šestinedělí :-)))

17.04.2010

tak holky docela by mě zajímalo, jak to zvládáte po psychické stránce?
já jsem spokojená všechno v pohodě, miminko je zlaté, ale občas mě přepadne strašný smutek a je to takové jako schoulit se k mámě do náruče....jsem decentně předrážděná a připadá mi, že se třeba můj partner dostatečně o nás nezajímá... jak dlouho takový stav potrvá a jak to máte vy a co s tím děláte?

Ahoj máme 11 týdnů a šestinedělku mám v živé paměti. Někdy je to až na vyskočení z kůže. Nervy na pochodu.....najednou mě někdo potřeboval 24 hodin denně. Nevyspaná, stále se chodit sprchovat, bolavý bradavky o hrázy ani nemluvím, hemeroid - strach jít vůbec na záchod. Teď je to už v pohodě a dokážu se tomu i zasmát, ale do smíchu mi nebylo.
Proto děkuju mamince a manželovi za ohromnou podporu a výpomoc s domácností
A nezájem manžela o malou? Víš ty miminka jsou přeci tak křehké a sotva to oblečeme my maminky natož neohrabkané prsty chlapa.
Oni nevědí jak jej utišit a jsou z toho celý zmatení. My se změníme hned porodem, ten chlap potřebuje čas.
Jakmile Rozárka začala koukat kolem sebe a více vnímat, hned bylo lépe. A teď? V klidu si uklidím, navařím, podělám co je třeba a oni dva si pěkně hrají.
Všechno chce svůj čas, ale po šestinedělce opravdu dochází k velké změně. :a:

to je dobře že nejsem sama...už mívám pocit, že jsem nemožná, hysterická a že bych měla navštívit psychiatra.
Tak snad už to doopravdy brzo skončí.
My teď máme období, kdy jsem začala odbourávat kloboučky při kojení a malej se pěkně vzteká a nechce mě....docela frustrující :-( plus spurtík.....a tak podobně.
ještě že se tady člověk může vykecat
díky holky

já byla dost v krizi, dokud jsme byli v porodnici, malej furt spal, tak jsem měla problém ho nakojit, tudíž nepřibíral a tak nás nechtěli pustit domů, navíc jsme z kapacitních důvodů nebyli na pokoji umožňujícím rooming-in, takže to bylo dost na prd, chodila jsem za ním na návštěvy co tři hodiny, žádnej doktor nepřišel, aby mi řekl, jak na tom malej je, takže jsem se dost náhodou dověděla, že mu dávají paralen (má kefalohematom, tak prý ho to bolí, tudíž jim na novorozeneckým furt brečel), že má žloutenku a že mi ho druhý den po porodu naučili na dudlík :-(

když nás pustili, vzal si taťka dovolenou a vzorně se staral, takže jsem se trochu dospala a teď se cítím celkem fajn

Ahojda, tak nám včera byly 3 týdny a s tím partnetem to máme podobné - taky mám občas pocit, že by si manžel mohl malé víc všímat. Je pravda, že si ji pochová, říká jí různé říkanky nebo písničky, ale ještě se ji bojí třeba vykoupat nebo přebalit. tak to víš, že mu to někdy vyčtu a on mi na to řekne, co s ní jako má dělat, když spinká, aby seděl na d postýlkou a koukal na ni, že když je vzhůru, tak ji stejně kojím a když by ji chtěl přebalit, že bych mu do toho stejně kecala - což má asi pravdu :s: .
Jinak mám pocit, že jsem na ni strašně fixovaná a představa, že jednou vyroste, vdá se a odejde od nás je pro mě strašně bolestivá :r: . Někdy si přeju, aby zůstala navždy miminkem a tohle krásný období nikdy neskončilo. Strašně ji miluju a udělala bych pro ni cokoliv na světě :c:
Tak takové jsou mé pocity v šestinedělí :)

já mám ted 3.týden a trochu se tolepší. 1.TÝDEN BYL HROZNÝ - ZMATEK, CHAOS, pláč, smutek, lítostivost. ted to na mě padá jen když malý řve a já vyloučím vše co se dá a řve pořád. topak padá i na přítele - šestinedělí máme oba, srovnáváme se s nedostatkem času - bývali jsme hodně aktivní a pořád něco dělali, takže je to změna o 100% a neskrýváme mírné rozčarování. věříme ale, že se to bude lepšit, zvykáme si a učíme se :)

In reply to by Slunko

Slunko, cítím to hrozně podobně. My končíme 2. týden, je nám 13 dní a pociťuju přesně, co píšeš. Hodně o tom přemýšlím, hlavně, když malý brečí, uklidňuju ho hodinu a pořád to nějak nejde, nevím, co je, asi prdíky, taky se snažím vyloučit co jde a pak propadám beznaději... Prostě zmatek v palici, co dělat, smutek, lítostivost, přesně jak to popisuješ (zrovna už jsem se tady chtěla pozeptat, jak to cítíte vy ostatní, tak jsem moc ráda, že to tady taky píšeš - píšete). A to můžu být tak moc ráda, že je se mnou přítel doma (bohužel z důvodu nezaměstnanosti, ale teď mi to vůbec nevadí, protože ho strašně potřebuju - je to moje psychická podpora). Protože já začnu nad malým po tý hodině uklidňování bulit a to Kubíkovi určitě nepřidá na klidu (pak mám ještě strach, abych tím stresem neztratila mlíko), tak si ho vezme on, který je v tu chvíli rozhodně klidnější než já. Navíc přesně jak píšeš - byla jsem zvyklá pořád něco dělat, něco podnikat, hodně chodit se psem, pořád jsme někam jezdili, nebyl den, kdy bych se nudila a najednou jsem doma a doma a nikam vlastně nemůžu a v mezipauzách, kdy malý spí, se snažím aspoň trochu uklízet a uvařit - a když takhle uvažuju, začínám se považovat za krkavčí matku... jestli mi rozumíš. Miluju toho našeho broučka a vyčítám si takový myšlenky... Už se těším, až budu vědět, co ho trápí a budu vědět, jak mu pomoct, až si na sebe pořádně zvykneme... Snad to celé nezní nějak hnusně...

In reply to by Majae

Vůbec ne !!! Já až ted dokážu pochopit, že některé ženy opravdu své děti uhodí. A chápu taky laktační psychozu, naprosto, a nedokážu ted odsoudit jedinou ženu, která je tím postižená. Vím, že je k tomu kousek. Neobviňuj se za ty pocity, i když to říká ta pravá, já se občas obvinuju, co cítím, ale pak někoho vyburcuju, aby mi řekl, že to bude lepší a je mi lépe :). A fakt tomu věř, bude to lepší, snad jim budeme umět porozumět čím dál víc a oni za chvíli už taky budou umět reagovat trochu víc, takže to bude lepší fakt. Jinak co píšeš ty, to bych mohla napsat i já, takže se fakt nestrachuj, že jsi divná, je to normální. To šestinedeělí nám ještě chvíli potrvá, tak si držme palce, at jsme v pohodě :). Já Ti je držím moc :). papa

In reply to by Slunko

Díky moc, Sluní - za to, že máš stejný pocity jako já. Tyyy jo, nebýt těhle stránek - člověk se tady tak uklidní, že v tom není sám, že i ostatní prožívají to samý... Věřím tomu, že to bude lepší, jen prostě musíme překonat tuhle dobu, kdy je to chvílemi euforie, jak je to všechno úžasný, že máme ty naše broučky a pak zase ty chvíle, kdy už nevíme, co dělat a jak dál, když brečí, nevíme, jak pomoct a cítíme se neschopně... Sluníčko, měj se hezky a ať si maximálně užíváš Peťulku a těch "blbých" pocitů je co nejmíň. Papa

In reply to by Majae

Máme to všechny stejné..Se Sluníčkem už jsme si koneckonců o tom psaly.. :-)..Taky se obviňuju když jsem podrážděná že malá brečí..mám pocit, že mě ani ráda nemá a pak chledám chyby někde, kde žádné prostě nejsou..Je to normální a jak mi říkala dětská doktorka "víte, oni se nudí a nic jiného neumí, tak křičí"..Je to prý jejich způsob projevu, protože to jinak neumí..Takže ikdyž je nic nebolí, jsou napapaní, přebalení, tak mají občas tendenci stejně křičet. Tyto stránky jsou super - ano..taky mi hodně pomohlo číst, jak jste na tom holky stejně jako já :-)..Už jsem klidnější a to hlavně díky těmto stránkám.

In reply to by ZelaZuzu

přesně tak holky, já taky říkám, nebýt internetu, tak jsem někde úplně jinde, vždyt já jsem 90 % všech informací získala na netu a to povídání tady na webu o těhotentví i o dětech je k nezaplacení, člověk má porovnání, může využít zkušenosti jiných a jak píšete, cítí se lépe když není v ničem sám. Mám tady holky v oblibě čím dál víc, hlavně ty stálice :).

In reply to by Slunko

Ty jo, já jsem taky moc vděčná za tyhle stránky a za vás, holky, stálice :) Jsem tady od poloviny druhého měsíce těhu a vždycky se sem těším, co se dozvím a co je novýho - i když teď už toho času to sledovat moc není ;) Holky, jak to máte, když vám třeba po kojení miláček hend nezabere a začne brečet? Někdy se nám povede zabrat hned - i pomocí dudlíku (už jsem to tady psala do jiné diskuze), ale někdy je to teda nadlouho. Máme ho v náručí v zavinovačce a nosíme ho a drndáme, ale tak si říkám, aby si na to nezvyknul a pak nás tím brečením nevydíral. Jenže uřvat ho nechávat nechci, to mi přijde drastický... Usínají vám mimísci rychle nebo se s tím taky perete? A jak?

In reply to by Majae

tos mi nahrála do karet, já dnes přišla na úžasný způsob uspávání, protože jsem taky často houpala a chodila po celým bytě, aby zabral a pak stejně, když jsem ho pokládala do postýlky, tak jak mu vyndávám ruku z hlavičky, tak se prostě probudí a začne řvát znovu a takhle pořád dokola, takže můj způsob:
dala jsem do postýlky ten obří kojící polštář - miminko normálně leží na matraci, jen má okolo sebe ten polštář, aby se cítil bezpečněji. No a pod něj (kouká i kus nad hlavičkou) dávám deku, která je delší, takže ho tím i přikrývám (nedávám tím pádem už zavinovačku). No a abych ho uspala, tak ho položím na tu deku, zabalím ho a zvednu ho tím, že držím jen tu deku - prostě držím deku jako uzlík buchet, ve které nejsou buchty, ale on - on se tam tak jako schoulí, že za chvílivytuhne a to nejdůležitější, že ho do postýlky už jen vložím, což ani nepocítí, protože mu nevyndávám ruce z podzátylku a zadečku, ale jen ho jemně položím. Nejde mi to moc vysvětlit, tak ti to kdyžtak nafotím když budeš chtít. Dneska jsem to v noci zkusila dvakrát a hned napoprvé se mi to podařilo :). A ted ho mám v šátku a to taky zabere do pár minut a tak ho někdy i s šátkem sundám z ramenou a položím a on spí spokojeně dál...

In reply to by Slunko

Dobrá ráno :) Koukám, že jsme na tom fakt stejně ;) Tak to budu muset taky vyzkoušet Tvoji metodu. Ty máš šátek? Právě přemýšlím, jestli něco takovýho nepořídit. Ješte tady Lucik P. posílala odkaz na vak, tak nevím... http://www.mujeobchod.cz/mimivak-nositko-zaffiro-banan-barevne-pruhy-p-… Penízků není nazbyt, tak přemýšlím, co by se vyplatilo líp, aby se to potom využilo, ale člověk stejně dopředu nikdy neví... Jak se Ti vyplácí šátek? Je to fajn?

In reply to by Majae

já koupila šanami (www.sanami.cz), ale použitý na aukru za polovinu, přitom je jak nový, jsou na ně jedny z nejlepších ohlasů. Oproti vaku má nevýhodu, že se musí pořád vázat, ale zase se dá uvázat velice pohodlně a pevně, takže se s nimi dá chodit i na dlouhé procházky. Babyvak si myslím zatěžuje jen jednostranně, kdežto šátek lze uvázat i rovnoměrně. Na takové nějaké domácí poponášení bych spíš volila babyvak, ale šátek jsem koupila hlavně kvůli výletům v létě a tak. Zrovna ted mi v šátku spinká. Zatím mi to vázání moc nejde, musím to vychytat :)

In reply to by Slunko

Panebože Sluní jak jsi ten šátek uvázala??? Mě to nejde!! Nemůžu tam malou nacpat a mám šílený strach, že jí něco ohnu nebo zlomím :r: ..Přitom už jsem to 4x zkoušela a spolu s manžou, takže mi malou přidržoval, ale málem jsem u toho brečela spolu s malou...Ty ho vážeš do kolíbky?? Já to neumím!!! :§) :§) ...Úvaz udělám, ale neumím tam malou dát a pak to dobře dotáhnout..Jak jsi to udělala???????????????????????????????????????????????????????????????????????

In reply to by ZelaZuzu

zuzu, já s tím také bojuji, někdy 4x převazuju než trefím utažení. já vážu kolébku I. variantu, jen se tam vloží, ale nejde mi moc to ohrnutí šátku přes rameno na fixaci té hlavičky. zatím s tím jen vařím, ale moc se radši nenakláním, bojím se aby nevypadl. na delší časy budu volit určitě jiný úvaz z you tube jak je tu odkaz. trénuj to, já s tím také bojuju, a je stresujícíkdyž do toho řve, ale on pak po půlminutě přestane a už se mu to líbí a často usne. Třeba bych chtěla vázat kolébku III. varianty, ale to mi taky vůůůůůůůbec nejde. ten kurz ai k něčemu opravdu je:), možná mrknu, jestli něco v okolí není...

Dáši tak u mě to bylo nejhorší první týden po návratu z porodnice..Začalo to tím, že si nás taťulda dovezl do zabordeleného a studeného domečku (topíme dřevem a taťka nebyl celý den doma). Byl ale z toho chudáček nešťastný, že nestihl vysát, vytřít a trošku poklidit co za ty 3ny co jsem nebyla doma zabordelil :-)..A to za to nemohl, jen nás nějak z porodky pustili o den dřív, takže utekl z práce aby si pro nás přijel, ale i tak ten binec na mě dolehl..Pak když malá brečela a já nevěděla co s ní..t jsem řvala taky..Teď už je to lepší a už skoro nebrečím - většinou teda jen dojetím, když se na tu naši princeznu podívám :-)..Teď chytám spíš nerva..když malá v noci řve a nejde uklidnit, ale myslím, že po šestinedělí už to budeme mít vchytané a bude dobře :-)

Mně ty psychické výkyvy začaly už v těhotenství, sice se nezhoršily, ale stále přetrvávají.. Možná bych i řekla, že se to malilinko zlepšilo, ale pocity osamělosti mám pořád jen je teď zaháním na procházce s kočárkem, v těhotenství to nebylo ono..:) Alespoň si teď můžu povídat s Beuškou.. Tak ať nás ty stavy moc netrápí..:) Pac..:k:
-----------------------------------------
Silný je ten, co stojí tváří v tvář lidské hlouposti a dokáže mlčet...

tak já prožívala šestinedělí před rokem a u mě to teda fakt trvalo šest neděl :00: , byla jsem podrážděná, smutná, pak to začalo ustupovat a bylo to ok, třeba to u tebe ani tak dlouho nebude, uvidíš, za chvíli to bude fajn, mějte se :a:

Těhotenská kalkulačka

Lunární kalendář pro určení pohlaví dítěte

Uživatelky s nejvíce příspěvky

Vaše fotografie

nevim
Můžu to brát jako pozitivní?
Adopce

Ovulační kalkulačka