Přitel(jiny přislušnik rodiny u porodu),ano či ne,proč?

1) jsem ráda, že taková možnost je a určitě ji využijeme
2) myslím si, že může dojít k situaci kdy si nebudu umět zařvat, že něco potřebuju :) nebo se nebudu umět rozhodnout, chci mít manžela u sebe aby se o mě postaral
3) nevím jak každý otec, ale ten mého dítěte by u porodu rozhodně být měl :-D ..teda když to půjde samozřejmě..
4) léčení zlomené záprstní kůstky už si manžel studuje ;)

U několika známých a kamarádů se stalo, že nastali komplikace, nemocniční personál začal maličko plašit, budoucí maminka byla ráda, že může aspoň ležet a veškerý uklidňování a obstarávání zůstalo na partnerovi, navíc si pak kluci nemohli vynachválit, že mohli miminko hned pomazlit :)

Myslím,že přítele u porodu určitě chci a každá rodička by tam měla někoho mít.
Ještě záleží,jestli s tím souhlasí i protějšek,protože zase někoho nutit,to taky není O.k.To raději at jde kamarádka.
Někteří muži jsou citlivky a nemusí to zvládnout.Já sama jsem strašně zvědavá na toho mýho a ostatně i na sebe.Protože jinak se o tom píše a jinak se to prožívá.Ale kéžby nám to vyšlo v poho. :a:

To je fajn anketka. :one: Můžu se jako netěhule přidat? :k:

1) otec každopádně ano - když si dítko umí udělat sexem, měl by si ho i umět dodělat pro něj míň příjemným zážitkem, jinak jednoho člověka s sebou ano - kdybych něco potřebovala a už nebyla schopná si to zařídit, prostě pomocníka a to už klidně kohokoliv, když by nebyl otec dítka (teda akorát moji rodiče ne)

2) jen jako pomoc když něco bude člověk chtít a už nebude moct sama, pro pomoc třeba jen pro lepší pocit, že není sama, nebo, že si na ní nebude nějaká neurvalá sestra otevírat hubu a mamina už nebude schopná jí poslat do pr...

3) ano, ano - víc si cení matky, že to dokázala

4) To bych těm chlapům přála velice. :s: :one: Navíc holky mají těhuvymoženosti jako blinkání i jiné zdravotní lahůdky celé těhu, tak proč by si chlapi nemohli užít alespoň ten porod. :c:

5) nerodila jsem, ale byla jsem takto k ruce kamarádce před necelými 2-mi lety a řekla bych, že jenom to, že i já jsem viděla neurvalou sestřičku, kterou jsem teda pak pořádně sjela a už z ní byl mílius, tak za to stálo; no a jinak jsem byla dones, odnes, podrž, napít, pomoc ve sprše a tak a taky ze začátku jsme si povídaly, pak už na to nebylo kdy :n: :///: :a:

Holky já partnera u porodu určitě chci, každý kdo už rodil mi říká, že je to velká opora a já si to zatím myslím také. Říkám si, že když mi bude jeho přítomnost nepříjemná, tak mu můžu kdykoliv říct ať odejde a počká na chodbě, ale když ho nechám doma, tak ho nebudu mít po ruce až bude potřeba :)
Samozřejmě si myslím že si pak chlap ženské i rodiny jako takové víc váží, když si tak důležitý den prožijí spolu.
Jo a k té bolesti :s: :s: tchýně říká že "KAŽDÝ CHLAP BY MĚL ZA KAŽDÝ POROD VYSRAT CIHLU" a něco na tom bude :s: :s:

Půjde, ať se podívá co způsobil :ww: :s:

Ahojky,měla jsem manžela u prvního porodu a musím říct,že mi to hodně pomohlo,takže u druhého bude zase.Pěkně se tam o mě staral,sprchoval mě,masíroval atd.,při samotném porodu mě držel za ruku a myslím,že měl větší strach než já :-),když se Natálka narodila,tak pomali brečel a dokonce jí i přestřihl pupeční šnuru,když jí měl napsat na tělíčko jméno,tak se uplně klepal :) .Zvládl to skvěle....

1) rozhodně by tam někdo měl být. ten náš taťka půjde s námi a bude se dokonce připravovat i na předporodním kurzu, aby tam pak nebyl jako tvrdé Y a nevěděl co má dělat. :s: Pokud není maminka s otcem dítěte nebo taťka nechce k porodu, tak jsem pro to, aby si vzala někoho jiného
2) vždycky, když je mi mizerně, tak mi moc pomůže jen třeba obejmout a v tomto případě to bude určitě stejné. budu se mu tam moct vybrečet a pomazlit se, když to budu zrovna potřebovat.
3) určitě by se otcové měli porodů účastnit. tak trochu si i prožije bolest s partnerkou a dokáže uznat, že to není jen tak přivést na svět nový život. a pak i jinak přistupuje k dítěti. podle mě si toho všeho pak víc váží.
4) chlap by tu bolest nevydžel, takže asi ne. :usmev:
5) zkušenosti sdělím v listopadu ;)

1.:jednoznačně ano
2.:psychcká podpora, a fyzická pomoc - dovést na wc, masáž, navléct ponožky, zavolat sestru,.......
3.:mylím že ano
4.:jojo kdyby to tak šlo!!!!! :s:
5.:u obou dětí a ke třetímu chce také.Byl mi velkou oporou viz.bod 2. a taky chvili po porodu, jen škoda že mu to nevydrželo déle. BYL FAKT NAPROSTO ÚŽASNÝ!!!!!!!!!!

1) Neni spatne tam mit nekoho, komu veris a s kym se taky hned muzes podelit o naslednou radost. Tady v Nemecku se cim dal vic prosazuji hebame (duly), ktere jsou tam s tebou, jsou skolena a dokazou asi opravdu i pomoci
2) Ac se nemecky tak nejak v pohode domluvim, jeste porad to neni moje materstina, a manzel mluvi daleko lip nez ja, proto bych chtela, aby tam se mnou byl a predesel pripadnym nedorozumenim. Kazdopadne bych chtela, aby se mnou byl pri tom pripadnem cekanim tam, abych se neukosala nudou, rekla jsem mu, ze primo u porodu byt nemusi, ze uvidi, podle situace, jestli se na to bude citit. Myslim, ze nakonec u nej zvedavost zvitezi a navic me tam nenecha ze strachu, ze v tom stresu nebudu vedet, co po me chteji, ale myslim, ze se mu ulevilo, kdyz vi, ze ho do toho nenutim.
3) Myslim, ze je to na kazdem paru. Prijde mi skoda, ze dnes se nepritomnost otce u porodu hodnoti skoro jako jeho slabost. Pokud nekdo rekne, ze jit nechce, kazdy na nej kouka, jako ze svoji partnerku nema rad a ze ji nepomuze. Tak to ale urcite neni a myslim, ze by do toho nikdo nikomu nemel kecat ale brat to jako uplne normalni rozhodnuti. Znam chlapa, ktery po tom zazitku uz dalsi dite nechtel, protoze tolik bolesti jeste nikdy nevidel. Navic je dokazano, ze nekteri chlapi potom maji problem se sexem...
4) Ja bych taky nechtela mit jeho bolehlav, az to male pujde zapit...
5) Uvidime... :-)

..tak já se taky přidám :)
1. určitě bych ho tam chtěla :h: pokud by nechtěl on, tak bych si tam přála svoji mamču
2. už to, že nebudu v cizím prostředí sama a tak celkově, že tam mám oporu, mi asi hodně psychicky pomůže...joo, znám se :c:
3. podle toho co jsem slyšela od okolí, tak upevní :h: Nemá cenu chlapa nutit, ten můj taky nechtěl a bojí se toho, zároveň o tu vzácnou chvilku zázraku nechce přijít. Musí se rozhodnout sám...určitě bych ho nenutila, ale řeknu mu, že budu šťastná, když tam bude.. :h:
4. to radši ne, protože jinak bych byla bez manžela :s: :s: :s:
5. snad to v prosinci zvládneme a pak si povíme ;)

i já se přidávám
1)ano
2)když jsem rodila Jakuba, ve22h mi dali kapacku a 2 tablety, do půl hodiny jsem měla slabé kontrakce, do hodiny to byl docela nářez. Tatínkovi řekli, ať jede domů se vyspat, že se mimčo narodí ráno a on poslušně jel.Byl celou noc na telefonu a já ho pak měla včas zavolat (autem cca 45min). Myslím, že kdyby tam byl, tak by mi ty dlouhé chvíle utekly možná rychleji ale těžko říct, možná by mi tam celou dobu vadil. Na jednu stranu personál byl moc ochotný, neustále se o mě staral, tudiž ke komunikaci bych ho tam stejně nepotřebovala a možná by ta celá noc byla i pro něho dlouhá, ale těžko říct. Když mi v 5 ráno píchli epidurál, tak jsem mu měla volat, ale mě se nechtělo, najednou jsem necítila žádnou bolest, tak jsem si řekla, že ho nechám ještě spát a volala jsem mu v 7. Rychlostí blesku byl v porodnici, pouhých 30minut jízdy a když mě tam viděl, jak tam neskučím, jen si tak chodím, hopsám na baloně, tak kulil oči, kde jsou ty hrozný bolesti. A holky, já teda byla mírně zfetlá z epidurálu, tak si toho moc nepamatuju, ale on si sedl do křesla a hrál pc hry. Sestry se nám jen smály, že mi snad ani nerodíme.
Nakonec se Jakub narodil ve 13,31h císařem a u toho tatínek teda nebyl. Ale myslím si, že není hrdinství, být u porodu za každou cenu, tím se láska a váha k matce a dítěti nerodí. Mnohem důležitější je, jak se pak k rodině postaví.......!!!!!!!!!!!
3)Myslím, že ně. Např.pokud mu je zle z nemocničního prostředí či má stres ze samotného porodu, nenutila bych ho. Může být na pokoji v době kontrakcí a při samotném vytlačení může počkat na chodbě.........
Vlaďka

Ahoj, přidávám se k anketě.
1)myslím si že b manžel měl být u porodu a naštěstí ten můj tam chce být , prý aby byl první z rodiny kdo miminko uvidí.
2)Myslím si že mi pomůže hlavně psychicky,nebudu se tam cítit tak sama a opuštěná vcizím prostředí s úplně cizími lidmi. A manžel určitě pomůže i trochu fyzicky,kdyby mě třeba přestaly nosit nohy nebo budu potřebovat něco donést , ale uvidím , ještě nemám žádnou zkušenost.
3)myslím že ano , u plození byl taky tak proč ne u zrození. A navíc já komunikuju s mimískem celé těhotenství , tak ať on začne hned od prvích vteřin.Jestli to upevní pouto mezi partnery? Asi jo , i když záleží i na tom jaký je chlap citlivka. A pouto s dítětem to snad na 100%, vždyť je to jeho dítko a on pomáhal i s jeho příchodem na svět.
4)Porodní bolesti , to určitě ne , nepřežily by to a hlavně proč je trápit ještě bolestmi, když už je občas trápíme našimi těhotenskými náladami.
5)Nemohu se ještě podělit , ale v listopadu to odhalím.
Mějte se moc hezky, šetřete se v tom hrozném vedru a přeji všem pohodové těhulkování a krátky bezproblémový porod.

1. přítele určitě u porodu chci, on chce naštěstí taky, ale pokud by nechtěl nebo si to rozmyslel nutit ho nebudu. Nabídla se mi mamka.
2. Sem přesvědčená že mi to pomůže. Líp budu snášet bolest, když mě bude někdo koho miluju držet za ruku, uklidňovat mě a pomáhat mi. A hlavně mi jde taky o komunikaci s personálem nemocnice.
3. Určitě by měl vidět jak jeho dítě přichází na svět. Myslím si, že si mě i pak bude víc vážit a naše dítě mu bude bližší, když bude vědět, že ho splodil a pak i porodil
4. Ne, myslím, že to že u porodu bude, už je velká odvaha. Mě osobně by k porodu nikdo nedostal.

1. manžela u porodu určitě chci a chce to i on sám
2. je dobré mít u sebe někoho blízkého, bolesti se líp snášejí a taky si myslím, že přítomnost otce dítěte (nebo jiné blízké osoby) ovlivní chování zdrav. personálu - aspoň dle mé zkušenosti
3. určitě by to každý tatínek měl absolvovat, aby viděl, čím my maminy musíme projít, zlepší se tím vztah mezi partnery a vytvoří si blízký vztah s miminkem hned od začátku
4. těch bolestí bych ho ušetřila :s: , kdyby měli rodit chlapi, tak by asi dětí bylo daleko míň :s:
5. u prvního porodu se mnou manžel byl celou dobu (18 hodin). Povídali jsme si, dívali se na TV, pomáhal mně do sprchy a na WC, když už jsem nemohla tak mě podpíral, masíroval záda, v noci se prospal :) , protože to strašně dlouho trvalo. Pak když se malá konečně narodila, šel se sestřičkou, která Niki umývala a oblékala, fotila dokumentoval... Pupeční šňůru ale stříhat odmítl. Nevím jak to popsat, ale myslím, že kdyby se mnou u porodu nebyl, snášela bych to daleko hůř. Celou dobu si přál syna, ale pak jsem se od ségry dozvěděla, že doma brečel štěstím, že má krásnou a zdravou dceru... dojalo mě to. Určitě to bylo tím, že viděl od začátku, jak se malá klube ven, a mohl si to celé prožít se mnou :a:

tak já si myslim,že by chlap měl aspoň jednou v životě zažít porod svýho dítěte na vlastní oči :)
Přítel byl u mého prvního porodu,sice mi tam nijak zvlášt nepomohl,ale aspoň jsem neměla pocit,že jsem na všechno sama,ale až půjde k tomu druhému (V LISTOPADU),tak mu musim říct aspoň aby mlčel,opakoval všechno po PA a mě to strašně vadilo :s: po porodu byl v takovým šoku,že zapomněl i fotit...

1) otec u porodu určitě má být, je to podpora a nevím jak bych se tam cítila být sama. Nikoho jiného bych tam nechtěla
2) pomůže mi to hlavně psychicky, ale i sestry jsou raději, když tam ten tatínek je, že s maminkou jim pomůže. A hlavně když se miminko narodí, je to nádherný pocit a zážitěk, který by si měl s novou rodinkou otec prožít.
3) jestli se upevní pouto to nevím, ale chlap by měl vidět, co si ženská musí prožít, že to není nic lehkého, určitě si jí pak bude víc vážit
4) ne, stačí že bolestí trpí jeden z nás
5) Manžel byl u porodu první dcerušky, chodil se mnou do sprchy, tam jsem si pustila na sebe horkou vodu, páč mi to při bolestech nejvíce pomáhalo, jenže jsem z horké vody začala omdlévat, tak mi tam musel dělat oporu. Potom skoro před porodem jsem byla na takové té porodní židličce s otvorem, dr. mně skontrolovala, viděla, že už rodím, ale nešlo mi se zvednout z té židličky, páč mně to tlačilo pořád dolů a nahoru si stoupnout jaksi nešlo, tak mně manžel musel chytit a pomoct mi. Takže myslím, že je tam tatínka třeba už ať při psychické pomoci, tak při fyzické. V listopadu čekáme druhou holčičku a manžel už se na porod těší.

No a podělit, porod prej byl hračka, ale nejhorší z toho byl prej pohled na porození placenty, to se mu i navalilo. Jinak viděl všechno, nástřih hráze i šití a nic mu nedělalo problém.
Takže jednoznačně tatínek u porodu ANO!

1) nikoho jiného kromě otce mého miminka bych tam nechtěla, známá tam měla mamku se sestrou a otce tam nechtěla (nechápu :n: ) OTEC U PORODU JEDNOZNAČNĚ ANO (teď myslím toho mýho :!k: )
2) pokud tam bude chtít být (jako že ten můj chce) tak mi může jenom pomoct! myslím, že v takové situaci jako je porod, se bude chovat úplně jinak, na zbabělost snad nebude ani čas :P takže doufám, že mě bude masírovat, nebo prostě jen držet za ruku a říkat mi pěkný věci :c:
3) pokud otec u porodu být chce, tak si myslím, že se pouto mezi ním a miminkem upevní, ale pokud u porodu být nechce, tak je lepší ho nenutit, a jsem si jistá, že k tomu malému bude mít stejně krásný vztah jako otec, který u porodu byl! Já si spíš myslím, že tím, že u porodu bude, tak si uvědomí, jak moc musela jeho žena vytrpět, a snad si jí bude i víc vážit :h:
4) TO BY NEPŘEŽIL :!k: :!k:
5) v listopadu vám povikládám :one: :!k:

tak zase nejaka anketka, to je super :qu:
1) kdyz jsem byla mnohem mladsi, tak jsem byla striktne proti. Ale ted jsem na mekko, uz kdyz si pritel povida s nasim malym a rika, jak se na nej tesime, tak jsem urcite 100% aby byl u porodu.
2) urcite psychicka podpora. Navic je maser a hodne obetavy, takze myslim, ze muze byt vic nez uzitecny
3) myslim, ze je potreba upevnit pouto mezi nimi hned od zacatku, takze pokud je to mozne, tak se mnou vsude chodi. dokonce se mnou byl i na odberu krve :-)
4) No to si nemyslim, ale dokaze se vcitit, takze kdyz se ted tvari jako tehotny, tak by se nasledne mohl citit taky jakoby rodil :-) jo jen tak mimochodem, take s vami partneri prozivaji tehotenstvi tim zpusobem, ze maji chute, neustale rabuji lednicku a pribiraji na vaze? Ja mam ten pocit, ze pritel se za chvili nevejde do dveri. On ji proste za vsechny tri.
5) jeste nemam zkusenost

Ahojky,bezva nápad s anketkou :one: 1.my máme na to oba stejný názor,takže přítel se mnou půjde,chce být u toho.2.chodí teď se mnou všude a já si na to zvykla,navíc mi to hodně psychicky pomáhá,zkušenost z AMC,držel mě za ruku, je to prostě moje polovička 3.4.u nás už to asi upevnit víc nejde,ale tak určitě je krásný ,když tam bude,jen at vidí jak ženská trpí u porodu.To si totiž chlapi neumí představit.5.Nemůžu soudit,ale podle mých švagrů,kteří tam byli soudím,že to byla pro ně krásná zkušenost a rozhodně si teď víc váží mých sester.

1) já jsem pro ;) , aspoň ohlídá jestli vás hlídají doktoři, aspoň se necítí odstrčenej
2)minimálně psychická podpora a pak se pobavím, jak tam sebou sekne (posledně se klepl do prstu kladívkem a viděl svou krev a málem se vyvrátil :s: )
3) když už nic, tak pochopí, že to zas taková sranda to těhu a porod není ;)
4) jsem pro ;) , ale oni by to nepřežili (vzponeňte si, když měli ti naši hrdinové naposled rýmičku :s: ) Dyť už od spermie je daný, že ženská musí vydržet víc (chlapský 24 hodin, holčičí až 5 dní)
Každopádně jde a nevymlouvá se :s: , uvidíme jak to zvládne a mě nic jinýho nezbyde :s:

1)Stavim se k tomu velmi kladně
2)Občas se stava že maji na por.sale hodně prace a nechavaji tam rodičku samotnou,tak tatinek muže podat vodu,kapesnik,držet za ruku,masaž,uklidnit...atd.
3)Ano myslim si že ano,přece je taky u početi,nemusi zrovna vidět cely proces ale zbliži se s miminkem,i upevni se pouto s partnerkou....
4)Ja bych řekla že ano :c: :one: ,měl by vědět čim jeho partnerka projde,nevolnosti,zadychyvani,křeče,bolest porodni(tak si myslim že chlap bude važit vice svoji partnerku),a bude chapat čim všim prošla pro zrozeni společneho potomka...
5)U prvni dcerky byl přitomen manžel,prej to nic neni podle jeho slov(aby byl posilněn sklenicej piva),asi aby to s nim ne seklo :c: ,vedle mě rodila druhorodička(byli jsme otděleny jenom plentou),a slyšela jsem jeji nařek a křik,když jsem měla bolesti.Tak manžel začal zpivat,aby ja neslašela ten hroznej křik,tak tohle mě zustalo v me paměti navždy.U druhe dcerky bohužel nebyl a to mě tam hodně schazelo,zrovna byla nepřijemna sestra,ktera vybijela na mě vstek(měla jsme s ni neschody před tim),tak mi davala zabrat.....A zustavala jsem občas uplně sama na sale..... :\/:

Ahoj, taky připojuji svůj názor, a stejně jako předchozí téměř mamina jsem ještě nerodila, takže svou zkušenost sem nemohu napsat.
1) moc si přeji, aby tam přítel se mnou byl
2) je to přece jen nejdůležitější okamžik v životě a já bych ho chtěla prožít právě s ním, chci aby mě držel za ruku a aby mi tam byl oporou.
3) Je to jeho dítě tak proč ne. Z vyprávění kamarádek vím, že tatínkové kteří byli u porodu mají takový jiný zvláštní vztah ke svým dětem a o tom všem to asi je.
4) stejnou bolest asi ne, i když by si to někteří asi zasloužili. Na porodním sále se chci starat jen o sebe a o miminko a né ještě o přítele :s:

Ahojky, tak připojuji své odpovědi, i když mě to teprve čeká :s: :
1) ano, myslím si, že někdo by tam být měl
2) určitě je to dobré pro rodičku, není tam sama, porod bývá mnohdy dlouhý, náročný, má si s kým povídat, držet někoho za ruku, opírat se o někoho, v neposlední řadě znám spoustu příhod od známých a kamarádek, kdy (hlavně otec) osoba blízká zamezila špatnému přístupu personálu :one:
3) myslím si, že být by u toho měl, ale kdo se na to necítí, tak je zbytečné ho nutit...... ze zkušeností kamarádek se pouto upevňuje daleko více, když otec u porodu je :h:
4) nemyslím si, že by měl cítit stejnou bolest, má být hlavně oporou, ne se tam skládat bolestí :s:
5) zatím jsem nerodila, teprve mě to čeká, nastávající otec je přesvědčen, že k porodu půjde, jen se bojí, jak to bude zvládat :s:

Na svůj porod ještě vzpomínám s hrůzou a myslím si,že nebýt přítele který tam se mnou byl,tak bych to určitě nezvládla.Doporučuji.