společné koníčky?
Ahoj holky,
mám takový dotaz. Jsme s přítelem 6 let a nikdy mi nepřišlo že to že spolu nic moc neděláme je problém, ale mu to vadí. On dělá swing, latinu a takové historické akce v kostýmech, jménem larpy.
Moc ho štve že já nedělám nic a že tudíž nemůžeme spolu nic podnikat. larpy jsem zavrhla, podle mě na to máme malé děti, on tam má kupu kamarádu ještě z výšky a já tam nikoho neznám,chce tam hrát hru a podle mě bude naštvaný že se bude muset starat o nás a šití kostýmů mě teda nikdy nebavilo, ani to neumím. A ty tance to je problém, nemám za sebou ani základní tanenční, tak se chci zeptat kolik z vás něco s manželem/přítelem něco dělá? Nebo každý zvlášt ale stený koníček, příklad : my nemáme žádné hlídání takže tanenční kurzy bysme navštěvovali každý sám, ale na tančírny bysme mohli chodit spolu.
Myslela jsem, že jsme úplně v pohodě a ted se dovídám, že tohle je problém, že s ním nechci nic dělat, že chci jen sedět doma.
Já sem prostě spokojená, studuju školu a ted si užívám prázdniny a jinak bych řekla že by měl být rád že neutrácím nebo někde netrajdám a mu to vadí, že bych pak byla taky víc v pohodě.
Ale je to asi o výchově, moji rodiče nikdy nic nedělali, byli spolu doma naprosto spokojeni, občas zašli na pivko a jeho rodiče jsou srašně akční mají milion koníčků.
Další téma, že jsem byla s dětma měsíc u našich rodičů. Nebyli jsme tam od Vánoc kvůli mojí škole a máme je 400km daleko. Když jsme se o tom bavili přišlo mi že se docela těšil a po týdnu začal v telefonu prudit že už je mu smutno a že jsme od něj odjeli a že i rozvedení mají právo své děti vidět jednou za 14 dní a podobné kecy. Jezdíme takhle od narození prvního dítka, tzn. už skoro 5 let.
Já to vidím tak že mu rodiče asi nechybí tolik jako mě, jenže mě je hrozně smutno, cesta je drahá a moje mamka má ted nově CHOPN tak je občas ráda, že je ráda.
Co si o tom myslíte?? Jak je to u vás?
nic proti vasim ale meli by pochopit ze uz mas svuj zivot a citove vydirani dospelych neni moc normalni a je to opravdu moc daleko :(
jinak ja s chlapem moc spolecnyho nemam aspon ne konicky tedy...ja mam peceni dortu a deti a on foceni,kdysi sem jezdila na hory a ke konim ale tetka to je bokem...az kluci povyrostou :)
a urco bych naz vztah nesrovnavala se vztahem rodicu
mate svuj zivot a o svych pocitech by si mela rict partnerovi :)
In reply to jej sorry ja to blbe cetla na by martina2105
sem si četla znovu ten svůj článek právě :D
Moc Tvýho chlapa nechápu - snad si Tě takovou bral, ne? Copak mu šibe najednou? :s: Máš děti, školu, nenech se rozhodit. Pokud mu tohle přijde málo, vymyslete něco NOVÝHO, s čím začnete spolu. Rozhodně bych se nenechala vtáhnout do jeho hobby jen pro klid v rodině. Něco vymysli, aby to bylo pro Tebe příjemný a navrhni mu to, třeba to vyjde. Těma řečma, že nic neděláš se nenech rozhodit, hoši si občas neviděj do papulky :s:
Ahoj, my máme koníčky společné i rozdílné, ale řekla bych, že si vycházíme vstříc, tvého muže chápu, u nás také byla jiná výchova a projevovalo se to tak, že manžel nechtěl trávit čas jak s mými, tak jeho kamarády, u nich doma si žili jen pospolu, ale já jsem to změnila a tak máme kompromis, on mi představil jeho a já své známe a občas se navštěvujeme, také mi vadilo, že chtěl být jen s námi:-)) Určitě bych se sním na něčem domluvila a čas trávila více pospolu i z jeho kamarády, však se můžeš seznámit:-)
My jsme s přítelem spolu 9 let a koníčky taky nesdílíme, on je šílený sportovec - obden fitko, a když není fitko tak běh, takže doma se scházíme až večer.. Jediné co sdílíme tak venčení psa, cestování (ale toho si moc společně taky neužijeme, nejradší jezdím s kámoškou :-)).. Mně už moc času od doby, kdy podnikám, na další koníčky nezbývá čas, ale můj koníček je má práce, takže asi tak.. Teď čekáme první dítě a už se nemůžeme dočkat, jak budeme jezdit na výlety apod., takže toho času snad bude společného víc, uvidíme.. Mě přítel do ničeho netlačí, já jeho taky ne a vyhovuje nám to tak.. :€s€: :€s€: ale kdyby si našel nějaký nový zájem asi bych se nebránila min. vyzkoušet něco nového :-)
Ahoj, tak my společně máme rádi výlety, prostě nechat práce "co se musí udělat" a vypadnout, courat po městech, zajít někam na ňamku nebo i jídlo, podle možností. Rádi cestujeme, a užíváme si když můžeme vyjet po městech vzdálených třeba 30 km a courat tam, posedět, obyčejně vlezem i za nákupem na cestě domů. On ne navíc rybář, ale tam mě to neba sedět, koušou komáři :-) Pak je maniak na psí výstavy, a tam nejezdím, protože nerada ráno vstávám a bojím se jezdit dálky autem. Občas jedu, když je něco v okolí, ale výsledky psů jsou mi víc než ukradený. Jsem ráda, že má chlap koníčky, i když jich má přespříliš a někdy to je tak trochu na úkor povinností okolo domu, ale tak zas musím uznat, že on mě nikdy do ničeho netlačil, já bych nemusela ani uklízet ani vařit a byl by spokojenej. A když si vymyslím něco já, tak se buď okamžitě chytne a chce taky, nebo mě podpoří. Když si vymyslím, že pojedu s kámoškou na pár dní na kolo, tak zařídí hlídání, odveze nás do místa začátku trasy a pak nás vyzvedne, i s kolama, i kdyby měl jet 100 kiláků. Já to beru tak, že někdy jsem sice totálně vytočená, že práce tu stojí, ale jsem ráda, že je spokojenej, protože vím, že on to ví, že jsem tolerantní a jak se se mnou má, a protože vím, že kdyby nám přestalo sloužit zdraví, tak práce bude vždy, ale takový to "užívání" si života, to je nejdůležitější. Člověk neví, co bude zítra, život nás musí hlavně těšit :-) Jo, ale přiznám se, to víš, že bych ho někdy zabila. Třeba když prostřídává koníčky se spánkem, to mě dostává. On je takovej věčnej odkladalista, já zas jedu režim "udělej hned, co jde", takže tam se míjíme. Ale zkus partnerovo koníčky brát trochu i jako výzvu pro sebe, něco nového zažít, naučit se. Ne jako povinnost (možná ti to tak předkládá manžel?) ale jako něco, co tě může (a nemusí) obohatit. Mě by třeba ty tance bavily. A jestli nemáte hlídání a on ti vyčítá že sedíš doma, tak bych se nedala a chytla ho za slovo. Co ti to vyčítá? Ať sežene hlídání a šla bych hned.
Tak my nemame taky zadne spolecne konicky.. krom toho ze s nim obcas jedu nekam na motorce, pro nej je to super, pro me "pristroj" co me dostane z bodu A do bodu B :-D ale svezu se rada, to zas jo. No a nesmim zapomenout na sex, to je spolecnej konicek :-D
In reply to Tak my nemame taky zadne by HanickaF15
:D jo sex jsem nenapsala :D
přeci se budeš nutit do něčeho co tě nebaví??hele my jsme s chlapem každý uplně jiný,společné zájmy nemáme,i v telce nás zajímá každého něco uplně jiného a jsme spolu už 21 let :) a vyhovuje nám to,on když má volno tak si zajde za chlapama do hospody,nebo zas hlídá on a já jdu s babama,spolu jezdíme akorát na dovču.Je to přesně o tom že jste z dětství každý zvyklý na něco jinýho.
I kdybys začala dělat to co on, nebylo by to proto, že tě to extra baví a chceš to dělat, ale proto, že to chce on. Pokud jsi s detma a ješte deláš školu, myslim, že toho máš dost. POkud chce partner podnikat neco společneho, at se přizpusobí rodine. Muj manžel je třeba vášnivý rybář. Na ryby chodi jen když to situace doma a jeho rozpis služeb dovolí. Já bych to třeba delat nemohla, pul dne sedet u vody a čekat na záběr. :P Navíc je riziko, že když by jsme se venovali stejne věci, moc by jsme si do toho kecali. :) Společnou máme profesi, seznamili jsme se v práci a už tenkrat jsem říkala že jako partner dobrý, ale jako kolegu bych jej nekdy zabila. :s:
S tím cetsováním to mam uplne stejne - mam mamku 500 km daleko, cesta zrovna levná není, takže to řeším tak, že tam zustavam mesíc, i dýl. JO, manžel zavolá, že se mu stýská, ale akceptuje to. Spíš se snaží on, když ma třeba volno v práci, přijet za nama aspon na víkend, aby s náma byl. To je zase o tom přizpusobovani.
Ahoj, tak my jsme spolu s manželem 8 let a nemáme žádného společného koníčka, když pominu cestování, což se vzhledem k malému dítěti a hypotéce momentálně nedá tolik provozovat.
Taky bych si přála, abychom společně něco dělali, ale máme to takhle od začátku, tak nemůžu asi očekávat žádné změny. Před 2 měsíci jsme si pořídili pejska, tak to je zábava pro celou rodinu ;) Co se týká Tebe, tak bych možná zkusila ten tanec, aby jste někdy mohli vyrazit na tancování. Ale pokud máš 2 děti, studuješ školu a nechce se Ti nic dělat, tak si myslim, že na to máš nárok. Řekla bych manželovi, že se začneš realizovat, až budou děti větší :a:
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
já bych řekla, že je to vždycky o tom, jak si to dva spolu domluví. Univerzální recept nejspíš není, každému vyhovuje něco jiného a určitě se to časem může měnit. Já s manželem žádný společný koníček nemám, já mám jeden svůj a on, pokud vím, nemá žádný :///: pravidelně spolu nic nepodnikáme, spíš se nárazově domluvíme, já nemám problém přizpůsobit se jemu a on umí vyjít vstříc mě. Jsme spolu 9 let a máme tříleté dítě a roční dítě. U nás jsem já bývala ta akční a manžel je spíš "pecivál", momentálně se většina dění stejně točí kolem dětí, ale je fakt, že před devíti lety jsem žila spokojeně úplně v jiném režimu než v jakém s o něco málo menší spokojeností žiju teď ;)
Že bychom pravidelně trčeli doma, to z dětství vůbec neznám. Taťka byl hodně akční, takže každý volný víkend využil k tomu, aby mě a bráchu sbalil a vyrazil s námi aspoň na výlet, utahat nás na čerstvém vzduchu. Hodně jsme jezdili na chatu nebo makat na zahrádku, tenkrát to bylo běžné. V 10 letech jsem začala sportovat, takže jsem taky hodně víkendů trávila na závodech. Když jsem před devíti lety poznala svého současného manžela, trávila jsem zhruba 3 odpoledne týdně na tréninku a každou sobotu + skoro každou neděli na závodech. Manžel je ajťák a sportu neholduje, je ochotný tak maximálně jet do práce na kole nebo v rámci dovolené vyrazit na nějakou tu pěší túru. Přitom hodně mých kamarádů své životní partnery k tomu sportu přivedlo. Ten můj jel párkrát se mnou jako doprovod, ale že by se sám aktivně zapojil, to ne. Ani jsem ho nenutila, celkem mi vyhovovalo mít nějaký „svůj prostor“. Když jsme se seznámili, rovnou mi řekl, že chce holku, která s ním bude trávit čas, takovou, která byla raději s přáteli, prý už měl. A já byla tenkrát naladěná spíš na to „usadit se“, než být věčně v čudu, tak jsem to sportování dost omezila. Pak jsme se vzali, pořídili děti, přišly nějaké zdravotní problémy, takže poslední tři roky vídám své sportovní přítele jednou dvakrát do roka. Chybí mi hrozně moc a věřím, že se k tomu sportování jednou vrátím, ale určitě ne v takové intenzitě, jako před těmi devíti lety. Spíš bych k tomu sportu chtěla přivést děti, ale jsou ještě malé.
V téhle životní fázi mi ani tolik nechybí sbalit se a jít někam sama za sebe (příležitostně můžu, děti pohlídá buď manžel nebo babička), ale moc to nevyhledávám, max. si sem tam zajdu zaplavat nebo jednou za uherský rok ke kadeřnici. Hodně mi ale začalo vadit, že manžel není moc na to výletování s dětmi, mě už nebaví plácat se s nimi pořád k jedné nebo k druhé babičce, chtěla bych občas vyrazit někam jen já + manžel a děti, abychom měli společné rodinné zážitky. Možná to přijde za rok za dva. Mladší dítě zatím neřeší, jestli jsme v parku, u babičky nebo na rodinném výletě, no a starší je takový neposeda, raději běhá u dědy na dvorku a rýpe se nářadím v hlíně než by jel na výlet. A když někam jedeme, víc ocení fakt, že jsem se s ním kodrcala vlakem, než to, co jsme v cíli výletu měli možnost vidět :s: