Přítel a jeho chování

Tak co, jak bojujete?

těhulko :-) . to jsem ráda, že z tebe nakonec bude ta mamina.
Ty si to neuvědomuješ, ale to jsou těhu hormony. Vše vnímáš stonásobně citlivěji, máš větši potřebu lásky, mnohem víc všechno bolí. jediný lék na to je vše říct na rovinu. "pochovej mě, je mi smutno", potřebuju cítit tvou lásku. Prostě ho čapnout a promáčet mu rameno, a´t ví co je mít doma těhulku. Nidko do tvé duše nevidí a chlap už vůbec ne, jak jde o city, jsou to polena.... Nic v sobě nedus, klidně breč, křič, jak to cítíš. Ono když si pustíš nějakou komedii tak si uvěcdomíš že to funguje i na druhou stranu i rozesmát těhulku je snadnější. Prostě opět jak nevyrovnaná puberťačka, krásně si to užívej :s: a dej to klidně pocítit i okolí.
:a:

Ahojky.. buď to zkusíš přečkat, nebo ne..Záleží jen na Tobě..My měli s přítelem krizi (ale hoodně velkou) zhruba od mého 3.měsíce do konce 8.měsíce, byl to fakt děs, myslela jsem že to už je prostě konec a helemese, ono se to nějak úplně uklidnilo a je to zase jako dříve.. Ale záleží na Tobě, jestli jsi ochotna ten teror tak dlouho vydržet a jestli se to pak někdy urovná... Držím pěsti..

ahoj čtu tvoje příspěvky už dýl a podle mě bys tohle měla řešit (a říkat) hlavně s ním!! každý vztah se těhotenstvím změní a hlavně po porodu je všechno jinak někdy k lepšímu - někdy naopak.... já měla s partnerem krizi když jsem byla v 5 měsíci - šli jsme na nějakou dobu od sebe. Po dvou měsících jsme zase byli spolu, ale spíš tak na zkoušku - já ho moc nechtěla zpátky, ale zase jsem chtěla tatínka pro dcerku no a teď (dcera má 17 měsíců) je to ten nejlepší táta a nejlepší partner jakýho bych si mohla přát.... kdybych se tehdy řídila svýma hormonama mohla jsem dnes mít jen oči pro pláč.... my to tady za tebe nevyřešíme, ale zkus se hlavně na vše dívat s odstupem, jak bys ty poradila svý kámošce.... neřeš vše tak dětinsky, neurážej se, nedávej chlapovi ultimáta..... prostě mluvte spolu jako dva skoro rodičové a dospělí lidé!!

ja teda čtu první tvůj příspěvek a možná nejsem ten pravý člověk na rady....ale svuj názor napíšu.ono se každýmu lehce poradí at odejdes,ale podle me ma kazdy vztah sve faze a kazda faze ma sva uskali a odejit pokazde jen proto,ze pominula zamilovanost a prisly problemy-to proste neni reseni.nakonec by clovek zustal sam.ve vztahu jsou nejdulezitejsi kompromisy,komunikace a trepelivost.
taky v tehotenstvi vidime spoustu veci jinak,precitlivele....zkratka ma rada zni-promluvit si a pokud to nejde,coz hodne chlapu ma s debatami problem-tak proste vyckat a byt trpeliva.ovsem pokud jsi si jista,ze te psychicky stresuje,ze zvladnes byt bez nej,ze ho nemilujes a ze jsi schopna a ochotna si vzit vychovu a ziveni ditete jen na sva bedra-pak taky nerozumim tomu,ze neodejdes.ikdyz...to se muze udelat kdykoliv...takze se zamysli....a pak konej.hodne stesti.

ahojky tak jestli jsi si jistá že není dobrý tak proč s ním ještě jsi :#o:

Od samého začátku co tu píšeš o tomhle problému ti všechny holky psali že máš od něj odejít. tot i psali vždy v každé debatě.