Starost o domácnost během šestinedělí???

Ahoj, ono je to těžké, hlavně, když máš takovou tchýni, která probírá s kamarádkama jak často máš utírat prach....
Moje šestinedělí bylo takové, že mi hodně pomáhal manžel a bez něho bych to nezvládla. Rodina také pomohla a to tak, že nám první týden nosili navařené jídlo :). Fakticky to nešlo stíhat. Kojila jsem jako ty, bojovala s tím a prostě se nerozkojila ani po měsíci s podporou rodiny a své pediatričky. Vůbec si nic nevyčítej. Vůbec. Prostě se stalo a je to, někdy to prostě nejde.
Doufám, že máš přítele, který stojí při tobě. To že máš tchýni nánu je smutné, ale z takového člověka bych si nic nedělala. Pár chlupů tomu miminku nevadí a prostředí doma určitě nemusí být sterilní. Kdyby byla tvá tchýně supr čupr baba, tak veme vysavač a vysaje ti a s nikým o tom netřepe.
Šestineděli je nejtěžší období v životě ženy. Tolik změn najednou. Máš doma tvorečka, za kterého jsi zodpovědná, vše se učíš za chodu, hormony pracujou na plné obrátky, v noci nespíš, přes den jsi v jednom kole a k tomu ještě domácnost. Ufff.....
Návštěvy mi nevadily, páč jsem prděla na to, co si myslí o tom, že nemám naklizeno. Vůbec by tě neměli soudit podle toho, jestli máš dobře umytou podlahu nebo utřený prach a umyté nádobí, ale podle toho jak se staráš o miminko a jestli jsi v pohodě.

ahojky, podle mě je to Tvůj dům a pokud se někomu nelíbí jak máš nebo nemáš uklizeno, tak ať tam nechodí :-).
Tchýni máš teda děsnou a jak tak na ty příspěvky koukám, nejsi sama. Já musím zaklepat, já mám tchýni skvělou. Chtěla k nám také přijet, tedy nabídla mi, že jestli budu chtít, tak může přijet, ale nikam se nenutila a více se o tom nezmiňovala. Nakonec stejně zasáhla náhoda, musela se starat o svou maminku, protože onemocněla. Každopádně, když k ní jedeme, tak je z Honzíka nadšená, a i když viděla jak jsem se (asi před ní a ostatními - žije s dcerou, zetěm a půlročním chlapečkem v bytě), "trápila" s koupáním Honzíka, tak neřekla ani slovo. :-)
Moje mamka ta mi do ničeho nemluví, a popravdě ani nemůže, já jsem v Milovicích, naši jsou v Ostravě okolo 400km. Ale byli tady na návštěvě, přijeli v pátek odpoledne a v sobotu ráno odjeli, aby nám tady dle vlastních slov "nepřekáželi". :-) Na pořádek mi nic neřekli, a že mamča je na to generál, ale ani nemohli. Můj manžel mi pomáhal s uklízením, tak měl 14 dnů dovolenou a byl s námi doma. A také máme byt 2+1, ne barák. :-) Sice mi s Honzíkem pomáhat nemohl, nekojí :D a přebalovat atd se bál, aby mu neublížil, ale hodně mi to pomáhalo psychicky. Dnes už jej i přebalí (Honzíkovi bylo v pátek pět týdnů). :-) Honzík je zlatíčko, i když začíná vyžadovat pozornost, přes den spí méně (hlavně přes poledne), ale to mi nevadí. Pustím jako kulisu telku, Honzíka si vemu k sobě a povídám si s ním, někdy ho nechám v postýlce, ať si tam něco povídá sám, jindy mu pustím kolotoč. Je pravda, že bojujeme s prdíky, hlavně v noci a k ránu, ale je to statečné miminko, a nejdříve se snaží tlačit a cca až za hodinku si mě zavolá pláčem, ale to si vzpomene, že má hladíka a prdíky jsou občas vyprděné. Občas musíme sáhnout po rource no. Zkoušíme probiotické kapičky, tak se modlím, hlavně kvůli Honzíka, aby mu pomáhali...aspoň tak jako dosud (bereme je týden). Píšu to proto, abys viděla, že někde je šílená tchýně, jinde prdíky, jinde mají zase něco jiného :). A šestinedělí je hlavně pro nás...aby se maminky a miminka "zžili" :-).
Ty se hlavně nedej, užívej si miminka a ať Ti to všechno dobře dopadne. :-)

ahoj, docela mi to připomíná můj boj po prvním těhotenství. S tím rozdílem že jsem bojovala sama a tchyně mi do ničeho nemluvila. Manžel měl 10dní po mém příchodu z porodnice volno. Tzv. se snažil pomáhat, ale spíš než pomoc to bylo naopak. Já jsem byla hromádka nervů. Často jsem brečela. Měla jsem problémy s kojením. Ondra se neuměl přisát (měla jsem vpáčené bradavky). Kojila jsem ho přes klobouček, ale celý ceremoniál trval hrozně dlouho. Jedl maximálně po 2 hodinách. Takže když jsem hodinu kojila tak jsem na "sebe"měla hodinu čas. To jsem se snažila obhospodařit domácnost jak to jen bylo po mé fyzické stránce možné. Samozřejmě to nebyla žádná sláva. Manžel se snažil vyluxovat. Takže já jsem utírala prach a manžel se staral o toto. Chodil nakupovat a já jsem vždy něco uvařila. Prala jsem a věšela prádlo. Prostě takové ty základy. Nikdo mi neříkal (návštěva) že bych měla víc uklízet. Spíše naopak. každej mi řekl ať odpočívám a užívám si miminko. Bohužel jsem si miminka neužívala. Ondra pořád plakal a plakal. Kojení stálo zaprd a pokaždé, když se vzbudil tak jsem byla ještě víc vystresovaná.
Pokud bych měla doma psy, tak bych určitě více lpěla na manžela aby uklízel (pokud to tvůj zdravotní stav nedovoluje). Už jen z toho důvodu, že se chlupy dostanou všude a u miminka to neni zrovna vhodné. Ohledně prachu. Tak utřít prach neni zas tak náročné a obden se to dá zvládnout. Tchyni bych poslala do háje. Pokud se jí tvé hospodaření nelíbí, tak ať k vám nechodí.

Holky všem moc děkuji za příspěvky,neměla jsem čas reagovat na všechny,jak některé píšete že by jste nevydržely celé šestinedělí ležet s miminkem doma,to já taky ne,já si užívala ježdění s kočárkem když počasí dovolilo a tchýně chtěla jezdit pořád,já přijela ze tří hodinové procházky,ona stála před domem a když jsem jí řekla že jdu krmit a potom malou dám spát do postýlky(tři hodiny byla ve fusaku)ať jde na kafe tak se urazila a odsekla že když nemůže vozit tak jde domů.Prostě nerespektovala nic co jsem řekla.Nebyla s ní domluva a došlo to tak daleko že se nám rozpadla rodina....Ale doufám že se nám to podaří slepit už kvůli malé a zase bude líp :)

jak jsem četla ty tvé komentáře, tak mi to nedá a musím napsat jak to je s tchýní u nás. Přijde jen když je ve městě a potřebuje čurat, vypije kafe a nejdýl za 20 min vypadne, protože spěchá. Nikdy nekočárkovala, neměla čas přijít Danielce na 1 narozeniny ani nezavolala, že nepřijde (je v důchodu), když měla druhé narozeniny, už jsem ji nečekala, a dobře jsem udělala, až cca za týden se tu stavila (potřebobala asi zas čůrat) vytáhla z peněženky 2 stovky, že víc nemůže. Chlastá, cigáro věčně u huby, každá kamarádka se kterou může zapařit je pro ni důležitější a jen se před těma ostatními holedbá jaká je skvělá babička...mě je zas moc líto, že moje děti vlastně nemají prarodiče. co bych dala za to kdyby u nás někdo bouchl na oslavu dětí šampaňské...ano mám klid, nestěžuju si, ale...možná zkus se to podívat i jinak a třeba najdeš i to dobré...

já měla první porod pohodový, ale dostavily se hemeroidy v takové míře, že jsem nemohla chodit, sedět - nic, takže prvních 14dní jsem nedělala nic jiného než kojila,polehávala a skučela. A to byla malá zlatíčko spící :). V té době fungoval dost manžel. Ale návštěvy blízké rodiny mi nevadily, měli jsme dobré vztahy a nikdo neřešil, jestli mám utřený prach. U druhého a třetího šestinedělí jsem ani nevěděla, že je to šestinedělí, byla jsem jak znovuzrozená plná síly a energie. Manžel byl od rána do večera v práci a já to zvládala fakt v pohodě a bez pomoci kohokoli. Ale fakt jsem měla všechny dětičky pohodové, kojené co hodinu, ale žádné řvaní a bolení bříšek..atd..se nekonalo. Fakt záleží na porodu, poporodním stavu jak fyzickém tak psychickém a taky na miminku. U první dcerky jsem to i víc prožívala, spoustu věcí "řešila" u těch dvou dalších, už jsem to brala úplně jinak :-) .

tak u mě zasáhl manžel.. čímž si vysoudil můj obdiv a lásku, ale nenávist celé rodiny. Jelikož během šestinedělí zakázal veškeré návštěvy. a tím veškeré myslím veškeré. i jeho rodiče i moje. před příjezdem z porodnice tu byla tchýně a vygruntovala celý barák. všechno vypídila a skoro sterilizovala, takže jsme přijeli s malou do čistého. navařila, tak paráda. (musím podotknout že mám s tchýní výborný vztah). my jsme s malou zapadli domů a prostě jsme měli těch šest neděl na to,abychom se zžily a že nám to taky dalo. moje první dítě :-) teď se tomu směju, ale kdyby tu pořád někdo byl a stresoval tohle dělej, tohle nedělej.. takhle to bylo fajn. a u druhého dítěte tu taky nechci nikoho ani vidět.

Já jsem šestinedělí prožívala v pohodě a to mám holčičku o měsíc dřív, takže řekla bych bylo víc práce (kojení nekojení asi jako ty) Doma jsme byly za 10 dní a já fungovala normálně, úklízela, starala se o malou. Takový ty průpovídky že musí šestinedělka jenom spát a nic nedělt mi příjdou úsměvný. Ale rozhodně nechci říkat co máš nebo nemáš dělat, jen píšu jak jsem to měla já .)

:€): děvčata a víte, že tohle budou prožívat naše snachy nebo nevěsty za xx let s náma jako s tchýněma :€): :$$:
neboj nejsem proti tobě, já si toho prožila taky dost.Chodila jsem hned cca 5 neděl po porodu do práce i s malým a tchýni nic jiného nenapadlo než se vydat k nám domů za synem a že chuděra neměl co papat, že neměl navaříno a že mám doma bordel.Hmmm a já co????? Kojila jsem v noci, přebalovala atd a v 7h jsem jela už s kočárkem 2km do práce, tam byla až do 18h a vůůůbec ji nenapadlo si pro mimíska přijít ke mně a vzít ho ven na vzduch, to raději kritizovala.Moje mamina, ta zase měla psa a to taky nešlo dohromady.Takže jsem si musela poradit sama a nikoho nenapadlo třeba říct-chceš pohlídat mimi a uklidit si nebo se natáhnout?Kdepak :€\€:
No a co tím básník chtěl říct??? :€): vemte si z toho ponaučení a chovejte se pak ke svým nevěstám líp at zmizí ty ošklivé vtipy o tchýních-tchýně a uzený nejlepší............... :€): :$$: zatim jsem též toho názoru :#~: ale moc dobře vím, že jednou budu ta tchýně i jáááá :€[€:
:a:

když se mi, před 15-ti léty narodila dcera, vůbec jsem nevěděla do čeho jdu, v šestinedělí mi nikdo nepomohl, jednou mi jen tchán dovezl ráno na Silvestra čerstvé pečivo, návštěvy jsem zakázala, ale malem mě porazilo, když se hned druhý den po přijetí z porodnice za dveřma objevila babi s dědou s kuřetem v ruce a že přijeli na obět ať ho upeču!!!Uklid jsem vůbec neřešila, měla jsem co dělat, abych se v 19:00 večer aspoň najedla:-(
Teď čekám druhé a rovnou dělam opatření, takže snad bude vše v poho:-))
Jinak binec v bytě bych neřešila, pokud někomu vadí,ať ti pomůže ho uklidit, hlavně být v pohodě na uklízení je po šestinedělí vždy dost času!!!!!!

Ahoj, tak my bydlíme s moji babičkou, ale každý máme svoje patro takže to bylo celkem v pohodě. Babi sama od sebe přišla uklidila, navařila a zase šla. Já jsem se ji akorát občas zeptala na nějaké věci které mi hodně pomohli. Malej se akorát budil po 3 hod. na kojení a já jsem odpočívala s ním, páč se mi v šestinedělí rozjeli stehy po nástřihu a dlouho se hojili, tak proto mi chodila babi pomáhat, dělala to jak mé mamce tak tetě a obě jsou ji za to vděčné.
Návštěvy sem chodili pouze po předchozí domluvě max na 30 minut, ale skoro tchýně se švagrem, jsem chodili jak se jim líbilo, nejhorší to bylo první tři dny kdy tu byli shcopný sedět do 10 hod. večer, ale to už jsem musela říct příteli ať jim řekne ať přijdou až mi bude líp, beztak u nás seděli a koukali na telku. Nevim proč ale první 3 měsíce jsem měla jakýsi blok kdy jsem jim malého nechtěla půjčovat a ani ukazovat strašně mě to ročilovalo, ale teď už je to v pohodě.

ahojky,tak já byla ta jedna z těch šťastných,které šestinedělí až tak neprožívali :) Malej byl opravdu zlatíčko,žádné prdíky,nic ho netrápilo,do třech měsíců se opravdu budil jen na kojení :) Kojení bylo celekm bez problémů (až na rozkojování laktační krize v šestém týdnu) a tak jsem stíhala vše,co jsem potřebovala bez problémů-podotýkám,že opravdu nemusím mít vytřeno denně a utřený prach obden-ani normálně,natož v šestinedělí :( Prostě u nás bylo skoro vše jako před porodem,akorát už s námi byl malej :) časem je to samozřejmě horší,čím vyžadoval více pozornosti,tím méně času jsem měla na věci okolo,teď jsou mu dva a jsem ráda,když stihnu umýt nádobí,když spí :) Jinak co se týče návštěv-já je v šestinedělí hodně omezila,mohla za námi jen rodiny,kamarádky a známé jsem zvala až po šestinedělí.Jinak naše mami měla taky takový stupidní nápad,jak mi přijede pomoci (asi potřebovala poučovat co a jak mám dělat-já si to setjně udělám po svém,takže bychom se jen hádali :)),ale já jsem dětská sestřička,všekolem miminek jsem uměla,takže za celé šestinedělí jsem měla za úkol jen kojení :)

v šestinedělí se povolují jen:
1. tříminutové návštěvy (přijde koukne do postýlky, pochválí mimi a odejde)
2. pomocníci, kteří zaženou šestinedělku do ložnice a bez keců uvaří, sestřou, poklidí a odejdou

všichni ostatní, hlavně vykecávandy, kritičky, radilky, at zůstanou doma...

takhle šílené krmení jsem měla u Danielky. byla nedonošenec, krmila jsem jenom odstříkaným, měla jsem mlíka spousty, ale Dani neměla sílu si ho vytáhnout, vlastně jsem v tu dobu opravdu nedělala nic jiného než se strala o to aby měla co jíst, ale zároven jsme měli návštěvy tak trochu zakázané (měla 2kg když jsme si ji přivezli domů) díky tomu jsem na to měla klid a jakoby oprávněný důvod, proč k nám nikdo nemůže přijít, v tom začátku plném hormonů...v té době dělal opravdu snad vše okolo domácnsoti manžel, nákupy, vaření, žehlení...nemít v něm tuto oporu, tak to asi nezvládnem.
a po šestinedělí jsem zas nikoho k ničemu stejně nepustila, když někdo přišel, tak jsem mu stejně řekla, at to nedělá, že to udělám já později a ještě je obskakovala , chceš kafe...a udělám chlebíčky..jinak to ale neumím.
trvalo 4 měsíce než jsme se flašky zbavily zcela. cca měsíc a půl jsem dělala tohle, odstříkat 10ml předního, to vylít, zvážit mimi, 20min kojit, zvážit mimi, ohřát potřebný dokrm, nakrmit mimi, odstříkat na příští dokrm klidně i hodinu, dokud nebudu mít potřebnou dávku...

Ja byla uplne hotova z toho, ze tchyne pred porodem porad ohlasovala, ze jak prijedem z porodnice, tak se na malou prijedou podivat. (600 km) Nastesti si manzel nechal od nasi hebamme (porodni asistentky) v predporodnim kursu vysvetlit, ze navstevy v sestinedeli jsou dobre ohlasene, max na hodinku, a to jeste kdyz prinesou neco k jidlu. Mne nejvic stvalo to, ze rikala, ze se prijedou podivat na miminko. Ne, ze by treba rekla, ze prijedou pomoct pokud by byo potreba.
Mala ma roka a pul a priznavam, ze mi v domacnosti spousta veci stale jeste unika. Jsme cele dny venku nebo v materskem centru a ja budu proste radeji na hristi nez sama gruntovat byt s malou za zady. :-)
Tak strasne rychle to utika a ona je tak skvela a to uz se proste nevrati. Ja mam ted prsote priority jinde nez u denniho uklizeni....

Já byla celé šestinedělí v takovém "rauši", že si vlastně ani nic nepamatuju, jen kojení kojení kojení, pláč (můj), kojení, kojení, umytí nádobí, spánek, kojení, kojení, deprese.....Všichni mi pomáhali a bylo to hovno platné. Tchýně mi umyla nádobí a když odjela, tak jsem doma plakala, že je umyté špatně a všechno jsem to dávala do myčky. A pořád jsem strašně chtěla, aby tu bylo uklizeno a vůbec jsem to nestíhala a byla z toho na palici. A pak jsem se na to vysra.a a bylo lépe.

Holky moc děkuji zase jste mě pomohly abych si uvědomila že já jsem máma.Je to už devět měsíců kdy mi začlo peklo s tchýní a já s přítelem pořád nedokážem slepit to co se nám rozbilo.Ona mě během krátké doby po narození malé dostala úplně na dno a ikdyž se snažím celou dobu příteli vysvětlovat co jsem si s ní prožívala tak teď když jsem mu přečetla vaše příspěvky aby pochopil co to je "šestinedělí"(jeho matka to absolutně nerespektovala)tak mi to opět odkýval a dodal"ona to myslela dobře"Tuhle větu slýchám celých 12 let co jsme spolu.Jenom se nám pořád se*e do života.A nejlepší na tom je že uražená je ona.Ona nemůže rozdýchat to že jsem si dovolila jí říct že její pomoc nechci(její pomoc spočívala v tom že mi bude stát za prdelí a já budu dělat to co ona řekne,ještě dodám že mi je 41 let)křičela tady na mě že to není jenom moje dítě,že jí přítel bude vozit k ní domů,že v tomhle malá vyrůstat nebude.....No málem jsem se už složila.A nám pořád nejde dát rodinu(já považuji rodinu nás dva a malou a naše tři psy)zase dohromady.Dnes mi řekl pár pěkných věcí ať ho nechám mluvit a rozmyslím si to a na konci došlo na jeho matku a bylo to skončili jsme hádkou jako vždy.Na to jsem napsala tento příspěvek aby už konečně pochopil jak mi bylo a on dodá že to myslela dobře to je na mašli.Ale moc vám všem děkuji já se občas potřebuji odrazit abych mohla být té naší princezně skvělou a hlavně veselou mámou.Děkuji všem :s:

k nám návštěvy snad skoro celé šestinedělí ani nechodili, nebo pár prvních týdnů určitě ne, každý mi řekl, my přijdem, až se sžijete .... rodiče, ségry, švagrová a tchýně ty jsme za extra návštěvu nepovažovali, takže kvůli nim jsem nijak zvlášť neuklízela ... tak zběžně, musela jsem se postarat i o 2 a půl letého syna, takže odpočinku moc nebylo, ale ne z důvodu uklízení ...

Ahojky, no já to měla stejné, ale s tím rozdílem, že jsme museli krmit po 2h, páč byl Domča maličký. Navíc on se vůbec k prsu nepřicucnul, takže 20min. zkoušení přiložení,pak půl hoďky odsávání,pak půl hoďky krmení přes stříkačku a než jsem to tak všechno udělala, tak vlastně byly 2hod. v háji a já jela znova. Byla jsem po císaří, takže taky žádná lahůdka. Naštěstí manža byl s námi 14dní doma, takže mi hodně pomáhal. Návštěv jsme zase tolik neměli, možná díky tomu, že byli Vánoce, všude hromady sněhu a naštěstí tak nějak to rodina chápala a moc nás nenavštěvovali. Doma jsme určitě naklizeno neměli. Kojení jsem po 6ti týdnech vzdala, byla jsem totál ko, Domču jsem krmila jen přes stříkačku, mlíko se ztrácelo, až jsem si řekla dost. Lepší spokojená mamina a mimouš, než vystreslá. Přešli jsme na UM a pohodička největší. Samože mě mrzí, že jsme kojení prostě nezvládli, ale s tím už nic nenadělám. Prostě někomu to jde, někomu ne a konec. Nic si nevyčítej a tchýně? Ta ti může max. políbit :zadek: . Jako to by mě mrsklo, aby tchýně volala synáčkovi, že máte na zemi chlupi :€\€: .

ahoj, já jsem měla šestinedělí taky bouřlivější, ale trochu jinak než ty. S kojením jsem přestala hned po návratu z porodnice a malá byla na Sunaru, to mě nijak netrápilo, ale řešila jsem to že se po porodu nějak nedostavilo to pravé pouto k malé. Byla jsem z toho dost mimo a trvalo hezkých pár týdnl než se to srovnalo. Když se na to zpětně podívám tak se tomu už směju ale tehdy to nebylo nic moc. Šestnedělí je hormonální smršť a každá se s tím srovnává jinak. Určitě je důležitější sžívat se s miminkem než koukat na to jestli je všude řádně uklizeno. Zvládla si to tak se tím netrap a užívej si toho že máš zdravé a milované dítě a jsi spokojená. Minulost stejně nezměníš tak nění důvod se tím trápit nebo si to vyčítat. A co se týká tchýně tak tím se už vůbec netrap, je to tvoje dítě a tvoje domácnost a ona ti do toho nemá co kecat.

Ahojda do šestinedělí si nenechej nikdy kecat první věc!Druhá věc to jaký máš doma v uvozovkách bordel je zase jen a jen tvje věc! Tchýni neřeš.Ona tě stejně nepochopí má svůj svět podle toho co píšeš a ještě to volá přítelovi to už vůbec nechápu!Není normální já bych jí asi vyhnala aby se náhodou neušpinila :s: Kdyby byla co proto tak by ti spíš místo keců pomohla.Já naštěstí mám tchýni super.Moje šestineělí bylo takové že jsem docela brečela měla jsem špatnou psychiku asi poporodní deprese hned po šestindedělí to skončilo.Ale u mě to bylo tak že jsem přijala jen mamku a nikoho jiného.Tchýni mám jak jsem psala super tak že ta mě hned hlásila že přijedeme až budeme odpočatý a ať dámě vědět kdy mají dorazit.statní jsem si zvala jen když jsem si přála společnost kvůli mé depresi a byli to jen lidé které jsem viděla ráda.Každopádně taky jsem moc neuklízela, chodila jsem spát s malou.Po šestinedělí jsem si postupně začala dělat nějáký režim a organizovala vše už lépe.Podle mě má každá maminky v šestinedělí mít klid se seznámit s miminkem a být jen s rodinou popřípadě jen stim skym si maminka přeje být.ostatnim jeně vysvětlit že se teď necítíš a jsi unavená a že až budeš fit sama dáš vědět.Taky mě třeba náštěvy vyčerpávali.Tak že já pak akorát padla.U druhého dítka už padnout nebudu moc a do toho vařit....nooo bude to mazec ale každopádně až budete mít druhé dělej si vše tak jak chceš ty a podle toho jak se cítíš a i manžel ať ti pomůže infotmovat ostatní o tom co chceš a aby to chápali.Podle mě kdo ví o co jde tě vždy chápat bude! :one: :a:

asi takhle mam doma mimino a behem sestinedeli se szivame ,takze udelat takovy ty nezbytnosti jako umyt nadobi aby nezplesnivelo,ale jinak razim heslo komu se to nelibi ,at mi p***l polibi :-),bud chce videt miminko a bude respektovat nouzovy rezim nebo at zustane doma a takhle zavolat tchyne priteli tak by videla to toco. A probirat muj bordel nekde,no to by si vyslechla neco !!!!!! Ja to delala tak ze jsem udelala relativne poradek v jednom pokoji tam navstevu zavrela a holt nikam jinam je nepustila,nevyzhlene pradlo apod videt nemuseli :-)

JAk mi řekla moje kamarádka která byla i u mého porodu a už má dnes 20tileté děti.. V šestinedělí se vyprdni na domácnost, nech bordel bordelem a hlavně odpočívej, jakmile malá usne tak spi a spi. Takže skutečně jsem se tak zachovala, sice jsem teda měla také problémy skojením - málo MM. Ale Uklidnila jsem se po psychické stránce a užívala jsem si malou a byla s ní. :h: A to je nejdůležitější :one: