Tak ja jsem se moc bala, ze nebudu moct kojit (moje mama me stale strasila, ze u nas v rodine se nikdo nerozkojil a s tim budu mit take problemy). Ja ji neverila, ale bohuzel to potkalo i me. Porod byl dlouhy, narocny a mala se narodila s infekci na plicich. Takze dalsi nervy. Mleko jsem nemela zadne ani 3.den. mala prorvala hlady dny i noci, coz me moc nepridavalo. Sestry mi neustale rikali prikladat, prikladat. Mala si k tomu vybudovala takovy odpor, ze kdyz uz se mi mleko konecne spustilo, tak se nechtela prisat.proste videla prs a zacla rvat a odvracet se. Prisli jsme domu, obe uplne nadne, koupila jsem sunar a mala byla uplne zlata a ja spokojena. Miluji ji nadevse, vztah mame velmi blizky, zdrava je vic nez kojene deti v okoli. Kojeni nezatracuji, jsem smutna, ze me se nedarilo, ale neni to konec sveta. Az budeme mit druhe, pokusim se kojit, ale sunar uz beru pro jistotu sebou a nebudu se za to stydet. Je to tve rozhodnuti a nikdo te nemuze odsuzovat. Hlavne si udelej zasoby lahvi a mleka do porodnice, protoze necekej, ze ti to tam budou vyvarovat. Hodne stesti!!!

Čauky,tak musíš to říct samozřejmě předem,dívat se na tebe budou asi blbě,já rodila v Motole-přístup teda skvělý,ale něšlo se rozkojit,malá hladověla a až 3.den po porodu jsem se rozkojila,ani mlíko,nic jí nedali,fakt mi to nešlo kojit,nebylo co :-D Každopádně se budeš muset obrnit trpělivostí.Je pravda,že když kojíš,to pouto je silnější,obrečela jsem to,jak jsem přestávala,ale s lahvičkou je to taky pěkné.Třeba budeš mluvit po porodu jinak,já taky kojit nechtěla-představa,že mi někdo bude šahat na bradavky byla nepředstavitelná,ale pak-to je prostě úplně jiné!