starší (nevlastní)sourozenec

no jasně hotová, nadšená, u nás se říká uprdění samozřejmě v pozitivním slova smyslu :w: :one:

Já myslím, že to bude v klidečku, malá bude uprděná z miminka, to tak samo odstraní všechny překážky :one:

Tak můj přítel (a zároveň nastávající manžel) má z prvního manželství 5letou dceru ve střídavé péči. Řekli jsme jí to před 14 dny, abychom měli dost času na tom, aby se na to připravila, dál "pracovat". Řekli jsme jí, že miminko je malinké a že bude růst a růst a až bude veliké, tak se narodí. Kulila oči, asi jí to taky připadalo divný, že v tom celkem ještě placatym břichu může bejt nějaký miminko (naštěstí se ještě neptá, kde se tam vzalo) a zatím to vypadá, že se na sourozence těší. Radši by sestřičku, ale bráška by jí taky nevadil ;-) Ale momentálně na mě chvílemi docela žárlí, protože nemá tatínka už celého pro sebe, takže se dá čekat, že bude žárlit i na to malé. Budeme na tom muset postupně zapracovat ještě, než se to narodí i potom. Např., že se budeme o miminko starat společně a že nám může pomáhat a ujišťovat ji, že ji tatínek má taky pořád rád, no a poslat je dva občas někam samotné (anebo je tři, že jo vlastně :-) ) anebo pak všichni společně a nechat ji chvilku vézt kočárek a tak, stále se jí věnovat. Akorát už holt nebude středobodem světa, což vlastně vůbec nebude na škodu, protože je teď malinko(?) rozmazlená, jak kolem ní všichni skáčou a tak. Vůbec nevím, jak se to bude vyvíjet, zatím je celkem záhul ta střídavá péče, není to úplně bez zásahu na dušičce. Třeba to potom bude zejména pro její vývoj trochu lepší a třeba to bude pro všechny další zatěžkávací zkouška. Přítelova exmanželka s tím jejím se teď taky snaží o miminko, no bude to zajímavé. Neumím si představit, že bych měla dvě rodiny a nezávidím to té malé. Byla bych radši, kdyby byla buď z větší části u nás nebo u nich, tohle opravdu není nejlepší. Navíc je všecko hrozně daleko - oni mají barák kousek za Prahou, škola bude daleko, kroužky, kamarádi atd., i když to bude někde napůl cesty mezi oběma domovy. Jenže ona se stejně doma cejtí tam, protože se tam narodila a má tam maminku a babičku a dědu a barák se zahradou a tak. Ale to už jsem zaběhla k jinému tématu.

ahoj, tak ja jsem presne ve stejne situaci - jsem ve 38.tt a muj manzel ma z predchoziho manzelstvi 12ti letou dceru(ja snim cekam sve prvni dite)...
s jeho dcerkou vychazime v pohode, zvykly jsme si na sebe - mame ji u nas 2x tydne, takze to ani jinak neslo!
ze zacatku mi to vubec nevadilo a kdyz se me kazdy ptal, jestli mi nevadi, ze uz ma jedno dite, tak jsem vubec nechapala, proc mi tak debilni otazku pokladaji - odpoved vzdy jasna: Proc by mi to melo vadit?fakt jsem s tim zprvu nemela problem, vztah kamaradskej, pohoda...
co jsem ale otehotnela, tak se ze me stal sobec a vidim to - vadi mi cokoliv, cim se musim kvuli ni omezit, kolikrat jsem se pristihla, ze me otravuje, ze je u nas(pritom je hodna, nic nedela, ba naopak, kolikrat si zaleze do pokoje a mi o ni ani nevime... a zajima me jen nase mala, ktera jeste neni ani na svete!...pekne me to steve, ale nic s tim neudelam!?je to takovej vnitrni blok!doufam, ze az se mala narodi a trosku manzela prvni dcerku do neceho zapojim, taxi k ni najdu cestu a prestanu byt vnitrne tak zatrpkla...nevim, co to do me vjelo!a hlavne mi je i ted lito, ze nase mala nebude manzelovo prvni dite a moje jo - ze to nebude prozivat tak jako ja!..no nevim, proste jsme si vybrali chlapy, co uz meli pred nami jednu rodinu a to brime si nesou s sebou do dalsiho vztahy a my to vedel, takze se nemame na co vymlouvat, ze?!...ja doufam, ze ten muj hnusnej sobeckej postoj je zpusobenej jen tehotenstvim a hormonama a pak budu zas ta "uzasna nevlastni mamka -kamoska"...:-)
ale problem je, ze dcera myho manzela s nama netravi nijak volnej cas - je lina na krok, takze kdyz ji chcem vzit na kolo, na prochazku, ci s nama na golf, nebo v zime na hory - vzdy jen protahne kusnu a pokud to jde s nami delat,tak z donuceni...co se na neco vymluvi?!
ted doufam, ze ji v lete spon vzdy nalakame na vozeni kocarku...-a pujde tedy nekam s nami, zapoji se, nebude si pripadat odstrcena a budem nejak v mezich moznosti fungovat?!

joo a oznamili jsme ji to jednoduse - mela zrovna narozeniny, tak jsem ji koupila nar.pranicko, nalepila do nej fotku z utz(byla jsem ve 12.tt) a napsala ji tam prani k narozeninam s tim, ze mam pro ni opravdu originalni darek :-) .. ale zas nejak mega veselej ohlas to nemelo(prestoze jsme se v lete, kdyz jsme byli s ni na dovolene, bavili a rikala, ze by si prala sestricku)...asi z toho byla zaskocena..akdyz jsme ji po dalsich 2mescich oznamovali, ze to bude teda opravdu ta vytouzena sestricka...tak to taky nemelo zadny ohlas...asi to musi taky rozkousat...jsem zvedava, jak se bude tvarit, az se mala narodi?!

Ahojky, já to mám sice v opačným případě ale mzslím že to není zas až tak podstatný. Sbývalým mám šestiletou dceru. Teď s mým současným přítelem čekáme miminko. Řekla jsem jí to hned jak jsme se to dozvěděli. Ze začátku byla trošku rozpačitá a mzslim že i maličko naštvaná že nebude středobod vesmíru ale současného mého přítele zbožnuje a na mimi se strašně těší. Řekla jsem to i bývalému že čekáme novou rodinu a ten to vzal taky v klidu a dceru nijak nenavádí že jí už nebudu mít ráda a tak. Myslim si že pokud bejvalka nebude dělat dylinu a něco jí namlouvat a vy dvě spolu máte dobrý vztah tak že to bude v pohodě.Hodně štěstí

přítel má devítiletou dceru, když jí chtěl oznámit, že bude mít se mnou miminko, tak si šli sednout i s její mámou do restauračky a tam jí všechno řekl. Malá byla ráda a těšila se, až později ji začalo vrtat hlavou, jestli ji táta ještě bude mít rád, když teď bude mít nové miminko. Samozřejmě jí vysvětlil, že ve vztahu k ní se nic nezměnilo a že ji bude mít pořád stejně rád. Zatím vypadá, že to všechno pochopila a těší se, tak snad jí to vydrží :)

mám zkušenost, že parterovy první dvě děti měly radost, koupily mi dokonce kytku. to jsme měli dobré vztahy. čekala jsem první dítko s rozvedeným partnerem...
nevyšlo nám to a teď čekáme (s jiným a taky rozvedeným :-( ) manželem oba druhé (první společné). to už je horší situace, protože bývalá manželka první dceru proti nám štve. manžel jí to oznámil sám, řekla jsem, ať ji ujistí, že jí má a stále bude mít rád a malá má zatím radost... než ji někdo nasadí brouka do hlavy :-( potíže spíš tedy teprve očekávám, ale už jsem se s ní natrápila dost a pokud bude dělat zle, bohužel to budu řešit radikálně (například s ní manžel pojede na víkend někam sám a k nám ona nepůjde), ale stále doufám, že až takhle daleko to nedojde...
navíc už má jednoho nového sourozence od matinky, tak by to nemusela brát tak drasticky, a taky že byla v pohodě, dokud manželova bývalka po naší svatbě nezačala rejpat...
12 let je složitý věk, chce to ji zapojit (ať vozí, když bude chtít), ujistit ji o její důležitosti a o tom, že ji muž stále potřebuje jako dceru, miminko jako sourozence a svůj budoucí vzor, že tobě se bude hodit její názor, rada (při výběru oblečků, dohlédnout na mimi, když půješ zalít kávu - takové ty drobnosti). prostě to lehce zvýrazňovat, že ji k tomu taky potřebujete (ano, je to lehké přehánění). ať si s ní partner vyrazí někam sám a sdělí jí to nebo vy oba, záleží, jaké máte vztahy. hlavně ať ji ujistí že ona zůstává i tak jeho holčičkou. ale taky si s partnerem vy dva o samotě promluvte, stanovte první dceři jasné mantinely a netrpte žádné naschvály nebo drzosti. trochu se na to připravte, kdyby co by, ať jste v tom zajedno a můžete pak lépe a jistěji reagovat...
to je román, co?

Ahojky tak já nemám zkušenosti jako mamka ale jako dcera které to bylo oznámeno. V tu dobu jsme to se ségrou braly úplně v pohodě a byly jsme rády že budeme mít bráchu jenže pak se to pos... a táta se věnoval jen své nové rodině a na nás začal kašlat. A to byl ten největší problém. Musíte dceři dát najevo že ona je stejně důležitá jako ten prďolka co v tobě roste. Vím že to pro tebe bude těžké ale nenechávej to jen na partnerovi a pokud máte dobrý vztah s dcerou tak ji třeba vem na nákupy pro prcka a kup i jí nějakou kravinku aby měla pocit že je součástí i té vaší nové rodiny. Jinka dopadnete tak jak jsme dopadli my. S nevlastní matkou se nesnášíme a bráchy jsem viděla naposledy před 8roky. Mladší ani neví že jsem jeho sestra. A tátu tak před 4roky takže pokud se můžu přimluvit za tu slečnu nevymazávejte jí ze svého života. Není jednoduché že se rodiče rozešli natož když se táta přestane zajímat. Je mi 25 naši jsou rozvedení od mých 6let. Do té doby než se narodil brácha tak to bylo fajn jenže pak jsme byly odsunuty na možná až pátou kolej a macecha měla pocit že když táta platí alíky tak že svou povinnost splnil a nemusí se zajímat díl. On chtěl mít doma klid tak si nás buď bral tak jednou za dva měsíce tajně a nebo vůbec. Nemůžu říct že jsem měla špatné dětství to ani omylem ale táta prostě chyběl. Nechci ti radit jak se máte chovat ale mylsím že tohle je dostatečný návod k tomu jak se nechovat. Držím palečky ať to vezme co nejlépe :a:

ve dvanácti už je dost velká, ale zas je to blbej věk. Zkuste jí co nejvíc zapojit, aby jste se co nejvíc žárlivosti vyhli. Můj manžel dvě děti z prvního manželství má, ale už je jim přes dvacet, takže neni problém. :) Pro mě jsou spíš kamarádi a malýho milujou.

Ahoj já mám vlastní zkušenost. Z prvního manželství mám 11 letou dceru a teď máme 3. měsíční mimi. Když se malej narodil, odmítla se na něj jít i podívat. Naštěstí to vyšlo an zimní prázdniny tak byla u dědy. Pak to překousla, přišla, řekla že je mrňavej a odešla. Bylo to těžké, ale teď už sama chová, pomáhá, vozí v kočárku, je třeba se obrnit trpělivostí a hlavně jim v ničem nebránit a zkusit zapojovat. Začala jsem podáním plínky, oblečků (např. vyber Matyskovi neco na vychazku a nechala jsem to na ni).. přeji pevné nervy a neboj dobře to dopadne :a: