Separační úzkost-potřebuju poradit

30.03.2013

Ahoj,potřebovala bych poradit o zkušených matek :s: Mám skoro dvouletou dceru a před čtyřmi měsíci se nám narodila druhá dcera.A problém je v tom že první dcera měla hodně problém se vyrovnat s tím že jsem byla tři dny mimo domov (v porodnici) no a když sem se vrátila tak se odemě nehne ani na krok ani u babičky nechce být která bydlí hned pod námi jen s manželem nebo se mnou.Jinak chytá opravdu histerický pláč a nejde uklidnit klidně se i pozvrací jak opravdu žalostně brečí...A jsou to už 4 měsíce a moc se to nelepší...Tak se chci zeptat ja by jste to řešili vy?Počkali až to samo přejde něbo nějak radíkálněji jenže to se já bojím aby to nebylo ještě horší a neměla nějaké trauma.Děkuji za všechny názory :one:

Kliknutím vložíte smajlíky:

Tak přesně tohle teď řešíme u nás doma...já mám rodit za týden a syn 4rok už s tím bojuj druhý týden...změnil se hodně,nehne se ode mě,nechce být s prarodiči a to je na ně zvyklý a když odjedu byť na hodinu tak mi telefonuje,hystericky pláče,že má o mě strach,kdy přijdeu...manžela odmítá...nechce chodit ven..a řešíme to homeopatikama...už když byl menší tak nám s tímhle homeopatika pomohly...homeopatka mi řekla,že je bohužel hodně citlivý a změnu cítí dopředu a že stresuje tím co bude dopředu...takže teď čekáme,kdy to zabere...ale říkám si,že prostě vydržely jiné děti musí i on...on je na mě hodně fixovaný,protože jsme stále spolu...manžel pracuje částěčně v cizině takže na sebe nejsou moc zvyklí...já být tebou tak to určitě řeším nějakou přírodní cestou,ale malé bych určitě pomohla.protože některé děti se s tím neumí sami tak dobře vyrovnat s těma změnama...a vám to taky ulehčí...vím jak je to hrozné,vidět prcka jak je zmatený a neví si vlastně rady,co se to s ním děje...každé dítě je jiné...a musí se pochopit,co se v něm odehrává...já i když teda jsem z těch jeho scén pěnila...snažila jsem se ho pochopit...a on mi pak i sám řekl,že má o mě velký strach a bojí se,že se mu ztratím...prostě se jim v halvičkách někdy odehrávají scénaře,které by dospělí neuhádli...a radši prcka zbančí,aby dalo pokoje...znám takové...na jednu stranu nechci mít doma hysterku,ale taky se snažím pochopit,že má nejistotu z těch změn,které přijdou...protože slyší až za roh a slyší,co se mluví o příchodu sourozence...chce to hodně pochopení,lásky a nervů to přečka a vydržet...

Ahojda, každé dítko tohle dává jinak na jevo.Dcerka taky těžce nesla že jdu do porodnice.Už když jsem odcházela ze dveří se vším házela, ječela........ bylo mi do pláče.Měla zlost že jdu pryč, cítila že se něco děje ale nedokázala ještě pochopit co a nemá pojem o čase tak že netuší jestli se vrátim......tak že to byl mazec.Když jsem přišla domů ještě 4 měsíce se vztekala, se vším házela , neposlouchala, byla jsem z toho nešťastná ale věděla jsem že je to protože má pocit že je sesazená z trůnu a že už není nic jako dřív.Začala jsem vše dělat tak aby Kačenkja měla pocit že se jí věnuju jako první.Další věc byla, brala jsem si jí do postele aby viděla že já jen v noci kojím a nic víc se tu v noci nekoná. A také jsem jí chválila za vše co udělala správně a ukazovala jsem ji jak by mohla mít brášku ráda.Dnes je to 8.měsíců pryč, jsou děti parťáci a je to príma.Je snimi srnda.Kačenka se občas vzteká, ale tak to je už spíš k vývoji.A vše si užívám.Určitě bych dcerku nedávala pryč.Má strach a ten musí překonat po tvém boku.Držim pěstí ať je vše brzy dobré a možná to spaní v jedné posteli by tvoji dcerku uklidnilo a nebo ať manžel spí s dcerkou v pokojíčku.Manžel to tak děla do dnes, aby Kačenka neměla pocit že je někde sama odstrčená v pokojíčku a musim říct že to je fajn.A až nebude Kristiánek se v noci budit bude s Kačenkou v pokojíčku místo manžela a bude to :) :a:

In reply to by Namba

Děkuji za raduv v posteli s námi spí dost často špatně spala a usínala už od mala.A vlasě to byl asi největší problém když jsem byla pryč,byla zvyklá usínat jen se mnou protože manžel se většinou vracel později.Takže první dvě noci prakticky prý proplakala což mi naštěsttí manžel řekl až když jsem se vrátila domů jinak bych jim z porodnice asi utekla :P Snažím se jí opravdu maximálně věnovat už se taky teším na jaro až budeme veku to bude taky o něčem jiném...takže to prostě nebudu lámat přes koleno a snad se to do třech let spraví aby mohla jít do školky...

In reply to by boruvka6

Jejda , jestli to vše snáší hůř tak být tebou se do školky neženu.Mohlo by jí to ublížit, tedy záleží jestli se tam těší nebo ne.Mojí dcerce bude 3 a tričtvrtě když by měla nastoupit do školky, uvidíme zda jí vezmou ale jestli ne, tak mi to nevadí a nechám si jí doma ještě dýl:-) Ale Kačenka mě hodně mluví o školce a chce tam, ale uvidíme jak se n ní bude tvářit pak. :a:

Hlavně to nelámat přes koleno. Já toto prožila když dcerce bylo 10 měsíců,to jsem si doma a ani u rodičů,kde byla zvyklá,nemohla dojít ani na WC. Tak jsme si o tom hodně povídaly,že maminka jde jen na záchod a nakonec nám pomohlo,že jsme začaly chodit na cvičení,kde se jí moc líbilo a ona se po "kouskách" osamostatnila a po čase jí nevadilo,že mne chvíli nevidí. Teď jsem těhotná a občas se stane,že je v pohodě,ale když mne vidí,že někam odcházím,tak chce se mnou. Ale není to tak hrozné jako když byla malá. Uvidím jak to bude až přijedu z porodnice.

In reply to by Hypermatka

To jsem chtěla slyšet...hučí do mě tchýně že to bude časem ještě horší že si musí zvykat...ale myslím že kdybyh jí ted znovu nechala beze mě nebo manžela bylo by to ještě horší... :00: ale chtěla jsem znát názor i někoho jiného kdo si tím třeba už prošel... :a: děkuji

In reply to by boruvka6

Přesně tak, klid, čas to spraví,
chce to jen dávat lásku. Znám to, mám dvě holčičky věkově od sebe o 14 měsíců, a když jsem se vrátila z porodnice, tak starší měla teploty. Však to je na ně chuděry moc, maminka je najednou pryč, a když se vrátí, tak nějaké miminko s ní, hlavička jim to nebere, jsou z toho nesví, podrážděný.

In reply to by boruvka6

Nenech se zlomit tchyni, je to Tvoje dite, Ty ji znas.. Hlavni je, aby z Tebe citila pohodu co jen to pujde, zadny odtrhavani, to jsou zase komunisticky manyry, aby tahly matky do rachoty, Ty flakej domacnost a valejte a hrajte si spolu - a to doslova dokud se ji neomrzis ;-) Jinak si myslim, ze az vyleze slunicko, bude to taky jiny - parkrat se venku probehne s Tebou a pak bude rada za kohokoliv, kdo ji vezme na hriste, do parku... ;-) rozhodne bych nic nehrotila - nepocurava se, neni zla na miminko, takze to az tak spatny neni - a nejakym lamanim by to klidne mohlo zacit...

Těhotenská kalkulačka

Lunární kalendář pro určení pohlaví dítěte

Uživatelky s nejvíce příspěvky