Přeplánování, kdy mít dítko,prosím poraďte
Dobrý den,
ráda bych se zeptala co maminky nakonec rozhoupalo k tomu mít dítě? Jě mě 29 let, čili už docela stará a bezdětná. Letos v srpnu se mám vdávat po dvouletém vztahu, něko by si myslel, že je to brzo, ale spousta párů se bere v kratším intervalu, snad to navíc není přechozen, že....ale k věci....
Kvůli práci jsem se přestěhovala s mojim k Brnu. On může být spokojený, dělá práci kterou umí a za pěkné peníze. Já pracuji částečně na černo, práci normál, moc nezáživná. Snažím se najít si jinou, legální, ale všude mě pinkají, neboť jsem už stará a bezdětná, čili možná čekatelka. Samozřejmě při pohovorech přítele zapírám, natož svatbu.
Bohužel tato situace už trvá rok a jsem dost nespokojená. Tak jsem si právě namýšlela, že bychom po svatbě do toho mohli praštit.Můj by aji rád, ale řeší, že musí dosplácet auto /naštěstí letos/ a pak musíme řešit vlastní bydlení. Jsme v podnájmu, ale to vše po svatbě /to tak počítám po novém roce, nedá se to uspěchat/. Je tu hrozná nabídka rod. domků v okolí Brna. S tím se děsím, že kdybychom si pořídili dítě, hypotéku a já bez příjmu /mzdu mám z většiny bokem/, takže věřím, že se budou na úřadech snažit mě nic nedat /o to víc mě pak může mrzet, že v předešlém zaměstnání se vše vždy řádně odvádělo/.....PROSTĚ, ŽE TO FINANČNĚ NEZVLÁDNEM, do toho můj věk, nejisté a nezáživné zaměstnání, chci dítě a nechci dítě /strach z průběhu, bolesti, starosti/. Vůbec si nevím rady.. v hlavě mě to leží už nějaký měsíc, moje ho s tím nemohu otravovat, ještě bych ho tím otrávila, kamarádky mám ve Zlíně, kam bych se ráda vrátila, ale kvůli větší šanci v Brně sehnat práci a jeho rodičům to nejde /neustále ho povolávají na práci k nim a já prý mužu počkat, než mu to dovolí, jeho dvě sestry mají děcka a práci, ty nemohou pomoci rodičům a to bydlí ve stejné dědině, můj 60 km od rodičů/. Bohužel i to je mé dilema, rodiče mám u Olomouce...tu v Brně nikoho nemám...připadám si velmi opuštěná /a že bych chtěla mít dítě a s ním se zavřít před světem nechci/....skutečně si nevím vůbec rady.....
Co si myslíte Vy? moc si to komplikuji? Jak bystesi poradili?
Děkuji za každou radu, připomínku, vsuvku, pochopení.
janina
P.S. podotýkám, že kdybych měla pohodovou práci, ještě nějaký rok bych neřešila tyto věci a počkala bych s mateřstvím, což už mě varují pro změnu!!, že už mám věk....
In reply to Ahoj, dekuji za reakci. Muj by janashka
No pak bys asi neměla mít ani dítě, ani manžela, všechno může špatně dopadnout... no a ježíš, všichni umřeme... stojí ten život za to? Nebylo by lepší umřít hned po narození, abychom se vyhnuli případným omylům a špatným rozhodnutím?
Víš, co bych ti doporučila? Nečíst články, kde si někdo stěžuje nebo nadává nebo popisuje nějaké hrůzy, co se staly (nejčastěji nějaké známé, o které to ví jen z doslechu), nemyslet na to, že se tři roky někde zahrabeš s dítkem, mateřství je práce těžší než denně sedět někde v zaměstnání a dělat to samé, je to ta nejkrásnější a zároveň nejtěžší práce na světě, vychováváš nový život, nového člověka, a jen na tobě je (tedy na rodičích), co všechno mu dáš a jaký ten svět mu dovedeš ukázat a co ho naučíš... nudit se u toho nebudeš, podnětů pro obě dvě strany je dost a dost, činností s dítětem je taky dost velká nabídka, takže vůbec nemusíš zakrnět doma a zahodit ty tři roky... bez příjmu nebudeš, budeš dostávat mateřskou a rodičák, a vůbec nechápu tyhle stesky, jestli sis vybrala dobrého partnera, tak přece nemusíš mít strach, že se na vás vybodne a bude tě nutit vycházet jen s mateřskou a rád se o vás postará bez nějakých keců a zlosti... navíc můj názor je ten, že když spolu dva žijí, ať už s dítětem, nebo bez dětí, tak jsou už přece rodina, domácnost a veškeré příjmy jsou přece společné... nelze rozdělovat na moje a tvoje, a třeba na dovolené bude jeden chodit na jídlo do restaurace a druhý sušit hubu a jíst suché rohlíky, jen proto, že má menší příjmy... pak je něco špatně... ale to jsem se trochu odklonila... jen jsem chtěla napsat, že nemusíš mít předem strach, strach je totiž poloviční ztráta a život je moc krásný a moc krátký... a dokud si něco nevyzkoušíš na vlastní kůži, tak nikdy nepoznáš, jak by ses vlastně zachovala a jak se ti to bude či nebude líbit... tak zahoď strach a mysli jen na ty hezké věci, které vás čekají... zkus někde najít víc důvěry k partnerovi, důvěry v sebe samou a možná si ze všeho nejvíc ujasni, co pro tebe dítě znamená... případně jestli by nebylo lepší, kdyby na mateřskou šel tvůj muž a ty bys tedy živila rodinu...
Možná jsem to napsala dost tvrdě a nesouhlasně, všichni máme právo na pochybnosti a někdy jsou naše vlastní představy budoucnosti hodně odlišné od toho, co následuje... já v šestnácti třeba tvrdila, že se nikdy nevdám, že si neumím představit, že bych každý večer, den za dnem, usínala vedle stejného chlapa a ráno se vedle něj zase probouzela... no a za nedlouho jsem si našla kluka a neuměla jsem si pro změnu představit, že by to tak nebylo...
Ale hlavně jsem chtěla napsat, že i když v okolí vidíš dle svého názoru jen samé negativní věci, rozvody, nezaměstnanost, špatné zkušenosti a zážitky, tak to nemusí znamenat, že u tebe to nebude naopak... zkus hledat ty opačné stránky, šťastná manželství, pohodové vztahy, příjemné lidi a hezké zážitky... a pak se na tebe začnou tyhle pozitivní věci nabalovat... stejné energie se přitahují... tak nevysílej negativně... ono to funguje...
já to měla jaky ty s prací část na papíře a část bokem na mateřskou sem šla tříletou peněz sice nemáme balík na ubití velryby ale tak nějak se to dá sice vždycky všechno probendíme do poslední korunky ale hlad neni a co potřebujem máme
mateřskou sem vzala na 3 roky mám těch necelých 8 tis 3 si ještě přivydělám
ale jestli se na to necítíš neni kam spěchat my si děcko pořídili více méně náhodou a sme spokojený já bych klidně brala už i druhý ale přítel nechce ani slyšet :D
In reply to já to měla jaky ty s by grapas
ahoj, děkuji za reakci. Já bych právě nerada mojho natlačila do dítěte, jen kvůli situaci, kterou se mě nedaří vyřešit, prááávě :)
já to měla jaky ty s prací část na papíře a část bokem na mateřskou sem šla tříletou peněz sice nemáme balík na ubití velryby ale tak nějak se to dá sice vždycky všechno probendíme do poslední korunky ale hlad neni a co potřebujem máme
mateřskou sem vzala na 3 roky mám těch necelých 8 tis 3 si ještě přivydělám
ale jestli se na to necítíš neni kam spěchat my si děcko pořídili více méně náhodou a sme spokojený já bych klidně brala už i druhý ale přítel nechce ani slyšet :D
ahoj, tak 29 let neni ještě tak strašně vysokej věk. Já bych určitě s dítětem nespěchala. To že okolí říká že máš věk je sice pravda, ale proč se hnát do něčeho co zatim ještě nechceš. Máte na tento a příští rok dost plánů. Svatba, bydlení, doplacení auta. Ty nemáš práci, tím pádem budeš mít nárok na rodičák na 4 roky /pokud ho poslanci nezruší/. To pro vás znamená,že do 22měsíců věku dítěte budeš pobírat 7600kč a do 4 let věku potom už jen 3800kč. Pokud máš práci načerno tak jak to máš s pojištěním? jsi na úřadu práce? pokud ne, tak se připrav nato, že budeš mít dluhy. Takže já být tebou najdu si zaměstnání a potom můžeš uvažovat o dítěti. Těhotenství by pro tebe bylo akorát stresující a ani by ses na miminko netěšila. Nejdřív si zajistětě bydlení a vše okolo a potom můžete založit rodinu :a:
In reply to ahoj, tak 29 let neni by JaMiOn
Ahoj, děkuji za radu, práci mám, ale část vyplaty se platí bokem, čili zdravotní a sociální se odvání,ale v minimu. Dluh by tedy neměl být. S tím hledáním zaměstnání tak činím, ale bez úspěchu. Jen se obávám, že pořád odkládám a odkládám a bude pak pozdě. Ale nechci ani nic ve stresu, už nyní jem mám dost. Řeším jen svou ekonomickou existenci.
Ahoj, já myslim, že to moc komplikuješ. Těhotenství a hlavně dítě kromě nesporných kladů působí finanční újmu každému. Pořizovat si dítě z nudy nebo kvůli nespokojenosti v zaměstnání není to pravý, ale řekla bych, že ty miminko chceš. 100% jistá i tím nejsi, ale to nebudeš nikdy. Tedy když to vezmu podle sebe, do té doby než jsem otěhotněla. Vždy tam hlodal takový malý červík, zda by nebylo dobré ještě počkat než doplatíme auto, než doplatím půjčku v práci...
Asi po půl roce marného snažení o početí jsme se rozhodli, že to tedy necháme plavat, prodáme byt a pustíme se do stavby domku. Zatím je to tak, že cca za měsíc dostanem povolení (po roce vyřizování) a za 16dní přesně mám termín porodu. To prostě nenaplánuješ.
Práci jsem měla a vlastně ještě mám dobrou. Zatím jsme domluveni, že cca po půl roce - až mi skončí mateřská a půjdu na rodičovskou, tak začnu na pár hodin pracovat z domova, abychom vše utáhli a taky abych doma úplně nezpitoměla. Pokud rodiče tvého přítele jsou trochu normální, možná by se s nimi dalo domluvit, že když k nim bude jezdit přítel makat, tak tchýně zatím pohlídá dítě a ty si budeš moci taky něco přivydělat.
A co se známých týče, já teprv teď poznávám lidi na sídlišti a ve svém okolí. Taky bydlíme v úplně jiném městě než jsem vyrůstala. Dokud jsem chodila do práce, ráno jsem odešla z bytu, cca po 10-12 hodinách jsem se vrátila domů, šla jsem na hodinku ven se psem a byla jsem ráda, že jsem v klidu doma. Občas jsem chodila na cvičení, tak tam jsme sotva funěly, natož s povídaly. Až když jsem teď na mateřskej, tak najednou se ke mně hlásí ženský, co bydlí v okolí... ptají se mě, třeba, kde budu rodit a říkají, kde rodily ony atd. Pozvou mě třeba k sobě na kafe, že mají věci po dětech, ať se přijdu podívat, zda se mi něco nehodí atd. Samozřejmě, že pak probíráme taky úplně jiný věci, ale přes to těhotenství a mateřství se člověk spíš seznámí. A hlavně je na to taky čas.
Držím palčky, ať se rozhodneš správně.
PS: Ono je těžký najít práci přesně pole svého gusta, ale když se to podaří, tak to mateřství pak neznamená nijak extra velkou překážku! Když tedy asi zrovna nejsi kosmonautka nebo tak :-)
In reply to Ahoj, já myslim, že to mo by Verda
Ahoj, děkuji za reakci, oba máme rodiče cca 60-70 km od nás /nechtěla bych tam neustále pendlovat, je to dost finančně, časově i psychicky - opilý, protivný dědeček - náročné/. Co se týče jeho rodičů, tak mohu být ráda, že jsou tak daleko, neboť ho stále jen potřebovali na práci, o dítě bych se musel starat i tam sama, neboť jeho maminka má péči o děti svých dcer. Ty nejmladší dvojčata budu mít 6 let a maminka je "chuděra", neboť chodí do práce. Jeho tatínek neustále opitý a protivný, čili proto potřebují pacholka /trochu větší parcela/. Navíc tam jezdíme na víkendy max, brigádu, nebo částečný bych stejě v tom případě nemohla řešit :-(..si to pěkně babrám :-)
víš ono jde hlavně o to, jestli dítě chceš.
My si s manželem pořídili až po 11ti letech. Furt byly nějaké důvody proč ne, až po škole, až budem bydlet ve vlastním, pak zas já: až po svatbě...je pravda že do těch 25, 26 jsem dítě ani nechtěla, ale postupně jak se blížila ta třicítka...jsme s uvědomili, že to třeba ani nemusí jít, takže i když tam opět byl nějaký důvod proč ne (dělala jsem dálkově VŠ, taky jsem se rozhlížele po jiné práci protože jsem nebyla spokojená) abychom když tak měli pár let na běhání po doktorech.
no a vlítla jsem do toho hned, práci si hledat přestala, a vš šla dodělat s dítětem i když opravdu hůř.
a jsem opravdu moc ráda. Dítě tě naplní, objevíš v sobě studnici plnou citů o kterých jsi vůbec netušila, a zjistíš jak nedůležitá je v porovnání s mimi nějaká práce, kariéra...
No nevím nevím, pořídit si dítě jen proto, že nemáš zrovna nějakou dobrou práci asi nebude to pravé ořechové... většinou žena (nebo nejlépe oba partneři) chtějí dítě mít... ale jestli váháš, tak to asi nebude ta nejvhodnější doba... jenže na druhu stranu mockrát těhotenství přijde právě v tu nejméně vhodnou dobu...
Jinak Olomouc je od Brna docela blízko, my bydlíme u Olomouce a manžel je přes týden v práci v Brně... hodinka jízdy a jsi tu... Olomouc - Plzeň by bylo horší ;)
No a zase pokud má manžel dobrou práci, tak není zase takový problém to zvládnout... myslím tím, co se financí týká... s jedním dítětem je to brnkačka, tři děti už by byly poznat... nevím tedy, co dělá a kolik vydělá, ale tak v okruhu 25 km od Brna se dá sehnat domek za docela slušné peníze, mám pocit, že v Rousínově to bylo doslova za pakatel, takže pokud se chcete usadit někde tam, tak na denní dojíždění tahle vzdálenost je tak akorát...
Ale stejně si myslím, že ten, s kým bys o tom měla promluvit, je právě tvůj partner... to není otravování, to jsou důležité věci a o ty byste měli řešit právě spolu...
No tak já už raději nechám toho kecání a držím palce, ať se rozhodnete co nejlépe a hlavně ať jste oba spokojení... a jestli s dítětem teď nebo později, to už je jen a jen na vás... :a: :a: :a:
In reply to No nevím nevím, pořídit by Blue Jane
Ahoj, děkuji za reakci .-), potěšila. Já zatím neznám příliš Brno, pracuji v Modřicích, čili jen komplikovaně jedu hodinu ze Šlapanic přes Brno. Nemám vůbec odvahu právě hledat bydlení přes těch 20 km od Brna, kvůli dojezdu, atem je to snad brnkačka, člověk si na to musí vydělat, ale asi máš pravdu. Dost domečků /chci pidi domeček/ jsou spíš v dědinkách u dědin :-) právě ta doprava :-)
V našem případě těhotenství nepřijde v tu nejméně v hodnou dobu, na to můj je opatrný- Řeší prvně finanční stránku, což i já, ale já to pak celé vidím z toho důvodu skepticky
já myslím, že nespokojenost s pracovním uplatněním není ten nejlepší motiv k pořízení potomka, 29 není až zas tak strašně vysoký věk na to, abys nemohla ještě rok dva počkat, obzvlášť pokud nejdřív potřebujete vyřešit vlastní bydlení, protože pokud budeš na mateřský, tak vám hypotéku nikdo nedá ... na tvým místě bych si zkusila najít nějakýho koníčka, který by ti rozšířil okruh přátel o nějaké by Brňáky
PS: mně se touha po potomkovi přihodila ve 28 a "dílo" se zdařilo necelý měsíc před mými jednatřicetinami
In reply to já myslím, že by ha.nka
já vím, že nespokojenost v práci neřeší dítě, bohužel několik měsíců se snažím jinou práci, ale bez úspěchu, navíc v práci nás stále udržují v tom, že tam končíme, docela na psychiku. Nevím co budu pak dělat až budu na pracáku. Jinak právě chceme prvně řešit vl. bydlení, ovšem s mojím příjmem co je legal, stejně asi neuspějeme.
Upřimně, nedokáži ani odhadnout, zda by se dílo:-) podařilo jak by jsme si plánovali....aby to taky nebylo na dlouhé lokty /mírná nadváha, náběh na cukrovku/..to už je na křišťálovou kouli
In reply to já vím, že nespokojenost v by janashka
to nikdy nevíš, já jsem úplně zdravá a stejně jsem si musela pořádně počkat ... ale zas to můžeš využít jako určitou motivaci, si třeba naordinuj, že se začnete snažit až dáš pár kilo dolů ;-)
Ahoj tak to je docela dilema.Já být na tvé místě tak bych se o miminko začala pokoušet.Upřímě ono to může vyjít na poprvé,ale taky nemusí a budete potřebovat doktora na pomoc.Když budeš těhu,tak si v poradně najdeš kamarádky taky těhotný a můžete rozebírat vaše těhotenství a pak i s mimčama chodit na procházky...No a s tím bydlením to nemá vyřešeno víc lidí,hodně jich bydlí po podnájmech i s dětma,nebo splácí hypotéku.Ty budeš dostávat 7,600 a on jestli vydělává trošku slušně tak to zvládnete.Já mám kamarádku a ta s manželem začnou platit hypotéku a ted čekají dvojčata a musí to zvládnout.Neboj ono to půjde
In reply to Ahoj tak to je docela by mattysr
děkuji za zprávičku, těch 7600 Kč nedostanu hned, prý když budu na nemocenské a půl roku po porodu, tak bych měla dostat "nemocenku"? z toho co odvádím ze mzdy, a to je nula, nula, nic.
Jinak jsem se snažila najít si tu kamarádku, např. na aerobicu, ale je fakt, že už tam chodily rovnou kamarádky nebo kolegyně...starší, co mají rodinu, čili šance žádná. Tam vykládala jak mají geniální děti, že už vetřech čte a tak :-) ..je fakt, že v pordně budou tšhu, čili kočky se stejným "problémem" co bych měla já .....
akorát mám aji strach z toho těhotenství, natož z porodu..žádná sranda
a maminku mám docela daleko Brno- Olomouc, páč věřím, že ji bych potřebovala....
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
In reply to by anonymous_stub (neověřeno)
Ahoj, dekuji za reakci. Muj rika, ze do roka by chtel ditko, to pocita s tim, ze vyresime stavajici splatky; vlastní bydleni, cili nove splatky. Ja jen nevim jak preckam ten mozny rok i treba dyl. Prace nejista. Navic uz se divim, ze kdyby pak melo dojit na vec, tak se zacnu cukat...takze muj tak maximalne bude ze mne mit hlavu jak patraci balon. Rok budu mluvit ze chci a pak se budu cukat, ja to vim. mam totiz z toho strach. par clanku co jak probiha v ordinacich a je hotovo.
Navic nedokazi nekde tri?! roky se nekde zahrabat s ditkem, mam paniku pri predstave byt bez prace, bez prijmu.
je me z toho docela zoufale, normalne se dokazi rozhodnout docela rychle..ale toto je velký krok.....me uz cvaka i z te svatby.....za mesic a neco. pred par mesici jsme ani nepomyslela, ted uz nevim zda je to spravna volba, vsechny kolegyne do 15 let se rozvadi, sikovnejsi aspon trochu oskubou manzela .)....ale i kolegove z byvaleho zamestnani, taky, taky...