tak presne vim co prozivas, mam presne stejne myslenky- jak to zvladnu, jak to zvladne muj syn (4 roky), a toto tehu je uplne odlisne od prvniho. To bylo naprosto pohodove, za to ted je to se vsim vsudy, ted me boli kycle a zadek, ze ani poradne sedet nemuzu, vim, ze to k tehu patri, ale predstava, ze to musim jeste tak dlouho vydrzet- me desi. Ted ve stredu jdu na velky utrazvuk a mam desny strach, jestli je vse tak jak ma, u prvniho jsem si to nepripoustela, ale ted.
napriklad vcera jsem cely den prcka necitila a vecer uz jsem silela. mam navic stetoskop, ze si prcka poslechnu, ale ja ho vubec neslysela :r: , no manzel mi vynadal, ze se nervuji a :00: ten stetoskop mi schoval. Nastesti je vse v poho, dneska mi to mimisek cely den vynahradil, rekla bych, ze nespal cely den - porad do me stouchal. tak jsem aspon klidnejsi.
Sleduji se daleko pecliveji jak u prvniho tehu, az se napominam, ze to neni dobre. :\/: Tak pa a preju pevne nervy a pohodove tehu

ahojky, tak já jsem také podruhé (malé je 6 let) těhotná - vlastně bych už být neměla.. :-) jsem po termínu. Je pravda, co píšeš - člověk ví, do čeho jde, je starší a snad i rozumnější. Já ale neřešila jako dřív úzkostlivě všechny potíže patřící k těhu - myslím tím moje zvracení, otékání, extra zdravý přístup k životu, pravidelný odpočinek a pod a že toho bylo víc než při prvním (snad věkem) ale na druhou stranu člověk ví víc o možných rizicích pro mimí.. tak máš obavy.. Ale neboj.. jedno těhu jsi zvládla bez větších obtíží, tak proč by druhé nemělo být také tak?! A výsledek je nejdůležitější a tím bude mimoušek :-D hodně štěstíčka a pohody.. V.

Já mám teda druhé těhotenství pohodové.Úplně jiné, než první, to mi bylo hrozně, až pak z krve syna zjistili, že jsem měla mononukeozu, ale teď mi bylo jen špatně na začátku, vždycky po jídle, klasický nevolnosti.Jinak můžu snad všechno.Jediný, co je jiný, je ten šílenej strach, jestli je všechno vpořádku.Mimčo je nejvíc aktivní v noci a brzy ráno, takže když si přes den lehnu a nehýbe se, tak začnu vždycky šílet.Mám o něj větší strach, než když jsem čekala první.Tenkrát jsem prostě čekala, až přijdou pohyby sami a nijak to neřešila, te´d ne, bláznim.A nevím skoro nic.Třeba pořád přemýšlim, jak moc se hýbal syn.Bylo to hodně jiné.A jak to zvládnu, snad už líp, vím do čeho jdu.U prvního to člověk neví, prostě mě po porodu hodili do vody a plav!Trvalo skoro dva měsíce, než jsem měla ve všem nějakej řád.Teď už mi nebude zbývat čas, mám už jedno dítě a nebudu se moct starat jen o miminko, ale věnovat se i synovi.Vlastně se toho ani nebojím, jediný, co mě tak napadá je, že se zase další čtyři roky nevyspim :s: Katka

ahoj, já už mám druhé těhu za sebou. Mám doma 3 letýho klučinu a 3 měsíční holčičku. taky jsem se u druhého těhu cítila naprosto jinak. Vše bylo takové citlivější a tak jsem často cítila věci co u prvního vůbec. Hlavně poslední 4 měsíce byli docela krušné. Hodně často jsem cítila tlaky na spodek, měla jsem problémy s kyčlema. Asi to bylo i tím že jsem byla daleko aktivnější než u prvního těhu. Přecejen jsem celý dny lítala se synem venku. Nejhorší byli nákupy a nebo jeho ježdění na kole...no zvládla jsem to. Nakonec se malá narodila ve 37tt. Docela překvápko, ale zase to bylo lepší než přenášet. Taky jsem se bála jak to budu zvládat. Syn je docela živé dítě a jentak si nenechá něco vymluvit. Pořád potřebuje aby se mu někdo věnoval. No narozením malé se změnil. Už je i klidnější. Poméhá mi. Nyní už si sní i hraje. Markétka sedí v autosedačce (místo lehátka) a Ondra jí čte knížku, nebo jí zpívá a ukazuje plyšáky. Je to hezké je pozorovat. Samozřejmě než jsme si na sebe všichni zvykli tak to trvalo, hlavně než jsem zkloubyla starost o domácnost se starostí o 2 děcka. Markétka je moc hodná a tak vše zvládám bez větších problémů...Nyní jsem konečně šťastná. Jsem sice hodně zaneprázdněna, ale stojí to zato.