Špatná matka?
Ach jo. Ani si tak nejdu pro radu. Asi není co radit...?... Malej má rok. Usne dobře. Někdy ani nestihneme vykoupat a chrní. I přes můj názor kojím. Cgtěla jsem skončit. Stejně budu muset! Na konci roku už nesmím kojit! Kvůli zákroku a lékům. Ale sakra jak na to? Řešila bych to víkendem u babičky. Ale u nás to jaksi nejde. Jsem sama. Úplně sama na něj. Co dělat? Dudlík nechce!!! V noci se mi každou chvilku budí. Kaši nechce, mlíko nechce, pít nechce. Dvě hodiny neví jak si lehnout a pak si lehne a dělá si ze mě až do rána dudlík! Ani pohnout se nemůžu, protože pak ječí a není k utišení. Houpu, zpívám, mazlím. NIC. Už několik týdnů je to to samý. Zkouším všechno. Papat vs. nepapat večer. Kaši, nekaši. UM zkouším. Čaj s fenyklem. Chodit ven vs. nechodit ven. Jsem totálně vyčerpaná!. Ještě jednou se, byť jen ve srandě někde dočtu, že KONEČNĚ VÍM, CO JE MÍT DÍTĚ tak si za tím člověkem dojdu a rozbiju mu hubu. Říkají mi to hlavně ty, co mají velkou rodinu, manžela a ještě milence. Já už fakt nevím, co si počít. Nemám pro sebe ani hodinku. Už honem běžím pověsit prádlo a pak....Ach jo. Jsem asi matka na houby, když si to neumím zorganizovat a když neumím své miminko uspat... A čím méně spím, tím více si připadám neschopná. :r: :r: :r: :r: :r:
In reply to Vůbec nejsi špatná... stejný by Kytiii
Děkuju, v podstatě jsi napsala to, co si říkám sama, jen to ve mě prostě BOUCHLO... Měla jsem nedávno krizi, kdy se mi kojení fakt NELÍBILO. Teď je to fajn, právě že si užívám těch pár dní před násilným koncem :-)... Nevadí mi ani kojit venku (teda ne venku jako venku, na mrazu nekojím)... Ale to spinkání mě ničí. Budí se, pláče, slzy mu tečou a já mu nemůžu pomoct :-(... Separační úzkost? Netrpí ji, nevnímám separační úzkost. Snad jsme se ji vyhli:-)....
Pěkné předVánoční období :-)
In reply to Děkuju, v podstatě jsi by sterega
separační úzkostí si projde každé dítě... je to vývojový schod :D
a každé dítě ji prožívá jinak...
In reply to separační úzkostí si projde by Kytiii
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
Vůbec nejsi špatná... stejný pocity jsem zažívala s prvním synem... taky jsem na něj byla do jeho roka sama (je to dlouhá historie - vše mám tady na blogu :D - každopádně po roce jeho tatínkovi došlo, že s námi chce být a teď jsme 4 a my dva už přes rok i manželé :D )
Nejdřív nám kojení nešlo, víc jsme přikrmovali než kojili... pak jsem zatla zuby a nějak se to podařilo... pak přišla krize, kdy malej skončil v nemocnici na 7 měsících (to už jedl 3 jídla denně) kvůli průjmu... no a tam si mě rozkojil naplno - odmítal jíst, pít... chtěl jen prso, prso, prso... o jídlo ani o pití následující čtvrtrok ani nezavadil... já už byla totálně vyfluslá... jak píšeš chodící dudlík... 10 měsíční dítě, které bylo v podstatě plně kojené...
A víš v čem to bylo? V tom, že jsem si nevěřila - že jsem nevěřila, že mu může moje mléko stačit... pořád jsem něco řešila - že teď by už podle tabulek měl mít jen 2 kojení denně (a on jich měl tak 10)... Byla jsem vynervovaná, vyfluslá... Tak nějak s ním šlo vždy vše hrozně zdlouhavě a s problémy... téměř násilím :D - nakonec se odstavil sám na 2 letech díky druhému těhotenství.
Druhý syn byl jiný... úplně... kliďas (protože já byla klidná), pohodář... nic neřešil... kojení jsem mu nikdy neodepírala a možná i proto, začal velmi pěkně papat... na 8 měsících už jedl krásně 4 jídla (dávala jsem mu je zapíjet jak vodou, čajíkem, tak někdy i prsem), na 10 měsících jsem mu na dovolené přes den prso přestala dávat - prostě se mi nechtělo v Řecku kojit na pláži :D
A v pohodě... odstavila jsem ho teď před 3 týdny... sice si vzpomene, ale žádná scéna neproběhla... je to jen o rozhodnutí nedat...
Když ty budeš rozhodnutá, dítě to pochopí...
Jdi na to jinak...
Ty víš, kdy začneš brát léky, kdy jdeš na zákrok (asi jsem zapomněla, ale nevím, co tě čeká)... Do toho dne kojit prostě můžeš... A protože pak už to nepůjde, tak to nebudeš řešit, protože to prostě nepůjde...
Tak si ty poslední dny a týdny užívej... najdi si na kojení něco, co se ti líbí... třeba si hraj s jeho prsty, vlásky, hlaď mu tvářičku... užívej si tu blízkost... dávej mu prso s láskou... šimrej ho na zádíčkách, v oušku :D
Vnímej, jak si hraje s tvými vlasy... jak je v tvé náruči krásně uvolněný, když pije...
A vůbec neřeš, kdy chce pít a dej mu, kdy si řekne... prostě se na to na těch pár dní vykašli a neřeš to! Neměj žádný systematický plán... Nekaž si to!
Zaveď mu normální režim jídla, jaký má ve svém věku mít... ať to pak pro něj není takový šok...
¨
Až to nepůjde, tak to bude trvat přesně jeden den, než si zvykne na lahvičku nebo pítko se sunarem a čajem, když mu ty už prso nedáš... Buď úplně v klidu... Prostě to tak bude, protože ty už mu nebudeš smět dát... a protože to budeš vědět, budeš o tom přesvědčená, nebude ti dělat absolutně žádný problém o tom přesvědčit jeho... Děti nejsou blbý...
To noční buzení souvisí se separační úzkostí... samo to přejde... tím rychleji, čím blíž svému synovi budeš... když mu dáš najevo, že tu jsi pro něj a vždy když potřebuje, tím rychleji se zklidní a bude spát déle (po odstavení rychle i celou noc)...
Není to o kojení...
Není to o uspávání... Buď tu pro své dítě... a ono ti tvou lásku oplatí...