radosti a starosti.
Ahoj holky, před 2 dny jsem zjistila, že jsem opět těhotná. V prvním momentu, jsem měla tep snad 250 za minutu :-O. Posléze jsem se začala těšit jako manžel :). Ale ted začínám mít zase obavy jako jsou: Zvldánem to všechno? Finančně i psychicky? A jak to přijme máma, která očekávala odemně nejdříve kariéru a až pak rodinu? Jak bude reagovat náš 2,5 letý syn? A co teprve můj věk teprve 23 let a už čekáme druhé dítko, v dnešní době kdy je móda čekat dítě i ve 40ti letech. Náš první syn měl všechno nové a krásné, užívala jsem si nakupování a tu radost :), ale obávám se, že druhé už nebude mít tolika kočárků, drahých oblečení a hraček. Achjo. Tak to na mě všechno padlo. Manžel je úplně jiného názoru, těší se. Jsem ráda, že jsem si sem mohla vylít srdce :) trocha to pomáhá. Děkuji přeji hezký den Lucie a Marcelíček (2,5)
In reply to by anonymous_stub (neověřeno)
Nemyslím si, že by to nějak tomu dítěti vadilo nebo podobně :) Taky jsem kupovala lamaze, a v podstatě si s tím vubec nehral, jenom ozdoby kočárkua postylky. Je fakt, že až při druhým si člověk uvědomí, co je vl. důležité a co není. Asi jsem potřebovala aby mi to někdo napsal :) :) a konečně si to uvědomila:)
děkuju za podporu :). Jsem ráda, že se najdou i lidé, kteří umí takhle zvednout náladu :-* Budem si muset holt zvyknout na to, že nebudem mít všechno, ono to možná ani není na škodu, budem si všeho pak vážit více :)...Ale za to budem mít o jednoho člena rodiny více :) doufam, že to bude holčička :)
já myslim, že nejni důležitý jestli to dítě bude vyrůstat v luxusu, ale spíš jestli ho budete mít rádi. Jinak mě je 20, čekam první miminko, rodiče ode mě taky očekávali, že budu spíše vysokoškolačka s dobrou prací a potom až rodina. Měla jsem přitele, tenkrát jsme spolu byli rok a půl a on mě ještě před těhotenstvím ujištoval, že vše finančně zvládneme (neměli jsme žádné ušetřené peníze, on byl nejdříve nezaměstnany a potom měl práci za 11 tisíc měsíčně), sliboval že si kdyžtak najde i nějakej vedlejšák aby nás uživil, no a tak jsem otěhotněla, já i přitel jsme se na miminko těšili, byl se mnou dokonce na ultrazvuku a chtěl si mě vzít. Problém nastal ve 25. týdnu těhotenství, bezdůvodně na mě začal řvát, používal vulgární slova a pak mě fizycky napadl(mlátil mě do hlavy a pokousal mě na obličeji) a mimi jiné začal vyhrožovat že mi dá takovou ránu do břicha až to miminko zabije, tak jsem ho vyhodila a utíkala k rodičum. Dneska ani nejeví zájem a dokonce mi napsal, jestli jsem mu už rozebrala skřín(jsem ve 27.týdnu). Ale abych neodbočovala, rodiče mojí situaci pochopili, pomáhají mi, jak psychicky, tak i finančně a věřim, že i tebe rodiče pochopí a co se financí týče, tak budu mít nárok na čtyřletý rodičák a pochybuji že budu dostávat nějaké alimenty a přesto se na miminko strašně moc těšim
In reply to já myslim, že nejni by blankasi
:-O to je teda strašné, ze začátku to vypadalo tak nadějně že. Ještě, že existují rodiče, kteří takhle pomůžou. Moc ti držím palečky at už je jenom lépe :). A děkuji za upřímnost :)
neboj se to zvládneš,navíc máš mezi prcky pěkný věkový rozdíl,maminky život ot není,to neřeš a když se manžel těší tak to zvládnete,udělá všechno pro,taky budeš nadšená až se s tím srovnáš,já měla první v 18,druhý v 22 a ted je mi 35 a mám ještě jedno a je to to nejhezčí co jsem mohla zažít
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
In reply to by anonymous_stub (neověřeno)
Nemyslím si, že by to nějak tomu dítěti vadilo nebo podobně :) Taky jsem kupovala lamaze, a v podstatě si s tím vubec nehral, jenom ozdoby kočárkua postylky. Je fakt, že až při druhým si člověk uvědomí, co je vl. důležité a co není. Asi jsem potřebovala aby mi to někdo napsal :) :) a konečně si to uvědomila:)