oni nás.Tak že to dělej vše podle pocitů tvých a tvé dcerky a manžela.Takový řeči jako moc děti nechovejte ať se nezvyká, neberte si dítko do postele atd.... Vše je jen vaše věc a záleží jak to potřebuje malá především.Děti si řeknou co chtějí a cizí náruč nadšených fanynek do dítek to moc zrovna asi není.Ale každé dítko je jiné :///: Jedno takové znám, že kam ho maminka dá tam je, ale žádná reakce, šťastná ani smutná, spíš mochy sněste si mě :s: :a:
ahoj, tak naše malá má 3 měsíce a mám to uplně stejně. Když musím třeba k doktorovi tak hlídá táta a jinak jediný člověk, kterému bych ji svěřila je moje mamka. Z části je to i proto, že respektuje to, co si přejeme my. Přítelova mamka si jede svoje, protože to tak dělala a já pořád poslouchám, jak si ji chce vzít s kočárem a trnu. Když ji řeknu, že jdu s ním já, at se přidá, tak mi ho hned chce brát at jdu domů, takže už ji ani nevolám a oni jsou naštvaní. Jako domů můžou přijít kdykoliv a hrát si s malou, ale kočár jim prostě zatím dát nechci. Když ji drží, tak malá pláče, protože se ji to u ní nelíbí a ona to omlouvá pořád tím, že má malá prdíky, ale přitom vůbec nemá. A když byla pokaděná, tak řekla, tak to ji nechci, jako jsem z toho zoufalá, protože si připadám divně a úzkostně, tak jsem ráda že v tom nejsem sama :-)
In reply to Ahoj,byla sem na tom podobně by lidushka
stejné pocity.. až ta školka mi teď pomohla, ale porodila jsem druhý a začalo to nanovo :s: hrůza se mnou :(
Podle toho, co píšeš se jedná ještě o miminko, že? Pro mě jsou tyhle pocity naprosto normální. A dej na to, co cítíš - když je u někoho jiného nespokojená, prostě ji vem na ruky Ty, s tím, že se jí to nelíbí. Taky nemám ráda, když moje děti někdo "dlachmá" a ony protestujou, jenže ještě třeba nemůžou utéct a ten dotyčný to sám nepozná, tak mu (jí) dítě prostě vezmu. Všechno se časem poddá, jak malá poroste, bude sama toužit po větší samostatnosti a Ty to taky sama vycítíš, kdy je správná doba a dáš ji třeba pohlídat někomu z rodiny. Kdybys opravdu musela do nemocnice, pohlídá ji přece táta, takže to bude určitě v pohodě :a:
In reply to Podle toho, co píšeš se jedná by renata 11
malé jsou 4 měsíce.. jen se bojím otevřít pusu.. ale už si to líbit nenechám
In reply to Podle toho, co píšeš se jedná by renata 11
:one: :one: :one:
Ahoj,
čím dřív si bude zvykat aj na někoho jiného, tím líp jak pro ni, tak pro tebe. Já s tím problém teda nemám, holky mi babičky hlídají od malinka a holky nemají jediný problém, být někde jinde a s někým jiným. A já si aspoň vydechnu od věčného krmení, přebalování ........ :a:
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
Ahoj já na tom byla stejně a jsem blbá, že jsem se neozvala hned, mohla jsem si ušetřit spoustu nervů a hádek. Mně vadil jediný člověk a to tchýně, Nela řvala jen když si ji chovala ona(když jsme jí chtěli vzít tak řekla"jen ať řve bude mít silné plíce")to jsem myslela,že budu vraždit, několikrát jsem jí ji dala do kočáru, ale to co jsem si prožívala doma když ona s ní venku jezdila to už nikdy, ale ono toho bylo strašně moc až jsem se konečně vzepřela. Nedávej jí nikomu komu nechceš ať si říkaj co chtěj, je to tvoje miminko a ona chce mámu, řiď se svým :h: