potřebuji se vypovídat, cítím se jak na Klondaiku :-(

25.08.2011

Já nevím jak vy, ale cítím se šíleně sama, jak na Klondaiku :-D No legrační to je a není.
Mám manžela chodí do práce, bydlíme teď směr Praha-východ a manžel jezdí pracovat do Prahy, 2x týdně má večer sport a jinak přijíždí kolem 19:00 večer, vidí prcka na hodinku, pak ho uspí on nebo já, protože on většinou u toho uspávání taky usne :D.No a pak se vidíme ráno 15 min. a pak alespoň ten víkend, kdy stejně já se strarám více o prcka a manžel dělá drobné práce na zahrádce apod.
Příjde mi, je mi teda kolem 30, že potom co máme rodinu a je to všechno krásný, nestěžuju si, tak se cítím strašně sama. Mám kamarádku, která se ale odstěhovala 70 km, což je dost daleko na návštěvy :-( . Pak tu mám fajn sousedku, která je povahově trochu jiná něž já, ale je fajn, jak už jsem psala,má taky holčičku stejně starou a vídáme se prakticky tak 4x do týdne. Ale jakoby mi to furt nestačilo, jsem dokonce ráda, když kolem projde důchodce !!Pochválí zahrádku, prohodíme pár slov, pohladím jeho psa a zase nazdar. Pak je tu malý krám-potraviny a tam prohodím taky pár slov a to je tak všechno. Kamarády, které jsem dřív vídala, mají už také rodiny, někam se odstěhovali, hypo baráček a občas jednou za dva měsíce někdo přijede.Jasně taky zajdu tak 1x za 3 měsíce se známou z Prahy si někam zatrsat, ale tam stejně zjistím, že si tam připadám jak bába mezi 20 až 25 letými žábami a to vypadám o něco mladčí než mi je a pak když mi známá představí nějakého kamaráda, který zjistí, že jsem vdaná, tak je jasně vidět skoro na každym chlapovi, že tady pšenka nepokvete. Můžu komukoliv převyprávět svůj bláznivý život, ale chce to vůbec někdo slyšet ? Jediné o čem se teď nejvíc bavím, hlavně s vrstevníky co už mají děti, jsou právě a jen a zase děti a vše kolem nich, no asi to tak to má být.

No a na co stěžuju, no moje povaha je to, kolem sebe mít lidi, něco podnikat, cestovat, jasně zajedu si kdykoliv na nějakej pořádnej bigbít, vypiju tak 3 piva, pak se vrátím domů, manžel se o prcka ráno postará a zase vše nanovo, konec víkendu a samota, hihi.
Nebo jasně poradíte třeba najdi si koníčka, to taky občas skáknu si zacvičit do posilky, ale víte- co už se nedá tak bláznit a hlavně s kým ? Nechci se ožrat, protože už jsem jinde, nejde flirtovat, protože mám báječného manžela, nedá se někam odejet na 14 dní a vypnout mozek, protože mám zde krásnou odpovědnost za malého človíčka, tak mně někdy dožene to vše k závěru, že už mě čeká jen rodičovství, práce středního věku, menopauza a možná penze a vnoučátka, jestli se tý doby ještě naše už tak dost válcovaná zemička dožije :-( A takhle přemýšlím ve 30 ?!!
A já mám pořád pocit, že mi něco chybí, jediné čím se uklidňuju, je můj brouček, který dostal dnes průjem ://: a který mi nyní dodává smysl života.
Už jsem to dotáhla až tam, že koukám na seznamky, najít nějakou kámošku, ale kliknete třeba žena hledá ženu nebo kamarádku a vyskočí na Vás samé lesbičky (nic proti nim) a tedy kde pak hledat, někoho komu by jste třeba řekli, pojedem o víkendu na motorkářskej sraz, proč ne a další měsíc třeba do Kolína vlakem, jo takovej sem blázen, s duší dobrodruha a vůbec jsem moc ráda, že si moje psaní někdo z Vás mamin i nemamin přečte a že jsem Vás možná i pobavila a třeba napíšete, jak se máte zase Vy :-) PAPA

Kliknutím vložíte smajlíky:

myslim si ze bysme sidobre rozumeli :) mam uplne stejny pocit a myslenky jako ty jen s tim rozdilem ze me je 24,bydlim v malem mestecku uz 4roky a nikoho tu v podstate neznam.Jen par lidi s kteryma jsem pracovala a ktere pouze zdravim.
Co mam povidat nemam kamosku se skterou bych chodila na prochazkz,pokecala nebo se sla jednou za cas nemak pobavit,hodit vsechny starosti za hlavu a venovat sobe aspon par hodin volna,uzit si a zase se vratit do rodinneho zivota.Matersti se mi moc libi,malou miluju nade vse ale obcas mam toho stereotypu dost,nekdy brecim,ptz kdyz si vemu tak holky v mem veku zametaji vecirky a uzivaji si zivota zatimco ja se staram 24hod. denne o dite,ikdyz je mi to strasne lito tak bych to nemenila :)
PS: nenajde se neaka mamca z vysociny treba havl.brod?
---------------------------------------
Anička+Kristýnka 3.3.2009

Ahoj Monnico, tak jsem si přečetla celou diskuzi a řeknu ti, že přesně tohoto jsem se bála, když jsem čekala první dítě. Naštěstí se mi toto všechno vyhnulo, protože jsem dělala vysokou (bakaláře) a měla i jiné zájmy, než jen kolem dítěte (podotýkám, že je vymodlené), ale bylo to příjemné zpestření, několikrát do týdne se setkat s "jinými" lidmi a probírat jiné problémy, řešit úlohy, mít jiné starosti, než... :^O^: a to je synek hodný, samostatný, no zlatíčko naše.
Minulý rok, co jsem dokončila bakaláře, jsem asi ze strachu před tím, o čem píšeš, pokračovala v magisterském studiu. V lednu jsem se dozvěděla, že čekáme druhé dítě a já byla šťastná.... všichni se bojí, jak to zvládnu, ale já věřím, že i tak to půjde. Těší mě děti, manžel, škola, domácnost a když se chce, tak to prostě jde ;)
Asi jsem měla štěstí, protože taky ráda chodím do společnosti, cestuji a miluju dobrodružství a tímto si to zřejmě kompenzuji.
Přeji tobě i ostatním maminkám v této diskuzi, aby jste se brzy sešly, něco podnikly a aspoň na chvilku vypadly ze stereotypu, který vás tak ubíjí (mně by teda ubíjel, tak snad se nikoho nedotknu).
k :€s€:

Jo jo, já vlastně mám všechno co jsem chtěla, tak bych měla být superšťastná a někdy to krapet drhne. Vím přesně o čem píšeš a jsem ráda, že to píšeš. Tím nemyslím, že ti přeju něco špatného, ale to, že "v tom" nejsem sama.

Tak já se přidám, letos mi taky bylo třicet :-) Mám doma 14-ti měsíčního synka, kterýho miluju nade všechno, ale kdybych dopředu věděla, jakej záhul bude mateřská, asi bych ještě pár let počkala. Možná je to i tím, že jsem hodně procestovala a teď mi dost chybí, že se nemůžu jen tak sebrat a odjet. To samý, když někam večer jdu, tak se nemůžu nějak moc opít nebo přijít až k ránu, protože musím další den fungovat. Chybí mi kolegové z práce, se kterýma jsme chodili pařit a se kterýma už bohužel nejsem moc v kontaktu, když se teď nemůžu jen tak rozhodnout a jít s nima ven.

No bomba, takhle se přesně a právě teď cejtim já, přesně co píšeš, je mi taky 30, že by to byl nějakej zlomovej rok??

In reply to by rendyy

nejni, já to mám od 23, takže je to prostě tím, že se odtrhneš od života, co jsme byly zvyklé. Já to mám ještě tak, že když už vyrazím někam s kamarádkou, tak mi to večer muž vyčte, že furt trajdám a doma nic nezvládám...takže já to mám i doma na palici..

Koukám, že z okolí Prahy je nás tu taky víc, tak kdyby byl zájem, můžeme se některé potkat někde v Praze. Ovšem já toho stejně moc nenakecám, jelikož moje starší dcera je jako tajfun a chvíli neposedí :-( Ale aspoň bychom zase zkusily někam vypadnout :-)

Ahojky a nenajde se tu nějaká osamělá maminka z okolí Brna? Nejlépe směr Břeclav? Já maminka + Sebí 6 měsíců.:-)

Nejsi sama,je nás hodně.Snad každá má takové pocity,některé z nás častěji (třeba já) Mě je 27 let,než jsem měla malou žila jsem život naplno,hodně jsem cestovala,jezdila kde se mi chtělo a kdy....Spousta lidí kolem,prostě něco jako ty.
Teď mám 19ti měsíční dceru a čekám tak nějak nečekaně druhé...Chlap pracuje každý den i o víkendech do večera (do 8 +-)
Babičky jsou "nefunkční" nebo jak se tomu dnes říká. Kamarádky jsou fuč...prostě najednou nic,taková ta prázdnota.Jako by o nás už ani nikdo nestál,přátelé už nevolají ať jdeme probdít noc,zájem opačného pohlaví už také tak nějak opadl,není divu věčně přes tašky s nakupem,kočárek,pupík a dceru nejsem ani vidět. Návštěvy už také moc nechodí,asi nikoho moc nebaví přeřvávat se s dcerkou...a tak bych mohla pokračovat do nekonečna :(
Taky bych uvítala nějakou normální holku,která prožívá to co já,ale nejsou ( Mám pocit,že všechny ostatní jsou tak nějak šťastné v tomhle stavu ) Mám strach o tom s někým mluvit,lidi to nechápou,ale často mám pocit jakoby mj život skončil a já už budu jen matkou,kuchařkou,uklízečkou....že už nikdy nebudu nezávislá,hezky upravená,oblíbená...
Škoda že jsem z opačné strany republiky hned bych zašla na kafe ;)

In reply to by Miša9

krasne jsi to napsala,jakobys mi cetla myslenky,taky se bojim toho ze uz budu jenommatkouna plny uvazek,bojim se ze uz to lepsi nebude...
---------------------------------------
Anička+Kristýnka 3.3.2009

In reply to by Miša9

moc hezky napsaný, díky a přemýšlím že něco vymyslím, aby takový maminy jako my, se mohly třeba i někdy v budoucnu sejít, třeba až budou děti větší a přátel bude opravdu pomálu, tak sednout na vlak a třeba najít v té naší republice místečko kam dorazit a prožít pěkný víkend apod. :-)

Ono je to spíš také o tom, že ses posunula Ty a tví vrstevníci někam ve svém životě zase dál, když máš děti, tak to už nejde chovat, dělat to, co dřív, už je tam vždy to dítě, manžel, rodina. Mě je 32 a jsem na tom stejně, před tím než se narodila naše 3 letá cácorka, tak jsme si s manžou užívali, jezdili na dovči, chodili trsat, chodila jsem obden cvičit atd. po tom, co se malá narodila se nám život změnil o 100 stupňů a protože nemáme skoro vůbec žádné hlídání, tak jsme museli hodně svých "zájmů" odbourat. Manžel chodí 3 krát týdně na tréninky, a od října, kdy mu začíná sezona je jednou za 14 dnů v sobotu, někdy i sobotu a neděli pryč na zápasech, a to celý den a já jsem sama atd. jak jsem již psala po tom, co se Ti narodí dítě se zkrátka vše změní a ty musíš svůj dosavadní život podřídit hlavně tomu prckovi, pokud sis chtěla dosavadní život zachovat, tak jsi měla popřemýšlet, jestli to dítě nemáš "brzy"......

Ahoj,tak to jsou články pro mě :) ,zrovna to doma řešíme(tedy spíš já).Sem tady starší než vy(38) :w: a dětí mám víc a starší(11,7,2),bydlíme tu na statku a pořád řešíme zimu,topení,okna(sme totiž památková zona a sou tu určitá omezení),manžel,jako soukromý zamědělec,od nás cca25km pracovně na našem 2statku,od pondělí do neděle(dobytek,pole,žně a pak zase údržba...)Ráno děti rozveze a toť vše,večer se buď vidí a nebo už spí,když dou do školy!!!Sem doma vlastně od 1dcery a myslím(asi vím),že je to někdy na Chocholouška!!Asi by to usnadnilo jít tam bydlet,ale....obchod žádnej(tam fat není nic)!!pro koho taky,když tam bydlí cca 40lidí!!! :\/: !Už tady sem měla problém někoho najít,aby mě nehráblo a to tu mám jen než 1holčinu s dětma.Já tedy společenská sem,manžel neé a tak po 4dnech tam strávených,musim prchat a hltam lidi klidně v obchoďáku,což je pro manžu totál nepochopitelný a řiká mi,že mám absťák.Asi byste ho měly taky,že?Teď si je tam vzal sebou a já místo abych dala relax,tak se tu honim,uklízim,žehlim,vařim...asi sem už nemocná ani o tom nevim!! :help: Já začala nějak dýl,takže nebudou do 40 odrostlý::Kdy já to budu dohánět?Zatím se mějte,pa

Vím, jak to myslíš, možná tě někdo odsoudí, co ti vlastně chybí ? máš malou, supr manžela, ale ono je to v něčem jiným ... já se přestěhovala od rodiny 400km z Moravy do Čech a jsem hodně společenská, takže mi taky udělá ukecanej a milej důchodce (těch milých nějak ubívá) radost, že pokecáme o kravinách :-) Nechci si stěžovat, ale takovou samotu taky často cítím :-( škoda, že nejsi kolem Plzně:-)) by jsme mohli na to kafe spolu :-)) všechny kamarády od dětsvtí ze škol mám na Moravě, tady pár super kolegů z práce, ale každá fajn kámoška se hodí :-))

ahojky my jsme se odstěhovali od všech známých, kamarádů i rodiny 400km daleko do Prahy. Když je m i smutno a je tady ten stereotyp k nevydržení tak se s malým 31.měsíců seberem a jedem sami vlakem do Opavy za rodinkou a zůstáváme klidně i měsíc, pro mě fajn změna, dovča, plno milých lidí a pro tatku pohov, relax, ale tady uvědomění že doma se jaksi nic samo neudělá. Ted čekám druhé mimčo každým dnem tak nevím jak to pak zvládat ale doufám že to půjde, protože mi to ttřebas strašně moc pomáhá :-))

uplně tě chápu.... mam taky ten pocit. mame dva synky 23 a 6 měsíců.... manžel má práci že je každej den pryč klidně i 14 hodin a volno měl za posledního půl roku snad 15 dnů maximálně - možná přeháním.... a to většinou proto že sme s mladším synem měli spousty běhání po doktorech.... bydlím 300 km od moji rodiny a sice 5 km od manželovy rodiny ale ani tchánovci ani švagrová moc k navštěvám netíhnou....kamarádka v místě bydliště nejsou - je to vesnice a nikoho neznám. takže téměř cele dny sama s dětma. sem s dětma moc ráda ne že ne.... ale... potřebuju kolem sebe lidi.... sem společenská a zvyklá že mam kolem sebe lidi.... nikde sem od porodu prvního syna nebyla. dříve sem to nějak neřešila a ted to prostě nejde páč manžel nemá čas a jiné hlídání není. a těch málo chvil chci trávit s ním společně. takže sem v pasti. v noci se děcka střídaj ve spánku takže spím max 3 hodky denně. sem unavená, nervozní. štvu sama sebe. ke všemu si přijdu hnusná. snažím se hubnout a ted zrovna to nějak nejde. tak mam asi nějakou depku. prostě se cítím strašně sama a strašná hnusná a strašně neschopná matka.... takže to vypadá že mám asi strašně fajn období :-)

In reply to by Nika

Jůůů, já hlásím to samé :a:
akuráte malá změna, já mám dvě holčičky :) 19 měsíců a 5 měsíců.
My jsme se museli odstěhovat z Prahy, nebylo bydlení, na pidi vesničku, není ani obchod :( te tchánovi a tchyni, ale lepší ve svém. Musíme rok, dva počkat, oddlužit se, aby jsme měli na hypotéku. Nikoho tu neznám, takže jsem stále jen s holčičkama, a s internetem :a:

In reply to by Nika

taky chápu, vidím, že někdo je na tom stejně ne-li ještě hůř.Ale to, že si tu píšem rozhodně alespoň nachvili pomůže, je to takový popovídáníčko i když je to zase jenom ten počítač, kdyby jsme bydleli blízko sebe, hned bych přijela a něco by jsme podnikly :)

In reply to by Monnica

jo jo někoho tady bych potřebovala jak sůl. tohle nejde takhle táhnout věčně protože mě asi klepne :-) a nehledě na to že jeslti sem někdy měla nějaké IQ tak mizí rychlosti světla.... jak člověk neprobírá s nikým nic kloudného.... sem zvědavá čím se budu po rodičovské živit :-) ještě že existuje internet a člověk pokeca s někym takto....

Ahoj, tak já tě asi pobavím, mám to ještě o kus horší, řekla bych :-) Mám děti dvě (22 měsíců a 4 měsíce) a manžela od pondělí do pátku v práci mimo bydliště. Takže se vidíme jen v pátek večer, celou sobotu a v neděli do odpoledne, kdy zase odjíždí pryč. Na děti jsem tu sama rodinu mám 250 km daleko, o víkendech občas něco podnikneme (výlet, nákupy..), ale manžel ještě k práci studuje, takže času moc nazbyt nemá :-( Taky bych "něco podnikala", se dvěma dětmi je to ale ještě o kus těžší, než s jedním. Byla jsem teď v týdnu s kamarádkou a jejími dvěma dětmi (3 a půl roku a rok) na koupališti. Obrovská legrace - já s miminem v šátku lítala v brouzdališti za dcerou a střídavě ji lovila ze dna kuckající a kamarádka lítala někde za synem, s očima přilepenýma na dcerce :-D Večer jsem byla úplně K.O :-D

In reply to by Claire77

Taky bezvadný, to K.O ti úplně rozumím, člověk by řekl, hele máma jak si užívá rodičovskou dovolenou a blbne s dětmi, ale ty musíš furt hlídat, aby se ti dítě neutopilo, aby se nepřehřálo, aby dostatečně pilo, čůralo a papalo a večer padneš jak švestka a ráno nanovo :s:

In reply to by Claire77

hahaha, no to já samý, manžel nóo :s:
Teda nevařim každý den, to bych nestihla jít s prckem ani ven a taky někdy uvařim až večer, když manžel uspává, to pak jíme třeba stejka v 22:00!, hehe

In reply to by Monnica

Tak to já každej den vařím a s dětma musím dvakrát za den ven, jinak by mi ta starší doma zjančila a mě by hráblo :-) Naštěstí máme před domem hřiště, takže "jen" vypadnem za dveře..

Nedávno jsem přemýšlela, jestli bych děti měla, kdybych věděla do čeho vlastně jdu a po pravdě bych to možná ještě o kousek posunula do budoucna :-D I když zažito toho mám dost, kariérně jsem to taky někam dotáhla, cestovala jsem taky dost.. Ale právě možná tím, že už toho mám dost zažito, tak mi některý věci teď dost chybí :-( Ale snad až děti odrostou, tak si něčeho zase užiju.. :-) Tím se uklidňuju, když je nejhůř..

In reply to by Mirunka31

Já to radši zfoukla rychle po sobě, dcera měla 18 měsíců, když se druhá narodila.. :-) Takže jak říkám, radši hned za sebou a to i proto, aby si člověk nějak nelakoval na růžovo, že být doma s miminem je vlastně prima a že noční nevyspání se dá přežít- prostě čím dřív od prvního porodu přijde druhé dítě, tím líp :-D

In reply to by Claire77

Je to pravda, já chtěla druhé až dýl po prvním ,ale když vidím, jak už je samostatnej, tak si myslím, že za pár let bych do druhýho nešla ani za mák. Budu je od sebe mít tři roky, a do 40mi odrostou, tak si budu užívat pak. Já mívám taky pocit, že jsem si moc neužila, ale neměnila bych, jen kdyby bylo víc penízků na různé aktivity a víc maminek s dětma v mém okolí. Taky si připadám sama... Ale to je asi úděl mateřské..pravdou je to ,že zase až budem v práci bude to větší honička a toho času taky moc nebude, snad až budou větší...

In reply to by Claire77

Tak brouček už se vzbudil z odpoledního spánku , tak jdu na to, bude průjmíček, pak svačinka asi něký suchý rohlík a hajdy ven :)
Taky si říkám až děti odrostou, ještě chci druhé, fandím si, že to snad zvládnu a nechci mít jedináčka, no i když někdy si říkám, jestli dvě děti, jestli pak už totálně nehrábne :-)))P No jo až odrostou to mi bude kolem 40 !!! Fakt už bába co hledá nejlepší krémy na vrásky :$$:

Těhotenská kalkulačka

Lunární kalendář pro určení pohlaví dítěte

Uživatelky s nejvíce příspěvky

Vaše fotografie

nevim
Můžu to brát jako pozitivní?
Adopce

Ovulační kalkulačka