Sebraný dudlík vers. nervozita

Ahoj maminky, chci se zeptat na váš názor. Syn (30 měs.) poslední týden začal být dost nervozní, tvrdohlavý, nechce poslouchat, vynucuje si, když není po jeho, začne mlátit hračkama atd. Zkouší to především na mě, ikdyž se snažím být důsledná a dodržovat to, co chci. Před týdnem jsem se rozhodla, že mu seberu dudlíka na spaní. Měl ho v poledne a v noci. Naprosto ho zbožňoval, bylo vidět, jak mu chutná, jak si ho užívá. Bez něj ani ránu. Zuby mu sice začaly růst až po roce, ale už jsem to nechtěla prodlužovat. Minulý pátek mu v noci vypadnul na zem, tak jsem ho strčila pod polštář, až se vzbudí, že mu ho dám. NO a on se vzbudil až ráno. Tak jsem se chopila příležitosti a když to vydržel od půlnoci, tak jsem ho sebrala s tím, že vypadnul na zem, sebrala ho myška a vzala si ho ven do díry. V poledne bědoval, kňoural, moc nespal, ale žádná velká scéna nebyla, v postýlce si nestoupal, docela to zvládnul. V noci taky. kňoural asi 5x, odpovídala jsem mu to samé, nechal se ukecat. B+hemm toho týdne se to zmírňuje, zlepšuje, ale nezapomněl, furt ho chce. Z postýlky nevyndavám, nesvítím, jen domlouvám. A te´d se mi zpětně zdá, že je takový tvrdohlavý. Byl vždy, ale ne tolik se to projevovalo. Ten poslední týden je to hrozné. Vzbudí se, chce vyndat, vstanu, nechce ven, lehnu si, chce ven, nebo zase řve, že si sám musí sundat pytel na spaní, bez toho ven nechce, ale zároveň si ho nechce svlíknout a furt to prodlužuje a něco si vymýšlí a mě tečou nervy. Nechce se oblíkat, nebo nechce abych já ho oblíkala, nechce sundat pyžamo, ani na nočník ani na Wc, ale chce už dolů snídat. I kdybych na to přistoupila a vzala ho v pyžamu snídat, což nikdy neděláme, tak zase dole si vzpomene, že sunar si bude šroubovat sám, že sám si případně ohřeje vodu nebo něco jiného a jak to nejde (já nebudu skákat jak on píská), je zle, je scéna, řve, může se zbláznit, sebere mi aspoň uzávěr od láhve, s tím někam mrskne, nebo když mu ho nedám, tak letí do obýváku a sebere hračky a mrskne s nima o skleněnej stůl, div ho nepřepůlí. To je scénka ze včerejška. Tlačit na něj když nechce nemá cenu, diktovat mi nebude, ale pokud nechce, na zadek vůbec nepomáhá, to je akorát horší, to už tuplem to neudělá a ječí celou věčnost, to je víc kontraproduktivní než k užitku. A pak je takovej spíš víc vzteklej, víc zatvrzelej a snad i dělá naschvály nebo víc je protivnej. Od malinka byl pohhodář, hodnej, sluníčko, nezlobil, teď taky. Ale poslední dny, to neznám, jak se chová. Nejsem proti dát na zadek, když je to zapotřebí v některých případech. Ale to se míjí účinkem. Nebo mu povím, že tedy pokud nechce, že až to udělá, tak ať mě zavolá, že budu dole něco dělat. Někdy to funguje se scénkou, jindy vůbec řve nahej nad schodištěm a mám strach, že spadne, takže tam samozřejmě jdu, nemůže tam být sám a stejně to neudělá. Nechci na něj tlačit, nutit ho, čím víc tlačím, tím víc nic nechce, ale nějakým způsobem ho donutit potřebuji, za půl roku půjde do školky, tak byh ráda, aby v té samostatnosti postupoval dál a dál, i kdyby pomalinku. A na to, abych měla klid a rozkazoval co a jak bude podle jeho, na to nepřistoupím. Ale zase ho nechci mydlit a nebo si nechat skákat po hlavě. Si říkám, že to snad přejde, že je to spojené s tím dudlíkem. V noci spával od 20 do 8 a te´d spí míň klidně a o hodinu méně. A přes poledne spal 3 hodiny, teď vůbec a nebo jen chvilku a pak si hraje v postýlce nebo jen leží a povídá si s plyšákama. Tak je možná sám nevyspalej, tudíž nervozní, protivnej a třeba přetaženej. Nevím. Co si o tom myslíte? (omlouvám se za delší čtení). :a: