Srach z porodu

Holky, přesně, ven stejně musej...dovnitř nám to bylo příjemný a teď bysme bulely :s: ...prostě si to odrodíme a budeme mít to nejkrásnější na světě :h:

já jsem sice v 16tt ale mám taky gigantický strach,viděla jsem porod na netu a vypadá to děsivě,bojím se i toho nástřihu,ale komu se s takovými pocity svěřit když můj má strach jestli bude dobrým tátou a jaké to bude až se to mrně narodí atd,já mám strach i ze zubaře ale jedno vím jistě,že kdyby jsme si to dítě nezasloužily tak k nám tzv. nepřijde a ženská vydrží víc než kůn.nezávidím mojím kamarádkám,také chtějí být těhotné a mít mimi ale některé nemůžou,jedna má srůsty,druhá jen jeden vaječník a na ten druhý trpí cistama,a ta další neví jestli ten s kterým žije je ten pravý když všechno prosází,a poslední je bohužel moc hubená aby to v sobě udržela.je to sice nespravedlivé ale říkám si jaké mám štěstí že můžu mít naše miminko.tomuhle říkám opravdu štěstíčko,tak se drž a neměj černé myšlenky,počkej až ho pochováš a uslyšíš řvát na celé kolo že je na světě :)

Nomusím říct, že jsem na tom asi stejně jako ty. Bojím se porodu šíleně. Právě proto, že už mám dvou a pul letého syna a porod jsem měla dlouhých bolestivých 28 hodin a dítě petikilový. Pořád se spíš utěšuju, že to bude určo lepší a rychlejší, ale strach mam pořád. Už s tím stejně nic nenaděláme, ven stejně pujde. U prvního porodu jsem nevěděla do čeho jdu a nebála jsem se vůbec, ale spíš těšila, je lepší nevědět.

ahojky, já už porod za sebou mám. První věc, je to normální mít z toho strach, nevíš do čeho jdeš, jen si tak v hlavě představuješ, jaký to asi bude, jak dlouho to bude trvat, jak moc to bude bolet a tak. Co bych doporučila, svěř se manželovi, není to vůbec trapný či blbý mu to říct. Je jasný, že se bojíš, kdo by se nebál, když nevíš, jaký to bude. Já když měla tyhle stavy strachu, tak jsem rychle šla něco dělat a prostě to zahnala, jen asi 2x jsem to nechala rozjet, až jsem myslela, že se zblánim. Ale uklidňovala jsem se pak tím, že je to přirozená věc, ano sice to bude bolet, ale je to nutný, to mimčo prostě ven půjde, ať se mi to líbí nebo ne a já tomu nezabráním, a protože to zvládlo tolik ženských přede mnou, proč bych to neměla zvládnout já. A pak ta odměna v podobě mimča? Ta za to stojí. Já patřím mezi lidi, kteří, když se bojí neřkuli bolí (a kór v těhotenství), tak brečí a chová se jako pako, mozek vypne a konec, tak jsem byla strašně ráda za manžela u porodu, který tam byl za toho, komu mozek funguje a úžasně mě podpořil a když na mě šla hysterie, tak mě usměrnil (holt ví jak na mě). Závěrem chci říct - zažeň ty hnusný myšlenky, koukám, že máš ještě dost týdnů před sebou, tak si je užij a odpočívej a čerpej energii, budeš jí potřebovat a mysli jen na krásný věci, negativní myšlenky nejen tobě, ale i mimču znepříjemňují život a ten porod dáš:-) Hodně štěstí.

Ahoji, nejlepší je na to moc nemyslet ! až to přijde, tak Ti to přijde přirozené a nebude čas se stresovat!
Taky jsem myslela, že to bude strašlivej masakr a nakonec mě překvapilo, že to nebylo vůbec tak hrozný !!
Jestli půjde vše v pohodě, tak to budeš mít zasebou ani nebudeš vědět jak :) neeeeboooj, úplně to vytěsni a až začnou porodní bolesti, tak si řekni- jde se na to ....teď to chvíli vydržím ( netrvá to věčně ) a bude konečně vše za za mnou :)

přejde to,uvidíš já se zase bojím cesty,abych tam dojela v pořádku,aby nebyl sníh na cestě nebo náledí a hlavně,aby malej i já jsme byly v pořádku :one:

Ahojky, neboj se, já vím že je to těžké, no říkej si třeba že budeš mít zrovna pohodový porod. Já jsem se teda ani moc nebála, spíš jsem byla nervózní protože jsem přenášela, tak jsem si pořád říkala kdy už to přijde.. nakonec mi začali bolesti někdy dopoledne kolem 9h a malý se narodil v 18:45 což byl nakonec docela fofr páč mě všichni strašili že to bude na dlouho a narodí se možná až druhý den ráno. Beru porod jako přirozenou a krásnou věc, počkej až to budeš mít za sebou a uvidíš svoje miminko, to na všechno ostatní zapomeneš. Je to to nejhezčí co jsem zažila. Když jsem ho po té usilovné práci uviděla a dali mi ho pochovat. Mysli teda hlavně na něj, na toho broučínka, a nedělej to vám oběma horší, on z tebe cítí tu nejistotu. Normální tyhle pocity jsou tak se manželovi svěř, nebo někomu jinému, ať se ti uleví. A hlavně ti moc držím palečky ať je to rychlé a miminko jak má být :-)

Vůbec se neboj a nebuď ve stresu.Bolí to,to ano,ale na bolest okamžitě zapomeneš.Taky jsem se bála při prvním porodu,myslím,že je to normální.Ale víc než bolesti jsem se bála,aby to bylo ok.Rodila jsem dřív.takže hlavu vzhůru,zvládneš to a budeš pyšná maminka :one: :girl: :a:

Masticka
Obavy má snad každá nastávající maminka. To by snad nebylo ani normální, kdyby ne. každá z nás se bojí něčeho jiného.
Podle mě je důležité se hlavně smířit s tím, že to bude bolet a odevzdat se doktorům a sestrám. Poslouchat co má člověk dělat.
Mamka a kámošky mi říkaly, že ke konci těhotenství si už budu přát jen ať je malinká na světě a až mi začnou bolesti, budu myslet hlavně na to, ať už to mám za sebou.
To zvládnem a bude to v poho. Jak říká gyndař, žádné mimi uvnitž nezůstane.

ahoj, já jsem před prvním porodem ani neměla strach z bolesti (nějak jsem si nedokázala představit jaká bude) ale obrovskej strach jsem měla z toho, aby vše dopadlo dobře. Bála jsem se že se miminku něco stane nebo i mě. Když nastal den D-byla jsem moc šťastná. Do porodnice jsem šla s úsměvem.Praskla mi voda a měla jsem jen slabé kontrakce po 10minutách..po 4hodinách to začlo a trvalo to dlouhých 10 hodin. Zvládla jsem to a když se malej narodil všechna bolest opadla a já byla na sebe strašně hrdá a byla jsem moc šťastná. Na druhý porod jsem se vůbec netěšila. Už jsem věděla co mě čeká. Ale říkala jsem si že to bude lepší. Nakonec u mě zase převládl strach z toho, aby byla malá v pořádku. Do porodnice už jsem s úsměvem nejela. Necítila jsem malou že kope-myslela jsem si že mi praskla voda. No druhej porod byl daleko horší. Lepší vzpomínky mám na ten první. Ale opět jsem to zvládla a je to to nejúžasnější co ženská může zažít.
Ano bolí to a moc, ale to k tomu všemu patří. Neboj se. Mysli na to hezké. To že se bojíš ti v něčem nepomůže-spíše ublíží. Až nastane den D tak uvidíš jak se tvůj pohled na porod změní a až uvidíš svého chlapečka tak zjistíš že to všechno zato stálo. Budeš na sebe hrdá, budeš mít spoustu energie a budeš šíleně ale šíleně šťastná....

věř více svému tělu, proto těhulky furt bulí, vypadají a chovají se hůř jak puberťák, tělo je samý hormon, aby ten porod zvládlo. A nežijeme v pravěku, existuje epidural...Já si z doby předporodní nic moc nepamatuju, byla jsem jak ožralá tou bolestí, ani mluvit jsem nemohla, celý svět se smrskl na nádech-výdech. Pak mi dali epidural a pohodička, najednou jsem zas měla strach, že není něco v pořádku, když mě nic nebolí...no blbne se, těhulky jsou asi v první řadě masochistky = furt sami sebe trápí :-)

Tak bolet to bude, to je jasná věc, nějak si to nedokážu ani představit, ale nebojím se teda bolesti, já mám strach z úplně jinejch věcí, a to, aby to dopadlo v pořádku a nikomu z nás dvou se nic nestalo. Tohle zase trápí mě :00: . Bolest přejde jedna dvě. Už jsem 33.tt, krátí se nám to, co? Ale počkej, bude to nakonec určo brnkačka a my to všechny zvládneme, protože jsme silný ženský :one:

Lhát Ti nebudu. Porod opravdu bolí. :? Ale věř mi, že se to vydržet dá. A jakmile Ti toho malého tvorečka dají do náruče, co do náruče,... já jak slyšela pláč naší Lucinky,v tu chvíli jsem na vše zapoměla :c: Je to nádherný, nepopsatelný pocit. není nic hezčího, než držet v náručí své dítě. Na tohle mysli.... ;) Já sama jsem si zažila u porodu opravdu hodně, ( začalo to kolem třetí ráno a malá se narodila až druhý den o půl druhé ráno, šlo to špatně, hrozily mi kleště,.....), ale klidně bych do toho šla znovu :c: Stojí to za to vydržet :dance:
A vůbec, vydrželo to tolik ženských, ty to vydržíš taky ;)

ahojky,já mám stejný pocit.Když jsem zjistila,že jsem v tom,tak strašná radost.Obchody jsem brala útokem!A teď?staženej zadek.Už mám teda 3letou holčičku,teď čekám zase holčičku.v začátku jsem se na ni těšila....teď míň.Přepadají mě i myšlenky,proč jsem si pořizovala druhé,když mám takové sluníčko už doma.Přitom jsme se s manželem snažili rok.Od začátku mám problémy.Nevím,co to semnou je.Jsem ráda,za kažý pohyb,hladím bříško,ale nechápu se.A když si představím tu bolest,jak to bude zase dlouho trvat.Malou sem rodila 14hodin