Ahoj tetičky,nejdřív vám všem přeji krásný a šťastný Nový rok 2011.Je touž dlouho co jsem tady mezi vámi nebyla,ale trpím chronickým nedostatkem času i soukromí.Kluci mě málokdy pu

Ahoj tetičky,se spožděním vkládám fotečky z naší oslavičky,malá byla celý den protivná,ale nakonec se to nějak ustálilo a snad si to i užila,určitě si to užili kluci a neteřinky.Do

Zdravím všechny dětičky a tetičky,delší dobu jsem nevěděla doslova kam dřív skočit.Kluci šli do školy,a byl to mazec,snad už nedonesou další seznamy věcí,které potřebují,nebo mě

:a: :a: AHOJ TETIČKY,TAK JSEM MOC RÁDA,ŽE JSME SE SEŠLY,I KDYŽ MARUŠKA BYLA TAKOVÁ PROTIVA.ALE NEPLAKALA ZBYTEČNĚ,DOMA JSEM ZJISTILA,ŽE JÍ ŠTÍPLA ASI VOSA DO PRSTÍČKU,MÁ HO HROZNĚ N

Jsem jako utržená ze řetězu,nemám chvíli klidu,říkejte mi Divá Mára

Ahoj tety,moc vás zdravíme.Máme 10.měsíců,10 zoubků,měříme 74 cm a vážíme 9300g.Jsem velmi živé dítko,dokonce se už pouštím a zkouším první krůčky,ale neudělám víc než dva,

Ahoj tety,hlásím se zase po delší době,mám práce nad hlavu :00: .Maruška je sluníčko,ale dává mi zabrat.

Ahoj tetičky,tak nám bylo v pátek už 8.měsíčků,jsme 73 cm dlouhé a bez 10 dkg 9 kg těžké šťastné miminko.Jsem velký čertík,vůbec mi nevadí,že když se při stání pustím ,můž

