Prohlášení o jménu - potřebuji radu

Ahojky děkuji moc za odpověď. JJ zavolám na matriku a uvidim. Jinak přítel měl autonehodu, která bohužel dopadla tak jak dopadla. Člověk o tom slýchá denně v novinách, čte na internetu a myslí si, že jeho se to netýká...ale opak je pravdou. Nepřála bych to opravdu nikomu, ani tomu největšímu nepříteli. Protože ta bolest je opravdu hrozná a nikdo ani nic ti od ní nepomůže....člověk se najednou cítí tak sám...i ve společnosti přátel a rodiny...prostě děs...ale nechci se tady litovat...život musí jít dál i když bez něj je to hrozně těžké...pocit, že si nikdy nepochová svého syna, že už mě nikdy ani jeho neobejme...no je prostě hroznej...Nikde jsem to tady nerozebírala...neměla jsem sílu to s někým řešit...až se divim jak jsem se teď rozepsala...to jsem ani nechtěla. Prostě jediný pro co teď žiju je naše miminko...bude to jeho živoucí připomínka

nechci to nějak rozpitvávat, ale jen Ti řeknu, že vše v životě je na vahách. Spravedlnost neexistuje, ale když Ti život někde ubral, jinde přidá, ani to nemusíš vědět. A přítelova duše bude s Tebou dál ve Tvém prckovi, každý máme ten osud napsaný jinak, je krásné, že dal přítel život Vašemu dítku a v něm půjdou jeho geny dál. Nebuď smutná, nechal Ti tu nejkrásnější věc, kterou mohl. Co se týče prohlášení, zavolej na matriku, nám tam se vším poradili.. Hodně štěstí s mimčem přeju! s.

Jojo to máš pravdu, těch autonehod je šileně moc. Právě mě úplně zarazilo, když sem to četla, protože jsem viděla fotky, co jsi už dřív přidávala s přítelem a byl mladý.....Věřím, že si to nechtěla rozebírat, člověk má co dělat sám se sebou, aby se s tím vyrovnal. Strašně moc ti přeju, aby jsi v životě prožívala už jen krásný chvilky se svým synkem :) :k: :k:

Ahojky, máš pravdu je to smutné, taky že mi pořádné smutno je a hrozně to bolí, ale život musí jít dál - hlavně kvůli našemu společnému synkovi, které ho v sobě nosím - ten jediný mě jakž takž drží...JJ já se zkusím domluvit nejdřív na matrice...a pak uvidím jak se to bude řešit dál...Ono ať se ptáš kdekoliv tak ti řeknou něco jiného a člověku už z toho jde hlava kolem- oni si kolikrát nevědí rady ani úředníci...

Mám kamarádku přímo na matrice v Jihlavě, tak jsem jí psala a prosila o radu.
Když si to ale teď sama promítám, tak si myslím, že přítele do rodného listu malého zapíší až po testech DNA.

Ahojky jj, přítele tam zapíší až když budou udělány testy DNA a to bude až po porodu...prý se musí sepstat nějaký návrh na otcovství a řešit se to soudně

Vím, jak Ti je..... Před osmi lety mě potkalo to stejné. Přítel také zahynul při autonehodě. Ale já nebyla těhotná a nemám jeho dítě. O to to pro Tebe bude v životě horší. Já se z toho dostala asi za dva roky, nepomohlo to ani probírat s psycholožkou (psychiatričkou). Neměla jsem problém o tom mluvit, dokázala jsem to rozebrat. A to je možná ten jediný lék na bolest, moct se vybrečet a mít někoho, kdo bude dál stát při Tobě.
Ty budeš mít navíc vaše dítě, které Ti přítele bude stále připomínat. Je to u Tebe asi hodně čerstvé, ale určitě se nebraň navázání nové známosti nebo vztahu, pokud budeš mít tu možnost. Vím, že je hloupé to takhle psát, ale je to tak. Potřebuješ mít ve svém životě někoho, kdo Tobě a malému bude oporou a určitě Ti nepomůže sedět doma a plakat.
Holka, moc na Tebe myslím. Úplně se mi všechno vrátilo a brečím tu jak malá holka.... I když to bude (přesně za měsíc) osm let, pořád to bolí a nikdy to bolet nepřestane.
Moc mě těší, že jsem stále v kontaktu s jeho rodiči. Ač bydlíme od sebe 150km, stále se navštěvujeme. Já mám rodinu, tříletou dcerku a dalšího rošťáka v bříšku.
Tak pohlaď toho svého rošťáka, hlavu vzhůru a čerpej hodně sil. Malý Tě bude hodně potřebovat!!!
Ještě něco, snaž se ve všem hledat něco dobrého a myslet pozitivně. Já jsem tenkrát stresem a vším, co bylo kolem, onemocněla. Měla jsem zhoubný nádor štítné žlázy. Naštěstí se to chytilo včas a neměla jsem nikde žádné metastáze, nádor byl malý. Ale rakovina právě udeřila v okamžiku, kdy bylo mé tělo oslabené.
Ale to Tebe potkat nemůžu!!!! Ty máš svého drobečka a tomu musíš dát svoji sílu:-))))

Je mi to taky moc líto, a věřím, že to ještě pořád bolí a asi nidky nepřestane, ale šťěstí si tě nakonec našlo a ty jsi opět šťastná, což je strašně důležité a moc ti to přeju. No nový vztah rozhodně ještě hledat nebudu, protože je to opravdu hodně čerstvé (ještě to nejsou ani 2 měsíce :r: ) Je to hodně čerstvé a bolavé a popravdě řečeno v tuto chvíli bych ani nedokázala být s někým jiným a zatím ani nechci. Uvidím co život přinese, ale teď je to prostě hrozně brzo....pořád ho miluju...pořád ještě cítím jeho vůni...atd. asi nejspíš vím o čem mluvíš...Na jednu stranu jsem strašně šťastná, že budu moc mít jeho dítě, že mi tady po sobě něco nechal...a budu se ho snažit vychovat tak, aby na něj byl táta hrdý...víš jak to myslim....ale na druhou stranu je těžký vědět, že jeho tatínek, který se na něj tak těšil nebude mít možnost tu být s námi...Jinak jsem ráda za tvůj příspěvek, ukázala jsi mi, že zase příjdou šťastné a pěkné dny...jen co přežiju tyhle zlé, které budou trvat ještě hodně dlouho...jedno vím, jistě že ho budu vždycky milovat....a bude to navždy bolet....

Ano, navždy bude mít přítel velké místo ve Tvém srdíčku a navždy Ti tam zůstane.... Opravdu to tak je!!!!
S tou novou známostí jsem to nemyslela hned... ale časem se někdo objeví, tak se tomu nebraň. Já jsem se s mojim nynějším manželem seznámila 2,5 roku po smrti přítele.
Ještě Ti napíšu zprávičku.

Děkuji moc za odpověď. Jj vezmu si úmrtní list, ale papíry co se týče toho DNA nemám, řeší to sice právník, ale ten zajistil pouze aby se odbral vzorek biologického materiálu, aby mohlo dojít k porovnání. Zkusím se domluvit s ním...on určitě bude něco vědět, a nějaké papíry bude mít...jsem z toho už fakt uplně zoufála, člověk nemá náladu a ani chuť řešit takovýhle věci, ale nedá se nic dělat. Děkuji moc za odpověď