Povídají si s vámi partneři? Mám nereálná očekávání?

my jsme momentálně taky v řekněme provozně-kamarádském vztahu, máme holt dvě malé děti (půl roku a necelé tři roky), do toho oba chodíme do práce a kvůli nočnímu režimu dcerky se moc nevyspíme, takže většinou jen řešíme, kdo kdy kde co zařídí a na nějaké to "romantické" pěstování partnerského vztahu není energie, řekla bych že hlavně na mé straně. Jsme spolu devátý rok. V posledních pár měsících se krizové dny vyskytují o něco častěji než dříve, ale věřím, že řádově do roka se to zase zlepší. Nečekám ale návrat toho jiskření z počátečního poznávání se a budování vztahu, holt už nejsme bezstarostní puberťáci a to každodenní řešení všednodenních starostí nám zůstane, podle mě to k životu patří, tak si z toho vrásky nedělám

Ahoj, jsme s manžel spolu skoro 8 let a poslední 2 roky je to jako na houpačce :( Někdy mám pocit, že si nemáme co říct a jindy si řeknu, že lepšího chlapa bych nenašla

právě 5. výročí... Na rovinu se přiznám - svého partnera jsem rozmluvila... a bez uzardění - postel v tom sehrála také svou roli ;-) Naučil se, že jsem občas bezprostřední, sám časem začal chodit a více mne objímat... každé ráno si popřejeme, vlepíme pusu, stále máme potřebu, když kolem sebe projdeme, se dotýkat a pohladit se.
A nebylo to tak vždycky... jen jsem to prostě nevzdala.
Kdysi jsem si však uvědomila jednu věc - že ho miluji i pro to jedno - pro mne docela zásadní - že spolu můžeme a umíme mlčet. Být vedle sebe, cítit se dobře, ale nemít potřebu nic rozebírat, o něčem tlachat..
Pro mne je tak nějak důležitější, co pro mne a naše děti dělá, ne to, o čem mluví. Žvatlalů jsem kolem sebe měla dost, ale dost často skutek utek.
Rozmysli si, co od života chceš. Můžeš to zkusit jinde, můžeš zahnout. Ale uvědom si, co při tom můžeš ztratit a jestli ti to za ztrátu důvěry stojí...

Tvůj chlapík je ťunťa. Dotlačila bych ho k návštěvě poradny, protože ty se trápíš a on to nevidí. Třeba potřebuje jiný názor, než to jen slyšet od tebe. Třeba se vzpamatuje... A ještě něco, nebuď si jím tak jistá ;) Aby tě nepřekvapil...

Ahoj, vztahu bych se nevzdávala bez boje. Zkus třeba navýšit sexuální aktivitu, nějak ho nalákat, aby o tebe projevil zájem. To si myslím, když prolomíte, prolomí se zároveň i ta komunikační bariéra. Těžko říct, já bych se třeba v tvé situaci nebránila poradit se s odborníkem. My jsme s manželem především nejlepší přátelé, ale pořád je to chlap a kdyby něco někde nefungovalo, šla bych na to přes sex. Možná budu působit jak vypočítavá mrcha :s: :s: , ale jde přeci o to vztah udržet(pokud máš pocit, že to za to stojí), kor, když je z jedné stránky tak úžasnej, jak píšeš ;)

Můj muž je introvert, moc toho nenamluví, většinu času tráví u PC nebo si hraje s malou dcerkou, ale máme rituál- on chodí spát pozdě, ale když jdu spát já, jde si se mnou vždycky lehnout a třeba hodinu si povídáme. V sobotu si děláme promítací večery, stáhneme film, otevřeme víno, brambůrky a tulíme se. Když je nějaký problém ve vztahu, není to s ním lehké, on se nikdy nepohádá, když mám nějaké výhrady vůči němu, tak většinou jen poslouchá a nic neříká, což mě štve, ale pak třeba druhý den udělá něco na čem je vidět, že mi chce vyjít vstříc. Mám ho moc ráda a hlavně máme úžasnej sexuální život, což je další hodně důležitej faktor, prostě mě pořád hrozně bere a já jeho. Máš páry, které si spolu sice výborně pokecají( mám takovou kamarádku), ale netouží po sobě jako muž a žena, to považuju za průšvih.

My jsme s manzelem spolu uz vic nez 20 let, ale i kdyz je obcas na facku jako kazdy chlap, tak musim rict, ze ho stale moc miluju. Ale ta laska, stejne jako my sami, se s roky zmenila. :-)
Myslim, ze bys mela manzilka vytahnout nekam na veceri, do klidne restaurace a vsechno to co pises nahore mu rict. Pekne uprimne, bez velkych emoci. Trochu mi prijde, ze to podcenuje.
A ani ta poradna neni spatny napad, treba oba potrebujete nadhled treti osoby.

Jsme spolu přes 4roky, milujeme se a můj muž je můj nejlepší kamarád. Umíme si promluvit o všem a hlavně se umíme spolu od srdce zasmát. Mráček se sem tam objeví také..ve všem si nesouhlasíme...ale to je normální věc ;) proto se přece probírají problémy a názory atd....Ale cítím se s ním přirozeně a jsem s ním ráda :) Někdy je protivný on..někdy já...někdy unavený on, někdy já....snažíme se si pomáhat....a být si oporou. Je skvělý táta a dokáže se postarat o rodinu. Jsme u něho na prvním místě :h: Umíme se ale i pohádat...což není přece někdy na škodu :///: nebo spíše je to slušná výměna názorů :)

no hele :) my jsme spolu letos osm let-bude to v květnu :) Upřímně,zamilovsná nejsem,ale milovat ho miluju :h: vím,že je skvělý manžel,skvělý táta-a přesně jak píšeš ty,vím,že mě nepodrazí,při problému stojí vždy při mě,vím,že je na něj spoleh.Na peníze,volný čas i životní cíle a hodnoty máme podobné názory,takže mě prostě vyhovuje ve všem.Ne,že by sex byl nějaká divočina,ale zase že by to byla nuda taky ne :) A že mě každou chvíli nepusinkuje,neobjímá a neříká,jak mě miluje mi nevadí-udělá to v důležité chvíli,kdy to potřebujeme a že to není denně je mi fuk :s: podle toho co píšeš,si myslím,že si svého muže vážíš,máš ho ráda,jen ti chybí projevit trošku citu.Jak píše hypermatka,možná bych to zkusila jako první,prostě přijít,dát mu pusu,chytit ho za ruku,však to nemusí být hned hodiny povídání... abys pak neůlitovala,ono chlapa kterého si budeš vážit,bude mít rád tvé děti,bude ti pomáhat hned tak někde nenajdeš.Nejdřív bych se to snažila vyřešit-klidně i s nějakou manželskou poradnou,vždyť to není ostuda.Lepší než rozvod,ne?

My s manžele psolu budeme sice pět let až v dubnu,ale myslím si,že máme skvělý vztah.Jistě,není každý den posvícení,občas sjem protivná já,občas on,sem tam se pohádáme - ale jsou to banality (například že nedal talíř do myčky) a většinou to hned obrátíme v humor.Pak si promluvíme v klidu o otm,co bychom mohli dělat spolu,co jinak,co lépe.Někdy přijde z práce utahaný a já vím,že si chce jen odpočinout,tak do něj nehučím.Ohřeju mu jídlo,když chce,otevřu mu pivo a jdu si třeba číst.Až chce sám,přijde a vykládáme si.Někdy přijde a sám od ssebe navrhne nějaký výlet,nebo jdeme do restaurace,nebo k rodičům na návštěvu,vyvenčit psa...Ale když je třeba,sedneme si a řešíme důležité věci.Že se milujeme si říkáme prakticky denně,já to tak cítím a věřím,že manžel to neříká jen jako frázi,ale cítí to taky tak.Jistě,ta šílená živočišná láska jako na začátku tam není,ale je to láska s úctou a respektem,humorem,sdílením a vším,co k tomu patří.Před třemi lety jsme blyi asi pět dní od sebe,od té krize vím,že mám nejlepšího chlapa na světě,miluju ho a chci být jen s ním,porotože se o něj můžu opřít a mluvit s ním o všem - stejně jako on se mnou.

My jsme s manželem přes osm let a často se nám stane, že prokecáme celou noc- až do rána. Je to jedna z věcí, která mě udržuje zamilovanou :c: Ale je to o tom, že jsme oba dva ukecaní, otevření, milujeme humor, umíme si dělat ze sebe legraci, máloco nás urazí, takže se nemusíme bát mluvit o čemkoliv.

Problém je v tom, že každej má tu potřebu mluvit jinou. Tvůj muž nemusí chtít řešit každej prd, a je opravdu spokojenej. Mohl by znejistět a cítit se nepohodlně, kdyby jsi s ním chtěla mluvit o všem.

Zkus udělat víc chvílí jen pro vás dva. Večeře a hezkej film, táborák na zahradě, nevím, jaké jsou vaše možnosti. Prostě nějak změnit ten tereoptyp.

Láska nemusí bejt vášnivá a bezhlavá. Láska může být oddaná, plná respektu a úcty druhý. Milovat ne pro divoký noci, hluboký oči, ale právě pro povahový rysy a morální hodnoty partnera.

Tvůj můž je určitě úžasnej chlap. Dej mu to znát. Tvůj muž možná cítí, že zrovna nehoříš láskou jak puberťačka, proto se uzavírá do sebe. Ona je láska totiž docela dřina, když trvá dlouho, musí se na ní makat a pořád si připomínat ty důvody, proč je tem druhý jedinečný a že je nezbytné mu to dávat najevo.