Proc se z andilka stane malej dabel??? Co delam spatne??? Nebo je to normalni???

09.05.2011

Ahojte maminky, tak ja nevim, jestli uz delam neco spatne, ale jsem z te nasi holcicky uz vazne vyrizena!!! Ted je ji 27 mesicu a do dvou let to bylo nejhodnejsi a nejskvelejsi dite na svete, poslouchala, spinkala celou noc sama v pokojicku, no proste kazdy mi ji zavidel!!! Ted jsem radsi zavrena doma a nikam nechodim, protoze to s ni proste nejde a uz od Velikonoc jsem se nevyspala, protoze me najednou desne vyzaduje u ni!!! Cely den jenom knoura a me uz prijde, ze ji za to zacinam nenavidet (je to hnusny, ale je to bohuzel tak :r: ) Uz me nebavi na ni neustale rvat a davat ji na zadek, stejne je to k nicemu... Rve ze neco chce a kdyz ji to dam, tak zase rve, ze to nechce a to je porad dokolecka!!! Navic pritel, co do ted mel vzdycky jedinej trpelivost, tak mu dosla, je z ni taky hotovej a odrazi se to i na nasem vztahu :-( Za mesic cekame druhou holcicku a ja mam obavy, jak to vsechno zvladnu, nejde o miminko, ale o tu vetsi dablici!!! Nechapu, co delam spatne, nebo je to proste normalni? A co mam delat??? Jak to mate vy?

Kliknutím vložíte smajlíky:

Když jsem to začala číst, hned mě napadlo, že se tě musím zeptat, jestli nejsi těhotná, a v závěru jsem našla odpověď :-D No jo, tak tím se leccos vysvětluje...děti jsou chytrý, vycítí i sebemenší rozdíl v chování...čeká jí změna a děti mívají potřebu si utrhnout co nejvíc moci nad rodičema pro sebe, protože se bojí a ztrácí svojí jistotu...krom jinýho se taky dostává do období, kdy už jí neočůráš jen tak něčím, ale musí se nastolit řádný režim...protože jinak to bude utrpení přinejmenším až do nástupu do školy, jak mám zkušenosti (ne svoje, ale jako pedagog a pozorovatel dětí mých kamarádek :-D) děti si od dvou do pěti šesti let různými způsoby ověřují svoje zázemí, schopnost o něčem rozhodovat...a v tom se nesmí polevovat...
Promluv si s ní (i víckrát), co se děje v poslední době, proč tě tak zlobí, že ubližuje miminku, na který se tak (doufám) těší, opakuj jí, že jí máš pořád ráda i když se vztekáš (koneckonců jí můžeš opáčit, že ona se taky vzteká a tak si můžeš myslet, že tě nemá ráda) a že s ní zůstaneš a popisuj jí situace, který nastanou po porodu - míň času, ale stejná láska, budeš potřebovat její pomoc atd....
Pokud si vymýšlí u jídla a nechce jíst, ať nejí (důsledně zajistit, aby nedostala žádnou sladkost), nekřičet na ní, jen jí nechat se vztekat, nechala bych jí její jídlo na talíři tak dlouho, dokud nedostane hlad a postupně to jídlo nesní, ale bez křiku a vztekání, prostě nechce jíst, tak vezmu talíř, odložím ho někam jinam a ať si jde hrát, že si to sní, až bude mít hlad - po třetí stejné reakci to malý nedá a měla by začít míň odporovat, ne-li rovnou jíst...
Pokud se nechce oblíkat, když jdete ven, tak ven prostě nechoďte (samozřejmě, pokud musíš někam ty, tak jí buď podle možností nechat doma s tatínkem nebo holt trocha oblíkacího násilí, ale bez křiku a nadávek) s tím, že děti na ní zapomenou, když se neumí oblíkat a nemůže tedy chodit ven...a tak dál a tak dál...ke každýmu vzdoru se musíš postavit s klidem, trochou nezaujatosti (jenom jako, ale dítě bude ze změny v chování v šoku) pozitivně a očůrávat dítě musíš ty...vymýšlej si logický argumenty, který dětský mozeček pochopí, ale nestrašit, aby k něčemu nezískala odpor či strach - hodně se to dělá u jídla; jez, to je zdravý...pak se řekne zdravý a dítě to předem nechce...
s tím spaním je to horší...odbourávání špatných návyků vyžaduje několik neprospaných nocí a dost ocelový nervy...jestli za vámi ještě nenavykla chodit do postele, tak se tomu vyhni, to se odbourává nejhůř...stanovte si jinak pravidla - řekni jí, že jí slibuješ, že každý večer bude pohádka, pomazlení, pak se zhasne a spát...a že za ní přijdeš v případě pláče maximálně třikrát (myslím při usínání) a když nedá pokoj, nepřijdeš vůbec, ale táta...častěji by teď taky měl zrovna táta uspávat, aby se zamezilo tomu, že bude vyžadovat tebe...táta bude mít svoje "uspávací" pravidla, a ty se nesmí porušovat...nejlíp byste měli uspávat na střídačku. Nevim, jak dalece malá vydrží brečet nebo trvat na svých pravidlech, ale v případě řevu se doporučuje chodit do pokoje každých 10 minut na kontrolu zdálky, ale nehladit, neuklidňovat a nevyndavat z postele...připravit před spaním k postýlce všechny věci, které malá ve svý vyčůranosti vymyslí - pití, světýlko, knížku, plyšáka, aby se uspávání neprodlužovalo o to, co musíš donést...po pár dnech kontrol by to už uplně uřvané dítě mělo pochopit a dát pokoj - bohužel nemám zkušenosti z úspěchů, protože neznám nikoho, kdo by našel sílu to vydržet :-D
Snad ti aspoň něco z toho pomohlo...a domluv se s tatínkem, že budeš mít 3 x týdně 2 hodiny čas sama pro sebe - procházka, návštěva - má to efekty dva - ty si odpočineš a malá si zvykne na odpoutávání se od tebe. Jestli ti na to chlap řekne, že je např. unavenej z práce, má málo svýho času atd., tak nezapomeň zmínit, kdo je těhotnej a musí odpočívat, aby byl na porod a miminko připraven bez stresu a s láskou :-) Říká se, že porod i nástup nové role bývá lehčí a méně bolestivější, pokud má matka čas se ze svýho stavu radovat a možnost se na ten stav soustředit...což se starším dítětem je těžší, o to víc, když je to takovej ďáblík...hodně štěstí a ať je miminko zdravý

In reply to by Teruuu

Ahojky!
To je moc hezky napsané a 100% souhlasím.
Jinak Klárce je 30 měsíců a v srpnu čekáme druhé mimi ... Začli jsme si procházet obdobím vzdoru ... Jen doufám, že to přejde, než se mimi narodí.
Ale tohle období není jednoduché, také má období ne! Nechce nic :-( ani to, kvůli čemu se vztekala před chvílí ... S jídlem jsme měly taky problémy, ale opravdu pomohlo to, jak píšeš - nabídnout oběd - nechceš - tak nejez, ale nic jiného není! Nenutíme jí jído, ale náhrada za to, co nechce není ...
Teď je tohle období zvlášť těžké, prtože jsem unavená, mám míň trpělivosti, tak se občas taky rozčílím. Snažím se ji neplácat, ale občas mi ruka ujede. Ale opravdu se snažím, aby to bylo co nejmíň - ona si na to rychle zvyká. :-( Navíc se vždycky cítím hrozně špatně:-(
Klárka má teď také problémy s usínáním - je to asi měsíc, co je bez dudlíka a od té doby usíná špatně :-( Také je víc mazlivá, pořád potřebuje naši přítomnost, co nejvíc objímání atp. Ale na druhou stranu, když ona nechce, nenechá ne sebe sahnout. Když mi nechce dát ráno pusu, tak mi ji prostě nedá :-( Je svéhlavá, tvrdohlavá a už mi nespolkne všechno, jako dřív ...
Držím Ti palce, ať se to brzo spraví ;)
Dej pak vědět - a přeju pevné nervy a hooodně trpělivosti!
Paa V.

In reply to by Teruuu

Ahojky, taky jsem si rikala, ze to asi nejspis nejak vycitila, ze se neco zmeni, protoze zase tak moc o novem miminku nemluvim, aby z toho prave nemela naky hysteraky, ale vi o tom, mozna me obcas slysi, jak se s nekym bavime jenom o mimi a v ty hlavicce ji to pracuje, je to mozny, nad tim jsem nepremyslela... Jinak dekuju moc za krasnou odpoved, urcite si z toho neco vezmu!!! Bude to pro nas vsechny zahul, ale musime to holt nejak zvladnout!!! Dekuju :one:

In reply to by slunickopetra.18

A ještě jedna věc - všechny jsem poprosila, aby se nejdřív věnovali Klárce a až potom se vrhali na bříško ... Klárka je prostě vždycky první ( zatím - ono to dlouho trvat nebude, ale to jí neříkáme...jen ať se ještě chvíli těší )
Poprosila jsem všechny návštěvy, aby Klárku chválily, jak je šikovná, a že to bude mít maminka lehčí, že má tak šikovnou dcerušku... Říkám jí, že jí mám ráda a že to bude paráda, až bude miminko. A o mimi se zmiňuju pokud možno v souvilosti s Klárkou ( "Až se Klárce narodí sestřička...",atp. ) Já o novém miminku mluvím hodně - je výhoda, že kamarádka má malé mimi, tak vií, jaké to je. Vysvětluju jí, že mimi ještě nemluví, nechodí, bavíme se o tom prostě spolu. Nechali jsme ji "vybrat" jméno pro miminko ( tak, aby vybrala to, co jsme chtěli my :-D), říkáme, že sed mazlíme i s miminkem - tulím ji ke svému břichu a jak mimi kope, říkám jí, že je mimi rádo, že ho Klárka hladí a že se na ní těší... čteme spolu knížky o miminkách, ukazuju jí fotky, kde mám v bříšku Klárku, pak jak ji kojím, jak byla malinká v porodnici atp ...
Jak jsem psala nahoře - myslím, že nejdůležitější je, aby se návštěvy zajímaly nejdřív o Klárku a až pak o mimi ... a budu na tom trvat i až se mimi narodí - chci, aby si zachovala pocit vlastní důležitosti a výjimečnosti...
Papa a hodně sil!
V.

Co by si do toho života odnesla, kdyby byla pořád jenom hodná? Musí se přeci naučit i jiný způsoby komunikace a chování, a ty jsi bohužel nejvíc po ruce no :-( Zatneš zuby a za chvíli na to budeš jenom vzpomínat :k: Špatně neděláš nic, je to naprosto normální. Držím palce, ať je brzy lépe :a:

ahojky, třeba se cítí odstrčená tím, že přijde sourozenec, možná mluvíte často o novém miminku, možná žárlí, že pro miminko hodně nakupujete. Dávej jí najevo, že ona je ta velká holka, ona může bonbonky, které mimi nesmí atd. Mě kluk začal žárlit po narození dcerky a bylo to dost psycho.
Navíc má období, kdy si prosazuje svou, zkouší hranice, kam až může jít. Moc jsem neporadila, co...třeba holky napíší víc. Přeju pevné nervičky ♥

In reply to by aisha

No ja se prave snazim o miminku mluvit co nejmene, tak proto se divim, ze je takova, ale je mozne, ze to spis nejak vyciti, jinak fakt nevim!!! No to jsem teda "rada" ze slysim, ze tvuj synek zacal tak hrozne zarlit, budu se snazit venovat obema a snad se tomu nejak vyhneme, jinak se z toho fakt zblaznime vsichni!!! Jinak dekuju za odpoved :a:

podle mě děti procházejí různými etapami vývoje a období vzdoru, vzteku, zlobení k tomu prostě patří. Někteé dítě to přejde lépe, jiné hůře. A možná je to také tím, že dcerka vnímá silněji novou situaci, příchod miminka... Jak se těší na miminko? Možná by to s tím mohlo dost souviset...
Třeba se to příchodem sourozence změní k lepšímu, ale musíš jí prostě brát jako parťáka, nesmí se cítit odstrkovaná. Zkus jí i více zaměstnat, aby ti pomáhala s hloupostma, ale děti to baví a hlavně holčičky.

Těhotenská kalkulačka

Lunární kalendář pro určení pohlaví dítěte

Uživatelky s nejvíce příspěvky

Vaše fotografie

nevim
Můžu to brát jako pozitivní?
Adopce

Ovulační kalkulačka