Samota

Ahoj, to mě mrzí...Je to asi těžký, když má dvě práce a nejste spolu ani o víkendu. A ono se toho teď na konci těhu nedá ani moc co dělat... Ale s těmi přáteli máš pravdu.... Já mám sice kamarádky starší- 25-30let, ale děti nemají. Já jsem z té party první a začínám to taky pociťovat...Než jsem otěhotněla, dělala jsem trenérku v karate. Byli jsme tam velká parta, známe se už 15let. Ze začátku super, všichni mě podporovali, pořád volali a psali, ale teď to nějak utichlo. Vždycky se podívám na FB a vidím nové fotky z plesu, oslavy nebo jiné akce, na které byli a nikdo mi nedal vědět. Já vím, že bych stejně nešla, ale aspoň zmínit by se mohli....

Ahojky,
jako bys mi psala z duše. Náš taťka teda není pořád pryč, končí v práci kolem 17hod, takže většinou kolem 17:30hod je doma, ale co se týče těch kamarádek, tak mám naprosto stejný pocit. Zrovna včera jsem měla kvůli tomu takovou blbou náladu. Navíc to čekání na den D mě už taky nebaví, termín mám sice až za 3 týdny, ale už mi to přijde nekonečný. Hlavně teda ty nálady jsou hrozný. Pořád si říkám, že až se malý narodí, tak si tak sama připadat nebudu a on bude pro mě to nejdůležitější.

Nevěšte hlavu nikdy nezůstanem sami mě se též dvě kamarádky stěhují přítel začal chodit na přesčasy ať máme penízky a mě je z toho na :sick: taky mám plnou hlavu jen těhotenství maminkování a miminkování a moje kámošky mě tahají na pařbu do hospody vůbec jim to nedochází už sem se naštvala a řekla jim to na plnou hubu že si ráda pokecám ale že už mě nazajímá kde s kým co a jak!!! No a některé to pochopily a některé do teď ne :D hold to si nevyberem

Ahojky já to mám zrovna taky tak, bydlím na vesnici, která má 30 obyvatel, tudíž tady žádnou kámošku nemám. Je mi 23 let a když to tak zhrnu tak nemám kamarádku ani o dalších 50 km dál. Jsem hold sama, ta která byla ještě před pár měsíci nejlepší a které jsem věřila a těšila se, že mě bude v těhotenství podporovat mě zklamala. A tak se nemám komu vypovídat, občas mi chybí společnost lidí. Manžel tráví teď v zimě celé dny u PC...a jelikož se přestěhoval za mnou všichni jeho kamarádi na něj nějak zapoměli. Kolikrát je mi i do breku. Už jsem přemýšlela kde nějakou spřízněnou duši najdu, ale nevím....

Tak to dobře znám! To mám teď taky a to nejsem těhotná! Snažíme se o mimi, ale stačí bohatě, že bydlím s drahým a plánujeme rodinu! Najednou se mi všichni vyhýbají, protože mám to svoje jisté a přece mě nebaví, že jdu někam a holky tam balí chlapy... To si řeknou za mě a nechají mě doma :-(... Když jsem byla naposledy těhotná (bohužel jen 11 týdnů) a věděla to vlastně ve třetím týdnu, tak mi taky připadalio, že se všichni odtahují...Ale to bylo jen v mé mysli! Zkus třeba najít koníčka... Pilátes pro těhule, nebo začni plést:-)... Jestli jsou kamarádky opravdové, dojde jim, že nejsi těď nějaký hybrid, že prostě jen budeš maminka...A nebo se na ty kámošky, co na náš kašlou vykašlem taky! Chlapy necháme chlapama a půjdeme kamarádit SPOLU :-D... Kdy mám přijet? :-),.....Nezoufej a s kamarádkama si promluv. A s tím polenem, co máš doma taky! :-)

Ahojky,neboj se,je to normální.Já to taky tak cítím.Přestěhovala jsem se do města kde kromě přítelovi rodiny nikoho jiného neznám,kamarádky jsou daleko.Přítel budto v práci nebo s klukama.Mám 3 měsíční holčičku,tak se těším že začneme spolu někam chodit a seznamovat se s maminkama nebo mě z toho už taky hrábne.Předtím člověk chodil do práce,tak mi to tak nepřišlo.A odkud jsi?

No taky si tak někdy přijdu. Malému je půl roku a už před nějakou dobou jsme se odstěhovali na vesnici. Když jsme chodila do práce, tak to bylo super, že jsem se z toho blázince vracela domů do klídku, ale teď mě to tu někdy pěkně sere. Když chci pokecat, tak se vypravujeme na cestu do města jako na půl roku na severní pól, kolikrát jsem unavená, jen si to představim. Kámošky jsou v práci, jsou bezdětné a ta nejlepší mi nedávno řekla, že si asi stejně nebudeme mít co říct :-( Totálně mě dostala. Tak nějak jsem od svého okolí očekávala více soucítění se mnou a více nadšení naším bobánkem. Manžel je v pohodě, ale když má službu, tak je celý den pryč, tak mi už pak večer z toho cvaká. Mám teď nějakou zimní depku, doufám, že se to zlepší se stoupajícími teplotami.

Ahoj, u nás je to stejný. Já jsem se synem (16M) doma a manžel běhá do práce a z práce zase po schůzích. Takže se potkáváme akorát tak mezi dveřma. Taky si připadám dost osamělá, kamarádky děti nemají a chodí do práce nebo se věnují partnerům. Jedinou opravdovou přítelkyni mám až v Praze (já bydlím v Ostravě), takže se vídáme tak 2krát do roka. Tak koukám po nějaké prácičce, abych se odreagovala a přišla mezi lidi, ale zatím jsem nic vhodného nenašla. Taky se snažím najít nějakou maminku, co je na tom podobně jako já, ale zase je to dost těžké dneska si budovat nějaké opravdové přátelství.

vůbec v tom nejsi sama.Já měla zrovna depku dneska.Mám 19měs.syna,ale připadá mi,že jsem na vše sama.Přítel je bud v práci nebo se věnuje koníčku,ale jinak je skvělej táta.Když má chvíli času,tak je unavenej.Takže většinu času trávím s malým sama.Kamarádky se mi odstěhovaly,takže vypovídat se můžu max.mamince.Ale ta taky nemá moc času,pořád je v práci.Jinak jak píšeš ty,taky na mě všichni prděj.Musíme to zvládnout a taky zvládnem:-)