Povzbuzení pro maminky malých křiklounů :-)))
Ráda bych tady povzbudila maminky všech věčně plačících miminek (myslím od narození do 3-4 měsíců).
Náš Matýsek, když se narodil, tak byl krásné miminko a stále je, samozřejmě jsem jej milovala už od té doby, co jsem věděla, že ho nosím pod srdcem. Bylo pro mě ale velkým překvapením, že miminko po narození dokáže celé dny prokřičet a to i přesto, že jsem si načetla spoustu chytrých knížek. Už v porodnici mi po nocích plakal a když jsme si jej přinesli domů, tak plakal hodně hodně často, přes den spal minimálně, v kočárku být nechtěl, vodu nenáviděl, v autosedačce křičel. V noci jsme ho 2 hodiny uspávali proto, aby byla za hodinu zase vzhůru. Přiznám se, že jsem si myslela, že to nikdy neskončí a že snad bude křičet do dospělosti. Nemohli jsme jít ani nikam na návštěvu, bylo obtížné ho utišit. Nehrozilo, že bych si doma uvařila oběd nebo vůbec něco udělala, tedy pokud jsem ho nechtěla nechat křičet. Takže jsme ho 2 měsíce nosili na rukách a pořád s ním někdo byl. Spoustu lidí mi říkalo, neboj po 4. měsíci se to změní a já v to tiše doufala, ale někdy jsem ztrácela naději.
No a holky už od tak 2,5 měsíců to začínalo být mnohem lepší a dnes, Matýskovi byly právě 4 měsíce, je to fakt SUPER a konečně mám ten pocit, že Matýsek je spokojené miminko. Teď pláče jen kvůli hladu nebo, že se mu chce spinkat. Krásně si vyhrajeme, můžeme chodit do restaurací a mezi lidi, rád pozoruje svět, úžasně se řehní od ucha k uchu, miluje vodu, rád se mazlí. Dokonce po očkování brečel jen pár vteřin a pak zase úsměv. Prostě fakt pohoda.
Tak holky vydržte, mějte s miminky trpělivost a věřte, že fakt bude lépe. Uvidíte, že jejich láska vám to vynahradí nespočetněkrát.
:a: :a: :a:
In reply to Děkuju za povzbuzení, už by adela kochrtova
To je ještě miminečko, nám to trvalo tak do 3,5 měsíců, což je tedy děsně dlouhá doba, ale uteče to. :a:
Tak to je jako by jsi psala můj příběh. Akorát já jsem se ještě k tomu snažila dost kojit, ale malej moc nechtěl tak jsem pořád odstříkávala. Bylo to šílený, protože jsem nakojila odstříkala a pak malýho drndala v tašce od kočárku když už jsem padala na ústa tak jsem si ho dala na kolena a nesměla přestat.Jinak řval. Někdy jsem uspávala i do 01.00h. Taky nechtěl chodit na návštěvy brečel celou dobu a hlavně u našich jsou dost hlučný a on na to nebyl zvyklý. A moje sestra mi řekla, že bude určitě autista. Byla jsem na mrtvici. Srovnalo se to asi po 6. měsíci. Teď zase miluje společnost. Začal vnímat a všechno ho zajímá.
In reply to Tak to je jako by jsi psala by Elík 01
Jo tak to znám taky s tím kojením a odstříkáváním, což dělám doteď. Matěj se nechtěl z počátku přisávat, bojovali jsme třeba hodinu a tak laktace se moc nenastartovala, ale nějaké mlíko bylo (250ml denně), tak jsem pořád taky 7x denně odstříkávala, stála jsem třeba nad kolotočem u postýlky, zpívala a odsávala, komedie hadr. Teď na mě kouká, co dělám zajímavého, ale mlíčko ubývá, už nemám dost sil po nocích krmit a pak ještě odsávat.
Ty kolena jsme taky používali, alespoň se u toho dalo sedět.
Teď je každý den znát, učí se nové věci a objevuje svoje tělo. Už se umí přetočit i na bříško.
:a:
Já už ani nevěřím, že bych mohla mít taky tak spokojené miminko. Dnes má můj raubíř 12 týdnů, dala bych nevím co za to, aby se vše v dobré obrátilo jako u Tebe. Snad se taky dočkám. Záda už necítím, postýlku máme v podstatě na nic, kočárek je pro něj také nutné zlo,...Tak uvidíme...Každopádně Ti to moc přeju, užívejte si:-)
In reply to Já už ani nevěřím, že by Lia
Budeš mít neboj, začne ho zajímat okolní svět, listí na stromech, střechy domů, nějaká ta hračka až pochopí, že má ručičky. No a hlavně už nebude to "úplné" miminko a tak ho klidně budeš moci nechat trochu poplakat. Já už jsem se naučila rozeznávat, co je hlad (to je hysterák do fialova) a co je únava a co je nuda a tak. Tak podle toho ho klidně nechám, ať se chvíli čílí, pak ho pochovám a za chvíli ho vrátím tam, kde se čílil (tedy pokud to nebyl hlad nebo únava). No a s tou postýlkou my jsme zatím měli štěstí, to nám jde dobře.
No ja taky doufam ze to zmeni,dnes mame 3 mes.,a je to horsi a horsi.Boli mi zada a vsechno mozne,furt ho houpam,kdyz polozim hned se probudi...ted spinka bohudik :qu: moc ho miluju a doufam ze to zmeni...a jak vam to zmenilo ?Z niceho nic?nebo mas nejake finty na to?
In reply to Ach jo... by Vicky
Ahojky Vicky a prcku,
no u nás to byla ta kolika v pravém slova smyslu - bolavé bříško + těžká adaptace. Ale jak ho začal zajímat okolní svět, tak přišla velká změna. Tedy jako stejně si nevydrží někde sám v postýlce hrát hodinu, ale už ho nemusím pořád nosit, stačí, že jsem s ním. Prostě se jednoho dne probudil a přestal plakat, je to tak 3-4 týdny zpět. Začali jsme si spolu číst (Matěj šustivou knížku a já časopis), třeba skládáme spolu prádlo - on pase koníky, já mu zpívám a při tom skládám, pořád něco děláme, ale klidně vydrží si hrát třeba 20 min, což před tím nehrozilo a bude to lepší. Jinak, co se týká uspávání, tak začal usínat sám už kolem 8 týdnů - tedy musí být v zavinovačce zavázaný jako houstička, aby ho ručky nebudily a od té doby se budí je 2x za noc a vstáváme kolem 7 ranní. Večer prostě zamotám, dám dulíček a chrní.
Ono je to na palici, vím, ale najednou taková změna, uvidíš, dřív nebo později to bude i u vás (přeji to dřív :s: ).
A to jsem si myslela že mám zlobivé mimi :)
In reply to A to jsem si myslela že by weunka
Já to beru tak, že nezlobí, vždyť je ještě maličký, ale ten svět pro něj byl moc složitý.
tohle já neznám. Ta naše má 10 měsícu a spočítala bych na jedné ruce kolikrát brečela.
Utěšovali jsme jen když rostly zoubky. A to nebylo nic hroznýho.
Tak si užívej tvojeho smíška :D :-)
In reply to tohle já neznám. Ta naše by zaneta.111
Jo každé miminko jiné ... Ale jsou naši, bobečci maličkatí :cc): :h: Já budu mít příště taky moc hodnou holčičku :girl: A tenhle můj rarášek mi na ní bude dávat pozor, aby mi za ní nelezli kluci :s: :a:
moc hezky jsi to napsala,mi máme 3 měsíce a brečíme taky když máme hlad nebo se nám chce spinkat. :r: :hu: :r: :'zz): :a:
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
Děkuju za povzbuzení, už aby to bylo, je nám 6 týdnů.