Synovi je 4,5 roku a asi od 3 let se nám daří při koupání přetahovat. Přetahujeme teda tak do poloviny žaluda, jen občas se nám to daří až na konec a někdy se pokožka sekne a jde těžko vrátit. Je mi ale divné, proč se mu ještě NIKDY nepřetáhla pokožka při erekci. Jen je kůžička velmi napjatá,ale nepřeleze. Má s tím někdo zkušenost, je třeba to řešit? Mám tendenci nechat to přírodě, ale nechci něco zásadního zanedbat...

Zdravím, snažila jsem se kontaktovat uživatelku "paní Kateřina Behege", od které jsem tu před rokem kupovala Chlorelu, ale marně, asi sem už nechodí. Víte prosím někdo, jaká chlorela je nejlepší? Zaznamenala jsem někde, že záleží z jaké země pochází apod. Nevyznáte se někdo? Na trhu jsou značky levnější, dražší, s různým původem a možná i silou tabletky. Nevím, kterou vybrat. Vzala bych balení 1000 tablet a více, tak abych nekupovala špatně...

Mohu se vás mamči zeptat jak jsou na tom vaše čtyřleté děti s výškou a váhou? Můj syn má v dubnu 4 roky a jeho váha je 12,9 kg a výška 95 cm. Vím, že je i v tabulkách na nejnižších percentilech, ale zajímá mě, jestli to má někdo stejně a zda to řešil s lékařem. Nebo jestli to nemám řešit. Takový vývoj má od mala. Manžel i já máme 171-2 cm a váhu 62-65 kg, takže je mi jasné, že nebude obr, ale 3. percentil v grafu mě znepokojuje...

Zdravím ženy! Už několikrát jsem se tu v mnoha diskusích bavila o nehormonální antikoncepci. Včera jsem od švagrové dostala typ na antik., která je bariérová, bez hormonů, ale vČR je ještě velmi neznámá, přičemž v zahraničí ji používá stále více žen. Takže já jsem si ji včera objednala, protože mě velmi nadchla!! Jukněte na forlady tečka cz - je to cervikální pesar, který se navleče na čípek a v kombinaci se spermicidních krémem má ochranu 98%. Jestli vás to zajímá, počtěte si, myslím, že si to zaslouží více publicity a větší podvědomí žen, které dbají na své zdrví. Já osobně už se k hormonům vrátit nechci :)

A máme tu dalšího tříleťáka !! Na Velikonoční pondělí - symbolicky, před třemi lety jsme se na velikonoční pondělí vraceli z porodnice.

Zdravíme po dlouhé době všechna březňátka i nebřezňátka.

Vysela jsem si semena rukoly doma na vatu, asi 10.1., ale i přesto, že vata je pořád vlhká a má na okně dost světla, je pořád pouze asi 5 cm vysoká, s dvěma pidi lístečkama. Má s tím někdo zkušenosti, jak dlouho má trvat než vyroste pořádná rostlinka? Není na ní ta vata moc málo, aby se jí vyvíjely kořeny? Ted má kořeny docela malé, řeřicha je měla víc rozvětvené i delší už po 3 týdnech...

Nemoc dítěte bývá vzkazem rodičům: Málo se mi věnujete.

Negativní emoce se přenášejí jako epidemie. Pokud je matka v napětí, děti to intenzivně vnímají, negativními emocemi se nakazí a začnou stonat.

Odpovědi na otázky redaktorky mgr. A. Bartošové, časopis Betynka

Která nejčastější onemocnění malých dětí (batolat, předškoláků) se dají zahrnout do těch„psychosomatických“? (Svým způsobem jsou to všechna?).

Psychosomatická onemocnění, jako zvláštní choroby, neexistují. Každý člověk je psychosomatický, každá nemoc má svůj díl tělesný a psychický. Nemoc je informace o tom, jaký člověk je, v jakém prostředí a jakým způsobem žije. Informace o tom, že ve svém životě dělá nějakou chybu nebo žije ve zdraví nepříznivých podmínkách, nedobrých vztazích rodiny, společnosti. Děti to nejčastěji sdělují (somatizují) bolestmi hlavy (mají toho plnou hlavu), dušností (mají v rodině „dusno“), nočním pomočováním nebo průjmy (doma je to k posrání) , opakovanými infekcemi…Když kašlou, tak třeba proto, že na ně rodiče kašlou. Místo toho, aby se zamysleli sami nad sebou, spěchají k lékaři, aby dítěti naordinoval chemický lék, kašel potlačil a mohli na něj dál kašlat..

Rodiče se často točí v kruhu – dítě je často nemocné, z toho jsme pak ve stresu… Jak pochopit, že to je kruh a stres spouštěč – a vystoupit z toho kruhu?

Každé dítě čas od času onemocní. Problém je, když je nemocné dlouhodobě nebo opakovaně. V takovém případě je nutné zaměřit pozornost na rodinné vztahy nebo problémy ve škole. Zdravé dítě může žít jen ve zdravé rodině, pokud se vztahy v rodině nezmění, má jen malou šanci se uzdravit. Místo dítěte v takovém případě posílám na léčení rodiče. Osvědčeným způsobem je rodinná, případně partnerská terapie. Rodiče se přestanou hádat, napětí v rodině povolí, a dítě se pak uzdraví samo, bez léků a bez doktorů.

Druhým pólem jsou naopak zase matky, které vědí, že svojí životní nepohodou zdraví jejich dítěte neprospívají. Pocit viny je opět vrhá do kruhu… (Vnímáte to také tak?)

Negativní emoce se přenášejí jako epidemie. Pokud je matka v napětí a nervozitě, děti to intenzivně vnímají, negativními emocemi se „nakazí“ a snadno onemocní. Nejčastěji nějakou infekcí, což zpětně stresuje matku. Obranyschopnost - imunita je úzce spojená s psychikou. Pokud je člověk v dobré náladě, uvolněný, má dobrou imunitu. Pokud je v napětí, neklidu, úzkosti nebo dokonce depresi, je imunita oslabená. Důležité je, aby matka, případně oba rodiče, pochopili svoji roli ve stonání dítěte. Místo pocitu viny je potřeba pracovat na řešení příčiny. Klidná maminka rovná se klidné a zdravé dítě.

Jak mají rodiče rozeznat, že dítě kašlem nebo průjmem somatizuje emoční problém nebo vztahové potíže mezi rodiči, od situace, kdy má „normální“ infekt? Nebo vnímáte i infekci jako důsledek nějaké nerovnováhy organismu (a tedy jako psychosomatický problém)?

Nerozlišuji „normální“ infekt nebo infekt „psychosomatický“. Onemocnění dítěte je vždycky informace o tom, že jej něco trápí, je přetížené. V první řadě je proto potřeba pátrat po příčině a dítěti vytvořit vhodné podmínky k tomu, aby se uzdravilo, podpořit jeho samoúzdravné schopnosti. Teprve když na zvládnutí nemoci jeho vlastní síly nestačí, přijdou na řadu léky.

Když dítě často trpí na záněty průdušek nebo bolesti v krku, málokterý rodič riskne nepodání antibiotik (lékaři často diagnostikují angínu bez výtěru) – navíc je to jednodušší řešení, než začít chodit na vlastní terapii. Jak je přesvědčíte? Jak argumentujete?
Jak komunikovat s lékařem, když vnitřně nesouhlasíte s antibiotikovou léčbou svého dítěte?

Antibiotika většinou není nutné nasazovat okamžitě. Pokud dítě nemá vysoké teploty a výrazné příznaky infekce, radím rodičům pár dní počkat a pokusit se nemoc zvládnout klidem, zábaly, čaji, vitamíny. Důležité je, aby při opakovaných infekcích rodiče i lékař pátrali nejen po bakterii, která infekci vyvolala, ale také o životních souvislostech, které oslabily imunitu dítěte. Lékař, který to nedělá a není ochoten o tom s rodiči diskutovat, okamžitě sahá po receptu, předepisuje antibiotika, není dobrý lékař.

Dítě ale není jen bezmocná loutka rodičů, reagující svou nemocí na jejich situaci. Má svoje vlastní zázemí, území, prostor, v rámci kterého může spoustu věcí rozlousknout. Radíte někdy přímo dětem?
Jak se dá pracovat na rozvoji jejich autoimunity (vnitřní síly, odolnosti, štítu…)? Nebo radíte jen rodičům malých marodů?

