Revize - proč se to děje?

snad hůř než já,jsem si myslela.Dokonce mě tenkrát napadl,že mě to tak nebolí,jako jeho.To ještě nevěděl,že to všechno teprve příjde.Dokud jsem nebyla znovu těhule,bylo to se mnou hozný.Pak přišlo krvácení,to si myslel,že to bude dobrý a jen jsem mu napsala,že mě čeká zase revize,už mi hledal novýho :*8*: Jsem ted od něho na 5 dnů pryč,u své rodiny na Moravě a člověk ma čas sám přemýšlet a probírat se tím.Jestli jste četly,co už jsem tu napsala,že se k němu momentálně nedokážu přiblížit,je mi po něm hodně smutno. :\\: Ale jsem ráda, nějaký to odloučení jsme potřebovali.A pak se uvidí,jak to bude dál.Vyšetření,výsledky..a snad už nebudeme muset řešit to špatný,čím se už zabývame 9 měsíců.

s tim,ze to dokaze pochopit nejlepe ten,kdo to zazil,tak naprosto souhlasim a priznam se,ze se o tom bavim uz jen s holcinama,ktere to zazila,prooze s nikym jinym to opravdu nema smysl..Mam kamosku,ktera otehotnla hned a dnes ma krasny 2deti a vidim na ni,citim,ze nema ani tuseni o cem mluvim a jen si neco predstavuje..Ano,rozumi,chapou me,lituji,ale ve sve podstate nevi vubec o cem mluvim.Ono se zbytece nerika,ze prozita skutecnost je neprenosna a nei mzne ji popsat dokud ji covek nezazije..Moc me mrzi,ze mas zova dnes den terminu porodu..Ja ho mela 15.6 a ten den jsem byla uplne v prde...Byla jsem vztekla na manzela a na vsechny amanzel samo,ze ani netusil,zemam dnes termin a ja nemela silu o tom muvit jak se mi porad draly do oci slzy..Je mi lito,slunicko,ze se dneka cits tak mizerne..Jasne,ze clovek mus vstat a zase jit dal,protoze ona jina moznost tady ani neni a nexistuje,ale bolest je velka a chce to cas..Tehulek,ze je vsude milion?Mi povidej..Kolikrat jdu po ulici a vidim dalsi a dalsi..Moc jim to preju,neni to o tom,ale zaboli to pekelne a nahodim svuj usmev s horkosladkou chuti,ktera nejde popsat a sama vis co myslim... Slzy se mi derou do oci takycasto a snazim se je rychle polykat,aby manzel a niko nevidel..Mas pravdu v tom,ze kdo ma alespon jedno ditko z doma,tak je to lepsi to snaset..Ano,mas pravdu..Mam doma 3lete a jak se nam to talo,tak ditko melo 2roky a prave to ditko me postavilo znova pomalicku na nohy,ale i tak mi ver,ze jsem prosla ve sve dusi peklem nad ztratou dalsiho ditka a dnes po 10 mesicich to porad moc boli a neprestane dokud zase nenajdu //..Uz se snazime 7mes.a porad nic..Dnesek je pro tebe den velkyho smutku a uplne citim ak se citis. :( .Je mi to lito.. :( .Drz se!! :k:

Ted tu mám pocit, že mi mluvíš z duše. Je to opravdu tak, že kdo nezažil neví. A tady na stránkách je tolik holek co zažili. Jak už jsem tu psala. Sice se v tom asi víc šťourám, ale zase mi některé svou bojovností dodáváte odvahu skočit do toho znovu. Pořád se to ve mě tak míchá. Jeden den nahoře, druhý dole. Ale to bude, jako u všech, dokud nebudou nejen //, ale i první trimestr za námi (tedy alespoň za mnou). Přeji to opravdu všem, aby se zadařilo. A i u těch těhulek se snažím si vždy říkat, že nevím, čím si prošla než otěhotněla. Ale bohužel ne vždy to zabere. Ne, že bych jim podrážela nohy :) ale nemůžu se na ně nějak dívat.
Já bych chtěla, aby všechny co si to tak přejou byly teď hned těhotný a ty co děti nechtěj neotěhotněly. Tak by to bylo spravedlivé...

Je to asi všude stejné. To první partner obrečel hned u doktora, když jsem mu řekla, že už netluče srdíčko,a le za pár dní ho to přešlo. A u toho druhého to skončilo dost rychle, takže to byl sice smutný, když jsem řekla, že je to v pytli a že ráno jedem do nemocnice, ale to bylo vše. Sám přiznává, že se určitě musím cítit strašně a že to chápe,a le že on to bude řešit, až po výsledcích. Nechce se stresovat, že to třeba nepůjde, dokud to neví na 100 %. Prostě to ty chlapy mají lehčí, neřeší samý možná a kdyby (teď jsem si vzpomněla na Samotáře :s: ) Ale taky to mezi náma vřelo, než sjme si promluvili o tom, že já jsem se s tím nesrovnala a nesrovnám dokud se nepovede mimčo donosit. Pan doktor Madar z UPMD v Podolí říkal, že příště si jen musím říkat, že se rodí ve 40. tt, ne v 10., tak doufám že to zabere ;)

je mi lito,ze se to podepsalo na vztahu s tvym partnerem.. Ja to zazila jednou a uz to je10 mes.a porad nejsem ani z daleka v pohode a uz je mi trapny o tom s kymkoliv mluvit at porad nefnukam,ale citim to taky jako obrovskou bolest a to jsem to nezazila dvakrat,ale "pouze"jednou a stacilo.. Naprosto ti rozumim jak pises,ze za partnerem ted nedokazes jit,pohladit ho ac vis,ze by ho to potesilo..Moc dobre vim jak to nejde..Clovek i kolikat chce,ale proste to nejde..Stojis na miste,nedokazes se hnout...Musis!!Kvuli diteti!!!To bylo to jedine co me dokazalo vratit k zivotu..Bolest nezmizela ani nahodou,ale touha,aby bylo nase tehdy 2lete ditko stastne a jeho pocity,jeho zivot jsem postavila pred ten muj a co se mi honi hlavou je jina vec..Veta,maminko,nebud smutna,miluju te...me polila zivou vodou alespon pro nej a je to dobre... Dodneska si rikam proc se to stalo,kde jsem udelala chybu..Rikaji vsichni,ze je to normalni,ze se to deje velmi casto,ale pro me to byla totalni propoast do hlubin.. Lenulko,drz se.. Nevim co vic bych rekla..Preju ti konecne to stesti!! :h:

jsi hodná.už by se to mělo vážně obrátit.Ještě to bude chtít čaš.Čeká nas genetika,pak vysledky a pak se uvidí.Díky za to,že už půjdu do práce,po 2 měsícíh a trochu mi to uběhne.Máš doma toho prcka,tebe má co držet.Já už to dítko mám pěkně odrostlý,už mě nepotřebuje.Užívej si to!!Děti strašně rychle vyrostou.

na to co jsi psala,tak na to neni orict..Je mi z toho do place... :r: Jsi bojovnice jako hrom a obdivuju te a zaroven strasne moc drzim palecky!!!Pisu,ze jsi bojovnice,ale ja vim,ze cloveku stejne nic jineho nezbyva nez bojovat a zase jen bojovat... Preju ti stesticka plno naruc :w: :w: :w: :h:

No,je to tak asi všechny tady musíme zatnout zuby a bojovat...jen je to prostě někdy moc těžké..vzchopit se jít dál...
Tobě taky moc a moc štěstíčka!!! :one: