Školka - mám ji vzít zpět domů?????

synek chodí do školky rok a za tu dobu mi jen jednou nebo dvakrát povídal, co dělal, jinak mi to vždycky museli říct učitelky. On vždycky poví o celém dnu maximálně jednu věc a dál se o tom nechce bavit. Třeba v pondělí mi řekne, že spinkal, v úterý že byli na hřišti, ve středu že obědval polévku, ale že bych věděla, jaká polévka to byla a co jedl k druhému jídlu, na kterém hřišti byli nebo s čím si hrál, to z něj nevytáhnu. Když skuhrá, že do školky nechce, řeknu mu, že půjde, že já musím do práce nebo mám na práci nějakou konkrétní věc, která by ho nebavila dělat se mnou, a oznámím mu, kdy ho ze školky vyzvednu a co budeme dělat potom. Když ho zahrnu moc detaily nebo o školce povídám dlouho, je otrávený. Prostě ho víc baví věci dělat, než o nich mluvit.

S tím povídáním je to u nás stejně. Jen se dozvím, že jedla a nebo spinkala. Ale to se poddá. No, asi fakt omezím to povídání o školce. Nemá to u nás valného výsledku. :a:

Ahoj, já bych jí o školce řekla, ale nepřeháněla bych to.Připravit ji ná to, že tam zítra zase půjde, říct pozitiva, ráno zopakovat a pak do školky.Hlavně sama sebe zklidnit a stát si za svým, dítě to pozná.

Díky, já jsem si najivně myslela, jak je připravená, když chodila půl roku do miniškoličky a spletla jsem se. :(

Však ona se brzo oklepe neboj.

Zeptala bych se na to.

Jindříšek chodí do školky od loňského října. Loni to byla soukromá miniškolka při mateřském centru, kam jsme předtím chodívali na cvičení maminek s dětmi. Říjen a listopad byl v pohodě, ráno se se mnou sotva rozloučil, odpoledne když jsem pro něj přišla, dělal scény, že si tam chce ještě hrát a že se mnou domů nepůjde. Prosinec promarodil a od ledna začal sem tam plakat, že do školky nechce. Někdy se rozplakal třeba dvě hodiny po odchodu ze školky, že tam zítra nechce, někdy plakal večer, někdy ráno, někdy třeba v sobotu ráno vstal s pláčem, že nechce do školky. Plakal zhruba dvakrát týdně, asi tak pět - deset minut.
V červenci plakal téměř denně, po ránu, třeba i dvacet minut, že chce koukat na pohádky (tatínek mu je přes moje soustavné protesty ráno pouští) a že nechce do školky, a když jsem ho tam přivedla, že tam mám zůstat s ním. Když jsem jednou řekla, že chvilku zůstanu, absolutně si mě přestal všímat a odešel si hrát. Učitelky mi pokaždé řekly, že jakmile odejdu, je za dvě minuty v pohodě a celý den OK. Odpoledne když jsem ho vyzvedávala ze školky, vždycky byl v pohodě, usměvavej, do hraní zapojenej, jak mě zmerčil, halekal "maminko, ještě tady chvíli budem!".
Teď přestoupil do městské školky. V pondělí jsem ho vyzvedávala po obědě a dobrý. V úterý tam spal, přišla jsem pro něj v půl čtvrtý a taky dobrý. Ve středu jsem ho vyzvedla hned po spaní, v půl třetí, hulákal, že chce zůstat ve školce. Dneska už zas smlouvá, že do školky chodit nechce :00:

jo u kamarádek spousta dětí,to je ta lepší varianta :///: pláčou jen ráno a pak se hned zapojují-někdo navíc pláče ještě při příchodu rodiče,ale mezitím jsou v pohodě... jak dlouho to trvá,to se nedá obecně říct,u každého jinak,ale většinou si zvyknou dřív...

Tak to záleží na tobě. Já si svého syna vyzvedávám po obědě. Nevidím důvod, proč by měl být potom ještě ve školce, jsem ráda, že ho mám doma :) Ale o tom, že bych ho tam třeba nechávala v polovině roku spát, neuvažuji. Takže buď se rozhodni, jestli si ji budeš brát po obědě pořád nebo ne. Ono je to takové protichůdné, někdy je lepší děti zvykat hned od začátku na celodenní provoz, odbydou si to všechno najednou a někdy je lepší nechat prvně zvyknout na dopolední provoz a pak třeba zkusit odpolední spaní, když si zvyknou. Můj manžel taky nechápe, proč ho tam nenechám na celý den, ale já nechci. S mladším synem pro něj vždycky po obědě zajdeme a pak si šli spolu lehnout a spali doma. Teď už ho po obědě spávat nedávám, protože pak není schopen usnout večer :) Jako učitelka v mateřské školce jsem vždycky v září říkala maminkám, že je to pro ně horší než pro ty děti. Děti většinou zkouší, co rodiče vydrží. Fakt kolikrát v šatně dělají scény ajakmile se zavřou dveře za rodičemi, tak je klid, do pěti minut vždycky. Jsou výjimky, že plakaly déle, ale nikdy se mi nestalo, že by tam plakalo dítko celý den. Nikdy se nestalo, že bych volala rodičům, ať si pro dítko přijdou, že už je z toho všeho hotové. Ale když jsem neměla své vlastní děti, tak jsem neměla potochu, jak je to pro maminky fakt těžké :) Minulý rok, když jsem vedla synka poprvé do školky, tak jsem si myslela, že to bude v pohodě, protože do školky se mnou chodit za kolegyněma, tak to prostředí znal už od miminka. Ale jakmile zjistil, že tam nebudu s ním, tak bylo zle. Fakt jsem to taky těžko nesla, ale vodila jsem ho dál a pak se to zlomilo a byl klid, pak pro změnu brečel, že nechce jít domů :) Taky mi ho párkrát kolegyně rvala z náruče, že nechtěl jít. Jsem zvědavá teď, ještě si o týden prodloužil prázdniny, protože měl na mandli afty a měl horečky a po těch dvou měsících prázdnin se mu taky moc nechce, tak uvidíme :) Ale je třeba zajímave, že od dubna měl šílené mamánkovské období. Nechtěl být ani u mé mamky a tam byl zvyklý býbat i přes noc. Nevydržel ani venku s taťkou, hned mě volal a běžel za mnou. Ale do školky chodil úplně v poklidu. To jsem čučela jak blázen :) Chce to fakt vydržet, bude líp :) ;)

Ahoj...Dnes ráno zase plakala už doma, že tam nejde a nechtěla se obléct :00: Tak jsem zvědavá jak to dopadlo. Vedl tatínek.... Jinak svoji školku si nepamatuji...ale mamka říkala, že jsem šla se sestrou, takže v pohodě...jsem ani né o rok, takže jsme vždycky byla dvojka. Nechávala bys ji tam celý den? Hodně mamin píše vzít po obědě....

Peti celý den určitě ne,já jsem si na mateřský brala malou poo vždycky,celý odpo byla se mnou a sestřičkou a školku zvládala dobře když tam byla jen pár hodin

To jsou starosti, že jo Zdeni.... myslím si, jakou mám doma ostřílenou holku a ona je uplně jiná....Uvidím jak dnes..je i chuzka ve školce..tak se poptám co a jak.....Brát ji potom obědě o tom hodně přemýšlím....

to jo a ty starší to mají těžší v tom že žárlí že sestřička je doma s maminkou a ona nemuže

a pokud už tam malá je, neber ji od tama. Pak by jsi musela začínat znova od začátku, prožívala bys to stejné. Malá by plakala mnohem víc, protože by si myslela, že si vyřve ať ji vezmeš znovu domů

Jí vím....máš pravdu, ale přece jen jsem máma a rve mi to srdce..lepší to mají ty maminky, co jdu do práce a dítko tam musí..jak už jsi napsala..... Doufám, že se to zlepší...

zkus se na to podívat z té druhé stránky - co může dítku dát školka na rozdíl od Tebe? věřím, že je to těžký, když jsi doma, ale na druhou stranu nový kontakty s dětmi, dospělými, bez mamky za zadkem jsou pro ně moc důležitý.

synka mi do mš ve třech letech nevzali, protože jsem byla doma s dcerkou, na jednu stranu jsem byla ráda (že nemusím stát před rozhodováním, jestli jo nebo ne), ale na druhou stranu mi v průběhu roku došlo, že už mu doma nestačim, že potřebuje něco víc.

a věř, že se to opravdu zlepší ;)

dneska mám ze školky výtečný zážitek: děti jsou dva dny doma, protože na synka asi něco lezlo. dneska byl v pohodě, ale pro jistotu byl ze školky odhlášený, ale měli nahlášený oběd, tak jsme ho museli vyzvednout. a šli jsme pro něj a zrovna byla jejich třída venku na písku. tak jsme je pozdravili, zamávali a všechny děti s učitelkami běžely k plotu nás pozdravit, poptat se, jak se Toníkovi vede, jestli mu je líp a jestli zítra přijde. a byl to moc fajn pocit (i pro mě, jako pro mámu) vědět, že mají obě děti ještě nějaký místo, kam patří, kde na ně myslí a kde je jim dobře. A věř tomu, že loni touhle dobou jsem tomu nevěřila

Dnes jsem ji chtěla vzít dříve a učitelka mi řekla, že to nemám dělat. Že spinká pěkně a jde spát bez problémů. Ano hodili jsme ji do vody a plav..přesně tak se cítím. Trpím tím..a ona určitě taky. Je mi ji strašně líto....oni tady ve školce zvykací týden nemají.. Já si ji beru hned po spaní....
Cítím se jak zlá maminka, která odložila dítě...není mi z toho dobře...Tvůj názor je mi bližšší než ty další.

Být tebou bych učitelku neposlechla a zkrátka ji řekla, že ty jsi mama a budeš si ji brát jak ty chceš. Ja bych tam Lauru spát nenechala i kdyby tam byla sebe víc ráda, jsem doma a nic mě nebrání si ji vzít a ji to tak vyhovuje, třeba by to i tvé dítko bralo lépe a až bude chtít tam spát, řekne si... i ja si tak přijdu, ale není to tak, oni děti potřebují, potřebují kolektiv, aby se naučili spoustu věci, ktery doma nemají šanci získat, jo jsou mezi nima i lumpárny, ale to k tomu prostě patří... zkus to ještě, zkus si ji brát po o, učitelku neposlouchej, prostě si pro ní běž, ona ti nemá co rozkazovat a uvidíš, půjde to! Děkuju za to, co jsi napsala o mém názoru, ja jsem z té školky víc vyřízená než mala, ale snažím se to na sobě nedat znát-..

Taky se to snažím nedat na sobě znát.... Už ted večer mi došla zase říct, že tam nechce..přitom se chválí třeba babičce co tam dělali, jak si hrála na hřišti atd....Zítra je schuzka v Mš..tak jsem zvědavá co se dovíme.... Jinak ji zkusím vzít po obědě....Díky za názor :a: Je to težké zpřetrhat tu šnůru :00:

Tak to udělej tak, jak to ty sama cítíš :-). Každé dítě je jiné, každá maminka je jiná. Někdo chce mít klid a prostě dítěti neustoupí, někdo volí cesty kompromisů. Ani učitelku nemusíš poslouchat na slovo. Je sice pravda, že tam třeba holčička dobře spí, ale prostě se jí prodlužuje ten čas bez mámy, to nové, co zatím nezná. Já jsem ve třech syna taky nedala. Hlavně proto, že by se tam trápil. Dětí se stranil, byli jsme parťáci, byl se mnou doma hrozně rád a já ho měla strašně ráda u sebe! Když jsme šli ve třech a půl na zápis, už z toho jsem byla hotová. A učitelka mě hned odhadla, doslova mi tam řekla, "maminko, je čas přestřihnout jednou provždy tu pupeční šňůru" já se jí tam málem rozbrečela :-)). Ale když přišlo září a synovi už táhlo na čtyři roky, byl už prostě jiný, vyspělejší. Nám ale hned učitelka doporučila, jestli by ho nemohl nejdřív vodit tatínek. Že oni jsou občas z těch maminek takoví lítostivější. Tak vodil tatínek a jediný okamžik, kdy byl syn trošku nalomený byl, když opouštěl mě doma. Ale dal to!A já tu pak celý dopoledne přecházela s mladších synem a byla utrápená, ustýskaná a těšila se na půl jednou, že už bude po obědě a budu si ho moct vyzvednout :). Takhle chodil půl roku a pak si sám řekl, že by tam chtěl zůstávat dýl. I já jsem to pak už zvládala líp, že ho prostě třičtvrtě dne nevidím. Oba jsme potřebovali svůj čas a protože jsem byla doma s mladším, měli jsme ten luxus, že jsme si ho mohli dopřát. Tak se netrap, jdi cestou kompromisu a uvidíš :a:

Moc ti děkuji za tvůj příspěvek...uklidnil mě a povzbudil...Já jsem bez ní také ustýskaná...je se mnou ráda.... Opravdu si říkám, jestli je zralá...

Ono se to v určitý okamžik rychle mění. Jednu chvíli jim maminka ještě stačí, mladší sourozenec je miminko, to zase tolik času nezabere, do jejich zájmů doma nezasahuje. Jenže během měsíce to může být jinak. Mladší poroste, začne chtít víc pozornosti, nějaké aktivity jen jemu šité na míru a starší se může začít nudit. U nás to tak přesně bylo. Přesně v tom okamžiku jsem cítila, že by synovi bylo chvílema líp, kdyby byl s dětma svýho věku, kdyby nemusel mít úplně pořád za zadkem brášku, který se mu na všechno sápe a když mi synek něco chtěl povídat, bráška se hlásil taky o slovo a rozpůlit se nejde. On pak začal pokukovat po školce, když procházeli kolem. Nešel za nimi nikdy, je hodně introvertní, ale tak toužebně se díval. To mu bylo těch 3,5 roku. Pak šel k zápisu a už se vlastně těšil. Samozřejmě, že realita bez maminky je horší, ale my si pořád hodně povídali, já mu dopodrobna vykládala co za hrozně otravné věci musím během toho krátkého dopoledne stihnout a že jemu je vlastně líp, že si může mezitím pohrát ve školce. A vezmi si, kdybys ji odvedla až kolem té deváté nebo v kolik máte nejzažší termín nástupu a vyzvedla hned po obědě, jde o tři hodiny. To se dá zvládnout. A můžete tak prožít klidně celý školní rok. A nebo se třeba dcera sama rozhodne, že tam má kamarádky a chce tam být ještě chvilku dýl. Navíc přijdou nemoci nebo se třeba dohodnete na tom, že si může vybrat nějaký den, kdy si naplánujete výlet nebo svůj válecí den a ten den tam prostě nepůjde. To jsou všechny ty kompromisy, které dělám já, protože zatím je dělat můžu. Vždycky ale jasně zdůrazním, že pravidla jsou taková a taková, že jeden den si vyhradit můžeme, ale další den už o ničem diskutovat nebudeme. A vyplácí se mi to, i když jdu vlastně opačnou cestou než tím: nesmíte jim uhnout, oni pak vědí, že to můžou zkoušet. Můj syn ví, že zkoušet nad rámec dohodnutých věcí nemá smysl. Tak držím pěsti, ať už se rozhodneš jakkoli, ať je to ku spokojenosti vás obou.

přesně tak!!Ve třech letech jsem ho nedávala-věděla jsem,že by to možná zvládnul,ale nevěřila jsem,že je dost připravený.Ve třech a půl letech už jsem viděla,že mu kolektiv chybí-a to byl prakticky denně se svými vrstevníky a stejně to nestačilo.No a teď kolem těch čtyř let už to bylo zoufalé... Mladší dospěl do věku,kdy potřebuje pozornost (bude mu 11 měsíců),nic se s ním nedá hrát,všechno bere,rozhazuje,strká do pusy-tudíž nějké hry se starším nepřichází v úvahu,hodně těžko i kreslení,modelování... vzhledem k tomu,že mladší spí tak 3x 20 min. denně,tak ani v době spánku jsem se staršímu nestihla extra věnovat.Do toho spočítám alespoň minimální úklid,vaření,pochůzky po městě no a suma sumárum-prostě starší se začal nudit :( zlobit,provokovta,odmlouvat,vymýšlet si.Poslední dva měsíce mám pocit,že vůbec nic nestíhám,takže fakt jsem byla ráda,že do školky už šel-ani ne tak kvůli sobě,ale hlavně kvůli němu,protože on tam má více možností,více se naučí,je mezi vrstevníky...

jo tak o tom bych třeba uvažovla,je maličkej-já třeba vím,že můj by to ve 2,5 letech nezvládl-tím jsem si jistá a ve čtyřech nastoupil naprosto bez problémů-zatím ;)