Mám osvědčený způsob. Nejdřív si popovídám o stonání dítěte s rodiči. Pak je poprosím, aby mne nechali s dítětem o samotě, zeptám se, co jej trápí, jak to u nich doma vypadá. Děti to mívají v hlavě dokonale srovnané. Jejich slova zapíšu a pak bez jakékoliv vlastní interpretace ukážu rodičům. Většinou vůbec netuší, jakou roli hrají ve stonání dítěte oni sami. Před časem ke mně přišla maminka s desetiletou Janou. Pět let se trápí s opakovanými infekcemi. Za poslední rok brala sedmkrát antibiotika. Maminka s ní obešla řadu lékařů, ležela i v nemocnici. Žádné vyšetření příčinu, oslabení imunity, neodhalilo. O samotě mi Jana všechno pověděla. Rodiče se před pěti lety rozvedli. Byl to pro ni šok. Nejenže ztratila milovaného tátu, ale stěhováním přišla o všechny kamarádky. Maminka si našla nového přítele, věnuje se budování firmy, na Janu nemá čas. Jana je zoufalá, bezradná, opuštěná. Její stonání není voláním po antibiotikách. Když jsem se jí zeptal, co potřebuje k uzdravení, řekla mi: „Maminku mám moc ráda. Přála bych si, aby se mnou byla častěji, o víkendech jezdila na výlety, držela mne za ruku, povídala si se mnou…“. Maminka to nejprve oplakala, ale pak pochopila a přijala. Cestu k uzdravení jsem tedy neporadil já, ale vlastní dcera.

Můžete prosím shrnout, co potřebuje dítě, aby bylo zdravé?

Klidné, rozumné a laskavé rodiče. Vzhledem narůstajícímu počtu úzkostných, neklidných a stonajících dětí jich začíná být akutní nedostatek. Prášků máme víc než dost.

MUDr. Jan Hnízdil, Centrum komplexní péče Dobřichovice, autor knihy „Mým marodům.“.
(http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/jan-hnizdil.php?itemid=17672&fb_a…...)

Zdravím maminky, a přesto, že je to často omýlané téma, nevím si rady. Syn je od 23 měsíců ve dne bez plen. Teď je mu 32 měsíců a ráda bych ho odnaučila plenám v noci. Bylo období, kdy byla plínka prázdná třeba 4 dny v týdnu, poslední týdny ale ne, tak chci vyloučit variantu, že do ní čůrá z pohodlnosti. Koupila jsem nepromokavá prostěradla a 2. den zkouším na noc plenu nedávat. Vždy než jdu spát (cca 23. hodina) jsem ho vzbudila na čůrání, vyčůral se, ale ráno byl stejně počůraný. Dneska to bohužel odnesl i celý polštář.
Myslíte, že mám počkat pár dní, jestli mu to nedojde, že ji nemá? Vždy mi večer říká, že je už velký a že nebude čůrat do plíny, že ji nechce a že bude čůrat do nočníku. Ale on spí celou noc tak tvrdě, vůbec se nebudí, až cca v 7-7:30 hodin. Záměrně jsem mu nedávala před spaním mléko a ani před tím moc nepil
Mám mu plínu vrátit nebo to zkoušet dál? Poraďte prosím...

Syn dnes večer měl asi hodinový pláč a pořád říkal, že ho bolí kolínka a nožičky. Chvíli jsem myslela, jestli si nevymýšlí, ale trvalo to dlouho a poznám, když ho něco opravdu trápí. Po koupání jsem mu je namazala masážní emulzí a usnul. Jako dítě si vzpomínám, že mě občas hodně bolely svaly a mamka říkala, že je to proto, že rostu, tak jsem zahledala na netu a našla růstové bolesti kloubů a svalů. Je mu 32 měsíců. Poslední dva dny jsme hodně chodili, i v terénu, ušel vždy přes 2 km /víkend na chalupě/. Možná to souvisí i s tímto, nevím...
Máte zkušenosti u ještě ne 3 letých dětí?