smutna středa

vím přesně jak ti teď je my jsem naši Pegy museli nechat uspat 29.6., měla spoustu nádorů a metastáz a operace nebyla možná, v září by měla 13 let :\\: . Strašně moc mi chybí :\\: , ale na druhou stranu vím, že by se jen trápila, každopádně to bylo zatím nejtežší rozhodnutí v životě. Moc držím pěsti, aby to co nejdřív přebolelo. Drž se :k:

:§) to je fakt hrozný....vím čím si ted procházíš, protože nám odešla naše milovaná Nelinka před měsícem. Jenže naše ještě neměla ani požehnanej věk....bylo ji teprve 6 a nakazila se asi nějakým virem...žádnej veterinář nevěděl co to je...prostě přestala chodit, do týdne se jí udělal edem na plicích a začala se dusit, tak jsme ji museli taky uspat..... :r: :r:
je to fakt hrozný...všude ji vidím a furt na ní vzpomínám a ikdyž se snažím před malou nebrečet, tak mi to občas nejde.....máme sice ještě jednoho pejska(ten má dva), ale ten po ni taky smutnil, tak máme 3 měsíční štěně k tomu :) sice její místo nikdy nezaplní, ale aspoň je doma trošičku veselo.....
Tak bud statčená už jen pro malýho :h:

Holky chtěla jsem Vám všem moc poděkovat za podporu je to od Vás tak hezký . všchny jsco jste mi napsali ještě jednou moc díky . Když člověk vidí jak si tu holky pomahaj tak je mu hned líp že v tom není sám a má podporu . neříkám že přítel nás nepodrží ale je to chlap a bere to jinak než já.

ahoj tak docela jsem si pobrecela i za tebe ale jak uz tu psali holky takovy je zivot jinak my mame mopsiky a rozarka ma 13 let a tata kdyz jsme si ji brali tak myslel ze se dozije 6 let a ona holka prekvapuje ale uz chudinka neslysi a blbe vidi ale kdyby nemohla chodit tak asi udelame to same jinak co bydlim ted uz s manzou tak ja bych strasne moc chtela mit pejska doma ale jelikoz bydlime s tchyni a ta moc zviratka nemusi tak jedine snad si poridime az budeme cekat mimiska a budu doma ted to nejak bych nestihala

To mi je líto, úplně tě chápu, my doma vypravujeme pohřeb každýmu křečkovi, je to vždy hrozný, přeci jen jsou to člonové rodiny, ať si každý říká co chce. Nám když po 12letech umřel pudlík, tak jsem viděla tátu poprvé břečet.Ťed máme s manželem kocoura, což znamená, že jiné zvíře mít už nemůžeme, al e kdyby se mu něco stalo, tak to by byla hrůza...Hanča

Jáji, to mě mooc mrzí... :\\: vím jak Ti je.. My už pochovali našeho Sendíka, ochrnul na všechny tlapky v 8 letech, tak jsme ho radši poslali do nebíčka, než ho trápit... :\\: A s manželem jsme před 3 lety pochovali naše psí miminko...v 9 měsících věku ho přejelo auto... :\\: :\\: :\\: Dodnes na oba pejsánky vzpomínáme, navždy budou v našich :h: pro nás to byli opravdoví členové rodiny. Teď máme 3-letého pesana a bojím se chvíle, kdy to přijde... ale takový je život :\\: Držte se, brzy bude lépe...

Ahoj Jájulíku, věřím, že je to moc těžké, taky mám e8 let pejska a neumím si představit, že tu jednou nebude, i když s tím samozřejmě člověk musí počítat u v době když si ho pořizuje...a 18 let, to už byla Pegy pěkná babička! V první chvíli jsem se úplně lekla, že se něco stalo s mimi, když jsem četla, že jste se vrátili ve 3 :O ! Zkus si to přebrat jinak, Pegy odešla, abyste mohli veškerý čas věnovat děťátku, které se za chvíli narodí. Já věřím na osud.Lidé, zvířata i rostliny se narodí a musí taky odejít. Mám dědu, kterému je 86 let, zdravotně na tom není vůbec dobře, skoro nechodí. Vlastně už několik let podvědomě víme, že tu každým dnem nemusí být. On se strašně těší na našeho Filípka, mám pocit, že ho to teď drží - těší se, až mu bude moct do peřinky strčit nějakej penízek :e): A já vím, že se často stává (podle mě to není jen pověra), že když se někdo do rodiny narodí, jiný zase odejde. Mám slzy v očích, když to píšu, jen chci, aby sis to zkusila také tak vysvětlit a nebyla smutná! :a:

jájulko, moc mě to mrzí....vím jak to bolí,když odejde člen rodiny.
Ale už je v psím nebíčku,kde si hraje ...třeba s našim Borečkem :-). A koukaj na nás a furt nás hlídaj :-)
Je to těžší když to musíš udělat než když to přijde samo...i tohle znám :-(.Aspoň se už na tom našem světě netrápí.

Usmívej se když si na ní vzpomeneš :-)

Ahojky, soucítím s tebou. Stalo se nám to loni v lednu a dlouho trvalo než to přebolelo, hlavně ten pocit, že už si ho nemůžu přitisknout a pomuchlovat se a pak se taky dostavily výčitky, jestli jsme udělali dobře atd. Ale přeci jen je sobecké pejska trápit jen proto, že se s ním nechceme rozloučit a on už přitom nemůže a rád by už měl svůj klid bez bolestí. Přeji hodně sil, aby to co nejdříve přebolelo :h: :a: