Snaha o mimčo - můj příběh

Ahoj holky, jsem tu nová, tak bych se ráda podělila o svůj příběh. S manželem jsme spolu šest let, z toho rok rok manželé a obou nám je 26. Od začátku jsme věděli, že mimčo u nás bude za podpory lékařů. Manželovi se v 14 letech objevili nádory v mozkomíšním moku, sice nejsou zhoubné a mohou růst do velkých rozměrů, mohou se kdykoliv objevit a nevíme jestli to nebude dědičné. Například mu z páteře vyndavali nádor o průměru 11 cm. Ve 14 letech musel podstoupit radioterapii a chemoterapii, naštěstí někoho napadlo, před nástupem na léčbu, aby si nechal zamrazit sperma (normálně se to nabízí až od 15). Léčba bohužel způsobila neplodnost. Ale přesto lékařka při posledním negativním spermiogramu řekla, že by se jedna zbloudilá spermie mohla klidně najít, že to nemáme vzdávat.
Před dvěma lety jsme začali bavit o mimču, tak jsem přestala brát antikoncepci a nechali jsme to na přírodě, co kdyby náhodou. Ale k žádné nehodě :( z náhody nedošlo. Proto jsme se letos rozhodli, že už tu náhodu podpříme a objednali jsme se do Pronatalu. Po prvních dvou kontrolách mi oznámili, že mám nepravidelnou ovulaci, což mě do teď ani nenapadlo řešit. Doporučili nám, vzhledem k tomu, že u manžela je to se spermiemi nejspíš konečná, rovnou IVF, ať prý neplýtváme vzácným materiálem. Tak nám obou nabrali krev,mě na hormonální profil a pohlavní nemoci, manželovi taktéž co jsme se museli smát. Protože sperma má zamražené více jak 10 let a dříve platil jiný zákon pro zamražování, tak se nyní musel doložit papír, že nemá např. HIV (holt musí být splněná administrativa, jinak by nám sperma nevydali). Nyní už máme i souhlas pojišťovny. A ve čtvrtek si jedu pro injekce a koncem května začínám se stimulací. Doufáme, že se mimčo povede hned na poprvé....

:s: (Chtěla jsem se jen tak trochu představit a koukám, že jsem se pěkně rozepsala)