Prosba
Ahoj holky. Dnes jsem se zaregistrovala, protože jsem čerstvá těhule a když jsem pročítala deníčky ostatních, zjistila jsem, že se tu dá nasbírat spousta informací od zkušenějších. Ty ocením, protože se ve mně mísí pocity radosti a strachu. Zajímá mě vývoj těhotenství, teď momentálně druhý měsíc. Jak vám bylo ve druhém měsíci? Druhý dotaz je ještě hudbou budoucnosti, ale myslím, že bych na tom měla začít pracovat zlehka zavčas. Mám panickou hrůzu z porodu. Není to strach z neznáma, který prožívá asi každá, kterou to čeká poprvé. Je to fakt velký strach. Nelze být úplně bez informací, ale čím víc si o tom čtu, tím víc se bojím...
In reply to Měla jsem první dítě ve by KatkaD
Tak to jsme na tom stejně, i mně je čerstvě 28. To jsi měla teda obříky! Máš můj obdiv. Chtěla bych tomu nechat volný průběh, a druhou stranu mě to zajímá a nechci být neinformovaná, ale když si o tom čtu, děsí mě to. Jak už jsem zde několikrát psala - snad se to nějak ustálí a postupem času nebudu ten strach tolik vnímat... aspoň ne v průběhu. Na konci zřejmě určitě.
In reply to Tak to jsme na tom stejně, by k.a.r.i.n
Já jsem si od kamarádky půjčila knihu o mateřství. Náhodně jsem ji otevřela, paní na obrázku zrovna rodila, hlava už byla venku, vše bylo opravdu velmi reálné. Já jsem byla v první třetině těhotentsví a tohle jsem opravdu vidět nechtěla:)) Knížku jsem zavřela, vrátila a tím má příprava na porod skončila. Naštěstí nejsem moc hysterická, tak jsem na to spoléhala, že když budu poslouchat doktory, tak to proběhne co nejlépe. Neříkám, že by porod byla pohodička, ale v rámci možností to proběhlo dobře.
Nejdříve si potřebuješ zvyknout na ten pocit, že jsi těhotná a pak už to bude všechno dobrý. Já jsem pokaždé otěhotnět chtěla a když jsem se koukala na dvě čárky na testu, tak jsem si říkala, jestli jsme ještě neměli počkat. Nervozita k tomu prostě patří.
Kdyby se cokoli dělo, tak se ozvi, tady je spousta holek ( já taky), kt. ti rády pomůžou.Katka
In reply to Já jsem si od kamarádky by KatkaD
Tak to jsme na tom úplně stejně. Na obrázky nebo videa se raději nedívám, k pocitu strachu mi stačí jen slova. Zkouším teď na to nemyslet a mít na zřeteli spíš to, že jsem na úplném začátku a že je to daleko. Trochu mě to uklidňuje... dočasně... :-)
Na pocit těhotenství pořád ještě zvyklá nejsem, dnes jsem dostala těhotenskou průkazku a pořád na ni koukám a nemůžu uvěřit tomu, že je MOJE. :-) Pocity se zkrátka hrozně mění..ale díky bohu převažuje radost.
Díky za podporu!
In reply to by anonymous_stub (neověřeno)
Asi jo, já pořád doufám, že s těmi přibývajícími pocity se to otočí i ve mně a radost zvítězí. :-) Je to všechno hrozně nové, sama tu informaci pořád ještě zpracovávám. Asi je to i tím, že jsem to nečekala, je to překvapení. Ještě než jsem se to dověděla, tak jsem pořád tvrdila, že si připadám na mimi ještě moc mladá a nepřipravená, že je ještě čas atd. atd.... a teď se najednou dozvím, že jsem v tom. Z čista jasna, bez plánů... Holky, který to plánovaly, to asi berou jinak, protože je to to, co si přály. Já bych určitě neměnila, jsem taky moc ráda, jen je to zatím hodně čerstvé a jak jsem psala - pořád to zpracovávám... :-)
AHoj Karin, gratuluju k šťastné novince :-) Tady se opravdu dozvíš hodně věcí co tě zajímá, holky odpovídají jako divý ;) Zaujalo mě co píšeš o porodu a strachu a musím ti napsat, že i já jsem se bála, ale pořád jsem si říkala že přece jsem ženská a jsem na porod uzpůsobená od přírody, tak to přece musí proběhnout dobře :-) A taky že jo. Sice jsem byla při kontrakcích docela vykulená protože mi všichni říkali že to bude trvat dlouho než dojde na samotný porod, ale nakonec to byl docela fofr, tlačila jsem jaksi automaticky, vlastně to tlačení mi dost ulevovalo od bolesti bylo to příjemný, a pak když malej ze mě vylezl, to byl táááák nádhernej pocit, že na to do smrti nezapomenu a hned bych šla rodit znova :c: Je to báječný, když tak urputně tlačíš a pak uvidíš to svoje mimi, to se nedá popsat to se musí zažít. Tak to moc držím palce ať máš celé těhu v pohodě a porod taky a hlavně zdravoučké miminko :a:
Ahoj,vůbec se neboj,je to naprosto přirozené,není procházka růžovým sadem,ale dá se to,podívej kolik holčin tady má více dětí,kdyby to bylo tak hrozné,tak do toho nejdou. Já jsem rodila předčasně o 3 týdny,trvalo to 14 hodin a vůbec se mi to nelíbilo,ale těd postupem času,to nebylo tak hrozné. Samotný porod je děsný fofr,a ani nemáš moc času přemýšlet jestli to bolí,nebo ne. Fakt se to dá zvládnout a hlavně ten pocit co tě pak čeká je nezapomenutelný!!!!Dodatečně gratuluji a užívej si to....
In reply to Ahoj,vůbec se neboj,je to by pavluskapej
Díky. Fakt fofr? Mně to zase z těch různých příspěvků připadá jako věčnost..hlavně první doba porodní, kdy se nesmí tlačit a bolí tě to a jen čekáš kdy to konečně přijde.... :-(
vítám tě mezi těhulky ;)
u mě je to třetí těhu a zatím se porodu nebojím,jako spíše cesty do porodnice,abych dojela celá a nerodila někde jinde :00: porod snad přežiju jako ty dva předtím!!!
No a jinak u holek jsem žádné problémy neměla během těhu,prostě nebýt narůstajícího pupíku a kil,bych nevěděla,že jsem těhule,ale teď čekáme KLUKA :qu: a od začátku je jiné,bylo mi zle a celkově to prožívám jinak!!!
In reply to omonka by k.a.r.i.n
oba jsem měla rychlé a bez nástřihu+šití ;) teď si myslím,že to brnkačka nebude a u každé jsem začínající porod měla jiný!!U první mi praskla voda a dojela jsem do porodnice tak tak :00: a u druhého mi píchl dr vodu a malá lezla hned po tom :one:
takže se neboj,vše bude v pohodě,není čeho se bát,zvládly to jiné ty taky :one:
a že čekáme KLUKA???jsem moc šťastná :qu:
In reply to no já si ani na jeden nemohu stěžovat by omonka
Uf, už je ta slova nástřih a šití mi stačí ke vztyčení všech chlupů na těle... :-( Já jsem taky zvědavá co to bude. Všichni okolo by chtěli kluka, protože sestra má dvě holky. Byla by změna. Ale pořád se tak trochu bojím, abych to všechno nezakřikla. Do třetího měsíce údajně není nic stoprocentní a může se cokoli stát... doufám, že to nebude můj případ. Mám pocit, že se zbytečně všeho bojím místo abych se radovala. Ale už jsem taková, beru všechno přehnaně zodpovědně a mám tendenci se na všechno dívat z té horší stránky. Tudíž v tomto případě spíš převládá strach nad radostí a to mě štve. Snad se to změní...
In reply to čím více budeš řešit strach by omonka
Asi jo, měla bych se hodit víc do klidu. Někdy v klidu jsem a hrozně se těším, ale hned zase dostanu strach... Uvidíme, snad radost zvítězí. :-)
In reply to Asi jo, měla bych se hodit by k.a.r.i.n
musíš myslet na miminko,tomu tvůj strach nedělá dobře :\/: věř si trochu,ne????jednou jsi do toho šla,tak musíš dobojovat až do konce :one:
bude to dobré uvidíš!!Pohlaď si bříško a zapomeneš na strach ;)
Krásný večer a ať ti je tady s námi dobře a jistě ti všichni rádi poradí,jen se ptej :one: :a:
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
Měla jsem první dítě ve 28 letech a taky jsem si připadala nepřipravená. Ale jak může být člověk připravený na něco, co nikdy nezažil? Myslím, že tyhle pocity jsou naprosto přirozené, pokud bys to takhle neměla, tak bys asi byla divná. Mít dítě je krásné, ale taky je to velká zodpovědnost, je jen v pořádku, že si tohle uvědomuješ. Taky jsem se porodu bála, hlavně toho druhého, když už jsem věděla, co se bude dít. První syn měl 4,35 kg, tak mi bylo jasné, že ani ten duhý nebude malý( nebyl, 4,63kg). Ke konci těhotenství jsem se už těšila, byla jsem neohrabaná, bylo mi špatně a kluci mi opravdu se svojí velikostí dávali dost zabrat. Tak jsem si říkala, že to bude jeden den, kt. nebude moc příjemný, ale pak budeš mít mimčo na rukách a v tu chvíli na to všechno zapomeneš. Holky mají pravdu, nikoho se na porod neptej, nic nečti, hlavně s lékaři spolupracuj a a dělej všechno, co ti řeknou. Přeju ti hodně štěstí a neboj se na cokoliv zeptat!!Katka