Presne, ty nase prtata umej sotva chodit. Prijimame k nam deti od roku a pul, takze je to fakt dost vycerpavajici porad dohlizet aby jeden nestrkal do pusy papiry z kose, druhej nebouchal deti, a za dalsima trema musis behat s papirovejma kapesnickama protoze maj permanetne rymu... Ufff, kdybych nebyla tehotna, tak uz padim do prace, ale takhle nechci nic riskovat...

Tak to je pochopitelné... být nemocná a ještě v těhu..., kdo by o to stál.
Já jsem doma od 11. tt, nejdřív jsem musela, protože jsem krvácela. Pak jsem se chtěla vrátit, ale Dr. na mě koukala jak na exota... Chtěla jsem také kvůli penězům. Dr. mi ale doporučila zůstat doma. Nejdřív jsem to nemohla rozdýchat. Kvůli penězům (přítel také nemá moc, ale zaplať Pán Bůh, že aspoň práci má) a taky jsem se cítila zodpovědná za svoji práci a bylo mi blbé tak znenadání odejít. Když jsem totiž zůstala na neschopence, tak v práci ještě nevěděli, že jsem těhu, chtěla jsem počkat do konce 3. měsíce, až pominou ta největší rizika. No pak jsem se z práce dozvídala, jak to tam je horší a horší a jaké ošklivosti se tam dějou, že jsem ráda, že se nemusím každodenně stresovat. A taky byl v práci trochu problém s kouřením. Holt se musíme uskromnit, ale dá se to. Holt si musím dobře rozplánovat, co mimi pořídíme, ale zdraví a pohoda je důležitější a stejně nejvíc bude stát o naši lásku a péči.
Takže jsem nakonec ráda, že jsem doma už zůstala, jsem v pohodě, odpočívám, kdy chci. A přítelovi jsem všechno říkala, a on byl úplně v pohodě, že zdraví je důležitější. A tak mu vařím a on má radost, že mu dělám dobroty a navíc tím i trochu ušetříme :)