Pubertacka mamou

Lenka si původně představovala svou budoucnost trochu jinak, ale osud její představy trochu pozměnil. Chtěla studovat, najít si dobře placenou práci, něco dokázat a místo toho se všeho musela vzdát. Ale i tak to stálo za to.
Puberťačka mámou
To, co se stalo Lence není nic zvláštního a děje se tak dnes a denně. Mladé dívky se shánějí po povyražení, dobrodružství, anebo jen naletí na hezká slova. Na den, kdy tahle mladá slečna slavila sotva 16.narozeny, asi nikdy nezapomene. Zůstala jí nejen vzpomínka. Svůj osud vám Lenka vylíčí sama.
Oslava skončila až k ránu
„Pamatuju na to jako dnes,“ říká Lenka. „Musela jsem rodiče hodně dlouho přemlouvat a přesvědčovat, aby mi dovolili jet s kamarádkami na chatu k Máchovu jezeru a oslavit tam moje šestnácté narozeniny. Vzhledem k tomu, že jsem do té doby nikam moc nechodila a když už jsem někam šla, přišla jsem vždycky včas, nebyla představa oslavy tak úplně nemožná. Byla jsem zodpovědná a neměla jsem žádné problémy. Rodiče povolili a dokonce mi oslavu celou zaplatili, což jsem vůbec nečekala. V pátek odpoledne jsme s holkama sbalily věci a odjely vstříc novým zážitkům.“ „Ani jsme pořádně nevybalily. Vzaly jsme plavky a šly se koupat. U jezera jsme potkaly o pár let starší kluky a celkem rychle se seznámily. Jak už to tak bývá ani jedna z nás jsme si nedělaly s ničím starosti, proč taky, že? Byly jsme mladé a vůbec nás nenapadlo, že by se mohlo něco stát. A tak jsme se domluvily, že se večer sejdeme a půjdeme slavit na diskotéku. Kluky jsme si pěkně a bez hádek „rozdělily“. Mě se líbil Roman, byl to sice takovej frajírek, ale krásnej. Bohužel to byl taky pěknej prevít! Jenže, kdo to mohl tenkrát tušit. Pilo se a hodně, slavilo se a tančilo. Každá z nás odešla se svým novým objevem. Jen holky si „užily“ bez následků.“

Pane bože, jsem v tom!
„Asi nemusím dodávat, že jsem skončila u Romana ve stanu a prožila s ním krásnou noc. Možná vás napadne jak jen jsem mohla být tak nezodpovědná a bez ochrany se vyspat s cizím klukem. Opila jsem se, byla jsem zvědavá a hlavně uvěřila tomu, že poprvé se nemůže nic stát. Dneska mi to přijde k smíchu, jak jsem byla hloupá.“
Když jsme odjížděly oplakala jsem to, ale vyměnili jsme si s Romčou čísla a slíbili si, že se zas brzy uvidíme. Věřila jsem tomu, že je to moje osudová láska. Jenže dny a týdny plynuly a Roman nepsal ani nevolal. Byla jsem z toho nešťastná, skoro jsem nejedla. Nakonec to vyvrcholilo tak, že jsem ve škole na záchodech omdlela a probrala se až v nemocnici s otřesem mozku. Po probuzení na mě čekalo ještě jedno překvapení. Doktor se mě zeptal jestli vím, že jsem v jiném stavu. Zůstala jsem na něj zírat jak blázen, pochopil, že jsem o tom neměla ani tušení. Hlavou mi létaly myšlenky rychlostí blesku - máma v šestnácti? Proboha
Netušila jsem jak na to budou naši reagovat. Jednou jsem někam jela a hned to dopadne takhle. Myslela jsem, že mě přetrhnou! Jenže naši se zachovali naprosto skvěle a to i přesto, že Roman se na mě vykašlal. O potratu nepadlo ani slovo. A tak se mi v dubnu narodila malá slečna Deniska a stala se miláčkem rodiny. Neříkám, že to bylo jednoduché, nebylo. Nebýt našich, hlavně mámy, která odešla z práce, nezvládla bych to a možná bych se musela Denisky vzdát. Nikdy jim to nebudu moci dostatečně oplatit:“