Vůůůbec nic si nevyčítej, já mám 9 letá dvojčata a v červenci se nám narodil Petřík, i přesto že jsme se je celé těhulkování snažili připravit na to, že to bude změna, k žárleníčků taky docházelo a dochází.Bohužel i přesto, že by se mohlo zdát, že jsou už velké, tak se s tím musí srovnat.Hlavně byly obě najednou, tak to bylo jak jedináčci a teď malý "vetřelec" :D Ono si to sedne, ale bude to trvyt.Bráchu by nedaly, ale někdy poslouchám, jak se motám jen kolem něj, no bode´t když sám nic nezvládne - najíst se, obléct,..No snažím se jim to ompenzovat, když malého babička nebo taťka vezmou na procházku.Pořád jí opakuj, že je máš obě ráda a ono se to spraví.Ale je to těžké, já vím.Tak držím pěsti a určitě si nemysli, že jsi špatná maminka, to bys to naopak neřešila ;) :D :a:

kočko vydrž ;) je to těžký pro vás všechny - pro tebe, manžela i malou - všichni jste v nový situaci ve který se musíte naučit tančit. vím že hormony teď pracujou, ale zkus se povznést nad větama starší dcerky, že máš miminko vrátit do bříška - asi to v tu chvíli chce možná stejně jako ty aby přestala malá řičet. děti myslí tady a teď, tak nad jejíma větama moc nepřemýšlej v budoucnosti (synek mi taky sem tam oznámí, že nemá Leušku rád, že jí rozbijeme, necháme samotnou nahoře...a za chvíli řekne, že jí má rád, postaví jí z lega auto atd...)
jistě si brzy najdete nějaký řád, který vám všem bude vyhovovat. u nás celkem pomáhalo starší dítko zapojit do "pomáhání" (když jsem vycítila, že by to mohlo jít) a synek třeba podával plínky, ubrousky, hřebínek... když jsem fakt potřebovala klid na malou, tak jsem ho něčím co má rád zabavila (Toník si tedy naštěstí dost často vystačí sám, tak to asi bylo jednodušší). pro první dny jsem si usnadňovala život - neřešila jsem vaření, dělala sjem rychlovky - synek to přežil ve zdraví, já taky. Když se přihodilo, že jsme se celý den nedostali ven, protože zrovna když by to šlo, tak venku lilo a když bylo hezky, tak malá kadila 10x za sebou....snažila se nakojit, spala...spal Toník atd. atd. atd., tak jsem z toho taky drama nedělala....prostě jsme ten měsíc dva fungovali v nějakém nouzovém režimu a pak se to samo nějak vyjasnilo ;)
přeju hodně síly
P.S. spásou mi byly snickers tyčinky, deli tyčinky, kofily, margotky ;)

Ahoj. Neboj. Ono si to sedne. Kuba sice Aju do briska vracet nechtel, ale taky jsme si ty zacatky dost uzivali. Hlavne kojeni bylo dost husty, protoze jen jsem si s Ajou sedla, ze ji budu kojit, tak Kuba zacal delat ty nejvetsi blbosti. Vyrvaval na lesy,lez na stul, pocural se, pokadil. Naschval rval, kdyz jsem Aju uspavala. Snazila jsem se bejt s nim co nejvic. Kdyz Aja spala, tak jsem si s nim hodne hrala. A to se snazim delat do ted. I kdyz Aja uz toho pres den moc nenaspi, protoze uz je ji skoro deset mesicu. Na Aju si hezky zvyk a ona je z nej uplne hotova. Jak ho vidi, uz k nemu leze a smeje se na nej. Bohuzel musim priznat, ze ted je to s Kubou dost peklo a je to urcite tim, ze se Aja zacina vic hejbat, bere mu hracky a on vidi, ze uz to neni to lezici mimino, ale souper. Takze mame doma zase veselo. Kuba zlobi jako cert a je dost nezvladatelnej. Snad se to zase upravi, az Aja jeste trochu vyroste a budou si spolu hrat. Jen to musime holt prezit.
Jinak s tema pocitama. Taky me to ted vic tahne k Aje, protoze mam pocit, ze je jeste malinka a vic me potrebuje. Ale snazim se venovat hodne i Kubovi, protoze vim, ze me potrebuje uplne stejne jako Aja.