Rodičovská škola

V lidském životě je několik zásadních milníků,v šesti letech se jde poprvé do školy,v patnácti letech obdrží člověk občanský průkaz,v osmnácti dosáhne plnoletosti...Já jsem se právě ocitla u jednoho z nich.
Jistě mi dáte za pravdu,že narození dítěte je ten nejhezčí zážitek v životě.Ovšem s narozením dítěte přichází i nezměrná odpovědnost.Vlastně ještě před jeho narozením nastupujeme do školy :-)Už když o něm přemýšlíme nastupujeme do 1.ročníku.Přemýšlíme jestli už jsme připraveni,jestli ho dokážeme zabezpečit.Potom začneme kupovat vitamíny,ovulační testy,čteme možné i nemožné,jak na to,aby se to co nejdříve podařilo a my otěhotněli.Když to nejde,navštěvujeme lékaře,bereme léky a trpělivě(někdy i netrpělivě)trpíme:-)Jako ve škole.A potom příjde zkouška a my jsme těhotné-obstály jsme.A jedeme dál.Nastupuje strach,aby bylo všechno v pořádku,miminko se udrželo,vyvíjelo a bylo zdravé.Chodíme na ultrazvuky a někdy i dost nepřjemné testy.Někdy si musíme dáchnout a poležet si i pár dní v nemocnici.Čteme nespočet knih a stránek na internetu,abychom zjistily,co nejvíce informací a byly tak připraveni na jednu z hlavních zkoušek.Ke konci nespíme,přejídáme se :-),sotva se valíme a přejeme si,aby už jsme měli miminko,co nejdříve u sebe.A pak to příjde.Bolesti,svírání v žaludku,strach,jako před zkouškou ve škole.Druhý pokus nemáme,takže to prostě nějak zvládnout musíme:-)A je tu porod.Křičíme,hekáme, některé mají méně štěstí a dost u toho trpí.Ale nakonec tuto zkoušku zvládneme.No a teď nastupujeme rovnou na vysokou:-) První noci,kojení(jeden z nějtěžších předmětů),koupání,manipulace s miminkem,zvykání si na sebe.Tohle někdy musíme opakovat a opravovat,jako ve škole.Nakonec se ať už jakkoli dopracujeme k oboustranné spokojenosti.První zub,první teplota,stále strach,spaní, jezení,pořád dokola.Plazení,lezení,první krůčky,učení na nočník....A my máme čím dál větší radost,jak nám to studium krásně jde.Potom školka,časté nemoci,někdy vzpoura našeho potomka :-) a ani se nenadějeme a jde do školy.Teď studujeme oba,takže známky,chování,party,kouření :-) a pořád obavy,jestli děláme všechno správně.Jestli se od začátku správně podílíme na vytváření osobnosti a zjistíme,že to mění i nás.Dopouštíme se toho,čeho se na nás dopouštěli naši rodiče a slova,co jsme bezesporu používali-"to svým dětem nikdy nebudu zakazovat,dělat,říkat"najednou získají úplně jiný smysl.Dělat a říkat je totiž budeme,protože se už na svět nebudeme dívat očima dítěte,ale očima rodiče.A když překonáme veškerá úskalí puberty a naše dítě docílí dospělosti?Stále ještě nemáme dostudováno.Nespíme,když jede někam na noc,aby se dobře vdalo/oženilo,aby bylo v životě šťastné,hlavně zdravé a nic mu nechybělo.A aby se i naše děti dokázali dobře postarat o ty svoje.A další a poslední zkouška v naší škole je,když se naše děti zajímají o nás.Naše role se otočí.My budeme staří,nemocní,možná budeme potřebovat měnit pleny a utírat pos.. zadky,jako potřebovaly na začátku naše děti.Budou to všechno trpělivě dělat,starat se o nás,krmit nás,přebalovat,otáčet z boku na bok,abychom neměli proleženiny a bát se o nás a budou nám nablízku,až se naplní náš čas a my budeme odcházet.A teprve teď jsme dostudovali a dostaneme vysvědčení.Vysvědčení života.A pokud si můžeme říct,že jsme vedli dobrý život a svým dětem jsme dali,to nejlepší co jsme mohli a co bylo v našich silách(přece jenom,ani ve škole to nejde každému na jedničky),tak jsme nepropadli.A vyhrali jsme!!!!!!!!
Co napsat na závěr?Hodně úspěchů a i toho štěstí při výchově vašich dětí.Ať dojdete úspěšně až nakonec.