přítel chce nejspíš 2. mimčo, já ne. Co s tim?
Ahoja holky, musím se jít vypovídat. Máme s přítelem 20 měsícčního syna Dominička. Je to naše štěstí a oba ho nesmírně milujeme. Udělali bychom pro něj cokoliv na světe. Já se těším, že v září nastupuji do práce a dostanu se konečně z toho domácího stereotypu. Domuluvili jsme se už předem, že budeme chtít jen jedno dítě. A já si na tom trvám. Jedno mi bohatě stačí a po druhém vůbec netoužím. Jenže z přítelových narážek jsem pochopila, že on by ještě jedno chtěl. Dám příklad pár jeho narážek: neber ty prášky(anitkoncepi), nepotřebuješ je. Nebo jsem mu řekla,že se nemusí bát, že na prášky nikdy nezapomínám a on na to odvětil slovem škoda. Náš Dominiček je hodně uvztekaný dítě a přítel neustále apeluje na to, že by potřeboval konkurenci (tím má na mysli druhé dítě). Dneska mi řekl, že až budemem mít tu naší holčičku, že budem potřebovat nový byt. atd..... Nemyslí to s nadsázkou, ale vážně. Já už druhé dítě nechci, jak to vyřešit, jak si o tom promluvit. Ikdyž asi nejsem naprosto proti, ale spíše s přiklánim k variantě, že NE. Ale co s tim když jeden chce a druhý ne???? Přítel chce hrozně ještě holčičku, vím to a chtěla bych mu jí dát, ale hlavně kvůli němu. Já vím, že to zní možná sobecky co tu píšu...jak byste se v mé situaci zachovali vy??? Potřebuji radu. děkuji.... :a:
Ahoj, když bylo naší malé 20m, taky jsem neměla na druhé ani pomyšlení. Dnes je Terezce 3,5 roku a plánujeme druhé mimi :dance: Možná to chce jen čas, ale pokud si si jistá, že druhé mimi nechceš :n: , stuj si za svým, aby si pak nebyla nešťastá a tím pádem by jste trpěli všichni. Pevné nervy :dance:
Ahoj tak bych mu řekla každopádně at na mě netlačí že on rodit nebude a ani s mimčem doma nebude natož ho kojit ... že čím víc na to tlačí tím se víc sekáš a nechce se ti ... že bys prostě ráda do práce a at ti dá ještě čas,ale at tě do toho netlačí ...
In reply to Ahoj tak bych mu řekla by Terry Von K.
hlavně bych to nehrotila hned a zbytečně sse kůli tomu nehádala
U nás je to trochu naopak, manžel nechce, já bych si za pár let ještě říci dala. Vím ale, že ho do toho nemůžu tlačit, že by byl nešťastný a uhnaný. Já mu dám čas a tak za 5 let bych to zkusila znovu. Zkus si s ním promluvit, at ti dá pár let čas, že se necítíš a že nevylučuješ, že to nebude jinak
In reply to U nás je to trochu naopak, by Slunko
Když u mě ten věk už trochu talčí je mi 34 let a v srpnu mi bude 35....a kolem té čtyricítky bych už do dalšího nešla...je to složitý...buď teď nebo nikdy...ale teď se mi do toho také nechce...nejde o finanční stránku, ani o stárnku jiného zabezpečení to je u nás dobré....ale o to, že nevím jestli bych pak byla spokojená...
In reply to Když u mě ten věk už trochu by Ilonecccka
přesně tka to má manžel a nikdo tě do toho nemůže nutit! Na druhé straně, kdybys ho pak měla, možná bys změnila názor, ale to je těžký vědět předem....
Jediné co je možné ti poradit je ať si spolu narovinu promluvíte....
Já jsem chtěla původně 3 děti, nyní čekáme 2. (dcerce budou za měsíc 4roky) a nějak už o třetím neuvažuji... možná za několik let to přijde....
Takže třeba jednou za např. 5let budeš druhé mimčo chtít.... bude ti třeba chybět to miminko když klučina už bude odrostlejší jako teď mně.... uvidíš.... ale lámat něco přes koleno....
In reply to Jediné co je možné ti poradit by lucisek
Já už nebudu chtít prcka asi ani za těch pět let. Přece jen mi je 34 let a pak už bych do toho asi nešla...buď teď a nebo nikdy, jenže já to nevidím ani na teď...a je mi přítele trochu líto, když se tak moc snaží mě nenápadně přesvědčit....
In reply to Já už nebudu chtít prcka asi by Ilonecccka
Tak to je potom na tobě.... nebo ať je na rodičáku on... to je také možnost pokud vás uživíš.... mám takové ve svém okolí a muži stíhají i svou práci (podnik) jen ne s takovým nasazením...
Já jsem přesvědčená, že je to rozhodnutí ženy, protože převážná většina péče a odpovědnosti bývá na ní. Možná se mnou nebudete souhlasit, ale nejdřív si ty dobře rozmysli co opravdu chceš a pak se s ním můžeš pustit do debaty, jejíž výsledek bude ovšem předem jasný :s:
In reply to Já jsem přesvědčená, že je to by uz
Ano v tom máš pravdu, většina veškeré péče zůstáva na ženě. To ona má na péči o dítě největší podíl. A navíc bych musela objetovat zase na pár let práci která mě baví a naplňuje a to je pro mě veliká oběť. Ale nechci být sobecká. myslím, že to nejde říct uplně jednoznačně, že je to rozhodnutí pouze na ženě....díky moc za komentář.
In reply to Ano v tom máš pravdu, většina by Ilonecccka
Mám to trochu podobné. Jen je mi ještě o dva roky víc. Podařilo se mi i v dnešní době najít práci a během mateřské jsem si odpírání a počítání užila až až. Kdysi jsem chtěla než jedno. Pak jsemsi říkala, že až budu rok v práci, tak to přijde. Přišlo to, mimina mě rozněžní a chci to ještě prožít. Ale zároveň s tím příklonem že jo se opět dostavil strach, že budou potíže, zdravotní, finanční i vztahové. Lituju, že jsem nakonec neměla dvojčata nebo dvě rychleji za sebou. Pořád nevím co dál.
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
tady asi radu nenajdeš... ať tak nebo tak, jeden z vás bude nespokojený... on ti to po čase třeba začne vyčítat, nebo ti to vyčte syn, že chtěl mít bráchu nebo ségru (jako to vyčítala moje nejlepší kamarádka svým rodičům)...
v hlavě si to musíš srovnat hlavně sama se sebou a porovnat pro a proti...
- za mě - práce ti neuteče - do 70 se toho ještě napracuješ :D - Dominik ti odroste a třeba za tři, čtyři roky bys zalitovala, že to jeho miminkovský a batolecí období uteklo tak rychle, a třeba už bude pozdě...
- kojení a plenkový období utečou tak rychle... mám už druhé dítko a pomalu se učí na nočník... a přitom není tak dávno, když jsem s prvním pupkem psala diplomku :D