Mrknu na mobil a vzdychnu,marně jsem doufala,že mám ještě hodinku,než budu muset vstávat,ale pohled na digitální hodiny mě ujistil,že je čas.Každý den v 6 ráno musím jít nachystat klukům svačinky a odvézt Pepíčka na zimní stadion.Maruška mezitím ještě klidně spinká v své postýlce.Budím Pepíčka" vstávej broučku je čas!"Bez jediného slova,se mžouravýma očičkama vstane,sebere hromádku svých večer nachystaných oblečků a šourá se do kuchyně.V tichosti snídá,umyje se a oblékne.Máme všechno?Přemýšlím mezitím co budím mladšího Péťu a připomínám mu,že musí být ve střehu,kdyby se náhodou vzbudila Maruška,"Péťo za 15 minut jsem zpátky,ale přece jen dávej pozor!"Přesně v 6,40 vyjíždíme.Před stadionem dávám Pepíkovi hubana a prosím jej,aby byl opatrný."Mami ne před klukama,už nejsem mimino.Tak a rychle spět,Péťa i Maruška ještě spinkají,ale ne dlouho,v 7 budím Péťu a za malou chviličku se ozívá i malá brebentilka,naštěstí po probuzení je ještě klidná a kouká na pohádky v televizi.V 7,40 odchází do školy Péťa,to už Maruška v postýlce vstává a cupitá na nožičkách,bože jen ať nespadne,než stačím přiběhnout k postýlce už křičí,převrátila se dozadu a uhodila do hlavičky.Konejším ji a nosím po bytě,"ty moje malá beruško,to bude dobrý,maminka je u tebe."Za chviličku už se zas řehtá,sakra chce se mi na velkou,musím vzít Marušku sebou.Kdyby zůstala na zemi,nebo v postýlce,zase by si ublížila.Tak ji cpu do chodítka a vezu ji ke koupelně,utíká mi v chodítku zase do obýváku.Než se stačím utřít,otevře všechny šuplíky a vytáhne jejich obsach,ještě že si nepřivřela prstíček,napadne mě.Do 10 hodin si hrajeme ,zpíváme a já se modlím,aby se jí už chtělo spinkat.Zbodla kousek banánu a chce prso,u toho taky usíná.Pomaličku ji ukládám do postýlky.Když zavřu dveře ložnice,hluboce si oddechnu.Jsem šťastná,že usnula,teď rychle sprcha a začínám fungovat na plné obrátky.Uklidit,uvařit a než se naděju je 11,45 a ze školy se vrací můj mladší syn Péťa.Snad má klíče a nebude zvonit,když malá ještě spinká.Samozřejmě,že si klíče zapoměl zvoní a Maruška se budí.Petr obědvá a já oblékám malou,za chvíli vyjíždíme do školy pro Pepíka.Končí o půl jedné.Maruška je protivná,píská a kňučí a vzteká se,musím ji dát trochu napít ,snad se uklidní,snad přijedeme včas ke škole.Stihla jsem to.Proč jsem se ráno sprchovala?Jsem upocená,jako bych běžela maraton ,s autosedačkou v ruce a pokřikuji na Petra ať se neloudá.Musí jít se mnou,protože jdeme na ortodoncii ,kvůli rovnátkům.Když tam vidím nafintěné a upravené maminky,připadám si v teplákách a mikině,bez líčení s rozcuchanými vlasy jako šmudla.Kluci jsou rozpustilí a pořád se pošťuchují.Konečně jsme na řadě.Marušce se v ordinaci nelíbí,napíná se v autosedačce a vzteká se.Ani neslyším,co mi dr. říká.Cestou z ordinace k autu marně přemýšlím,jestli má ty rovnátka nosit i do školy,sakra jak jen to říkala.Raději jí z domu ještě zavolám.Konečně jsme doma,kluci mají svůj den a perou se. "Nechte toho,nebo z vás ta malá zblbne!"Trochu se uklidnili,"mami můžem ven?" "Až si napíšete úkoly a přichystáte věci na zítra"odpovídám,samozřejmě remcají,ale ví,že to musí udělat.Pepíček povídá Marušce o škole,že je to ta největší nuďárna,kterou zná.Malá je celý den protivná,co je jí?Snad zuby,nebo ne?Nechávám ji na vteřinu na koberci a zase sebou švihne,křičí.Já si v duchu nadávám těmi nejhoršíma nadávkama,co jsem to proboha za matku?Zlobím se na kluky,že nemůžou najít oblečení na venek.Konečně za nima zapadly dveře,jsem šťastná,že šli ven.Maruška řve v chodičce a já ji vytahuji a konejším.Je 14,00dávám jí papat,ale moc tomu nedá,chce raději prso,ona mě snad jednou vysaje z podoby,ale když vidím ,jak je u toho spokojená,musím se usmívat.Tak a vysála obě prsa najednou.Oblékám ji a chci se taky trochu upravit,ale nějak to nevyjde a odcházím zase v teplákách.Před domem potkám dívčinu,ktewrá si stě+žuje,že jí Petr udeřil s míčem.Petr se brání:"Hrajeme vybíjenou tak co si stěžuje"Vyřeším to tak,že dívence doporučím,aby si raději hrála s holkama.Maruška je v kočárku spokojená,očička se jí zavírají hned jak vyjedeme.Jdeme nakoupit a procházíme se parkem:Když přijedeme domů,je 16,30.Zrovna když přebaluji malou,protože se pokadila zvoní mobil.Je to manžel,přijede až zítra a já se tak těšila,že bude už dnes s námi.Kluci hrajou v pokoji nějakou počítačovou hru,kde se strašně moc střílí,mají to hrozně hlasitě,Marušce se ten kravál asi líbí,protože se směje a piští.Razantně vypínám počítač a prosím je o trochu klidu.Jsou dnes fakt divocí,všichni tři.Do večera toho mám už fakt dost a dávám jim jeden trest za druhým.Pak mi to dojde,jsem přesně taková protivná matka,jakou jsem nikdy nechtěla být.Mluvím s klukama a vysvětluju,že musíme mít nějaká pravidla,že je mám nade vše ráda,ale musíme si navzájem pomáhat.Naštěstí to chápou a oba mě obejmou.sl¨ibují,že už budou hodní.Maruška se na naás směje,je to okamžik k nezaplacení.Mačkám všechny tři své děti a jsem šťastná,že je mám .Najednou je mi jedno,že vypadám jako paní,která vybírá popelnice,že jsem neměla už dva týdny sex,protože usnu dřív,než dopadnu na postel,že smrdím potem a mám odrostlé kořínky.To vše je vedlejší,mám krásnou rodinu,kterou musím chránit a opatrovat.Moc je miluji.Snad jsem vás tímto románem neunudila.Jen chci ,aby jste tety věděly,že opravdu nemám moc času teď sem psát,mám vás ráda.

Ahoj tetičky,hlásím se po delší době,volný čas žádný nemám,tak je to fakt těžké se sem dostat,doufám,že se máte všechny krásně,my ano.Moc vás zdravíme pa pa Vlaďka a Maruška